Vztahy žen na pozadí války

recenze

Říše divů (2020) / klarabooks
Říše divů

Protože v mém reálném životě jsem prakticky každý den účastnicí vztahu matka – dcera, kdy vystupuji v roli dcerky vůči mé mámě, ráda čtu knihy zabývající se vztahy matek a dcer a mám tendenci konfrontovat je a uvažovat nad kvalitou daných vztahů. Z tohoto soudku, tedy oblasti vztahů mezi matkou a dcerou, je i kniha Říše divů: Strhující příběh přátelství a zrady, která řeší vztah mezi Avou Fisherovou a její matkou Ilse.
Domnívám se, že by byla poněkud nuda číst o vztahu dokonalém. Zde je situace opačná. Vztah Avy a její matky totiž nikdy nebyl bezproblémový. Ava měla spoustu dotazů, na které neznala odpověď a její matka jí na ně odpověď nikdy nedala. Ava nevěděla ani odpověď na tak zásadní otázku, kdo je její otec. Dále byla otevřena další významná otázka, proč Ilse nechala svoji dceru v posledním válečném roce v německém sirotčinci.
Zdálo by se, že otázky zůstanou navždycky nezodpovězeny, kdyby nenastal významný mezník, a tím se stal okamžik, kdy Ava dostala z Německa ostatky své zemřelé matky a dozvěděla se o jejím skonu. Pro Avu to nebylo žádné velké trauma, protože pro ni její matka „zemřela“ už dávno.
Současně Ava obdržela také dopisy určené pro neznámou ženu - Renate Bauerovou. Tyto nikdy neodeslané dopisy psané Ilsou se staly jakýmsi zrcadlem matčiny minulosti a Ava vlastně až podle těchto dopisů poznala, jaká její matka byla. Ilsa měla ke své dceři studený vztah a nikdy nedošlo k nápravě.
Kniha se mi líbila, vcelku zajímavé byly "skoky časem", ale dalo se v nich dobře orientovat. Neboť se jedná o válečný román, neschází zde utrpení a smutné okamžiky. Zdrojem pravdy se stávají dopisy, které nebyly nikdy odeslané.
Válka dokáže navždy pohnout osudy lidí a tato kniha o tom svědčí. Zejména závěr mě dojal, a to je to hlavní. Jsem šťastna, že můj vztah k mámě je odlišný od vztahu hlavních hrdinek a po přečtení tohoto díla o náš vztah budu ještě více pečovat a hýčkat si ho.

Komentáře (0)

Přidat komentář