Jennifer Cody Epstein

Nové komentáře u autorových knih

Říše divů

„Prvnich ca. 30 stran trochu nudných. Pak se ale rozvíjí vynikající, strhující příběh. Knihu jsem dočetla velmi rychle. Musela jsem dát 5 hvězdiček.“
— Jitkaunv

Říše divů

„Ježíši, vážně x desítek stran řešíme, že děcka v roce 33 přinesly do školy bráchovy pohlednice ztvárňující cudný orál nebo že jde s děckem do nemocnice a vypadla elektřina???? Mělo to být o něčem jiném dle anotace... Takže jsem skočila na stranu 400+ a přečetla jen konec. Enormně rozvláčné. Hm ne, nedojímá mě to.“... celý text
— DominaCZ

Říše divů

„Kniha byla pro mě chvílemi průměrná - byly v ní místa, která jsem hltala a potřebovala vědět jak to bude dál. Ale měla i tzv. hluchá místa, kde se mi děj táhl. Vylepšilo to však to, že každá kapitola byla psána z pohledu jiné hrdinky a jiného časového úseku. Téma knihy je velmi zajímavé - nejlepší přítelkyně, rozdělí je politická a válečná situace v zemi a ve světě. A poté se to s nimi táhne celý život a neskutečně jim to ubližuje, drtí je to a tahá je to ke dnu. Jsou ale dvě otázky, které mi zůstaly nezodpovězené ohledně Ilse: opravdu byla zrádce? A proč byla tak citově chladná k Avě?“... celý text
— 1v8na

Říše divů

„Skvělý román. Nelehké osudy dvou přítelkyn a jejich rodin, do jejichž životů krutě zasáhl nástup fašismu.“
— AlenaF

Říše divů

„Velmi čtivé a dobře popsaná hrozná doba předznamenávající dobu ještě hroznější, tedy 1933-1939 v Berlíně: tohle období bylo zprostředkované "pěkně" a neotřele, očima dvou kamarádek, spolužaček, dospívajících dívek, jejichž přátelství rozbijí právě změny v Německu s nástupem Hitlera. Prostřihy z dob poválečných (válce se autorka prakticky vyhnula) skákající mezi významnými roky, jako mj. 1956, 1968, 1989, bez chronologie a s jinými postavami (nějak jsem se celou dobu nesmířila s tím, že Ava zásadně mluvila o své matce jako Ilse, takže mi připadaly jako dvě zcela samostatné osoby a ještě se mi pletly) mi moc neseděly, stejně jako Ava a její vývoj. Konečné spojení času a místa a osob nastalo skutečně až na posledních stranách, přitom teprve nedlouho před koncem se dalo předvídat, co vlastně na pozadí příběhu vlastně je. "Věci, které tvrdíme sami sobě... Věci, o kterých lžeme, abychom zvládli unést vlastní zločiny." Není to kniha ani válečná ani o holokaustu, ale o tom, co tomu předcházelo. Spoiler: Z hlediska obsahu mi pár věcí vadilo, až nesedělo - např. proč byla Ilsa k Avě tak odtažitá, nakonec netušila, co se vlastně před jejím narozením v Berlíně stalo, takže i když jí něco připomínala, nemohlo by to být pro ni deprimující; Renate se od rodičů nedozvěděla pravdu o svém původu v době už nahnuté, přitom na to měla věk a potřebovala to vědět; co se vlastně stalo s Ulrichem? Konec spoileru. Takže kvůli nejasnostem a romantickému náboji a téměř sluníčkovému konci hodnotím na 85%. Citát, který hrál drobnou roli (stejně jako Alenčina titulní říše divů, echt německy Wunderland): "Ten, kdo se s životem nedokáže vyrovnat žitím, potřebuje jednu ruku, aby alespoň zčásti odrážel zoufalství nad svým osudem - děje se to velmi nedokonale - , druhou rukou však může zapisovat, co vidí pod troskami, neboť on vidí něco jiného a víc než ostatní, on je přece mrtev zaživa, a zároveň je tím, kdo vlastně přežívá." (F. Kafka, z dopisů)“... celý text
— soukroma

Přejít na knížky autora