Ruta Sepetys vás ve svém nejnovějším románu vezme za srdce

recenze

Ruta Sepetys (z mého pohledu už vyhlášená autorka, co se historických románů pro mládež týká a jasná záruka kvality) zavede ve své nejnovější knížce čtenáře do Španělska - přesněji do období padesátých let - nacházející se pod taktovkou diktátora Franca.
Líbivá atmosféra Madridu, zalitého letním sluncem hřejícím na kůži se zde mísí s bídou předměstí. Volnost pohybu a otevřené možnosti s utiskováním a ztrátou hlasu. Radost ze života s úzkostí a strachem.
Právě tyto kontrasty ještě navyšují celý zážitek ze čtení a snaží se zároveň poukázat na to, jak obrovské byly v té době rozdíly mezi Španělskem a zbytkem světa (v tomto případě Amerikou). To je nám ukázáno především pomocí postav, provázející příběhem.
Na jedné straně stojí mladičký Daniel z Texasu - kluk z vybrané společnosti, vnímající svět prostřednictvím čočky svého foťáku. Ten v příběhu zastupuje především nás čtenáře - stejně jako vy, se i Daniel ocitá v prostředí, diametrálně odlišném od toho, co sám zná. Právě díky němu začínáte z venku poodkrývat jednotlivá tajemství historie Španělska. Za sebe můžu říci, že to byl skvěle zvolený prvek vypravování, jelikož nejen že se díky tomu do Daniela lehce vcítíte a dokážete plně porozumět tomu, co prožívá, ale zároveň vám jsou všechny informace dávkovány postupně a vy máte více prostoru na to, všechno zpracovat. A že toho je!
Na té druhé straně potom máme překrásnou Anu a její nejbližší rodinu, odhalující pravou tvář Španělska, ze které běhá mráz po zádech. Ana vám ukazuje ještě více ze skryté strany a až tady přicházejí ty pravé pocity tísně a beznaděje. Především pak na ní je skvělé pozorovat, jak ani nejhorší události historie nedokáží zlomit nespoutanost v srdci a nepřipraví vás o vaše sny.
Už teď je vám jistě jasné, že Danielova cesta se zkříží s tou Aninou (aby ne, když je jeho pokojská :D). Přece jen, velkou roli hraje v knížce i romantická linka. Za sebe můžu říci, že tak čistou a nevinnou romanci jsem v snad ještě v ničem neviděla. Je v tom úcta, láska, zdrženlivost, počáteční rozpaky a především působí neskutečně reálně. V kombinaci s příběhem Puri - Aniny sestřenice, pracující v ústavu pro opuštěné děti - navíc působí jako náplast na zničené srdce a zpola vyplňuje prázdnotu, která ve vás po dočtení zůstane.
Děj, pravda, není nijak napěchovaný akci (to se snad u tohoto typu knížek ani nedá očekávat). Ruta Sepetys vás však ani tak nenechá chvíli oddychnout. Sype do vás jednu děsivou informaci za druhou a v mnoha případech vám vytře zrak svými zvraty.
To vše navíc doprovází překrásný jazyk, kvůli němuž jsem během čtení musela sáhnout i po lepících.
Pokud je tedy nějaká kniha, kterou byste si měli letos opravdu přečíst, jsou to Mlčící fontány. A pustit byste ze do nich měli nejen pro jejich kvalitu, ale také proto, abyste udrželi při životě vzpomínky na všechny, kteří si touto hrůznou dobou museli projít.
Závěrem bych vám chtěla doporučit přečíst i doslov samotné autorky. Větší pokoru, než se kterou Ruta Sepetys k samotnému příběhu přistupovala, jsem jaktěživa neviděla.

Komentáře (0)