Podzimní čtení par excellence

recenze

Hned po prvních pár odstavcích mi bylo jasné, že Věk přízraků si jde rovnou pro všech pět hvězdiček, jelikož tak krásný a poetický jazyk, kterým je celý příběh vyprávěn, mi přece nemohl slibovat nic jiného. Tato má teorie se pak taky po dočtení poslední věty potvrdila.

Příběh odehrávající se v dávné historii devatenáctého století v mé milované Olomouci, plný tajemna, záhad, děsivé atmosféry a především dobového pozlátka vyšších německých vrstev v nichž se hlavní hrdinka Žofie snaží zuby nehty přežít a nejlépe neztratit všechen rozum.

Atmosférické fantasy plné tajemna a záhad, které se hodí do podzimních večerů - přesně takové jsou mé nejoblíbenější. A takový je taky Věk přízraků. Totiž právě ona atmosféra příběhu byla tím, co mě nutilo neustále číst dál, jelikož jsem v tom zkrátka a dobře chtěla zůstat hezky ponořená co nejdéle to šlo.

Navíc mám slabost pro duchařiny a tohle vlastně tak trochu duchařinou je. Jak a proč, na to si už budete muset přijít sami. Řeknu k tomu ale jen to, že autorka vás zaručeně převede, ať už si během čtení vymyslíte teorií kolik jen budete zvládat.

No a ty z vás, koho by snad nelákal písařský um autorky anebo tajemnosti staré Olomouce, ty snad zaujme romantická linka, kterou já žrala skoro až s papučema (jak se tak říká).

Jako vážně, tohle je knížka, která stojí za to čtení. A s tím, jak nádherně vypadá (zvenku i pod obálkou) je taky knížkou, kterou se vyplatí mít doma ve své knihovničce.

Komentáře (0)