YA fantasy, která stojí za váš čas

recenze

Milosrdná vrána (2021) / prostě.mája
YA fantasy, která stojí za váš čas
Někdy se stane, že vám kniha v daný moment perfektně sedne do nálady, čehož jsem se dočkala u Milosrdné vrány.
Nebudu se tvářit, jako že je tato kniha dokonalá a naskrz originální, to bych si pěkně lhala do kapsy. Ani Milosrdné vráně se nevyhla obvyklá klišé, tolik typická pro ya fantasy. Margaret Owen se však postarala o to, aby vám mezi ostatními nezapadla.

Autorka na světě Milosrdné vrány ukazuje nerovnost a útlak, kterého se postavám dostává na základě jejich původu a postavení. Lidé jsou zde rozděleni do kast, z nichž každá nese název jednoho z ptáků. Jak už to v takových systémech ale bývá, postavení se s každou nižší kastou horší a horší, až se dostanete k Vránám. Skupině, kterou společnost pohrdá, považuje ji za nečistou, za něco, co je třeba vymýtit. A to i přesto, že jsou pro svou odolnost vůči moru nepostradatelné. Tento fakt na vás působí o to víc, že na svět máte možnost pohlížet očima jedné z Vran Fie.

Díky jejímu hluboko zakořeněnému vzteku a únavě ze všech maličkých pravidel, které jako Vrána musí dodržovat, aby získala jen chabou šanci na přežití, se pro mě stala Milosrdná vrána více než jen pouhou knihou k odpočinku a Fie hrdinkou, která svůj příběh dostala naprosto zaslouženě.

Autorka navíc nepodává celou skutečnost jen z jediného pohledu. Fie se chtě nechtě musí spojit s korunním princem Jasem a jeho ochráncem Tavinem, jejichž odlišný původ dělá z příběhu méně černobílé čtení. Vidíte jejich odlišné pohledy, které se často potýkají s odlišnou realitou, než která jim byla od malička představována v paláci.
S těmi třemi se navíc nebudete ani chvíli nudit, jelikož si neustále navzájem vjíždějí do vlasů. Na druhou stranu se nejdená o malicherné hádky bez odůvodnění. S postupem času navíc máte možnost sledovat vývoj jejich chrarakterů, který odpovídá prožitým událostem. Zároveň však nenastává z kapitoly na kapitolu.

Autorka vás na začátku příběhu hodí do rozjetého vlaku a nechá vás v tom pěkně vymáchat. Já mám tento typ začátku neskutečně ráda, stejně jako prvek putování, který provází většinu děje.
Příběh knihy je pak plný zrad, snahy o přežití a bolestných rozhodnutí. Především jeho pomalé tempo je to, co mi na knize neskutečně vyhovovalo. Co však už musím vytknout, je zrychlený konec, který mi v kontextu celé knihy připadal až moc jednoduchý a přehnaně veselý.

Nejzajímavějším prvkem celé knihy je pak magie. Hlavní hrdinka čerpá svou sílu ze zubů, což možná zní poněkud morbidně, ale vězte, že to je geniální. Autorka pro ni vytyčila hranice, které si nepřesouvá podle potřeby, ale přesně se jich drží.

Komentáře (0)

kniha Milosrdná vrána recenze