PS: Nikdy bych tě nemohl nesnášet.

recenze

PS: Nesnáším tě (2019) / TerezaMondeková
PS: Nikdy bych tě nemohl nesnášet.
Maritza je obyčejná dívka. Je přátelská, společenská, ukecaná. Žije v krásném bytě, má spolubydlící, která je její nejlepší kamarádka a zároveň sestřenka, má blízko svou babičku, se kterou má skvělý vztah, přemýšlí o vysoké škole a pracuje jako servírka v kavárně.

Pro Maritzu je to další obyčejný den. Obsluhuje, chová se ke všem mile. Dokonce i k tomu arogantnímu a nesnesitelnému chlapovi, kterého sice nechce, ale musí obsloužit. Pár minut v jeho blízkosti a Maritza má chuť mu dát pěstí do toho krásného nosu. Když konečně odchází, tak si oddychne, že ho už neuvidí. Velká chyba.

V ten samý den se znovu potkají, když mu Maritza omylem nabourá auto. Pořádně jí to spočítá, ale Maritza mu i tak nabídne odvoz domů. Přijme to. Co jiného mu taky zbývá, že...? V autě sedí velmi tiše a Maritza je ukecaný člověk, takže se s ním snaží navázat konverzaci, ale jemu moc do řeči není. Jediné, co zjistí je, že se jmenuje Isaiah Torres a je to voják a taky zjistí, že mají rádi stejnou skupinu, na kterou viděla Maritza během jízdy plakát, že tu budou mít koncert. Maritza se hned rozhodne, že na něj půjde a nabídne Isaiahovi, jestli by nechtěl jít s ní. Samozřejmě, že nechce. Jízda autem konečně skončila a jejich cesty se rozdělují. Myslí si, že ho už nikdy neuvidí. Zase chyba.

Další den jde Maritza na koncert její oblíbené skupiny, kde potká Isaiaha, který se k ní připojí. Celý večer stráví spolu se vším všudy. Maritza se dozví, že Isaiah jede za sedm dní na misi, která bude trvat šest měsíců. Nabídne mu, že by ten poslední týden mohli strávit spolu. Po chvilce uvažování souhlasí. Jejich společně strávené dny budou nazývat Sobota.

Maritza a Isaiah si společně strávené dny užívají naplno, sbližují se, ale pak přijde jejich poslední Sobota. Maritza si uvědomuje, že jí bude Isaiah chybět, ale nechce to přiznat, tak mu nabídne, že si můžou během jeho mise posílat dopisy, aby mu nebylo tolik smutno. Isaiah souhlasí.

Maritza se těší na každý dopis, který jí Isaiah pošle, ale pak najednou dopisy přestanou chodit. Maritza neví, co se stalo. Po pár dnech, kdy Isaiahovi skončila mise a on je už doma, tak ho uvidí v kavárně a on se tváří jako by ji nikdy v životě neviděl, jako by ji neznal. Maritza je z toho v šoku a jediná otázka, kterou si pokládá je... Co se to sakra děje...?!



Ukázka:
Drahá Maritzo,
dnes jsem málem zemřel.
Nepíšu ti to, protože chci tvou lítost, nebo aby ses o mě bála. Píšu ti to, protože v těch ohlušujících vteřinách, kdy jsem měl za to, že je se mnou konec jsem myslel na jediného člověka.
Na tebe.
Něco se v člověku změní, když je na pokraji smrti a zcela upřímně, je to takové klišé, jako je to hluboká pravda. Promítne se ti celý život, konkrétně to, čeho lituješ, a uvědomíš si, že máš pouze jednu šanci - buď ji využiješ na maximum, nebo promarníš.
Takhle jednoduché to je.
Ještě mi není třicet a sloužil jsem svojí zemi, ale co dalšího jsem udělal? Nepromrhal jsem náhodou nejlepší roky svého života se ženami a chlastem? Nechodil jsem jako s cejchem na čele jenom proto, že se můj život nevyvíjel podle mých představ?
Jak jsem napsal, dnes jsem málem umřel. A svým způsobem jsem vlastně opravdu umřel, protože už nejsem tím, kým jsem býval.
Poprvé v životě mi došlo, po čem opravdu toužím, a to něco znamená. Chci dívku, která mi bude chybět, a já budu chybět jí. Chci sentimentální dopisy a balíčky s překvapením. Chci přijet domů a obejmout tě a vzít tě do náručí, až se budu vracet. Chci tě poznat. Chci tě rozesmávat a dělat s tebou všechny ty směšné věci. Chci pokoušet tvé hranice a chci, aby tys pokoušela mé. Chci se s tebou hádat a potom se s tebou chci usmiřovat.
Je tolik dalších souhvězdí, které ti chci ukázat, Maritzo.
Před pár měsíci jsem se ztratil ve tvém úsměvu a našel jsem se v tvých polibcích. Byla jsi ta pravá. Já jsem se jen bál si to připustit. Kdybych ti to řekl dřív, možná bys teď už byla moje.
Nejspíš se snažím říct... počkej na mě.

Tvůj Isaiah

PS: Nikdy bych tě nemohl nesnášet.



Maritza... Je to takový ten člověk, který je ukecaný, společenský, ale taky byla opravdu milá a přátelská. Nestará se jenom o sebe a když něco chce umí si za tím jít. A naopak, když se jí něco nelíbí, tak se umí ozvat. A u Isaiaha se ozývala dost často.

Isaiah... ze začátku mi lezl na nervy. První důvod... zase děvkař. Taky se dost často choval jako idiot a vůbec se nedivím Maritze, že na něj několikrát vyjela. Spíš jsem ji obdivovala, protože já bych ho rovnou nakopala. Ale pak, když byl v té válce a v nejhorším okamžiku si uvědomil, co je pro něj nejdůležitější, změnil se. Nebo si spíše myslím, že konečně ukázal jaký doopravdy je. Zbavil se masky, kterou několik let nosil. Ale když jsem se na konci knihy dozvěděla všechny důvody, proč byl takový... nedivila jsem se mu.


Většina lidí považuje milostné dopisy za klišé, hloupost, trapnost... musím nesouhlasím. Je to nádherné vyznání lásky a jsem moc ráda, že je autorka dala do své knihy. Dostat milostný dopis od osoby, kterou milujete... Co víc si přát...?

Je to úžasná kniha, která vypráví o tom, jaký život opravdu je a ne, že je všechno zalité sluncem, všude skáčou růžový jednorožci, který zvracejí duhu. Je to o opravdovém životě ve válce a o strachu, který máte, když nevíte, jestli se vaše láska vrátí domů.

Hlavní zápletka a vysvětlení na konci knihy, proč se to všechno stalo sice nebyla velká, protože to vlastně byla jenom shoda nešťastných okolností, nebo smůla, ale vůbec to nevadí. Autorka dala do knihy i překvapivé momenty. Taky se mi líbilo, že autorka střídala pohled hlavních hrdinů. Kniha je pak mnohem zajímavější.

Líbilo se mi, že se hlavní postavy hned od začátku nemuseli. Jak se provokovali, ale při tom to mezi nimi jiskřilo a to doházelo k vtipným, až trapným situacím... pobavila jsem se. Taky se mi moc líbil ten nápad, že se dají dohromady voják a servírka. Konec.. ten byl hned na začátku jasný, ale jsem ráda, že to takhle dopadlo. A epilog byl krásný.

Komentáře (0)

kniha PS: Nesnáším tě recenze