Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, už jdu.

recenze

Číslo 20 (2024) 3 z 5 / TerezaMondeková
Číslo 20

,,Vrah odpočítává.
Tohle je teprve začátek."

Každý má své šťastné číslo...

Adam Bishop je ze své práce už zvyklý na ledacos. Když je přivolán na opuštěnou skládku, kde se najde tělo mrtvého muže, nic moc si z toho nedělá. Po bližším zkoumání oběti objeví nastříkanou značku, která říká číslo XII a nedaleko číslo XIV. Hned mu dojde krutá skutečnost... obětí je víc!

,,Tady žádný Bůh není. Kde jsem já, tam Bůh nechodí."

Co na první pohled vypadalo jako obyčejná vražda se začíná vyvíjet v nejhorší případ jeho kariéry. Nedotýká se ho to jenom profesionálně, ale i osobně. Zná toho, kdo stanovil první číslo - 20 - a zahájil tak odpočítávání.

,,Ďábel ve mně byl dlouho zavřen - a vyřítil se ven zuřivý."

Chytili ho a uvěznili, ale zdá se, že ani vězení mu nezabrání v tom, aby dokončil co začal. Adam musí udělat všechno proto, aby konečného čísla nedocílil!

,,Čas ukáže, jak to dopadne.
Uvidíte."


Obálka knihy, ořízka... to je naprostá BOMBA! Miluju, když jsou knihy takhle propracované!

Kniha mě okamžitě vtáhla! Kapitoly z pohledu oběti, nebo vraha... zaujalo mě to. Byla to síla, bylo mi z toho docela ousko. Ale jsem ráda, že to v knize bylo, protože to příběhu dává temnější a děsivější náboj.

Co se mi opravdu líbilo... byla ta psychologická stránka věci. Lidi, kteří dokážou tak úžasně skrývat svou pravou tvář. Jak můžou být takovými zrůdami, dělat takové věci a přitom vést tak spořádaný život... Jak můžou ostatní tak klamat?! Ničit tolik životů a necítit ani špetku svědomí, žádnou vinu?! Ovládat tolik lidí?! To mě asi nikdy nepřestane udivovat!

Bylo vidět, že vykonávat práci detektiva je opravdu náročné.. fyzicky i psychicky. Když je to detektivka, čekala bych, že to vyšetřování bude propracovanější. Nějaké překvapení a nálezy tam byly, ale ve výsledku mi přišlo, že se celý případ vyřešil jen náhodou. Přišlo mi, že se v knize více řeší soukromí detektivů, jejich pocity a selhání. Byla bych radši, kdyby se v tomhle našla ta rovnováha. Věděli bychom o životě detektivů, o jejich pocitech, myšlenkách, ale aby to neuvádělo pozornost od vyšetřování.

Propojení minulosti a přítomnosti mám u detektivek moc ráda. Od začátku přemýšlíte, jak to souvisí, jak to opravdu je, co mají ty zločiny společného. Na konci to do sebe všechno zapadlo, ale přišlo mi, že to na konci bylo moc uspěchané. Od začátku nemáme tušení, kdo by to mohl být a proč a pak najednou se to všechno vyjasní. Byla bych radši, kdyby byla kniha delší.

Konec mě překvapil... pořád nevím, jestli pozitivně nebo negativně. Bude další díl? Je to konec? Nevím! Čekala bych aspoň epilog. Zápletka se mi líbila. Nemůžu říct, že ne. Odhalení vraha... to mě opravdu překvapilo. Nečekala jsem to! Líbilo se mi, že v příběhu byly zprávy od patologa, služební hlášení, psychologické zprávy. Postavy... mě přišly všechny stejné. Nemastné, neslané...

Knihu bych hodnotila jako takový lepší průměr. Myslím, že se ke knize v budoucnu vrátím a do další knihy od téhle autorky taky půjdu.

Komentáře (0)

Přidat komentář