Proč?
recenze
Přiznání (2019)
/ a.k
Neznámý narušitel nakráčí do obýváku Julie a Harryho McNamarových a před zraky manželky brutálně na Harryho zaútočí.
Brutalita začínajícího příběhu vás bezesporu zaskočí. JP Carney bez skrupulí vejde do cizího domu, zmasakruje muže a odchází na policejní služebnu, kde se k činu přizná. Háček je v tom, že tvrdí, že neví, proč to udělal a prý ani nezná identitu napadeného. Policie by mohla být v klidu spokojená, že má v rekordním čase objasněný brutální útok a pachatele pod zámkem. Vrchní detektiv seržantce Alici Moodyové ale toto nestačí. Stojí před zásadní otázkou. Je JP násilnický psychopat nebo byl pokus o vraždu úmyslem.
Harry McNamara, oběť útoku je velmi známou osobou. Právě ho u Nejvyššího soudu zprostili viny v několika případech finančních podvodů. Harry se řadí mezi nejúspěšnější finančníky a svou prestiž budoval již od 90. let založením úspěšné banky.
Mrazivý počátek příběhu přináší řadu otázek. Především ty zásadní, proč JP Harryho napadl a jaký motiv k tomu mohl mít. Kdo očekává, že hlavní roli zde převezme policie, bude na omylu. Abychom rozpletli celou záhadu, přichází na řadu vyprávění o svém životě z úst Harryho manželky Julie a násilníka JP Carneyho. V samostatných dějových linkách se tak s oběma vracíme do minulosti, kde nám odkrývají svůj životní příběh.
S Julií se vracíme do 90. let. Tehdy studovala v Dublinu na Trinity College učitelství a na plese fakulty se zjevil již v té době úspěšný Harry a naprosto jí učaroval. Byla to láska na první pohled a ona původem z venkova nikdy nevěřila, že by mohla zaujmout tak úžasného muže, natož aby se stala jeho ženou. Život po boku charismatického muže obklopena blahobytem není zárukou jejího štěstí.
Zcela na opačném konci společenského žebříčku se pohyboval JP. Nikdy nepoznal harmonickou rodinu, matka se potýkala s psychiatrickou diagnózou a nefungoval ani otec. Už jako dítě byl na vše sám a protloukal se životem, jak nejlépe mohl.
Biografie Julie a JP Corneyho občas protne současnost, kdy s Alicí Moodyovou navštívíme policejní stanici, abychom zjistili, jak pokračuje při hledání skutečného motivu bestiálního útoku. Alice je korpulentní energická žena, která si nebere servítky a s kolegou seržantem Deanem Gallagherem nejdou daleko pro obscénní narážky a pejorativní výrazy. Osobně kvituji, že Aliciných vstupů do příběhu nebylo mnoho, poněvadž tato linka byla v příběhu nejslabší. Pokud mělo obhroublé vzájemné vystupování policistů zvýšit atraktivitu a čtivost, na mě to nefungovalo a působilo to spíš protivně. K tomu i celkový význam této dějové linky byl pro mě těžko zkousnutelný. Díky Alici pracujeme s obecnou představou, že útok nebo smrt zaviněná šílencem se nedostane k soudu?
Co mě moc mrzí, je velice špatná korektura textu. Díky absenci českého skloňování ženských jmen Alice a Julie často musíte větu přečíst znovu, abyste správně pochopili význam, k čtenářovu komfortu nepřispívají ani špatné koncovky sloves neodpovídající podmětu věty, přebývající zájmena, špatné časování slovesa být a další.
Nejpůsobivější zůstávají vlastní příběhy manželky Julie a útočníka JP Corneyho. Tady se skrývá odpověď na to, jaké vazby mohl mít JP a Harry. Rozplétání příčin celé události je ale velmi pomalé. Daleko víc vás zasáhnou rozdíly v životech na opačném konci společenského žebříčku. Odráží se zde řada vážných témat. Ať už je to alkoholismus, psychiatrická diagnóza, žárlivost, zrada, úspěch a moc, nebo vrtkavost osudu. Obzvlášť silný dojem nabízí život JP Corneyho. Kdybyste nevěděli, co udělal, cítili byste k němu soucit. Jako k někomu, kdo si prošel těžkým dětstvím a v dospělosti to pro něho taky nebyla procházka růžovým sadem.
I když začátek příběhu vybízí očekávat napínavou krimi, následný děj spíše inklinuje ke společenskému románu. Pokud máte rádi silné lidské příběhy, které se mohou zvrtnout až v závažný zločin, rozplétání osudů našich postav vám nabízí ten správný zážitek.
