Nikdo není tím, za koho se vydává

recenze

Český král historických detektivek Vlastimil Vondruška se jednou na setkání se čtenáři, přiznal, že sám vnímá příběhy Oldřicha z Chlupu jako pohádky pro dospělé. S tímto přirovnáním se nedá než souhlasit, kde jinde máme jistotu, že dobro vždy zvítězí nad zlem, které je po právu potrestáno? Ono totiž vedle té světské spravedlnosti, kterou představuje královský prokurátor Oldřich z Chlumu, existuje ještě jedna, mocnější a neomylnější, a to je spravedlnost Boží. I na ni nejšikovnější vyšetřovatel českého království často spoléhá, a dokonce ji již nejednou dal přednost před tou světskou, kterou on sám zastupuje…ale to bychom začínali od konce. Abychom mohli pachatele potrestat, musíme ho napřed odhalit. V případě 27. dílu Hříšných lidí království českého musíme jít ovšem ještě dál, neboť na samém začátku tohoto příběhu není vůbec jasné, zda se jedná o zločin. Marek z Vartemberka přijíždí na hrad Bezděz, aby svého švagra Oldřicha z Chlupu požádal o pomoc v záležitost, která se ho osobně dotýká víc, než je ochotný přiznat. Jeho zapírání mu ale není nic platné a Oldřich z Chlumu, který již dávno není v roli chápajícího příbuzného, odhaluje jedno tajemství za druhým až dospěje k překvapivému rozuzlení prazvláštních mezilidských vazeb a vztahů, mezi nimiž nechybí láska, nenávist stejně jako hamižnost. Ne nadarmo se říká, že za každým zločinem stojí peníze či žena…nebo obojí…
Ani tentokrát není Oldřich z Chlumu na pátrání sám, po boku mu opět stojí jeho větný a lehce zbrklý velitel hradní posádky Diviš, a ženám neodolatelný panoš Ota. Ten se znovu přesvědčí, že manželský život není pro nej. Ať ženami obklopen, zůstává sám, osud mu nedopřeje, aby dívku, miluje, získal. Ostatně o tom se čtenář mohl přesvědčit již v jiných dílech, například ve Zdislavě a ztracené relikvii.
Neméně významnou roli má ve vyšetřování i Diviš, ten se s požehnáním svého přítele Oty a pána Oldřicha pouští po vlastní linii pátrání, která mu velmi rychle přeroste přes hlavu a o zrzavcích se mu snad po nocích i zdá… Nikdo není tím, za koho se vydává, a zase ten, kdo někým je, se vydává za někoho jiného! Jak se v tom má, k sakru, obyčejný voják vyznat, kdo je vlastně kdo?
Ze začátku každý člen ověřeného trojlístku Oldřich – Ota – Diviš, pátrá samostatně, aby se pak všechny stopy a spojily do jedné jasné cesty vedoucí přímo k pachateli.
I v této knize zůstává autor věrný svému stylu. Detailně až plasticky popisuje prostředí, kde se příběh odehrává stejně jako historické souvislosti dané doby. Díky tomu se čtenář snadno začte a pochopí, proč postavy jednaly tak, jak jednaly, co je k tomu vedlo a co svým chováním sledovaly.
Kniha je opět psaná lehkým, čtivým slohem, obracíme jednu stránku za druhou a najednou zazvoní zvonec a pohádky je konec… a nám, co si rádi odpočineme u příběhu z dob dávno minulých plného laskavého špičkování mezi hlavními představiteli a mírně zromantizovaného pojetí středověku nezbývá, než vydržet do konce roku v očekávání dalšího dobrodružství, které nás zavede ze severu Čech na královský hrad Křivoklát, kde se schyluje k hanebnému zločinu…

Komentáře (0)