Za vším zlem hledej člověka, ne ďábla

recenze

Čtenář, který sáhne po novince známého a oblíbeného autora především historických románů a detektivek Vlastimila Vondrušky s názvem Ďáblova čísla, neprohloupí ani tentokrát. Již po patnácté se setká s písařem královské komory Jiřím Adamem z Dobronína, ne tak s jeho věrnými pomocníky Petrem Korcem a jeho ženou Rozárkou. To ale příběhu na atraktivitě vůbec neubírá. Spíše naopak. Chybějící postavy známé z předchozích příběhů jsou zastoupeny jinými, neméně příjemnými a zajímavými charaktery. Díky tomu, že dosud nevystupovaly v žádné knize, může si s nimi autor více vyhrát a postavit tak i samotného Jiřího Adama do poněkud jiného světla. Pryč je nabručený a podrážděný mrzout, kterého známe z předchozích dílů. To je dáno do jisté míry i tím, že se vracíme chronologicky poněkud nazpět. Příběh, v němž můžeme spatřovat nejednu paralelu s dnešní dobou, se podle všeho odehrávají ještě před Plzeňskými mordy. Tím je dána absence Petra a Rozárky. Jejich místo zastoupí mimo jiné dcera kata. Její postava je velmi příjemným zpestřením příběhu. Autor se jí podle všeho trefil do vkusu mnoha čtenářů. Stejně tak je na ní ukázána neopodstatněnost lidských předsudků, které dokáží nadělat mnoho zla nejen nyní, ale i v době, kdy je samotný novověk ještě v plenkách a nejistě přebírá vládu po středověku. Příběhy královského písaře a vlastně i důvěrníka, Jiří Adam z Dobronína patří mezi blízké přátele královny Anny Jagelonské, spadají do druhé poloviny 16. století. To je čtenáři předkládáno velice příjemnou a čtivou formou. Nenásilně se tak seznamuje se životem nejen urozených, ale i prostých lidí. A zjišťuje, že se za ta čtyři století lidé zase až tak moc nezměnili. Stejně jako nyní i tehdy se snaží uplatňovat svou moc, ovládat masu a pod pláštíkem ochrany obyvatelstva naplňovat své ambice a až chorobnou touhu po postavení. Ale jak se říká, čím výš se člověk dostane, o to z větší výšky pak padá. Přesně tak skonší i intrikáni ze zatím posledního případu, který Jiří Adam vyšetřuje tentokrát ve Dvoře Králové.
Příběhy série Letopisů královské komory nejsou možná tak propracované a komplikované jako případy vyšetřované královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu. Což ovšem vůbec nevadí. Jsou proto ideálním čtením na horké letní dny, kdy člověk netouží po ničem jiném, než si s něčím studeným zalézt do stínu a přenést se do doby dávno minulé, kdy čest a spravedlnost nebyly jen prázdné pojmy.

Komentáře (0)