Kam čert nemůže, tam nastrčí bábu nebo raději Rozárku?

recenze

Zásnuby jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě, kdy si muž a žena slíbí, že spojí ty své v jeden. Ovšem ne všechny zásnuby skončí svatbou a společným životem plným lásky a porozumění. Stejně jako se to stalo v novém románu úspěšného autora Vlastimila Vondrušky Zásnubní prsten.
V něm se znovu, již po šestnácté, setkáváme s ověřenou vyšetřovatelskou trojicí ve složení urozený pán Jiří Adam z Dobronína, bakalář Petr a hospodyně Rozárka.
Vedle nich se příběh doslova hemží množstvím dalších postav z nejrůznějších společenských vrstev a postavením. Čtenář společně s našimi třemi přáteli postupně odkrývá spletité vztahy mezi jednotlivými účastníky děje, kde se nejednou lehce ztrácí, kdy se různé postavy honosí stejným jménem i přídomkem.
Samotný příběh se dějově vrací v čase do doby, kdy byla Rozárka ještě svobodná a bakalář Petr jí teprve nadbíhá. Tyto skoky v chronologii jsou autorovi dost často vytýkány. Na druhou stranu ale ruku na srdce, kdo z nás si občas rád nezavzpomíná? Nezlobme se proto na spisovatele, že ti občas udělají to, co my sami
Se Zásnubním prstenem se vrací nejen staří známí, ale i doba. Opět se ocitáme v 16. století za vlády Anny Jagelonské, jejímž přátelstvím se Jiří Adam z Dobronína pyšní a které mu již nejednou výrazně pomohlo s odhalováním nejrůznějších zločinů. Nyní je ovšem nasazen ještě silnější kalibr a do vyšetřování zasahuje samotný král! Pravě díky jeho značnému přispění v samém závěru knihy vše dopadne, jak dopadnout má i zde narážíme na jeden z bodů, ke kterým se čtenáři často a s oblibou vyjadřují. A to je dle některých uspěchaný konec. I zde se musím autora zastat příslovím, méně je někdy více. Koho by bavilo pročítat rozvleklé úvahy a vysvětlování?
I šestnáctý díl je důstojným pokračováním série Letopisy královské komory a drží její hodnocení na vysoké úrovni.
Tomu dozajista přispívá i samotný styl psaní, který je tak říkajíc jasný a srozumitelný. Nikde žádné krkolomné obraty či složité větné konstrukce. Čtenář se tak může plně soustředit na příjemně plynoucí příběh a užívat si trefných a mnohdy i vtipných popisů míst, dějů a osob, v jejichž chování a jednání se nejednou sám najde. Lidé jsou zkrátka lidmi bez ohledu na dobu, v níž žijí a postavení, jež zastávají. Stejně jako nyní, i tehdy měli své touhy, sny a přání, ale i neřesti a hříchy.
Zásnubní prsten zkrátka nejde než doporučit jako příjemné oddechové čtení na nadcházející letní dny jako stvořené pro četbu pohádky, kde spravedlnost vítězí a zlo je po zásluze potrestáno Nebo že by to tentokrát bylo přece jen jinak?

Komentáře (0)