Ne každé překvapení se vydaří

recenze

Královražda na Křivoklátě (2021) / Carmen13
Ne každé překvapení se vydaří
Dvacet osm, přesně tolikátý díl čtenářsky velmi oblíbené série Hříšní lidé království českého držíme v ruce, pokud do ní vezmeme novinku spisovatele Vlastimila Vondrušky nesoucí název Královražda na Křivoklátě. Jak už samotný název napovídá, setkáme se v ní nejen s našimi starými známými královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu, jeho věrným panošem Otou a velitelem bezdězské hradní posádky Divišem, ale i celou řadou dalších historicky doložených osobností, kde k těm nejvýraznějším patří samotný král Přemysl Otakar II. a jeho manželka Kunhuta. Ta svému choti chystá velkolepou oslavu k jak bychom dnes řekli, patnácti letům na trůně. Na tuto oslavu jsou sezvání všichni, kdo něco znamenají, a tak se sjíždí šlechtici ze širokého dalekého okolí. Ovšem zdaleka ne všichni přicházejí s čistými úmysly, spíše naopak, královi odpůrci se rozhodnou využít naskytnuté příležitosti a postarat se o to, aby patnáctý rok vlády krále Přemysla Otakara II. byl i tím posledním. Před Oldřichem z Chlumu tak rázem vyvstává nelehký úkol. Na přímou žádost královny Kunhuty se vrhá do vyšetřování, ve snaze těmto podlým pletichám zabránit. Uspět v této ožehavé záležitosti je pro něj otázkou osobní cti, stále nezapomněl, co pro něj král Přemysl udělal a je mu za to hluboce oddán. Neváhá proto a vrhá se do vyšetřování, které ho tentokrát nezavede mezi lapky či obyčejné vrahy, ale mezi nejvyšší politickou smetánku dané doby. O to je ale pátrání po pachateli náročnější, čtenář se spolu s ním noří po politických intrik a tajů, kde všechno souvisí se vším a nikomu se nedá věřit ani pomyslný nos mezi očima. Ač urozený, pan Oldřich se v tomto prostředí necítí nijak dobře, na náladě mu nepřidá ani fakt, že se jeho věrný přítel panoš Ota dostane do takřka smrtelného nebezpečí díky své nešťastné povaze. Člověk by řekl, že s věkem zmoudří, dokonce tomu již některé z dřívějších dílů napovídaly, ovšem opak je pravdou a v tomto příběhu se vrací Ota takový, jakého ho známe z jeho mladí.
Autorovi je často vytýkáno, že jednotlivé díly nejsou psány chronologicky a jsou v nich dějové i obsahové rozpory. Pozorný čtenář by řečené problémy našel i v Královraždě, která je díky patnáctému výročí vlády krále železného a zlatého snadno časově zařaditelná. Na druhou stranu, ruku na srdce, myslím, že tuto sérii lidé nečtou ani tak proto, aby se vzdělali v historii jako takové, ale proto, aby si odpočinuli od dnešní náročné doby, přenesli se do jiného světa, tak trochu pohádkového, kde dobro vítězí nad zlem a znovu se setkali s důvtipným Oldřichem z Chlumu, prostopášným panošem Otou a lehce těžkopádným velitelem Divišem. A tohle všechno Královražda na Křivoklátě splňuje na jedničku!

Komentáře (0)

kniha Královražda na Křivoklátě recenze