„Můžeme se stát pány svého osudu, byť proti nám stojí celý svět.“

recenze

Kniha Osvětimská ukolébavka čtenářům odkrývá dlouho zapomenutý příběh, jenž se odehrál mezi léty 1943 a 1944. Tedy v době, kdy se nad Evropou stahovala nacistická mračna. Tisíce lidí bylo tehdy odvlečeno do koncentračních táborů, kde posléze většina z nich zahynula. Je velmi důležité připomínat si osudy těchto lidí. Abychom nikdy nezapomněli, co dokáže jedna pokroucená mysl a tisíce lidí, jež nedokáží projevit vlastní názor. Mario Escobar si je toho však dobře vědom a tak se rozhodl svěřit papíru příběh obrovské odvahy a lásky, příběh, jež je ve své podstatě velmi emotivní, intimní a zároveň brutální. Autor nám prostřednictvím této knihy dává neuvěřitelnou možnost nahlédnout pod pokličku příběhu motivovaného skutečnou událostí a to osudem Helene Hannemannové, ženy a matky, jejíž láska ji přivedla až do samotného pekla.

Helen je vzorem ideální árijské ženy až na jednu drobnou skvrnku. Zamilovala se totiž do cikána a co víc, vzala si ho a má s ním hned pět krásných zdravých dětí, z toho dokonce jedna dvojčátka. K jejich obrovské smůle však tato láskyplná rodina žije v době rozmachu názorů Adolfa Hitlera. Jednoho dne tak její rodina čelí stejnému osudu jako tisíce dalších židovských obyvatel či etnických menšin, přichází výzva k transportu. Helen nedokáže svou rodinu opustit a tak se spolu s nimi vydává dobrovolně vstříc čirému zlu v podobě koncentračního táboru Březinka. Krutost zdejších nařízení zapříčiní, že Helen je nucena se v místních náročných podmínkách starat o svých pět dětí sama. Na scéně se posléze objevuje i nechvalně proslulý doktor Mengele, známí pro svůj zájem o dvojčata a Heleniny děti se tak rázem dostávají do mnohem většího nebezpečí, než které představují jen tristní podmínky koncentračního tábora.

Osud pěti dětí, jež byly pro svou matku darem i prokletím v jednom, vykresluje lásku v té nejčistší podobě, lásku nezištnou, tu, o které se říká, že hory přenáší. Ale není to jen láska matky k dítěti, která dokresluje fatalitu doby, nýbrž i láska ženy k muži, láska sourozenecká, láska k bližnímu i láska k životu. V knize lze nalézt lásku snad ve všech jejich podobách a to v době páchání největších krutostí, jichž se lidstvo dopustilo samo na sobě. To je právě ta výjimečnost, kterou příběh Helen Hannemanové a její rodiny čtenáři nabízí. Kniha ukazuje, že i na místech, kde bychom to nečekali, kvete něco krásného, život, láska, přátelství, a že i v těch nejhorších okamžicích, či na sklonku života lze hledat důvody k radosti.

Osvětimská ukolébavka, je jedna z těch knížek, které si prostě chcete přečíst, moc se na ně těšíte a na konci to fakt stojí za to. Jde o příběh, který nám v dnešní době nejen připomíná kruté okamžiky ještě nedávné reality, ale zároveň nás učí vážit si vlastního života a příležitostí, jež se nám dnes nabízejí. Marně přemýšlím, co bych této knize vytkla, nenapadá mě však vůbec nic. Dokonce si troufám tvrdit, že se tato kniha řadí k těm lepším s tématikou holokaustu a proto pokud vás toto téma zajímá a baví vás číst literaturu tohoto druhu, rozhodně neváhejte a do knihy se pusťte!