"Slyšel jsi někdy o Beltane, svátku ohně?"

recenze

Půlnoční obřad (2018) / knihomolka_elka
Půlnoční obřad

Zimy v Maine bývají kruté, a o tom se měla možnost ještě nedávno přesvědčit Jayne, kterou po příjezdu do městečka Huntsville čekalo nejedno příkoří. Nakonec byla nepřízní osudu nucena bojovat nejen o vlastní život. Huntsville však Jayne nepřineslo jen trápení. Našla zde i lásku a to v podobě zasmušilého ex detektiva Reeda, se kterým se po uplynulých událostech rozhodli městečko opustit a zamířit k rodině do Filadelfie. Zde však příběh ještě zdaleka nekončí happy endem. Nebezpečný rituální vrah stále nebyl dopaden a tak Jayne a Reed nedokáží najít vytoužený klid.


Zde přichází na scénu druhá kniha, nesoucí název Půlnoční obřad. Tentokráte se do Huntsville vydává Jaynin bratr Danny Sullivan, vysloužilý voják, kterému chybí životní směr. Jediné v čem aktuálně nachází smysl, je dopadení maniaka z Huntsville, čímž chce sestře konečně pomoci ke klidu. Na vlastní pěst tak začíná pátrat po vrahovi, čímž roztáčí další kolo děsuplných událostí…

„Jsi moje.“

Prostá věta vyslovená do ticha hrůzostrašné noci, během níž došlo v městečku Huntsville k vážnému poranění mladého muže, hýbe celým příběhem. V příčinné souvislosti došlo tohoto večera rovněž k obtěžování mladé majitelky penzionu Mandy, k níž také výše vyslovená věta směřuje. Mandy se tak dostává do středu pozornosti rituálního vraha Nathana a okolo Mandy se začínají dít podivné věci…

Ačkoli ve druhé knize odpadla značná část napětí, kterou lze nalézt v prvním díle, troufám si tvrdit, že i tak v žebříčku ženských psycho thrillerů drží tato kniha vysokou laťku. Vrah zde nepředstavuje nic neznámého, ba naopak moc dobře víme, o koho jde a díky první knize i tak nějak tušíme, o co mu jde. Aby byla zápletka rozmanitější, vstupuje zde do děje vrahův pomocník a máme tak příležitost přemýšlet nad tím, o koho vlastně jde. Díky tomu, že odhadnout jeho identitu máme možnost až téměř na konci knihy, je vidět, že se Melinda Leigh postupně zlepšuje. Jednotlivé postavy jsou perfektně propracované, uvěřitelné a sympatické. Ani zde nám nechybí spojitosti s mytologiií Keltů, ač tedy na můj vkus by jí zde mohlo být i o něco více. Stejně tak jako v prvním díle, i zde nepřestáváme doufat, že všechna ozubená kolečka zapadnou na své místo a příběh skončí, jako v pohádce. Stane-li se tomu skutečně tak, vám ale nebudu prozrazovat. V závěru vám chci jen říci, že jde opravdu o moc povedenou sérii, do které stojí za to se pustit.

Komentáře (0)

Přidat komentář