Mlýn | Dějepisná lekce se silným životním příběhem dvou hlavních hrdinů

recenze Mlýn (2018)

Mlýn | Dějepisná lekce se silným životním příběhem dvou hlavních hrdinů
Umírající otec, rodinný mlýn a slib dvou bratří, že ho uchrání navzdory všemu. Je možné takovému závazku vůbec dostát? Co všechno je člověk ochoten obětovat, aby uhájil vlastní čest a právo na svobodu? Mlýn mapuje více než stoleté údobí zahrnující tři zcela rozdílné režimy.

Na počátku následuje sled rychlých událostí, které jsou korunovány jedním ze silných momentů knihy, kdy dvěma bratrům umírá otec a oni dají celoživotní závazek, že rodinný majetek udrží, ať se stane cokoliv. Vztah dvou mužů je budován od úplného prvopočátku a postupem románu přeroste z bratrského v něco mnohem víc. Karel a František mají kromě několika blízkých jen sami sebe, naučí se jeden na druhého stoprocentně spolehnout a jejich chování i komunikace jako by byla až podprahová. Ti dva nepotřebují slova, vždy za ně mluví pouze jejich činy, a dokonce i psychicky jsou na sebe napojeni způsobem, se kterým se čtenář jen tak nesetká.

Mlýn mapuje více než stoleté období československé (potažmo české) historie. Tím pádem je jasné, že si autor nemohl dovolit zacházet do přílišných detailů, proto jsou významné milníky vždy spíše nastíněny, ale s o to větší razancí. Tato kniha pro mě byla skutečnou lekcí, neboť na poměrně malém prostoru čtenáře provede tím nejhorším, čeho se na sobě Čechoslováci dopustili. Období komunismu, zejména padesátá léta, pro mě byla fackou, a právě v tomto bodě celý příběh oplývá možná těmi vůbec nejsilnějšími pasážemi. Dalším silným momentem pak byla léta devadesátá, kdy se vztahy uvolnily do míry mě do té doby nepředstavitelné a po roce 2000 jsem se zalekla a hlavně zastyděla, neboť jsem začala spatřovat opětovnou paralelu k naší historii, kterou ostatně můžeme spatřovat i v reálném světě kolem nás. Panu Vaněčkovi se za pomoci pár vět vždy perfektně podařilo zachytit atmosféru dané doby a upozornit na základě popisu několika scén na hlavní úskalí, která čtenáři doopravdy otevřou oči.

Vše výše popsané činí z knihy výjimečný historický román, který by si na poli české literární scény podle mého zasloužil mnohem větší pozornost. Čím ale Mlýn naprosto vybočuje, je právě vztah ústřední dvojice hrdinů. Karel a František jsou možná ty vůbec nejcharakternější postavy, s jakými jsem měla tu čest. Donutili mě zamyslet se nad životními prioritami a nad dnešní společností. Samozřejmě, že je odlišné chování dáno zejména naším blahobytem, se kterým se život bratrů vůbec nedá srovnávat, nicméně jejich pracovitost a zásadovost působí opravdu inspirativně a v mnoha místech mě dojala.

Byť je samozřejmě celý román dosti emotivní, vzhledem k délce časového období, kterému se věnuje, si asi sami dovedete domyslet závěr, není absolutně jen nástrojem na ždímání čtenářových emocí. V knize najdete i mnoho úsměvných momentů souvisejících právě se zatvrzelostí Františka a Karla, spoustu lásky, přátelství a inspirace. Myslím, že pan Vaněček chtěl napsat komorní příběh dvou velmi silných hrdinů na pozadí těch nejzávažnějších událostí československé historie a toto poslání splnil beze zbytku. Sama vím, že na pány Hadrbolcovy nikdy nezapomenu a jejich životní cesta bude provázet tu mou.

Mlýn je fascinující knihou, která propojuje dějepisnou lekci s příběhem dvou charakterních hrdinů. Atmosféru podporují i výňatky z Rudého práva, u kterých mi bylo mnohdy nevolno. Nejen, že jsem si u příběhu pobrečela, donutil mě se i zamyslet. Tento výjimečný román bych doporučila všem milovníkům historických románů, ale možná nejen těm. Možná je právě Mlýn knihou, která by se měla dostat na seznam povinné četby, neboť je to dílo skutečně oči otevírající, navíc napsané srozumitelnou formou.

autor: Sorrow · 23. února v 12:37 · přečteno 210x

Komentáře (0)

kniha Mlýn recenze