Už teď jsi mrtvá | Idylický den se mění v boj o holý život...

recenze

Už teď jsi mrtvá (2018) / Sorrow
Už teď jsi mrtvá | Idylický den se mění v boj o holý život...
Brzké ráno, svěží vítr ve vlasech a neuvěřitelné výhledy. Zkrátka den jako malovaný, minimálně pro pasažéry vyhlídkového letu balonem. Jejich idyla je narušena, když z výšky spatří brutální vraždu. Bohužel pro ně však i pachatel spatřil je a je ochoten udělat cokoliv, aby zakryl stopy vedoucí k němu. Obzvlášť silně mu v hlavě utkví obličej ženy v zelené bundě, která jeho čin stihla vyfotografovat. Hon začíná…

S. J. Bolton je etablovaná autorka, která je velmi známá už i českému čtenáři. Bývá pro mě sázkou na detektivko-thrillerovou jistotu. Její knihy jsou extrémně čtivé a vysoce návykové a nejinak je tomu i v případě tohoto samostatného příběhu.

Už teď jsi mrtvá začíná velmi intenzivním sledem scén, které čtenáře okamžitě vtáhnou do děje. Jen tu a tam je hlavní linie narušena výjevy z minulosti, jež mi tentokráte doslova překážely, protože události z balonu byly napsány tak strhujícím způsobem, že jsem potřebovala vědět okamžitě, co se děje. Zhruba po třetině se tempo trochu uvolní a nastává prostor tápat, proč se hlavní hrdinka, jediná přeživší z balonu, chová tak, jak se chová. Poněkud dlouho trvá, než dojdete k bodu, kdy je její neochota pracovat s policií vysvětlena, proto mi její postup lezl na nervy. V průběhu čtení jsem měla neustálé nutkání „radit“ Jessice, jak by se měla zachovat a její počiny mi byly proti srsti.

Práce detektivů v tomto příběhu stojí trochu v ústraní, středobodem je skutečně hon pachatele na pasažérku, která má důkaz o jeho činu. Jako obvykle Sharon do svého příběhu také zakomponovala jedno velké aktuální téma, takže má kniha rozhodně morální přesah. Kromě toho je velmi zajímavá z hlediska lokace. Samotná štvanice se odehrává v nádherném nehostinném prostředí Národního parku Northumberland, ale důležitou roli hraje i klášter a jeho obyvatelky. Asi nikdy jsem se nesetkala s příběhem, ve kterém by hrály tak důležitou úlohu řádové sestry.

Byť kniha oplývá mnoha prvky, které mám u Bolton prostě ráda – čtivost, zajímavý námět, neotřelé prostředí – shledávám zde i několik nedostatků, s nimiž jsem měla problém třeba i u její předchozí knihy Má mě rád, nemá mě rád. Hlavním problémem myslím bylo, že se mi tentokráte podařilo odhadnout snad všechny twisty, které autorka čtenáři nachystala. Kromě toho je mnoho motivů objasněno až v úplném závěru, a to poněkud podivným způsobem, takže jsem neměla dojem, že by do sebe všecko úplně ladně zaklaplo. Já obecně s jejími konci často bojuji a Už teď jsi mrtvá bohužel není výjimkou.

Kniha je velmi výrazná svým námětem, dynamickou první pasáží a neskutečnou čtivostí. Celkově neurazí, ale ani nenadchne, oceňuji však, že se autorka nebojí hovořit o kontroverzních tématech, a že ji podle stylu bezpečně poznám. Přestože se Už teď jsi mrtvá nevyrovná v mých očích sérii s Lacey Flint, věřím, že si své věrné čtenáře najde, o čemž svědčí i krásné 86% hodnocení na databázi knih. Pokud si potřebujete vyčistit hlavu a hledáte knihy, kterými doslova prolétnete, čtěte S. J. Bolton!

Komentáře (0)

kniha Už teď jsi mrtvá recenze