Jezero | Pouť, která Namimu zas tolik nepřinesla...A ani mně...

recenze Jezero (2016)

Jezero | Pouť, která Namimu zas tolik nepřinesla...A ani mně...
Jezero na konci světa, vysychá, umírá a stejně tak krajina, která je domovem Namimu. Ztracenému klukovi, jenž nemá nic než bábu s dědkem. Jako už tolik tápajících duší před ním, vydává se hledat štěstí do světa. Bloudí, nenachází, vrací se. Jezero musí přeplout, obejít a potopit se k jeho dnu, aby pochopil. Bianca do své niterné novely zakomponovala pocit zmaru, smíření i nepochopené lásky.

Nami je nevšedním hrdinou, se kterým se půlka lidí naprosto ztotožní, půlka bude spíše odtažitá. Já bohužel zapadla do druhé škatulky, proto na mě Jezero asi nezapůsobilo tak silným dojmem jako na ostatní čtenáře. Mnohem více jsem se našla v Biančině prvotině Sentimentální román. Dle motivů a užitých jazykových prostředků je autorka jednoznačně rozpoznatelná, což mám moc ráda, Sentimentální román ke mně ale přesto promlouval úplně jinak. Viděla jsem tam to sdělení, tu hloubku. Jezero mi nic takového nepřineslo.

Atmosféra je nastřelená více než dobře, zničená krajina, vysychající jezero, na jehož existenci je odkázáno tolik vesničanů, rafinerie ve větších městech, umírající lidé, o které sotvakdo zakopne. Po přečtení (výborně napsané) anotace jsem nabyla dojmu, že i tato oceňovaná kniha se mi zaryje hluboko pod kůži, bohužel se tak nestalo. Dokonce, a to je zcela výjimečný případ, mi nesedly ani vulgarity. Ne, že by v knize překážely, jen jsem neměla pocit, že do příběhu zasahují jakkoliv nosným způsobem.

Celkové vyznění Jezera pro mě tak zůstává hodně rozpačité. Byť oceňuji spisovatelčin um a bohatou fantazii, která i v tomto případě mohla přinést ovoce, zůstávám odtažitá a mám pocit, že mně ani Namimu celá pouť vlastně mnoho nedala. Kvituji ale rozhodně zacyklení příběhu a využití motivu jezera ve všech podobách (okolí, hladina i dno).

Jezero jsem poslouchala díky Audiotéce. Audioknihu namluvila příjemně Lucie Žáčková. Její hlas se mi k Jezeru hodil, protože má takovou výpravnou atmosféru, zároveň je ale lehce ponurý. Hudební předěly se taky povedly, proto bych Vám tuto formu ráda doporučila. Osobně se domnívám, že zrovna Jezero je novelou, na kterou by si měl každý udělat vlastní názor a opravdu těžko říct, na kterou stranu barikády se zařadíte, tak mu dejte šanci.

autor: Sorrow · 04. února v 22:21 · přečteno 123x

Komentáře (0)

kniha Jezero recenze