Někdo blízký | Obyčejně neobyčejná detektivka

recenze

Daisy Masonová si měla užívat oslavu, místo toho ale beze stopy zmizela. Nikdo nic neviděl, nikdo si ničeho nevšiml. Inspektor Fawley nicméně ví, že za únosem dítěte obvykle stojí někdo z nejužšího rodinného kruhu. A jeho předzvěst je jen posílena, když si promluví s jejími nejbližšími. Matka musí vypadat za každé situace jako ze škatulky, působí strojeně a snad jako by se hrozná situace ani neděla jí, otec je odtažitý a možná vůbec nejpodivnější je Daisyin nemluvný bratr. Čeho se tolik bojí?

Někdo blízký je jednou z těch detektivek, která rozhodně neupoutá motivem. Únos dítěte je dneska už skutečně otřepané téma, na druhou stranu se zdá, že nikdy nevyjde z módy. Mám takový pocit, že když už si ho autor zvolí ke zpracování, musí k němu přistoupit opravdu zodpovědně. Čtenáři totiž nezacpe pusu omíláním stejného vzorce stále dokola. Naštěstí, se to Caře Hunter (skoro) podařilo.

V detektivkách hrají kromě případu samotného prim zejména postavy, co si budeme povídat. Právě díky nim nám může autor zamotat hlavu, vést nás jednou tím a jednou oním směrem. Já osobně mám mnohem radši menší počet možných podezřelých. Spisovatel má pak s příběhem větší práci, musí skutečně dobře maskovat drobné odbočky a vůbec největším majstrštykem jsou podezřelí pouze dva. To se třeba výborně podařilo zpracovat Mindy Meije v knize Budu vším, čím mě chceš mít (tady je recenze). Ovšem i Cara Hunter aspiruje na tenhle, pro mě téměř nedosažitelný, piedestal velmi důstojně.

Podezřelí jsou jedna věc, hlavní vyšetřovatel a jeho kolegové věc úplně jiná. Inspektor Fawley působí celkem sympaticky, na druhou stranu nevybočuje svým přístupem ani mluvou z řady. Není to zkrátka jeden z těch, na kterého si ihned vzpomenu. Na můj vkus by mohl být více charismatický a mít „něco“ zapamatovatelného. Co se ale naopak povedlo znamenitě, je zapojení aktuálního prvku Facebooku a Twitteru. Tweety výborně oživují tempo, a navíc na nich autorka poukázala na fenomén dnešní doby – předsudky, unáhlené soudy, stupidita lidí. Paradoxně se tohle všechno neodráží jen v příspěvcích samotných, ale obzvlášť v připojených hashtazích? (asi to slovo neumím skloňovat).

Někdo blízký je detektivka lehce nadprůměrná, která sice zpracovává všední téma, nicméně přináší i nějaké inovace. Závěr je překvapivý a zejména díky němu autorka vystoupila z řady. O jeho vhodnosti by se dalo polemizovat, já jsem s ním spokojená, byť zanechává řadu nezodpovězených otázek. Věřím, že kniha zaujme široké spektrum čtenářů. Doporučila bych ji všem, kdo hledají jednodušší oddechovku a nemají v tomto žánru žádné vyšší literární ambice. Já ji přelouskala za pár dnů a opouštěla ji s příjemným pocitem. Koncem dubna navíc vychází už druhý díl, takže si můžete vychutnat oba pěkně pohromadě.

Komentáře (0)