Malba smrti

recenze

Ani německé metropoli roku 1922 se zločin nevyhýbá, o čemž svědčí nová a zároveň druhá kniha německé autorky Susanne Gogy s názvem Smrt v modré. Obě knihy se řadí do série s názvem Leo Wechsler.
Berlínský komisař Leo Wechsler dostává hned v úvodu knihy naloženo v podobě dvou zločinů za sebou. Prvním z nich je případ utonulého prodavače pánské konfekce, který je pak ale vcelku okamžitě upozaděn neobvyklou smrtí malíře Arnolda Wegnera, jež je také hlavním motivem celého příběhu. Arnold Wegner byl nalezen uhořelý ve svém vlastním ateliéru, avšak kromě těla a malířského stojanu byl ateliér téměř netknutý, což směřuje vyšetřovatele spíše k vraždě než nehodě.
Komisař Leo a jeho tým se tak pouští do vyšetřování a snaží se proniknout do života bohémského malíře, jež ač byl ženatý, užíval si společnosti a také mnoha žen. Jedna z nich, Thea Pabstová, avantgardní tanečnice vystupující obalená jen několika bankovkami, nasměruje policii k důležitému svědkovi, duševně pomalejšímu dvanáctiletému chlapci, který se s Wegnerem spřátelil a jež může být zásadní pro vyšetřování. Bohužel však ze strachu z otce a z cizího muže, který ho údajně pronásleduje, utíká a skrývá se. A tak police dlouho tápe a jejich jedinými pojítky je pravicová skupina Asgard, jejíž členové jsou samí bývalý důstojníci, a také adopcechtivá Wegnerova manželka. Komu však malíř, jehož tvorba byla velmi výstřední a zobrazovala bídu i věci opravdu nehezké, ležel v žaludku natolik, že musel být zavražděn? Žárlivost, konkurence nebo kritik jeho díla?
Autorka nabaluje k příběhu i několik vedlejších dějových linek, převážně z osobního života ovdovělého komisaře Lea, který se snaží navázat nový vztah s knihkupkyní Clarou a zároveň ochránit sestru, jejíž přítel je údajně překupník zbraní. Osobně mám moc ráda tyto vpády do soukromí vyšetřovatelů, najednou jsou nám tyto postavy bližší, vnímáme i jejich city a vlastnosti jiné než ty vystupující na pracovní rovině. A charakter Lea Wechslera je opravdu dobře vykreslen, víme přesně, jaký je doma i v práci, a to víc jsem s ním sympatizovala.
S čím už ale tolik nesympatizuji, je přeskakování děje v rámci jedné kapitoly. Čtenář se začte do výslechu Wegnerovy manželky a najednou zničehonic se honíme za utíkajícím Paulem a jedním volným řádkem skáčeme na randě komisaře Lea. Je to trochu chaotické a začátek knihy, kdy čtenář ještě není zcela zorientován v ději a prostředí, je proto slabší co se čtivosti týče. Jak se však vyšetřování ohledně malířovi smrti rozjíždí, děj nabírá na obrátkách a stránky lítají jedna za druhou, abychom už konečně znali rozuzlení celého případu, který mě ale ve finále fakt bavil, protože to ponoření do oblasti umění to krásně ozvláštnilo a ten závěr se opravdu povedl.
Věřím, že si Susanne Goga své čtenáře najde, musí však být trochu trpělivý a nenechat se odradit. Pak je čeká příjemná oddechová berlínská krimi se skvělým komisařem a zajímavou zápletkou.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komentáře (0)