Naděje umírá poslední

recenze

Psal se rok 1952, bylo po válce, nacisté a jejich protižidovská opatření byli tatam a vše směřovalo k lepším zítřkům. A právě těmito novými zítřky chce německá autorka Margit Steinborn navázat na předchozí knihu pokračováním s názvem Nová naděje.
I tentokrát název vystihuje naprosto přesně leitmotiv celé knihy i jednotlivých osudů postav, a nezačíná nikde jinde než na Sandnerhofu. Tam sice stále smutní za syna a manžela Konrada, jenž je v ruském zajetí. ale po mnoha letech odloučení se zde opět šťastně shledaly Hannah se svou dceru Melinou. Ačkoliv nám autorka v druhém díle neservíruje tolik smutných a srdcervoucích momentů, celý příběh je protkán bolestnými vzpomínkami, stále se otevírajícími ránami a nedůvěře v nový začátek. Netýká se to pouze Hannah, ve které stále pulzují vzpomínky na Osvětim a milovaného muže, ale také nově příchozího ředitele školy, s kterým se osud také nemazlil a válečná doktrína ho připravila o syna i manželku.
Na milovaného muže vzpomíná také Clarissa von Schönwald a její syn Tristan. Díky jejím vzpomínkám sepsaných jako “Můj život s Petrem se tak můžeme podívat na příběh i z druhé strany, z pohledu druhé ženy, jež ovlivnila život Petra Hagena. Když ale dojde do bodu, kdy se Petr hodně změnil, kdy se otočil proti svému politickému přesvědčení, začínají přibývat otázky a existuje pouze jedna osoba, která dokáže příběh doskládat.
Steinbornová nás ale ani tentokrát nenechá bez barvitě popsaného historického pozadí. Kromě nepředstavitelných muk při těžké práci v ruských zajateckých táborech, se nám dostává celkem solidní exkurz o poválečné situaci v Berlíně, o NDR, dělnických stávkách a také o vzniku Berlínské zdi a rozdělení města. Kromě Berlína nás také zavede do New Yorku, kam se zlomeným srdcem utíká David, jehož životní a osudová láska Melina našla zalíbení v jiném muži. Je to ale ten pravý? Neudělala chybu, když nechala Davida odjet na druhou stranu světa?
To si musí mladá a ambiciózní Melina zjistit sama, i když ji to bude stát mnoho let a až smutná událost v rodině paradoxně mnohé zacelí.
Nová naděje je pokračováním krásného ač smutného příběhu Hannah, který je napsán opravdu s citem, plný emocí a neuvěřitelně empatického souznění s osudy všech postav. Ač mnohé z nich skličují vzpomínky na prožité události, nevzdávají se a se svými smutky i strašáky bojují. Líbí se mi, že autorka neopomněla i druhou stranu Petrova života, a to Clarissu a Tristana, který se také nedokáže vypořádat s otcovy činy a hledá možnosti nápravy. A co je ten motor co pohání vpřed nejen všechny postavy, ale také čtenáře ve čtení? Že je tady nová naděje.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a skvělé čtení.

Komentáře (0)