Aliciny (ne)jistoty

recenze

Jak už název knihy napovídá, hlavní hrdinkou prvotiny slovenské autorky Heleny Farníkové, je třiatřicetiletá Alice, svobodná a perspektivní žena, jež kromě své psychoterapeutické praxe ještě vyučuje psychologii na vysoké škole. Ve své práci je úspěšná, o klienty nemá nouzi a ve škole je jí svěřena výuka dalšího předmětu. Avšak její osobní život už tak idylicky nevypadá, což jí taky její matka neustále připomíná. Ač je zamilovaná, vztah se ženatým Karlem od dvou dětí velké vyhlídky do budoucnosti nenabízí.
Farníková čtenáře nechává nahlédnout do každodenních aktivit Alice, jejích postupů při práci s klienty a také studenty a při přednáškách nám udělá i malý exkurz do filozofie. Moc se mi líbí, že postavu Alice pojala jako obyčejnou ženu se všedními starostmi i radostmi. Ukázala, že i když někdo vykonává povolání, jež vyžaduje určitou profesionalitu, v osobním životě se může odvázat v baru, seznamovat s mužskými a dělat spontánní rozhodnutí.
To vše Alici otevírá oči ve vztahu s Karlem. Když totiž jednoho večera vyráží s kamarádkami do baru, seznámí se s Radimem, který je pravým opakem Karla. Mladší, svalnatý, ale takový zběsilý, neurvalý. Když po několika spíše náhodných setkání ze srandy kývne na víkend v Tatrách, přece jen se Radim nezdá tak špatný, navíc je jediný, komu se dokázala otevřít v kauze “vlastní táta”, kterého neviděla dvacet let. Takovým zlomem v Alicině dosavadním životě je zjištění, že její stálá klientka Jana je vlastně manželka Karla, což je pro Alici naprosto skandální propojení soukromé a pracovní roviny a do hry vstupuje pocit selhání. Ač rozum to ví jistě, dokáže zamilovaná Alice přenechat Karla nadobro manželce? A jakou roli nakonec bude mít Radim v jejím životě?
Farníková se nebojí zapojit do hry i dalšího muže, mladého zubaře Ivana, se kterým se Alice seznámí velmi netradičním způsobem, kdy si myslí, že se jedná o zloděje v mámině domě. Nakonec se z toho vyklube příjemné povídání přes noc, které ráno ukončí Ivanova snoubenka. Autourka se zkrátka své postavě nezdráhá házet klacky pod nohy a nechává ji, aby bojovala se všemi překážkami, a to dělá celý příběh naprosto reálným. Do Alice se tak můžeme krásně vtělit a prožívat tak její příběh s ní.
Díky jednoduchému stylu psaní a příjemnému tempu je příběh čtivý, svižný, bez nějakých hluchých míst. Ač nenajdeme nějaké velké zvraty v ději, jedná se o takovou fajn oddechovku, kde nás autorka nenechá se nudit a vlastně až do konce nás nechá tápat, jak to s Alicí dopadne a zda tedy bude spokojená i ve vztahové rovině.

Děkuji nakladatelství MOBA na recenzní výtisk.

Komentáře (0)