Jiný než se zdál

recenze

Česká autorka Markéta Prášková už nejednou ukázala, že její knihy vynikají snoubením minulých a současných dějových linek, a nejinak je tomu u její nové knihy s názvem Ester.
Autorka nás nejdříve přivítá v roce 1990, kdy Anna Durandová přijíždí z Francie do Horky, malé vesničky, v níž strávila část svého dětství, než byla za nepříznivých okolností německého teroru nucena odjet. Zde se setkává s dávným přítelem z dětství, Antonínem a také údajným novinářem, který chce znát celý její příběh, a tak ho Anna vypráví.
Vše začíná v roce 1942 v Praze ovládané a utiskované Němci. Zde žije mladičká Lída se svými dvěma bratry, kteří se aktivně podílejí na odbojové činnosti. Ta je také příčinou úmrtí jednoho z bratrů a Lídina překotného odjezdu do bezpečí vzdálené vesnice Horky, kde bydlí jejich teta Marie. A tak začíná společné soužití dvou žen plný pracovních povinností. Zde nás autorka vcelku detailně seznamuje s životem na vesnici, prací na statku kolem zvířat i polí. Mimo tyto věcné popisy nás také pouští blíž k Lídě a jejím pocitům, a tak můžeme prožívat její velkou bolest ze ztráty, zároveň strach z neznámého, ale postupně také velké odhodlání zachránit své židovské přítelkyni dceru před transportem. A tak se z Ester stává Anička a najednou statek v Horce má o jednoho obyvatele více.
Tuto smutnou linku o odluce, transportu a vidině smrti Prášková vyrovnává romantickou linkou, kdy si Lída ihned padne do oka se sousedem Karlem, náklonnost je patrná, avšak informace o Karlově kolaborantství vše utne v zárodku. Nic však není takové, jak se zdá. Ve vsi se neustále provádějí kontroly kvůli správným odvodům, ukrývání partyzánů a Němci zaměstnaný Karel při jedné z kontrol zachrání Aničku od židovského označení. Změní to však něco jak v očích Lídy nebo ostatních obyvatel, kteří Karla nenávidí?
Aby byl celý příběh ještě zajímavější a nejednoznačný, objevuje se další dějová linka a začíná hned v prologu, kdy v srpnu roku 1969 nejmenovaný vyšetřovatel přijíždí do Horky vyšetřovat vraždu jednoho sedláka. Tato linka se v knize objeví ještě párkrát a s případem si nikdo neví rady. Ví se jen, že to byla vražda ze msty, dle teorie vyšetřovatele ze msty nějaké hodně dávné křivdy během války. A není od pravdy daleko.
Prášková knihu zakončila krásným propojením všech linek, kdy Anna procitne a vyjdou na povrch všechna dávná tajemství i její původ. Žádným otevřeným koncem nás netrápí, prozradí nám také, jak to dopadlo s Lídou a Karlem a ve stručnosti se dozvídáme i o zbytku jejího života.
Ester je krásný příběh o neuvěřitelné odvaze bojovat, o odvaze obrátit si celý život vzhůru nohama pro záchranu někoho jiného. Autorčin styl psaní je autentický, pohlcující, že jsem měla kolikrát pocit, že stojím vedle Lídy, když dojí kozu nebo pomáhá doktorovi při operaci. Dokázala ten všeobecně za války známý pocit nejistoty, beznaděje a strachu převést na papír v neskutečně živých barvách, a přesto to vybalancovat šťastnými chvilkami, pocitem rodinné a přátelské sounáležitosti, ale i lásky. Není to čtení pouze pro milovníky historických a válečných románů, ale všechny, kteří si chtějí přečíst silný příběh, který ve vás nechá stopu.


Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a krásný zážitek při čtení.

Komentáře (0)