Ledová královna, ledový král

recenze

Mariana Zapata patří k nejoblíbenějším autorkám romantických příběhů současnosti. Dosud jsem si nenašla čas přečíst její bestsellery Kulti a Rytmus, já a Malychin. Poslední dobou mě však přepadává chuť právě na romance ze sportovních prostředí, a tak když v nakladatelství Fragment nedávno vyšla kniha S láskou, Lukov, rozhodla jsem se déle neváhat. A přestože k ní mám výhrady, vím určitě, že do Kultiho a Malychina se brzy pustím také. Originalitou si u nich jistá nejsem, ale autorčin vtip a vypravěčský styl si mě získaly.

Zápory i klady románu S láskou, Lukov rozebírám na následujících řádcích. MOHOU OBSAHOVAT SPOILERY!

1. Rozsáhlé vnitřní monology a opakující se úvahy hlavní hrdinky
Jasmine celý život dělá vše pro to, aby se stala oceňovanou krasobruslařkou, ale její naděje na úspěch každým dnem slábnou. Dokud jí do klína nespadne nečekaná nabídka na utvoření dvojice s olympijským vítězem Ivanem Lukovem – otravně pohledným náfukou, kterého nesnáší. Možná ale není příliš pozdě změnit na něj názor…
Jasmine je složitá osobnost. Ačkoli má, pokud si dobře vzpomínám, 26 let, představovala jsem si ji vzhledem k jejímu chování spíše jako 16letou. Snadno se s každým pohádá, vše si bere osobně. Má spoustu chyb, ale i dobrých a často nedoceněných vlastností. O věcech příliš přemýšlí a bývá jí to ke škodě. Po cca 200 stranách už to začne být únavné.
Některé hlášky a slovní spojení Jasmine používá stále dokola – o tom, jak na sebe s Ivanem mrkají, jak by měla být lepší nebo že si novou šanci nepodělá atd. Většina knihy sestává z toho, jak neustále řeší osobní či rodinné problémy a domýšlí si něco, co možná ani není pravda, aby se mohla trýznit a obviňovat… Děje se to tak nějak na úkor samotných závodů, na které jsem se těšila nejvíce – chtěla jsem s hlavními hrdiny trnout, zda vyhrají, kolik toho vyhrají, s kým budou soupeřit, kdo předvede nejlepší trik atd. Ale závody, na něž se Jasmine a Ivan od začátku intenzivně připravují, autorka smrskla do posledních cca 67 stran, zatímco předchozích 400 věnovala podrobnému líčení Jasmininých pocitů, trávení času s rodinou, utápění se v neúspěšné minulosti a sbližování s Ivanem.
Rozhovor Jasmine s trenérkou o utvoření dvojice s Ivanem zabírá asi 30 stran, přitom by se dal shrnout do několika vět. Stejně tak mi přišly natahované jiné události (debata s matkou o autonehodě, hádka s otcem v restauraci, dohady ohledně focení pro časopis).
Naopak to, co mohlo být zajímavé (téma stalkingu – viz níže, účast na více závodech a to, jak při nich dopadl Jasminin největší rival Paul), bylo bohužel stručné. Kniha by přitom mohla zhubnout o polovinu stran, a nic důležitého bychom neztratili.

2. Téma stalkingu a sexuálního obtěžování
Autorka v knize ukazuje mimo jiné to, co veřejně známému člověku může způsobit sláva a angažovanost na sociálních sítích. Tamní příspěvky snadno přilákají nežádoucí druh pozornosti. Jak se s tím ale vyrovnat? Jak proti tomu bojovat? Očekávala jsem, že téma bude více rozvedeno, že se v této souvislosti odehraje něco dramatického, co by příběh oživilo. Že to zkrátka k něčemu povede. Škoda nevyužitého potenciálu…

3. Přeskakování mezi scénami
V jedné kapitole se něco odehraje a následující kapitola naváže úplně odjinud. Občas jsem nevěděla, kde jsem se ocitla a kolik času mezitím uplynulo. Stávalo se to někdy i uprostřed kapitoly. Příklad: V jednu chvíli jste na rodinné večeři, v další jste v posteli v cizím pokoji. Jak k tomu došlo? To je objasněno až o kousek dál, nikoli hned, když se čtenář potřebuje zorientovat. Proč takový přístup? Proč nadhodit novou matoucí scénu, když by bylo srozumitelnější pokračovat postupně tam, kde jsme skončili? Nemusela bych listovat předchozími stranami v domnění, že jsem něco přehlédla…

4. Záplava klišé a předvídatelný děj
S láskou, Lukov má být „slow-burn“ romance. Ta sleduje postupné sbližování postav, realistické a poskytující věrohodnější romantický zážitek. Tady se konkrétně jedná o populární případ přechodu od nenávisti k lásce. Chybí už jen milostný trojúhelník…
Ivan a Jasmine se neustále hádají, i když mezi nimi po letech nesnášenlivosti vzniká přátelství. I později jsem je stále považovala spíše jen za kamarády. Snad proto, že se tak sami navzájem tvrdošíjně označovali, ačkoli už mezi nimi dávno vzniklo něco romantičtějšího. Přerod obezřetného přátelství v nehynoucí lásku se dá očekávat, ale ocenila bych, kdyby nepůsobil tak samozřejmě – že k němu došlo jakoby samo sebou.

5. Zábavné chatování s rodinnými příslušníky
Tučně vyznačené „esemesky“ mezi Jasmine a jejími příbuznými jsou příjemným osvěžením. Nejen pošťuchování ze strany sourozenců, ale i matčiny hlášky (zejména o krásách ženského těla) a rozverné hádky s Ivanem mě opravdu bavily.

6. Autorčin (pro mě sympatický) humor
Četla jsem mnoho komentářů kritizujících nevybíravý humor, který autorka ve svých knihách používá. Naštěstí patřím k těm, jimž „prostořeký a vulgární“ styl vyhovuje.

Shrnutí: DOPORUČUJI!
Nad románem jsem se nejedenkrát rozesmála a nejedenkrát mi zvlhly oči dojetím či pocitem frustrace, takže rozhodně nemůžu říct, že by na mě nezapůsobil. Navzdory rozsahu a zdlouhavým myšlenkovým pochodům hlavní hrdinky mi četba ubíhala rychle a nestalo se, že bych měla problém se ke knize po odložení zase vrátit.
Prostředí krasobruslení mi vždy připadalo kouzelné – třpytivé kostýmy, dramatická hudba, elegantní a složité skoky! Kdo z nás by tohle nechtěl umět? Román S láskou, Lukov ukazuje, kolik se skutečně skrývá dřiny, času a odříkání za vší tím na pohled takřka přirozeným létáním. Kolika zraněními si člověk projde, kolikrát musí nějakou sestavu opakovat, než si ji doopravdy osvojí, kolik jiných věcí v životě prošvihne, jen aby se mohl věnovat tomuhle náročnému, ale krásnému snu… To si asi málokdo z nás dovede představit. Takže odteď se na krasobruslaře budu dívat s ještě větším respektem a okouzlením. Knížku doporučuji všem dívkám, které mají rády příběhy o překonávání překážek, osobním růstu, o pevných rodinných svazcích, nezlomné vůli a silném přátelství.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)