Úděsné, nebo úděsně dobré čtivo? Jak pro koho

recenze

Teď už vím, proč je román Úděsné dny Adély H. dostupný až od patnácti let. Já bych ho mladším čtenářům, respektive čtenářkám, protože je zřejmě určen primárně dívkám, rozhodně nedoporučovala. Nedoporučila bych ho vlastně ani přecitlivělým třicátnicím, k nimž se sama řadím. Nejde o to, že bych knihu považovala za špatnou, je jen poněkud svérázná a specifická. Myslím, že ji neocení každý, ale jen určitý okruh lidí, kteří mají rádi právě takový humor a styl. Představa, že příběh vychází ze skutečného života, je pro mě osobně dost děsivá.

Byl to v jistém smyslu krok vedle, protože jsem očekávala vtipný (ale ne tak vulgární) příběh z letního tábora. Asi jsem si představovala idylku v lese a u vody, nějakou tu veselou příhodu, zkrátka něco na způsob komedie Rafťáci. Chápete. Parta děcek, první milostné zkušenosti, pořádné trapasy, zkrátka kopec uvolněné zábavy. Věřila jsem, že i já se u knížky uvolním, ale to se nestalo, spíše naopak.

Problém tedy byl čistě v mém očekávání. Hlavní hrdinka mi bohužel ani trochu nesedla, a kdybych ji potkala ve skutečnosti, nesnášely bychom se. Umím si představit, že by na mně zkritizovala barvitým způsobem vše od konečků vlasů až po palec na pravé noze, který je větší než ten na levé. Je zkrátka velmi kritická, cynická, sarkastická, ale ne tak, aby mi to bylo snad sympatické. Její urážky se mě začaly poměrně osobně dotýkat, až jsem jí nakonec přála jen to nejhorší. Ale na ní je zajímavé to, že i z nejostudnějších situací dokáže vyváznout s úsměvem a nosánkem nahoru.
Nutno dodat, že román může v tomto směru fungovat jako výborná antikoncepce. Představa, že bych někdy měla takovou dceru, mě od jakýchkoli tužeb po dětech úspěšně odrazuje. Nechci prozrazovat děj, ale dovolím si jednu delší poznámku, proto případně odvraťte zrak:

Adéla prakticky na každé stránce mluví jen o sexu a neukojitelné touze se s někým vyspat. Když nemyslí na sex, myslí na alkohol a cigarety. Kolem těchto věcí se točí její vcelku depresivní svět. Děj knihy je tedy poněkud jednotvárný a dlouho jsem čekala, než se vlastně přihodí něco zajímavého nebo opravdu vtipného. Jsem ale vděčná za přítomnost Adéliny kamarádky Kamily, která se jí v některých věcech podobá, ale kupodivu je mi mnohem příjemnější. Byly to hlavně její hlášky, co mě párkrát rozesmálo, takže musím uznat, že pobavit knížka umí.
Adéla je bohužel každou chvíli opilá, takže pak samozřejmě zvrací, také prdí a zapáchá, ale z nějakého důvodu se navzdory tomu všemu ani trochu nestydí a, což mě zvlášť udivuje, vzbuzuje upřímné city v Jonášovi. Ten mi zpočátku přišel v celém tom panoptiku opilců, úchylů a nadrženců jako až příliš čistá duše.

Nebudu nadále rozebírat děj, jelikož věřím, že pro autora, jehož další knížky (YA thrillery) jsem si oblíbila, má i tento pro mě sporný příběh určitý význam. Pokud jste Úděsnými dny Adély H. začali, rozhodně doporučuji pokračovat Alešovými dalšími díly, např. Pamatuj na smrt.
Zatím ve všem, co jsem od něj četla (a platí to i pro Úděsné dny Adély H.), jsem musela obdivovat jeho nápaditá přirovnání a popisy. I když mě samotná Adéla spíš znechutila, nemůžu popřít, že dovedla velmi procítěně popsat každou maličkost ve svém okolí. Nemusela by tedy pořád řešit nechutné stravování v jídelně nebo břečku plnou komárů, jež má sloužit jako místní přírodní koupaliště. Tam už se hodně opakovala a bylo to otravné, ale dobře, už mlčím. Slíbila jsem, že to nebudu dál řešit. :-)

Chtěla o prázdninách jenom zevlovat, osud s ní měl ale jiné plány. Sedmnáctiletá Adéla, která svoje strasti a osamělost zahání nezávazným sexem, cigaretami nebo alkoholem, vyniká hlavně v trapasech. A několik pořádných ji čeká n... více

Komentáře (0)