Dopisy určené mrtvým

recenze Dopisy ztraceným (2019)

Dopisy určené mrtvým
Když vám umře někdo z blízkých, jen těžko můžete najít způsob, jak s ním i nadále komunikovat. Juliet si takový způsob ale našla, byť je jednostranný. Své zesnulé matce píše dopisy, ve kterých píše o všem, své bolesti, zármutku i prázdnotě, která jí po matce v životě zbyla. Nikdy by jí však nenapadlo, že si dopisy přečte někdo jiný. Natož, že na ně začne odpovídat.

Declanův život nebyl nikdy moc hezký. Jeho minulost byla temná už od dětství a neustále se zhoršuje. Se svou rodinou, matkou a nevlastním otcem, prakticky nevychází, má záznam v trestním rejstříku a každý týden si musí odpykávat veřejně povinné práce na místním hřbitově. Ale když při práci na hřbitově narazí na Julietiny dopisy, neodolá a odepíše jí. A tím se cesty obou neodvratně střetnou.

Juliet v roli hlavní hrdinky, je dokonalý příklad někoho, kdo ve svém životě ztratil to nejcennější. Matka pro ní byla vším a její ztráta se na ní hluboce podepsala, to čtenář snadno vidí v samotném začátku knihy. Ale nelze říct, že by to z ní činilo slabou nebo nezajímavou hrdinku. Naopak. Autorka si skvěle vyhrála s vývojem téhle postavy a je neuvěřitelné sledovat, co se z původně zoufalé a smutné Juliet stane.
Declanovi byste snadno mohli nalepit nálepku typického "badboye". Ale ani tahle nálepka není přesná, protože je v něm mnohem víc, než by kdo zpočátku čekal.

Práci si autorka nedala jenom s hlavními, ale i vedlejšími postavami. Třeba postavu Reva si naprosto zamilujete a o to více vás jistě potěší zpráva, že jeho dobrodružství pokračuje v druhé knize Dopisů ztracených, "More Than We Can Tell".

I když je podobných knih na trhu celá řada, musím říct, že Dopisy ztracených většinu z nich snadno strčí do kapsy. Kniha se zaobírá dobrým tématem, děj není předvídatelný a je psán tak dobrým způsobem, že se do něj snadno zamilujete. Plusem je navíc i těch pár zvratů, které na čtenáře čekají. Sice jich příliš není, ale o to větší budou na příběh mít dopad.

Třešničkou na dortu je nádherná úprava, kterou v knize můžete nalézt. Dopisy, esemesky, emaily, všechno do vyprávění perfektně zapadá a upřímně, často jsem se na tyhle drobnosti těšila mnohem víc než na samotné vyprávění. Některé hlášky nebo části z nich jsou totiž nezapomenutelné.

Autorčin styl psaní je hodně jednoduchý a knize to jenom prospívá, protože takhle se do ní bez problémů začte kdokoliv. Detaily jako takovými se autorka příliš nezaobírá, ale když už ano, stojí to za to, protože některé pasáže jsou přímo umělecky popsané. Rozhodně jde vidět, kolik práce na knize odvedla. Doslova to na vás dýchá z každé stránky.

Dopisy ztraceným nemohu než doporučit. Knih tohoto typu jsem četla už mnoho, ať už byly výborné či špatné. V tomto případě se ale bezesporu jedná o první možnost. Brigid Kemmerer se podařilo napsat něco úžasného, co ohromí všechny věkové kategorie, nejenom čtenáře Young Adult. Takže pokud váháte, jestli knize dát šanci, více se nerozmýšlejte. Určitě stojí za přečtení.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

autor: MilenneWaver · 14. dubna v 20:29 · přečteno 84x

Komentáře (0)

kniha Dopisy ztraceným recenze