Dívka na obtíž

recenze

Typické anglické počasí. Zimní sychravo a déšť nechává řekám volnost. Ty se vylévají ven ze svých koryt a na březích zanechávají poklady, které sebou vláčí. V poslední knize Ann Granger s názvem Mrtvá ve vodě, jež doplňuje sérii o detektivech Jess Campbellové a Ianu Carterovi, je jím mrtvá dívka, jejíž tělo bylo nalezeno u zahrady známého spisovatele.
Právě Neil se stává odrazovým můstkem celého vyšetřování, neboť poznal nalezenou dívku. Byla to Courtney Higsonová, servírka v místní restauraci U Starého rybáře, kam Neil po ukončení svého kurzu tvůrčího psaní šel se studenty na večeři. Tito studenti patří do místního spisovatelského klubu, a jak policie s postupem času zjišťuje, vrah musí být jedním z nich. Policie však není jediná, kdo intenzivně pátrá po vrahovi mladičké Courtney. Bojovat za spravedlnost chce také její otec, násilník, hrubián, který tráví svůj život převážně za mřížemi. Ten se taktéž vydává pátrat mezi členy spisovatelského klubu a vnáší tak do celého příběhu více napětí.
Ann Granger chce své čtenáře napínat ještě víc, proto také nezůstává u jedné vraždy. Po agresivním útoku na místního starého pána, se dále pohřešuje jeden z členů spolku, který je za nedlouho objeven mrtvý ve svém autě. Zranění odpovídají stejné vražedné zbrani, kterou byla zabita i Courtney. Tato zbraň byla ukradena z restaurace U Starého Rybáře, a proto se policie více zaměří na tuto restauraci a zjistí, že Courtney měla vztah s jejím majitelem. Po důsledném pozorování toho, co se děje kolem onoho muže, a kdo jej sleduje, už policii stačí málo a pachatel je dopaden.
Kniha Mrtvá ve vodě je můj první zážitek s autorkou, a musím podotknout, že velmi příjemný. Jak hlásá podtitul, kniha je opravdu zářným příkladem anglické detektivky, jak ji známe například od Agathy Christie, která čtenáři nabízí velké množství postav, z nichž jeden je určitě vrah. Tak tomu je i v tomto případě. Granger dává čtenáři možnost zapojit fantazii a hledat vraha nejen mezi členy spisovatelského klubu, ale také mezi jejich rodinnými příslušníky, zaměstnanci restaurace, příp. nepřáteli Teddyho Higsona. Místy bylo toho velké množství postav matoucí, neboť autorka občas skákala od postavy k postavě bez grafického oddělení, ale celkově to porozumění textu nijak neublížilo.
Kniha je rozdělena do 24 kratších kapitol. Vyšetřování vražd a výslechy se prolínají s osobními životy detektivů, čímž je autorka více polidštila a čtenář se tak snadněji vcítí do jejich práce, která je často na úkor osobního života.

Závěrem chci poděkovat Nakladatelství MOBA za to, že mi prostřednictvím recenzního výtisku dala možnost seznámit se s autorkou a jejím stylem psaní, který je opravdu čtivý a poutavý. Určitě nezůstanu pouze u jedné přečtené knihy Ann Granger.

Komentáře (0)