Ziriath Ziriath přečtené 620

☰ menu

Sedm let v Tibetu

Sedm let v Tibetu 1998, Heinrich Harrer
5 z 5

Knížka mě dost překvapila. Neznaje množství reálií, které se tady dozvíme, měla jsem historický Tibet za víceméně anarchistickou zemi, kde kromě klášterů a civilních obyvatel nic není...ale pánové na svém útěku před nespravedností na každém kroku a v každé vesnici o pár kočovnických stanech naráželi na zástupy úředníků a hodnostářů, jejichž úkolem bylo znepříjemnit jim cestu a nejlépe je poslat zpět za dráty - přitom to vypadalo jako země, kde se dva takoví ztratí jak nic. Člověk může ze čtení získat dojem, že při té vší byrokracii přišli číňané vlastně k hotovému, dokud nepřečte druhý, poněkud depresivní díl po třiceti letech - Návrat do Tibetu. Který podle mě k této knížce neoddělitelně patří, bez ní bych si úplnější obraz neudělala. Systém který brání lidem v technickém pokroku a říká jim, že nejvyšší ctnost a cesta k osvícení je skoro umřít zimou a hladem, je sám o sobě asi neudržitelný, v druhém díle se dozvíme, že to co jej nahradilo, zrovna lepší nebylo. Slovy kamaráda, který tam nedávno byl vlakem až do Lhasy: V Tibetu přeskočili tisíc let technického pokroku, a přecházejí rovnou do budoucnosti. V domech kde stále nemají vodu a netopí se (není čím) mají supermoderní bezdrátové technologie, venku jezdí elektromobily... A slovy autora: Potřebovali změnu, ale ta bývala měla přijít zevnitř, nikoliv násilně zvenčí. Top koment: Rawen616... celý text


Kabinet kuriozit

Kabinet kuriozit 2003, Lincoln Child
4 z 5

Je tomu asi tak měsíc, co u nás ve městě odkryli základy staré fabriky před stavbou něčeho jiného - staré kouřovody, kanály, zbytky schodů..Velmi tajemné a inspirativní, tahle knížka se ke mně dostala v pravý čas, a to když slyším Jack Rozparovač (o něm to není), začnu zívat protože mě jeho téma neba. Nejde o vyloženě intelektuální čtení, čtenář se veze a přitom objevuje newyorské zajímavosti a množství zahrabaných tajemství, pro příznivce urbexu mohu doporučit. Stylem mi to připomínalo umírněnějšího a méně bizarního Miloše Urbana, ostatně agent Pendergast (zezačátku sem si představovala policistu Prendergasta, který se snaží chytit D-fense ve Volném pádu) je trochu takový americký pan Rops. Taky uvěřitelnost příběhu a vyšetřovací postupy jsou spíše někde za hranou, ve světě fantasy. Autor asi měl rád Lovecrafta s jeho podivnými degenerovanými rodinami ve zpráchnivelých vilách a s šílenými vědci, jméno Leng určitě nebylo vybráno náhodou. Co mě sr...štvalo: V pasážích kdy se jen čeká na rozseknutí (haha), všude teče krev a do toho kdosi běhá jak slepice bez hlavy po dvorku, otravují ne tak zajímavé prostřihy do hlavy jakéhosi policejního zmrdího prasete v momentě jeho triumfu. Takovému literárnímu principu uměle nastavovaného napětí pomocí vaty se snad i nějak oficiálně říká, a nedokážu si představit, že kromě autorů samotných by tohle někdo měl rád. A taky: Jak je možný, že se mobily objeví jen když tam zrovna ''být můžou'' ale když by mohly někomu významně pomoci, najednou jakoby neexistují? Ani ty v autě? (četla sem ebook, nevědíc rok vydání, a šacovala jsem to kvůli mobilům tak na přelom 80/90let.) Top koment: Metla (ostatně, díky za tip)... celý text


Přiznání iluminátů

Přiznání iluminátů 2018, Jan Pohunek

Některá přiznání mají pratchettovské kvality, inspirace je poznat (v dobrém). Sleduji je na FB a myslím že jejich síla je v tom, že pohotově reagují na aktuální světové a místní události - a proto mi knižní forma moc nesedne. Po roce a víc od vydání mnoha přiznání už není poznat, k čemu se vlastně tehdy vztahovaly a tedy jim nerozumím.... celý text


Tušení stínu

Tušení stínu 1979, Ludvík Souček
5 z 5

Knížka je racionální odpovědí na různé dänikenovštiny a biblické atomovky, které je dobré mít předtím trochu načtené (autor je dokonce sám překládal), ale tam kde takovou odpověď nenachází, vzbuzuje další tajemné otázky, a to i tam, kde bych bez znalosti uvedených faktů záhadu neviděla. Lépe číst s internetem po ruce a moci vyhledávat obrázky. Také je zdrojem otázek a faktů, jakými zahrnovat okolí: Věděli jste, že?.... Tak já například myslela, že soch na (dost malém) Velikonočním ostrově je pár desítek, ale ne zatím nalezených 750 (EDIT: Teď už skoro 1000). Autor používá dost zábavných přirovnání, kolikrát se u toho pousměju. Vzhledem k datu vydání již některé záhady byly vysvětleny (kapitola o Marsu), ale i tak knížka na mě působí novější, než je.... celý text


Duhová křídla

Duhová křídla 1985, František Benhart
1 z 5

Dost nečitelná sbírka - kromě povídky o setkání mimozemšťanů s romáky, o labyrintu a asimovovských variací o robotech jsem nedokázala udržet pozornost natolik, abych je dočetla, bylo to jako poslouchat rozhovory neznámejch lidí v autobuse o lidech který neznám, a většinou šlo o nějakou duchařinu. Také asi jen dvě povídky se odehrávají v jugoslávských zemích, ostatní by se mohly stát kdekoliv a nikde, za což možná může tehdejší úsilí o mezinárodnost asi nejen v jugoslávii. Takže jestli chcete číst sci-fi odehrávající se tam, kam jedete v létě do Chorvatska, smůla, tohle není ono.... celý text