zanzara
přečtené 322
Strašidla
2007,
Chuck Palahniuk
Nechutné k zblití. Ale opravdu čtivé. A je to o lidech, který existovali skutečně, kterých si Palahniuk nemusel vymyslet. Takže máme tady postgotický román, ve kterém nejstrašnější a nejhnusnější strašidla nejsou už klasické živé mrtvoly jako Frankenstein (Mary Shelley), upíři (Polidori) anebo lupiči a duchové (E.T.A. Hoffmann, H. Walpole), ale obvyklí lide - naše sousedy a my samotni. A k tomu autor dodává tuny humoru a ironií, které věnuje lidské blbé touze po slávě, po soucitu, po penězích, a odměňování za utrpení. A tim způsobem uspěl ještě v zábavném románu uzavřít kousavou kritiku současného vývoje společnosti. Respekt! Prostě větší hnus a horror než v gotické literatuře máme dneška na ulicí a v televizí.... celý text
Škvár
2015,
Charles Bukowski
Román o smrtí a nesmrtelností psaný jako škvár, asi aby Češi nezabili spisovatele smíchy. Protože se nesmí psát vážně o něčem, co neexistuje, jako smrt nebo život věčný, že? Dneška aspoň tak to chodí. Proto Céline, kterého Bukovski velmi považoval, je tady pořad živý, skoro nesmrtelný (smrtka není schopna ho najít, protože jeho knihy zařizují mu nesmrtelnost), a jako symbol absolutna objevuje se červený vrabec. A možná rudý? Co to je? Americký sen o komunizmu? Že prý lepší vrabec v hrsti než holub na střeše? Zajímalo by mě, jaký mafián přemaloval Nickovi Belane'ovi vrabce-absolutno vevnitř... Protože vevnitř už je žlutý (činský, nebo co?)! Že prý vždycky budeme překvapení, cokoliv čekáme, když už nás zubatá zobne?... celý text
