vnimatkrasu přečtené 367
Přeživší
2023,
Jane Harper
Prvních sto stran je větší výzva než obvykle. Harperová na čtenáře hodí tolik jmen a rodinnejch vztahů, že je těžký přitom nepolykat andělíčky. Jen, co se ale rozkoukáte, dorazí náležitá odměna. Harperová je totiž v 'návratech domů' absolutní virtuóz. Civilní hloubání v minulosti i v “nový tragédii se nese v senzačně čtivý lidský rovině, a whodunnit má autorka v malíčku. Závěr je navíc výbornej. Logickej. Hodivej. A to je po přečtení thrilleru podobnýho kalibru to nejlepší uklidnění budoucího čtenáře vůbec. Loňský ZTRACENÝ V PUSTINĚ bylo ještě o stupeň lepší. Přesto i tentokrát: velká lahoda.... celý text
Skutečné zločiny na Plzeňsku
2023,
František Müller
Dvě podstatný pochvaly: zápisky čtyř případů jsou příjemně detailní a krutě systematický. Müller navíc sem tam střihne dobrej fórek (ty o Colombovi, třeba) a mě skoro mrzelo, že takovejch mrkanců není v knížce víc. Ruka redaktorova v PŘÍPADECH bohužel absentuje. Zatímco první dvě historky jsou v podstatě suchá policajtština, u bratrů z Tymákova si už Müller víc věří a dokonce sympaticky táhne příběh v dialozích. Celek je ale kvůli tomu kapku rozcuchanej a je na něm znát, že by potřeboval hřeben. Vaz zážitku pak pro mě lámal fakt, že kompletní kvarteto případů jsem nedávno slyšel od Müllera pěkně komentovaný v podcastech Kriminálka a Zloději životů. A já se tak namísto svěží premiéry bohužel začítal do repríz.... celý text
Zapomenutá
2023,
Jiří Klečka
Přiznávám, že Boženiným a Lukášovým začátkem jsem se musel kapku prokousnout. Jenomže příchod Moučky je zároveň příchodem fantastický postavy a od jeho entrée je ZAPOMENUTÁ první liga. Propletence vedlejších postav, prvek rodiny i tajemství, mi připomněly poetiku dánskejch filmů Anderse Thomase Jensena. Měl jsem pocit, že čtu příběh, kterej Jensen napsal někde mezi Bratry a Po svatbě. Nebýt odvážnýho, ale mně osobně ne úplně do oka padnoucího závěru, šilhal bych i po pětihvězdě. Přesto výtečný čtení. Svérázný. Silný.... celý text
Slavnost Johna Saturnalla
2013,
Lawrence Norfolk
SLAVNOST se čte pomalu. Možná až příliš pomalu. Norfolk vládne úchvatným popisem, rochní se v geniu loci sedmnáctýho století v Anglii a ke čtení je tak potřeba si připravit tác sušenek. Tohle prostě není knížka na pět minut před spaním, tohle je čtení k čaji. Úvodní stostranu, protknutou kulty a čarodějnictvím, recenze vesměs sepsuly. Já jí ale považuju zpětně za to nejlepší z celý knížky. K dokonalosti bych si představoval lepší vykreslení obou hlavních charakterů (navzdory tloušťce byli John i Lukrécie až trestuhodně matný) a přece jen kapku svižnější flow, který se kór v druhý půlce natáhne - bohužel - i porcí klišé. Tři hvězdy by možná byly na místě spíš. Famózní obálka a nádherná kresba však SLAVNOSTI JOHNA SATURNALLA přidávají poctivej pocitovej bonus.... celý text
Botanik
2023,
M. W. Craven
V knihkupectví se válí hrozná hromada spotřebních kriminálek. Crawenovky mezi nima ale vynikaj. Vládnou totálním nadhledem, na díry v příběhu se ostentativně ukazuje a policajti tu žerou kozí maso. Crawen se s tím nemaže. Jeho průměrná kapitola má stránku a půl, příběh se hejbe skrze dialogy a Poe s Tilly hláškujou jako o život. Dvě záhady zavřenejch pokojů jsou až kam. A kdyby se BOTANIK co do počtu stránek krapet uskromnil, v klidu bych uvažoval nad touchdownem. Braková kriminálka se totiž musí umět. A M. W. Craven je mistr řemesla.... celý text
Poslední dům v Needless Street
2022,
Catriona Ward
Málokterej thriller z posledních let má tak tlustou slupku jako NEEDLESS STREET. Fakt. Je tvrdá a má ostny jako kaštan. Catriona Wardová věnuje zápletce všechno. Opravdu. A možná až trochu moc. A já nebudu lhát, že mě sáhodlouhý monology prdlý kočky a změť nevěrohodnejch vypravěčů v druhý třetině trochu nedrásaly. Za promyšlenou pointu ale patří Catrioně ave. Vystavěním příběhu je ale až nečekaně blízko virtuozitě geniálního thrilleru ZMIZELÁ od Gillian Flynn. Zatímco ten však fungoval i před twistem jako skvělá story, NEEDLESS STREET je na můj vkus až příliš náročná brnkačka na nervy.... celý text
Černá tma zapomnění
2023,
Laird Barron
Laird si zaslouží obdiv. Jednak za velmi literární formu, která přitom nejde daleko pro jadrnosti, jednak za úzkostnou tenzi obalující i ty řádky, v nichž se vlastně tolik neděje. Paranoia osmdesátníka Dona je návyková: kór proto, že do poslední chvíle není jasný, zda se kolem něj skutečně cosi odehrává, anebo mu jen straší v hlavě. Zapojením kratších příběhů navíc knížka připomíná i GHOST STORY od Strausse, dílčími náměty dokonce PASAŽÉRA od McCarthyho. Přesto je velmi-velmi svá. A já si vlastně nevzpomínám, kdy naposledy jsem čet horor takhle pomalu. A to nikoli proto, že by mi jeho slova nešla přes oči.... celý text
Dokonalá lítost
2023,
Helen Fields
Jak mám Callanacha s Turnerovou rád, vždycky jsem je bral kapku s rezervou. O to víc čučím, jak výtečná detektivka DOKONALÁ LÍTOST je. Smekám, jak je zdejší nahánění bombovýho atentátníka v centru Edinburghu napěchovaný dějem. Fieldsová zkušeně graduje, nežiníruje se obětovat postavy a skvěle napojuje vyšetřování na tíživou backstory. Krátce před koncem navíc čaruje s emocema, a ačkoliv mi samotnej 'závěr-závěr' přišel už trochu moc na efekt, beztak jsem místama zapomínal dejchat. A co je nejlepší: knížka imho funguje relativně samostatně, takže se v pohodě začtete i bez znalosti předchozí šestidílný anamnézy Luca a Avy. Jednoznačnej etalon série. Vzkříšení, dalo by se říct.... celý text
Horrorstör
2014,
Grady Hendrix
Mám Hendrixe rád. A tenhle jeho paperbackovej horor, co si kromě textu hraje i s grafikou wannabe-IKEA katalogu, je přesně jeden z těch špílců, kterej mě od něj baví. Možná proto straním HORRORSTORU víc, než by si zasloužil. Souboj ústřední pětice se zlem v obchoďáku je totiž veskrze rutinní, solidně odsýpající kravinka. Baví mě ale, jak důmyslně v ní Hendrix pracuje s klišé ikeáckejch oddělení. Baví mě postava Basila, co celou firemní politiku bere až komicky vážně. Baví mě, jak se grafika knížky nenápadně proměňuje v absurditu. Baví mě, že jsem to přečet za dva večery. Ergo: bavilo mě toho docela dost.... celý text
Sluneční hodiny
2023,
Shirley Jackson
Shirley Jackson je pro mě totální naplnění definice "love it or hate it" autorky. V podstatě si neumím představit, že její knížky někdo jen tak nezaujatě přelouská, nalepí k nim tady trojku a půjde dál. Její styl vás buď dostane nebo irituje. Nic mezi tím. Ale jakože absolutně nic. Stejně jako DŮM NA KOPCI: není to spotřební horor ze strašidelnýho domu. Není. Mrkněte se jinam, pokud po něm prahnete. Tohle je tísnivý vyprávění s absolutně rozpoznatelným rukopisem, který nejde na ruku čtenáři. SLUNEČNÍ HODINY jsou navíc tím míň proniknutelným dílem od Jacksonový. Nezačínejte s ním. Kupte si povídkovou LOTERII. Na kratším formátu rozeznáte, jestli vás svojský genius loci autorky přiková k papíru nebo ne. SLUNEČNÍ HODINY, plný nesnesitelnosti a sarkasmu, totiž do svýho světla pustí jen ty nejzapálenější. A je mi výsadou, že se mezi ně řadím.... celý text
Empusion
2023,
Olga Tokarczuk
Je mi žinantní označovat jakokouli prózu držitelů Nobelovek za průměrnou. A kór když čtu novou věc nějaký literární šajby a nelíbí se mi, snažím se hledat problém nejprv ve svý omezenosti. EMPUSION má navíc fantastickou první stostranu. Tokarczuková je zedník atmosféry, skvěle popisuje (a ujíždí si na botách!) a staví základy literárně hodnotnýho hororu, ve kterej jsem doufal. Jenomže, jen co jsi román odloží svůj Potěmkinův rubáš, zbude v něm podivuhodný prázdno. Láry fáry o misogynii bez ladu a skladu. A já byl regulérně zklamanej, že to, co se v EMPUSIONU nakonec mlátí je bohužel prázdná sláma.... celý text
Zvedá se vítr
2023,
Kateřina Surmanová
Mezi českejma autorkama má Surmanová nejsvébytnější rukopis. Poznám ji z libovolný stránky. Ta květnatost - semtam střižená archaismem - mě baví moc. V případě ZVEDÁ SE VÍTR ale bohužel o něco víc než story jako taková. Ne, že by mě genius loci Hodonínska nevábilo; popisy jsou standardně skvělý. Tempo se ale v mým případě kapku utápělo v četnejch subkapitolách o živlech a nitru hlavního hrdiny.... celý text
Noční zrůdy
1995,
Austin Wright
Tenhle thriller má v zahraničí stigma totálního kultu. A dlouho jsem bažil zjistit proč. Už to vím: je to román v románu, co kašle na obvyklou psychothrillerovou šablonu a soustavně drnká na struny podivna. První půlka je božská. Děsně napínavá a nekompromisní. Druhá zas zarejvá drápy do psychologie, zvolní (za mě trochu škoda) a kypří si půdu pro efektní závěr. Nejde o page-turner. O epesní příklad originálního pojetí psychothrilleru ale rozhodně.... celý text
Trýzeň a touha
2023,
Meg Mason
Koktejl romantiky, nádhernýho sarkasmu, životního dramatu, depky a zatraceně dobrýho a nápaditýho psaní. Autorka si hlavní hrdinku Marthu s jejím životním neštěstí mazlí s úžasným citem pro dílčí pointu. Hláškama a způsobem vyprávění mi místama připomněla klinickou a poshovější verzi Bridget Jonesový. Teda až na to, že Meg Masonová je stokrát lepší autorka než Helen Fieldingová.... celý text
Chrám mrtvých dívek
2000,
Stephen Dobyns
První kapitola je lahodná brutalita. Zásadně ale klame tělem. Dobyns se v příběhu o dívčích mordech babrá v komunitě, mravenčí prací šponuje napětí, pracuje s pomluvou a strachem. Psychologie je skvělá. A užije si jí ten, koho bavilo genius loci Kingovo Nezbytných věcí. Dobyns má k dobru kromě výbornýho závěru (nezklame!) i vypravěče. Ten totiž nemá jméno a víme o něm v podstatě jen to, že je učitel, kamarádí se s místní dívkou, rád nakládá věci do formaldehydu a pozoruje dění. A pozoruje ho velmi detailně. Ergo, skvělá záležitost. Pokud vás bavila Mare z Easttownu, Tajemná řeka nebo Zmizení, alou do knihovny.... celý text
Ulice Kobylek
2023,
Stephen Amidon
Pomalu plynoucí story, výborná atmosféra maloměsta, twisty až v samotným závěru. Amidon je vypsanej borec, žádná spotřební thrillerová rychlokvaška s křestním jménem Rachel nebo Melissa. K úplný dokonalosti mu schází snad jen krapet vyšší tah na bránu. A když dojde na vliv sociálních sítí, je znát, že v nich coby sedmdesátník trochu plave. Naštěstí to o nich není. Je to o psychologii: a ta je skvělá.... celý text
Pasažér
2023,
Cormac McCarthy
Prvních dvě stě stránek jsem nadšeně óchal. Bobby Western je totiž klasickej McCarthyho hrdina a dílčí scény (ropná plošina nebo návrat k babičce) jsou precizní emocionální horský dráhy. I proto mě drtí, jak zklamanej nakonec jsem. PASAŽÉR v druhý půli vyšumí. Zhasne. Nudí. A já byl po dočtení unavenej jako pes. Tuším, co tím vším chtěl básník říct. Jen se mi prostě autorovo nihilistický bezdějí netrefilo do noty. Jde jednoduše o food for skalní fans. Chraň vás ruka si vzít PASAŽÉRA jako vstup do McCarthyho geniálního díla.... celý text
Obětiny
2023,
Robert Marasco
Moc mě bavilo, že Marasco přistupuje ke standardní premise strašidelnýho domu tak, že do konce není úplně zřejmý, kde je sever. Dvojice pronajímatelů letního domu s obstarožním outěžkem je navíc super premisa. Čtivost jinak dost svižnýho hororu u nás ale dostává na zadek nejen divným (anglickým) skládáním vedlejších vět, několika doslovnými překlady, ale i haldou podivností typu "sednul si v autě dopředu na přední sedačku" nebo "vracely se jí fráze a zaříkávací zvuk jejich hlasů". Pár překlepů a lapsů já vždycky milerád prominu. Tady však celková porce podivností křiví i jinak očekávaně vysoký hodnocení.... celý text
Papírové domky
2022,
Jiří Klečka
Tahle knížka je past. V dobrým. Prvních padesát stránek predikuje sociální román o lidech, se kterejma se život nemazal. Jenomže pak se z Domků vyklube regulérní zástupce českýho hororu. Tempo je skvělý - uprostřed knížky, když se záhada začíná obnažovat - skoro vražedný. A ačkoli jsem ke konci (když už dojde na lámání chleba a všechno je odhaleno) už pozornost trochu ztrácel, elegantní vyústění i odhalení 'padoucha' mě potěšilo moc. Zapojení romský komunity dobře sedí nejen k ostravskýmu geniu loci, ale fajnově osvěžuje mysteriózní mustr. Vašík je coby nehrdina románu navíc parádním zrcadlem lidskýho sobectví. A těšilo mě, jak nenásilně a nenápadně s tímhle zrcadlem Klečka hýbe.... celý text
Továrna na maso
2022,
Miloš Urban
Zpravidla jsem zápletkovej typ, a pokud knížka delší dobu přešlapuje, začínám se vrtět. S Továrnou jsem to měl ale přesně naopak. Prvních sedmdesát procent knihy píše Urban malý-velký příběhy doby. Výtečně pracuje s prostředím i vedlejšíma postavama. Píše o smradu z Bubnů, kultuře, ale třeba i o tom, jak se jednou nevhodně ožere Leonův tchán. Chladnej vztah Leona s manželkou Blankou je v Továrně vůbec nádherně nečernobílej a já se těšil z každýho jejich dialogu. Detektivní linii zmiňovat nechci. Kór proto, že se objeví docela pozdě a zapáchala by spoilerem. Zmínit však chci přítomnej - leč nijak uměle šponovanej - hororovej podtext. Řádky tu čpí úzkostí: velmi silně a velmi uspokojivě. Divná, výborná (a navzdory tématu) svěží věc.... celý text