vlkcz přečtené 1000

Červená a bílá 2004, Dorota Masłowska

Wow, ta se musela při psaní sjíždět na hustym matroši, poněvač bez vlastních zážitků by to napsala těžko. Ale jenom jako experiment, protože jinak by celou knihu nemohla udržet takhle pohromadě. A že v ní těch rovin je požehnaně. Drogy, hledání vlastní identity, vlastenčení, všudypřítomnost církve v životě, honba za penězi a postavením (v Polsku v devadesátkách podobně jako u nás). Tohle všechno autorka zvládla napsat v 19 letech nezvyklým jazykovým stylem (což může některé čtenáře popuzovat), s lehkým odstupem, zdánlivě nezúčastněně. Přesto člověk s jejími postavami žije, a i když s nimi zhusta nesouhlasí, vlastně je chápe a svým způsobem jim fandí. Klobouk dolů. Stejně tak před překladatelkou.... celý text

Síla snění a Kabala 2015, Catherine Shainberg

Pár drobných výhrad bych našel, taky nemůžu tvrdit, že jsem úplně všechno pochopil (většinou je na vině asi moje tupost, ale v několika případech jsem si téměř jistý, že nesrozumitelnost padá na vrub překladu), přesto jde o mimořádně inspirativní knihu. Autorka se sice na několika místech vymezuje proti Jungovi a zejména Freudovi, ale jí předkládaný postup do určité míry odpovídá Jungově metodě aktivní imaginace, i když Její tradice je starší a asi i propracovanější. Na druhou stranu mi přišlo trochu zbytečné, když se distancuje od pojmu nevědomí, kvůli jeho nejasnosti a zprofanovanosti, aby používala pojem podvědomí, který je stejně zprofanovaný, navíc zavádějící, protože ve skutečnosti většinou mluví o nevědomí. Ale to jsou jen hnidopišské poznámky levé hemisféry. V knize popisovaná metoda má za cíl "synchronizovat" svět, který vnímáme v bdělém stavu se světem snění. Nepřistupuje k tomuto úkolu ovšem analytickou cestou (nebo ne jenom jí), ale sbližuje oba světy tím, že zvědomuje snové obsahy a na druhou stranu snovou kreativitu přivádí do bdělého života. V částech, ve kterých vysvětluje svůj přístup často používá mýtických příběhů ať už z řeckých bájí nebo Talmudu. Většinou tak činí velice poetickým jazykem, který samozřejmě "vědeckou mysl" dráždí, ale zároveň čtenáře svádí na kýženou cestu imaginace (při čtení jsem si často vybavoval Ženy, které běhaly s vlky, i s těmi překladatelskými problémy). Nejlépe snad knihu vystihuje obrat, který autorka na několika místech používá. Cílem je udělat z vědomé mysli a snivé imaginace partnery, kteří dokonale tančí tango.... celý text

Děvčátko 2020, Martin Goffa

Tady s 5* vůbec neváhám. Přestože nejde vlastně o klasickou detektivku, všechno je jasné téměř hned na začátku, napsané je to výborně. Studie o pomstě, osobních démonech, ale i o společnosti, o tom, jak pochybnosti o tom, zda funguje tak, jak si představuji, že by měla, postupně vedou k rozhodnutí vzít spravedlnost do svých rukou.... celý text

Zorro - tajemná maska A1/A2 2016, Eliška Jirásková

Skutečně pro začátečníky. Jazyk je velice jednoduchý, příběh velice zestručněný tak, aby si vystačil se základními gramatickými prvky. Graficky příjemné, bohužel ne vše ze španělského textu je přeloženo do češtiny, což může být pro čtenáře motivací hledat i samostatně, ale u zrcadlového textu mi to přijde divné. Obdobně i chyba v překladu.... celý text

Lesní glosy 2021, Josef Kroutvor

Skvělá kniha ke ztišení, zpomalení. Autor jako poutník prochází Novohradskem a své dojmy vkládá do slov. Někdy poučných, zhusta se pokouší vcítit do minulých časů. Často obviňujících a připomínající křivdy, kterých se Češi dopouštěli na Němcích. Ukazujících, jak se tyto křivdy projevily v krajině a myslích novousedlíků. Ale nejčastěji poetických, oslavujících melancholickou krásu tohoto zapomenutého koutu pohraničí, skomírajícího vedle šumavského a lipenského Disneylandu v těsném sousedství.... celý text

Čísla života 2004, Dan Millman

Mezi 3* a 4*. Millman představuje jeden ze systémů, které popisují člověka. Kladem je, že nehodnotí, co je dobře a co špatně, ve všech vlastnostech, s kterými přicházíme na svět, nás učí vidět příležitosti. A tím, že je můžeme poznat, jsme o krok blíž k jejich využití. Ale nestačí číst, musí následovat činy.... celý text

Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení 2001, Eckhart Tolle

Na tohle už asi musí mít člověk něco za sebou. Obsahově skvělé, ale přišlo mi, že v některých momentech se Tolle opakuje, dokonce se mi několikrát stalo, že jsem listoval zpátky, jestli jsem stejnou pasáž už nečetl jinde. Pozitivní je, že Tolle čerpá ze svých zkušeností a upozorňuje na to, že podobné myšlenky jsou i v základech křesťanství či budhismu, jen často špatně chápané. Bohužel mi úplně nesedl autorův styl, třeba dalajláma mluví o stejných věcech mnohem přístupněji.... celý text

Slibuji ti svobodu 2019, Laurent Gounelle

Moje druhé setkání s autorem a větší spokojenost než U muže, který chtěl být šťastný. Románové seznámení s Enneagramem zvládl perfektně, hlavně pro lidi, kteří se s ním ještě nepotkali. Ale i těm, kteří o něm leccos vědí může tato kniha odhalit další souvislosti. K úplné dokonalosti chybí málo. 4,75*... celý text

Okamžik pravdy 2019, Steve Berry

S ich formou se Berry popasoval skvěle. Bez odskoků k jiným postavám napsal výbornou akční jízdu. I téma, které není až tak historicky vzdálené a ke konspiracím přímo vybízí, pojal originálně. Jeden z nejlepších Cottonů.... celý text

Forman vs. Menzel 2014, Adriana Šteflová

Já byl spokojen. Samozřejmě, že skoro všechno už bylo napsané někde jinde, ale mě vyhovovalo jednak to, že ty důležité věci o obou velikánech filmu jsou takhle na jednom místě, a pak také jejich srovnání, což se v monografiích moc nenajde. A za tenhle osobní vklad do tématu si autorka ocenění zaslouží. Jako rychlovka pro uvedení do života obou režisérů fajn. 3,5*... celý text

Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího 2019, John Bunyan

Nutně musí člověku naskočit Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Ve srovnání s ním Bunyan dbá i na rozvíjení příběhu, takže i když se objevují stejná témata; marnost světského pinožení, spása v podobě následování biblické cesty, přišla mi Poutníkova cesta čtivější, ne tak černobílá a i v těch církevních věcech podaná lidštěji. 4.5*... celý text

Páté roční období 2014, Mons Kallentoft

Tak tenhle díl se úplně nepovedl. Sice se čtenář dozví, jak to bylo s Marií Murvalovou ze Zimní oběti, ale jinak se to neskutečně táhlo. Spousta úvah se opakuje z předchozích dílů, Hlasů už je tolik, že se v nich člověk pomalu nevyzná, jako kdyby je začínali slyšet i další členové týmu. Brutality už na mě taky bylo moc a vrchní záporák byl taková esence zla, až byl neuvěřitelný. Roční období se nám tedy uzavřela, tak hurá na živly. Snad se autor znovu nadechne k lepším výkonům. Aspoň že Malin chlastala a dá se zařadit do výzvy. V tomhle díle už úspěšně abstinuje, ale vzhledem k tomu, že vyléčený alkoholik neexistuje, splní mi téma 5.... celý text

Periklova řeč nad padlými 1946, Thúkydidés

Tady je třeba si uvědomit, že jde o text starý téměř 2500 let a nedopouštět se při čtení omylu, že tehdejší lidé vnímali život stejně jako my dneska. Byli daleko více propojení a závislí na společenství a méně prožívali svoji individualitu. A i když tehdejší polis byla daleko "rodinnější" než naše anonymní společnost a z té řeči občas vystrčí růžky imperiální obraty, není vůbec na škodu si tuto řeč pročíst i dnes a zamyslet se nad demokracií a její obranou.... celý text

Zajíc s jantarovýma očima 2012, Edmund De Waal

"Už ani nevím, jestli to má být kniha o mé rodině, o paměti, o mně samotném, nebo jestli je to pořád ještě vyprávění o těch titěrných japonských věcičkách." Takhle v závěru shrnuje knihu sám autor, když se pokusí známému vysvětlit, proč přijel do Oděsy, města, odkud pochází jeho rodina. A je to shrnutí přesné, protože je o tom všem. Takže čtenář ochutná atmosféru Paříže druhé poloviny 19. stol, kde žil zakladatel sbírky Charles. Na jeho postavě ale autor krásně ukáže, co je vlastně umění (nejen výtvarné, ale i literatura nebo hudba), jak k němu přistupovat, jak ho vnímat a co člověku může dát. Na konci 19. století se sbírka jako dar dalšímu členu rodiny dostává do Vídně. A my pak můžeme na osudech jejích majitelů sledovat turbulentní dobu první poloviny 20. století v Rakousko-Uhersku, posléze v samostaném svobodném Rakousku i pod kuratelou nacistů. A jak se posléze se svou nacistickou epizodou (ne)vyrovnalo. S další generací se pak sbírka vrací zpět do Japonska, kde se její majitel po válce usadil a na sklonku života předal péči o sbírku autorovi knihy. Přestože nejde o román, je v knize vše, co člověk od historického románu očekává. Atmosféra doby, dějové zvraty, emoce, i když tady podané poněkud nezaujatě, přesto s velikým citem.... celý text

Jak se spřátelit s temnotou 2020, Kathleen Glasgow

Tohle je teda hodně hustá YA. Skoro bych se tohle označení zdráhal použít. Hlavní hrdinka sice je teenagerka, ale témata, která se v knize objevují musí oslovit čtenáře napříč věkovým spektrem. Ono tu totiž nejde "jen" o smrt, i když ta nasvěcuje ostatní problémy nelítostným světlem. Třeba problém pěstounské péče. Závislosti a přílišného "ochranářství" rodičů. Protože v 16 letech už by človék měl mít nějaké povědomí o tom, jak svět funguje. V tomhle byla hrdinka hrozně naivní a zaostalá. Komunikace. Sjíždíme virtuální sítě, ale reálná komunikace s reálnými lidmi nám nejde. Ale hlavně, byť mám pocit, že to autorka tímto způsobem nezamýšlela, jde o obžalobu toho, jak smrt vytěsňujeme, nemáme k ní "zdravý" postoj a tím si způsobujeme řadu traumat s ní spojených zbytečně. Nicméně napsané je to skvěle. 4.5*... celý text

Ostře sledované vlaky 2019, Bohumil Hrabal

Asi jediný Hrabal, kde mi přišla kniha lepší než film. Ale i tak... Já se prostě s jeho poetikou míjím a tahle kniha mi to jen znovu potvrdila.

Rozmarné léto 2015, Vladislav Vančura

Ideální kniha, když človék potřebuje zvolnit. Vymazlený jazyk, u kterého vůbec nevadí, že je už skoro 100 let starý. Melancholie i humor. Je pravda, že příběh je velice jednoduchý, takže se může zdát, že těch zhruba 100 stran je moc. Přesto v knize není jediné slovo navíc.... celý text

Vývoj osobnosti 2022, Carl Gustav Jung

Osm textů, převážně z 20. a 30. let minulého století, ve kterých se Jung věnuje otázkám vývoje dětské psychiky a výchovy, často se objevuje také myšlenka sebevýchovy. To vše podáno z pohledu analytické psychologie. "O konfliktech dětské duše" je nejranější text a na klinickém případu ilustruje, jak si dítě osvojuje svět. Podobnému tématu se věnuje i druhý text, předmluva ke knize Analýza duše dítěte od F. Wickes. Jednou z hlavních myšlenek je, že dítě do značné míry participuje na psychice rodičů a mnohé z dětských psychických poruch jsou spíše projevem narušené psychiky rodičů. Uceleněji se pak tento koncept objevuje ve třetím textu, přednášce "Význam analytické psychologie pro výchovu". Zhruba třetinu knihy tvoří čtvrtá část knihy, soubor tří přednášek pod souhrnným názvem "Analytická psychologie a výchova". V nich na klinických případech demonstruje různé typy dětských psychických poruch, srovnává pohled analytické psychologie s přístupy Freuda a Adlera, rozdíly mezi vytěsněním a potlačením, s tím spojenou problematikou vzniku osobního nevědomí. Na závěr pak zdůrazňuje, že pro správnou výchovu a výuku dítěte je nutná i sebevýchova vychovatelů (rodičů a učitelů). "V metodě totiž úspěch výuky nespočívá. Koneckonců přece není výhradním účelem školy, aby cpala do hlav vědění. Škola má děti vzdělávat tak, aby z nich byli skuteční lidé. Nezáleží na tom, s jak velkým nákladem vědění mladý člověk ze školy vychází, nýbrž jestli se škole podařilo vymanit jej z nevědomé identity s rodinou a udělat z něho člověka, který si je sebe vědom. Bez tohoto vědomí sebe samého nebude nikdy vědět, co skutečně chce. Zůstane trvale ve stavu závislosti a bude pouze napodobovat, s pocitem zneuznání a utlačenosti." Nejpozdějším textem je "Nadaný" z roku 1946, kde se Jung zabývá výchovou a zejména výukou dětí s nadprůměrnými schopnostmi. Upozorňuje, že nadprůměrné schopnosti se mohou objevovat v různých formách a třeba vyjímečné nadání v praktických činnostech se ve škole nemusí projevit a být rozpoznáno. Staví se proti vytváření tříd pro nadprůměrné žáky a zdůvodňuje, proč to není vhodné. V přednášce "Význam nevědomí pro individuální výchovu" Jung rozlišuje tři typy výchovy (příkladem, kolektivní výchova a individuální výchova) a uvádí kdy se která forma jak uplatňuje. V článku "O vzniku osobnosti" se Jung zabývá pojmem osobnost, kterou chápe jako do celosti rozvinutou lidskou bytost a jak vychovat tuto osobnost. Zde naráží na nekompetentnost rodičů i učitelů, kteří "...Jeden vedle druhého měli výchovu stejně defektní jako děti, které by měli vychovávat, a zpravidla jsou stejně tak málo osobnostmi jako ony..." Z toho opět vyplývá silný důraz na sebevýchovu vychovatelů. "Náš problém výchovy všeobecně trpí jednostranným poukazováním na dítě, které má byt vychováno, a právě tak jednostranným nedostatkem důrazu na nevychovanost dospělého vychovatele." Závěrečným textem je pak "Manželství jako psychologický vztah", kde poukzuje na to, že i manželství ovlivňují do značné míry nevědomé faktory, které se projevují u "aktérů" a že ke skutečnému vztahu může dojít až po jejich zvědomění. Přestože jsou některé texty již přes 100 let staré, myšlenky v nich obsažené jsou stále aktuální a mnohdy ještě dnes téměř revoluční. Čirá intelektuální radost.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Výborné asi i jako kniha, já četl ušima a myslím, že Veronika Kubařová jako pubertální dívka a Andrea Černá jako psychopatická slepice povýšily celé dílo ještě o stupeň výš. Pokud bych přeci jen měl něco vytknout, pak jen trochu nahodilé nakládání s časovými údaji (např. vyvádění mladých v zimě) a chybějící kořeny chování matky i otce. Naopak autorka skvěle poukazuje na to, že trpět může i protežované dítě. A přesto, že ani jeden z možných výkladů konce nepůsobí příliš optimisticky, i tahle víceznačná drobnost je podaná s hlubokým citem. A není k tomu třeba mnoha slov. Zatím jedna z letošních TOP.... celý text

Pistole míru 1991, J. M. Troska (p)

Nemůžete po mně chtít objektivitu, proto moje hodnocení berte s rezervou. Na Troskovi jsem vyrůstal, takže se prostě nostalgii ubránit nejde. :-) Objektivně jde stěží o průměr. I když záleží na tom, co člověk očekává. Přeci jen jde o fantastiku z období protektorátu (a překvapuje mě, jak moc češství a obecně slovanství v knihách je) a když přihlédnu ke světové konkurenci té doby, tak to konkurenceschopné je. Příběh není úplně plynulý, spíš jde o sled epizod, občas oddělených větší časovou mezerou. Při čtení se mi pak často vybavovaly Rychlé šípy nebo mayovky, které jsou také tak naivně černobílé. Ale jako nenáročná oddychovka dobré.... celý text