VladimirTetur přečtené 236

Konec prokrastinace 2013, Petr Ludwig

Tahle knížečka mě ležela v knihovně netknutá skoro čtyři roky. Nějak jsem si na ni pořád nemohl udělat čas a její studium jsem regulérně prokrastinoval :). O to silnější byl pak dojem z jejího obsahu. Dalo by se říci, že většinu věcí už jsem znal i z jiných knih, školení a přednášek, ale byly součástí obrovského neuspořádaného, a tudíž nefunkčního celku. Forma Petra Ludwiga mě nármně sedí Konec prokrastinace vřele doporučuji!... celý text

Poslové naděje a lásky 2007, Ellen Gould White

Výborná studie biblického Nového zákona.

Nejbohatší poustevník 2002, Douglas Batchelor

Poslechnuto jako nádherná audiokniha v podání slovenského umělce Alfréda Swana. Skvělá oddychovka na jeden večer.

Velké drama věků 2007, Ellen Gould White

Nádherná historie skutečného křesťanství a jeho nekonečný souboj s ďábelským papežským stolcem.

Kaizen - Metoda, jak zavést úspornější a flexibilnější výrobu v podniku 2004, Masaaki Imai

Kaizen je super věc, ale takhle knížka podle něj asi překládaná nebyla. Evidentně to překládal nějaký hotentot a z výrazů "kaMban", "měrná tíha" apod. se vám budou ježit chlupy na zádech. Pletení pojmů obrat, výnos je občas matoucí a člověk si z popisovaného příkladu musí udělat vlastní analýzu toho, jak to asi bylo. Aby člověk pochopil Kaizen, musí studovat japonskou kulturu a historii. To není jen o nějakém nárazovém záchvatu pedantství v izolovaném výrobním cyklu, jde o komplexní Japonskou filozofii celkového přístupu k životu, jejíž manifestace ve výrobě a službách je Kaizen. Prostě jde o to, dělat věci co nejlépe a snažit se být co nejužitečnější sobě, rodině, firmě a celému Japonsku. Tohle presvědčení se tam vštěpuje lidem tisíc let a pak je možné, že tam formalizovaná iniciativa Kaizen funguje výborně. Namotivovat ke Kaizenu frustrované pivaře v našich podmínkách je težký ořech. Naposled se to podařilo snad jen Baťovi.... celý text

Krvavé jahody 2009, Jiří S. Kupka (p)
odpad!

Umění diplomacie - Od Richelieua k pádu Berlínské zdi 1997, Henry Kissinger

Takhle nějak bych si představoval přednes moderních dějin na střední škole namísto těch blábolů o chartě a Havlovi, co jsme měli kdysi my. Diplomacie je velice praktická dovednost do života, ale Kissinger ji tady zachycuje dost subtilně pomocí dlouhodobého historického kontextu, takže to chce dost odhodlaného a zkušeného čtenáře, aby si to z toho dokázal vytáhnout. Diplomacie pomálu, ale kauzality našich dějin je tu kvalitní dostatek. Ideální zdroj pro syntézu znalostí s díly jako "Bohatství a bída národů" od Landese.... celý text

Ani sami bohové 2005, Isaac Asimov
odpad!

Jestliže Asimov prohlásí, že v těžce v nadlimitním psaní stvořil tenhle román a považuje jej za svůj beletristický vrchol, tak jediné, co vidím na něm jako nadlimitní je míra autorovy samolibosti a nadutosti. Autor začíná extrémně sebevědomě s historkou, kterak k plutoniu-168 přišel, posléze samolibě vyzývá, že všem svým souputníkům dokáže, jak umí napsat skvělou vědeckotechnickou beletrii i k nicneříkajícím termínu jakožto počatečnímu podnětu, navíc to celé velkohubě věnuje a tím nasadí takové očekáváni, že vás následné zklamání kopne přímo mezi oči. Po přečtení jeho biografie je mě jasné, že si úvodní kapitolou vyřizoval ješitně účty se svým univerzitním kolektivem, ale jde bohužel o to nejlepší z celé knihy. Tahle kniha je průser jako celek. Ano Asimov i tak neuvěřitelnou školometskou patlanici o parentálech a emocionálách napsal celkem čtivě, ale je to tak neuvěřitelné grafomanské intelektuálně vymasturbované samolibé hovno, že to přerazilo i celkem slušný dojem z první kapitoly. Autor intelektuálně exhiboval, ale mě to vůbec nebaví. -------------------- Posuďte sami: Svého levootce a středomatku skoro neznala. Už pro ni neměli význam. Pouze její pravootec, její parentál, její tatínek, nyní podsaditý a široce roztažený. Neměl hladké křivky jako racionál, ani nebyl chvějivě nestejnoměrný jako emocionála, a Dua vždycky předem věděla, co jí chce říct. -------------------- Samotná myšlenka pumpy je velmi originální, i paralidi a jejich univerzum je dokonce superoriginální, ale tady šla originalita težce na úkor kvality. Po návratu děje zpět na zem, respektive na měsíc jen prolézáte ten měsíc jako by vás vedl turistický průvodce po technologickém skanzenu. U toho Asimov vytáhne svoji lacinou dlouhatááánsky rozvíjenou erotickou linku, která mě sice bavila v Nadaci, ale už ne tolik v Robotech úsvitu, kde šlo o očekávanou spisovatelskou kartu, která měla ochutit jinak nudnou vatu ubíjejícího dialogového psaní nižší kvality. Tady je ten samý problém, jde o samúčelný vlhký autobiografický sen stárnoucího samolibého dědka, kterým chce dramaticky proložit hromady nudných popisných vycpávek. Vyvrcholení příběhu je sice fajn, ale mělo to zůstat jen u formátu povídky desetinového rozsahu. Možná jsem poznamenaný tím, že jsem se předchozí řadou dvanácti skvělých Asimovových knih namlsal, každopádně tohle ja ta nejútrpnější věc, co jsem kdy jako čtenář zvládl prokousat.... celý text

Roboti a impérium 2003, Isaac Asimov

Super! Naprosto skvělé, inteligentní završení série a dokonalé propojení s příběhem Nadace. Velmi nadlimitní psaní, bez zbytečných grafomanských keců, bohatý a svižný příběh, skvělé profily postav. Pokud tuhle knihu Asimov ve své poslední biografii zmínil jen okrajově, a jako příklad vrcholného díla psaného v nadlimitní fázi spisovatelských schopností spíše zmiňoval knihu "Ani sami bohové" (na kterou se chystám v zápětí), jsem si jistý, že tahle kniha má k tomu zatraceně blízko. Pro nejlepší čtenářský zážitek rozhodně doporučuju se prokousat nejdříve Nadací a předešlými díly Robotí série a tuhle knihu zařadit na samý konec.... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Roboti úsvitu 2003, Isaac Asimov

Po slušné komorní robotí detektivce v Ocelových jeskyních a mnohem lepším pokračování v dynamickém Nahém Slunci nedošlo tímto dílem k naplnění očekávání rostoucí kvality robotí série. Zatímco u Nadace se vrátil Asimov po třicetileté pauze v nadlimitní spisovatelské formě, u robotů k tomu nedošlo. Pořád jde sice o dobrou knihu, Asimov píše skvěle, jde i o nezbytný mílový kámen k uzavření univerza Nadace, ale je to celé otravně nadstavované formou zbytečných mikropozorování a dialogů, které snižujou celkový dojem. Kvalita kapitol je nekonzistentní a jinak nesmírně poutavé psaní je prokládano nudnou vatou nijak nerozvíjející příběh. Kdyby to mělo poloviční rozsah stran, dám tomu plný počet. Jsem zvědav, nakolik ty nudné odbočky měly význam pro narativitu celé série, takže hurá na Roboty a impérium.... celý text

Muriel a andělé 2014, Miloš Macourek

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

O stupeň lepší než Ocelové jeskyně. Příběh se začal přibližovat Nadaci jak obsahově, tak i skvělou formou psaní, což je moc fajn. Poněkud slabší rozuzlení detektivní zápletky je jedinou slabinou knihy.... celý text

Den Trifidů 1999, John Wyndham (p)

Ocelové jeskyně 1994, Isaac Asimov

Velmi dobře napsáno, ale po epické nadaci byla očekávání mnohem vyšší. Snad se to rozjede v dalších dílech.

Střet civilizací 2001, Samuel Phillips Huntington

První třetina knihy je slabá, Huntigton píše trochu školometským stylem na který jsem měl problém si zvyknout. Hodně mě vadila jeho neschopnost veřejně deklarovat roli USA a západu jako příčinu mnoha jevů od vzestupu islámského světa přes odmítání západního vlivu v jihovýchodní asii až po antiamerikanismus latinské ameriky a komunistického bloku. --- Například to byla slušně vykořisťující politika Velké Británie a jejich anglo-perská naftařská společnost, která založila kořeny dnešního vzdoru islámského světa vůči západu. Anglo-perská společnost (dnešní BP) z Íránu po druhé světové válce kousek vycouvala, nicméně byla nahrazena konsorciem západních firem za pomocí CIA. Konec vydatného penězovodu z Íránu do západních ekonomik nastal až s islámskou revolucí, která byla nevyhnutelnou reakcí na kolonialistické praktiky Británie a později CIA. --- Takže pokud Huntigton píše o vzepětí islámského odporu vůči západu, nepřišlo z čistého nebe. Západ svou šanci na zcivilizování barbarského světa islámu prokšeftoval za krátkodobé zisky tolik potřebné v boji s dalším ideologickým nepřítelem, Sovětským blokem. Odpor vůči západu v tichomoří také nepřišel sám od sebe, nebo z asijského šovinismu, ale opět jako důsledek dřívější kolonialistické politiky evropy, následované neokolonialistickou politikou USA. Huntingtonovi tak uniká fenomén zpětného rázu, ale je možné, že jej záměrně zamlčuje. Od poloviny knihy však najednou nalézá větší objektivitu a kapitoly o velice nebezečném Turecku a konfliktu v Jugoslávii jsou slušné. Poměrně konzsitentně autor podává důkazy o vysoké nebezpečnosti multikulturalismu, což se zejména s dvacetiletým odstupem od vydání knihy jeví jako velice prozřetelné. Za závěrečné poselství dávám jinak průměrné knize hvězdu navíc.... celý text

Já, Asimov 1996, Isaac Asimov

Životopis člověka, který proseděl téměř celý svůj čas u sebe doma za psacím strojem, ale přesto se to čte parádně. Knihu jsem bral jako přídavek ságy o Nadaci, jejíž svět a konzistence autorova psaní napříč dekádami mě naprosto uchvátil.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Steinbeck americké dezoláty umí a i přes kratičké popisné stati dokáže vystihnout atmosféru a vtáhout do děje podobným způsobem jako třeba Clawell. Kdyby takhle dobře a efektivně psal třeba grafoman Irving, má ta jeho moštárna třetinu stran a postavili mu za života bronzovou sochu.... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)