veronika4001 přečtené 351

Zdroj 1998, Brian Lumley

Trvalo to delší dobu, než jsem se zorientovala, protože se jedná o jeden z několika dílů v sérii. Přesto mi kniha byla doporučena jako samostatná k přečtení. Není to poprvé, co čtu knihu a v hlavě se mi rozbíhá film. Kniha je psána podrobněji, menší písmo a hustěji popsané stránky detailistickému zaměření příběhu napomáhají. Tohle vždycky hodnotím kladně - je důležité mít pevnou základnu, aby bylo na čem stavět, pevné, opěrné body, od nichž se příběh může vyšvihnout dál. Těmito opěrnými body jsou např. nezpochybnitelná historická/literární fakta, právní řád, zkušenosti. Pak už lze beletristicky navázat kdykoli. "Film v knize" se promítá dál... Narušitel na dohled... A tohle místo je živnou půdou pro nelidská stvoření. V rokli se strmá silnice rozšiřuje k dvojici přehradních hrází a pokračuje dál. A tady to začíná. Projekt Perchorsk. Vysoce vyvinutá technologie na straně jedné, nadpřirozeno na straně druhé. Přes do sebe důkladně zapadající mechanismy, které byly vyvinuty nejmodernější a nejnenápadnější obrannou technologií zevnitř, se posádka nemůže cítit bezpečně. Byla jsem zvědavá, proč to všechno, co se očekává, jaký je účel, protože Brána, kterou otevřeli, vede do mnoha světů. Je to inteligentní metamorfóza jiného života, která je za Bránou a dostává se skrze ni do našeho světa. Brána musí být hlídána. Zde není nic normální, běžné věci se zde nedějí. Tu jízdu jsem si užila. Příběh řadím do sci-fi.... celý text

Skryté obrázky 2023, Jason Rekulak

Krásná kniha! Obrázky jsou originální; autor zřejmě ví, že jen popisovat nestačí, zvláště, když obrázky dotváří příběh a v příběhu mají nastat zvraty. Problém je s posledním obrázkem druhé řady a tady bych očekávala pád, první skluz dolů do temnoty. Teddova imaginární kamarádka. Pasáže seznamování se Mallory s Teddem prostřednictvím obrázků jsou psány citlivě, stejně tak procházka zahradou s Caroline. Je to takové životní. Caroline je velice příjemná, ale pak jí od 6. kapitoly přestávám věřit. Myslím, že moc dobře ví. I Ted. Je zde nepřímá úměra mezi jejich zdravým, na první pohled nezávadným životním stylem, který zakotvují jejich vymyšlená domácí pravidla na straně jedné a na straně druhé nedbalým přístupem k problému, o kterém hovoří jejich sousedka Mitzi. Kromě toho, nemyslím si, že se v jejich domě nic neděje, když Teddy kreslí hororové obrázky i v domě, nebo hlavně tam. V průběhu četby jsem přemýšlela, zda případ nesouvisí s rodovou linií Caroline nebo Teda, když tak "zasklívají" a příliš dbají na zdánlivou "čistotu". Na jednu stranu jsou domácí pravidla přísná, na druhou stranu povolná (cunnilingus). Obrázky jsou čím dál víc zdařilejší. Chtěla jsem věřit na ducha, ale stále jsem myslela na realističtější scénář s Caroline a Tedem s ohledem na jejich proměnlivé chování v čase. Přesto jsem potřebovala přesvědčit. Za okny se smrákalo a já si při duchařských kapitolách začala uvědomovat, že se bojím. Já? Já! Myslela jsem si, že je to u mě nepravděpodobné, žánrem se to ještě nikomu u mě nepovedlo. Než jsem šla spát, projela jsem pohledem každý tmavý kout, dívala se pod stůl, pod postel, pod sedačku, nedůvěřivě zkoumala každý stín a tvary, které jsem si hned připodobňovala k obrysům postavy. Každému sebemenšímu zaškrábání a sebetiššímu zvuku jsem věnovala pozornost. Uléhala jsem s úzkostí a těkavými pohledy. "Změna nositele" začala na straně 234. "Tak na to se těším", říkala jsem si. I když jsem se na to postupem času začala dívat objektivně, Caroline byla velmi nevyrovnaná. Z hororu se nakonec vyklubal thriller, ale hororově jsem byla uspokojena. Kéž by bylo více takových knih. A nebát se to hororově protáhnout, jen ať se pěkně bojíme! Žánr musí být! :-D Dávám plný počet hvězd.... celý text

Noc ve znamení tygra 2018, Michel Honaker

Po pár stránkách jsem si řekla "tak to bude dobré." Hned na mě dýchla Kalkata a pak částečně Aramša. V mysli se mi zjevily typické indické vzory na látkách kaftanu, který Indové nosívají. Kniha obsahuje několik výrazů, pro Indii typických, které neznám nebo se mi připomněly (sárí, kolam, kasty, šúdra, mahanti apod.). Ano, a monzuny, typické pro jižní, jihovýchodní a východní Asii, výrazněji se projevující právě např. v Indii. Cizinci nejsou v malém městě Aranša, semknutém místní komunitou, vítáni. A o to důležitější je zde jejich přítomnost. Mangrovník a zdejší tygr jsou symboly hodné úcty. Jeví se mi to jako primitivní kultura, ačkoliv si nemyslím, že je natolik zaostalá, bez předsudků a zkoordinovaně jednoduchá, a že jí chybí (právní) řád. V příběhu sálá zamezení přístupu svobodného lidského života, podřadnost žen a cítím převládající právo silnějšího. Přečteno za jeden večer a následující dopoledne. Doporučuji pro nástin v poznání indické kultury.... celý text

Démonologové: Ďábel v Connecticutu 2022, Gerald Brittle

Už je to nějaký čas, který mě zavál k Démonologům. Možná to byla zvědavost, která mě donutila po knize opětovně sáhnout, tentokrát v podání Démonologové: Ďábel v Connecticutu. U Démonologů jsem nikdy nevěděla, zda a nakolik se poddávat tvrzené autenticitě a skutečnému (pravdivému) jevu a jeho skutečnému (pravdivému) prošetřování Edem a Lorraine Warrenovými. Hlásek uvnitř mé hlavy mi napovídal věřit autenticitě, už kvůli tomu, že kniha nebyla v knihovně zařazena do beletrie, ale do sekce věd. Na druhou stranu tato skutečnost nemusí knihu nutně řadit do sbírky spisů jako podkladu pro vědecké nebo další vědecké zkoumání a pojednání jednak proto, že knihovníky mohla být tato kniha zařazena právě na základě výše uvedeného tvrzení a jednak jde stále a pouze o knihu. Také si říkám, proč se čeští autoři dosud nechopili příležitosti a nezkusili navázat na spisy Warrenových... Neříkám tomu nevěřit, pouze se domnívám, že by to chtělo víc. Řekla jsem si, že ke knize budu přistupovat pouze s nadhledem a s jistou rezignací a odstupem. V průběhu čtení jsem věděla, že to poruším. Vtáhlo mě to. Chtěla jsem se víc bát, a chtěla jsem jsem konečně zažít horor, jako v hororových scénách, když se jim oddáváte a tudíž jim nevědomky přiřknete pravdivost. Povídání o Glatzelových se mi zdá obecné až vágní; typicky zestručněno na příbuzné, hlavní činnosti a úmysly. Byla jsem zvědavá, jak se to potáhne dál. V průběhu čtení se mi vybavovaly filmové scény s Edem a Lorraine Warrenovými. Moc jsem se těšila. Hltala jsem slovo od slova. Á, těžkými sklepními dveřmi to začíná! Pookřála jsem. Práskání a bouchání dveří a dveřmi, zákal na zrcadle, který nejde vyčistit. A divné pocity. Do skladu je zakázáno chodit... Hm? Je toho víc a víc. Přibývá to. Začíná to být opravdu pěkné. Černá magie? Démonický oltář? Fotografie nejsou úplně zřetelné i když chápu, že v 80. letech nemohla být kvalita vyšší a vše zůstávalo takřka černobílé. Příběh by byl dotažen, kdyby v něm byly zakomponovány kopie skutečných spisů; mám na mysli ucelenou sbírku všech spisů, které by byly zveřejněny v knize s příslušnou anonymitou. Dostalo by to oficiálnější vzhled a možná kýženého efektu autenticity. Je jasné, že každý případ je policejním spisem a dokumentem s citlivými údaji, který z velké části vyžaduje přístup pouze oprávněných osob. Na druhou stranu se autor o to strojově spisové mohl alespoň pokusit. Kniha se čte velice dobře, dokonce tak dobře, že mám chuť shlédnout několik filmů s manželi Warrenovými, přestože jsem je několikrát viděla. Říkala jsem si, jak se tohle může stát? Jak někdo/něco po smrti může přebývat? Je to cesta napůl mezi životem a smrtí, nebo je to po smrti a cesta po smrti spojená s čím? S dalším životem? Co to je za fázi? Nebo je to úplně mimo život a smrt? Co je to za formu života/smrti? A proč se to děje? Při četbě knihy mě hned zajímalo, jak se dostat k ďáblu/démonu, a co proto udělat, je-li to skutečně autentické. Představení manželů Warrenových proběhlo na straně 102. Od tohoto okamžiku se mi před očima promítal obraz filmových představitelů Warrenových, přestože jsem je na fotografiích viděla jako starší osoby. Démonologie je kategorií teologie a akademická disciplína (strana 119). Dostala jsem částečně odpovědi na své otázky: fušování do okultismu, absolvovaný kurz magie a okultismu a Ouija - deska s abecedou pro okultní vzkazy. To je to "proč". 1) Fáze pronikání 2) Fáze zamoření 3) Stádium útlaku, které má dvě formy: vnější a vnitřní 4) Démonická posedlost lidské bytosti 5) Smrt David by měl být dosud naživu; jeho výpověď a jiné konkretizující informace (hlavně psychické zážitky z manipulace a posednutí ďáblem, to, jak o sobě nevěděl, nebo někdy věděl, jak se do něj vehnala neznámá síla, neznámý nátlak, síla gravitace/negravitace apod.) by byly vnosným dodatkem k tomuto dílu Démonologů. Jinak autor by mohl vydat svoji autentickou knihu anebo pokračovat dál po své linii v návaznosti na obě knihy Démonologů. Pomyslela jsem si, že první díl nebyl tolik zajímavý, možná proto, že obsahoval případy rozkouskované do životních peripetií Warrenových. Tady v connecticutské knize je více akce; důležitá je ta bezmoc lidí, ztráta rozhodování nad sebou samými, nad jejich vlastním osudem a nátlak ďáblů. Nicméně kniha Démonologové: Ďábel v Connecticutu, byla vydána dříve, a to již v roce 1983, kniha Démonologové, která u nás v českém překladu vyšla v roce 2020, byla prvně vydána až v roce 2013. Démonické úkazy pokračují, jsou obsedantnější a přenášejí se na více lidí. Nepomáhá zaříkávání, obřady, kněžské modlitby, polévání svěcenou vodou, kostelní svíce, kříže. Pro veškeré akty exorcismu je zapotřebí souhlas církve za přísných kritérií, která musí být dodržena. Nesmí dojít k žádné odchylce od kanonického práva. Dominus vobiscum. Ďábel káže, reaguje nátlakově a s neskrývaným odporem. Vyvstávají všichni, jejichž tělo je Davidovo. Komunikují spolu, projevují účast - každá tvář (nebo to, co ji připomíná), je jako celek stejná entita. Utrápená a vysílená rodina přemáhající se k dalšímu exorcismu. Posedlých přibývá. Ďáblové se dostávají k absolutní moci nad lidským bytím. Výsledkem je vražda posedlou osobou. "Ďábel mě přiměl to udělat." Dokázat nezvratitelné fyzické propojení... Kdo vyhrál? Doporučuji pro zpracování tvrzené autentické materie do příběhu. Někomu může zaznívat příběh beletristicky. Nepopírám, že jsem očekávala strojové písmo na sesbíraných dokumentech ze spisů, více fotografií, výpovědi posedlých a svědků, výsledky šetření policie a závěry rokování soudu. Četba je velice poutavá a zaujme blízkostí ze světa filmu o Edovi a Lorraine Warrenových. PS: Jen bych si dávala pozor a neotevírala bych brány do jiné dimenze (jiného) světa. PS1: Na druhou stranu ty spiritistické tabulky tolik lákají... ;-)... celý text

Dlouhý pochod 2012, Stephen King

Další Kingovka, kde je Bangor - město, které budu mít vždy spojeno se Stephenem Kingem. Dychtivě jsem si sepisovala jména a k nim čísla s očekáváním, že se něco bude dít, a že se mi budou hodit i pro případ, že by se příběh dále odvíjel už jen podle čísel, jež Chodci dostali. Je to Pochod na nebo o život a na smrt s pevnými pravidly. Za stejným cílem s nestejným úsilím a vyčerpáním se jeví Pochod jako nastavené zrcadlo vztahů a emocí, které se zintenzivňují tvrdými předsevzetími. Pochod uspíšil jejich životy; z mladíků starci, ze starců pochodující živoucí mrtvoly a kostry. Osoba hlavního hrdiny se mění; silná osobnost vítězí, ačkoli se vítězem nestává. Je to náročné čtení, které svojí monotónností naráží na trpělivost čtenáře. Nicméně čtení je to zajímavé už kvůli ucelenému pocitu a představě, jak Pochodující vypadají, když jsou na konci svých sil a jak Pochod dopadne.... celý text

Našeptávač 2019, Alex North

Autor zná kouzlo krátkých kapitol. Ani to nepostřehnete a už jste v příběhu. Vrz. Zvuky starého domu. Thriller s hororovými prvky, který svědčí o možnosti filmového zpracování. Zvláštní dítě se samotářskými sklony, které je až dospěle uvažující, které má bohatou fantazii, rádo maluje, trpí samomluvou, a které je přesvědčivé. Sny asociují. Jde opravdu o sny? Příběh pokrývají dvě linie žánru. Jedna je spíše thriller až detektivka, druhá thriller až horor. Obě linie jinak rozdělené, se spojí, přesto si stále ponechávají své identické prvky. "Když necháš dveře napůl otevřené, uslyšíš šepot, jak se dovnitř dere." Autor vystihuje zvláštní chování dětí. Všechny jakoby reagovaly na Našeptávače. Líbí se mi prostoupení skutečného světa s imaginárním. Od cca 100. strany jsem začala tušit, kdo je tím oním neznámým pachatelem, jen šlo o to, dohrát to do konce. Pro mě otázka byla, kdo je ta imaginární dívka? Je vymyšlená, signalizuje frustraci, nebo je to pozůstatek v paměti - utkvělá vzpomínka na někoho z minulých let? Líbily se mi prvky fantasy v pojetí strašidelného domu; to sbližování tajemna s hlavními postavami. Nejde jen o přítomnost pocitu strachu a děsu, ale i o estetiku hororového, kterou autor v čtenáři navozuje plíživé a tísnivé pocity, neuvědomělé očekávání, které nemá před vygradováním šanci zlomit. Jde o to propojení na teď, které si neuvědomujete a spouštíte se. Nádherné scény s chlapcem. Byl posedlý? Autor připoutává pozornost čtenáře k chlapci, poznenáhlu k otci. Ale pozor! Významný wow efekt stojící mimo rozuzlení hlavní zápletky si ponechal na straně 196. Vraha jsem tentokrát odhadla správně. Za hororové prvky, které vás do příběhu navnadí, a které jsou jakoby s absolutní samozřejmostí každým jeho novým startem, dávám 5 hvězd.... celý text

Schody do temnoty 2023, Jennifer Fawcett

Četl jste někdo tuto knihu? Úvod čtenáře seznamuje s osmiúhelníkovým domem Oktagonem, který svádí a současně odrazuje svojí důstojnou samotou. Příběh se poodhaluje pomalu. Je zde něco, co si přinášíte z dětství, něco, co čeká na vás. Cesta k němu je daleká a není přístupná bez překážek, ale komu to vadí? Jsme zvědavé. Živé sny, noční můry, záhadná vidění, která se promítají do života všech. Ten dům... Je to pocit, nutkání se tam vrátit, protože to zesílilo. Zesílila zároveň potřeba se tam vrátit a ujistit se, že to bylo skutečné. To pouto k tomu domu... Pocit se probouzí a vy ten dům musíte navštívit. Nelze se tomu ubránit. Pocit jít tam se probouzí. Ty těžké kovové dveře od sklepa tam prostě nepatří. Nelze to zastavit. Aby hlavní hrdinka našla konec, musí se vrátit na začátek. Co v tom sklepě je? Viděli to všichni a všichni stejně? Příběh velkou měrou zasahuje do dětství hlavní hrdinky a do let blízkých nedávné době. Odtud je přenášen mechanismus zla. Zlo volá. Poznáváte okolí původních a současných vlastníků Oktagonu. Z původnosti se rodí zlo. Tři časové a dějové linie příběhu, ve dvou z nich zaujímá místo hlavní hrdinka. Příběh je lehce ponurý, obestřen záhadou, lekací scény zde nejsou, přítomny jsou okamžiky natahující a utužující napětí. Děj, který je vrstevnatý, je dobře napsán. Byl vytvořen příběh, který zaujme. Hororové prvky jsou z větší části upozaděny jako by je děj uprostřed strhával a v závěru se k nim zase vrátil. Posazen je na samotném dětství/dospívání hrdinů a historii vlastníků. Věřím, že kdyby kniha byla filmově zpracována, horor by to se všemi prvky byl. Ale tady se to ve většinové části ztrácí. Na druhou stranu, příběh je poutavě napsán a celou dobu si udržuje svěžest. Poznamenává Oktagon lidi? Čím nebo kým? Čím déle jsem četla, tím více jsem příběh přirovnávala k hororu Annabelle, hororu Kruh nebo Sirotek. Za skvělé podání a vůbec plné nasazení dávám pět hvězd.... celý text

Fantom karnevalu 2013, Craig Russell

Prolog mě absolutně oslovil svojí ponurostí a nepřeženu to, když napíšu "masovostí". To jsou vlastnosti, které mě jako čtenářku navnadily k pasivnímu vstupu do děje. Začíná to přihořívat počínaje první kapitolou o bezvýchodné a bezútěšné situaci člověka zaklíněného do sebe, který nevěří sám v sebe a ve svět kolem něj. Takto mě kniha začala bavit. Odkrývá temnou zónu mafiánského podsvětí. Ruská, ukrajinská a čečenská jména jsem si musela psát, protože vzhledem k odstupu v četbě bylo horší si připomenout, kdo je kdo a jakou roli a funkci v příběhu zastává. Kýžený vítr, který rozproudí příběh, spatřuji ve velkých zlomech důvěry a v kličkách, které autor používá nadměrně, když jednu chvíli čtenáře zavede (alespoň tak se čtenář může domnívat) na správnou cestu k osobě, která je na straně zákona a které může důvěřovat a za několik okamžiků se o ní dozví, že tato osoba při svém jednání neuplatňuje zákon, její jednání je za hranou a lze od ní očekávat podvratné až podvodné úkony. Tohle začíná být u všech stejné, ale kdo patří k mafii? Jakmile autor vytvoří prostor pro oblibu nějaké osoby, nebo řekněme pro zaujetí jednou osobou vedle hlavního hrdiny, hned odbočí a tuto osobu čtenáři znelíbí anebo se věnuje úplně někomu jinému. Není to vytříbené a není to jasná politika mezi těmi co "hrají", protože to vědí jen postavy v příběhu, resp. autor a čtenář se pouze může domnívat. Potom snad až od pozdějšího začátku nebo prostředku knihy, kdy si informace pročistíte a řeknete si, kdo je "ten hodný" a kdo je "ten zlý" začnete chápat vysokou hru. Hlavní hrdina je jasný, ale lidi kolem něj musíte odhadovat a autor si s vámi hraje. Tak to vidím já. Akce z obou stran nejsou moc odlišitelné, protože nevíte, kdo se najednou ukáže jako zvláštní agent nebo agent jednající pod utajením s nejvyšším bezpečnostním krytím. Knihu asi doporučím, i když nepatří k mému vkusu.... celý text

Mrtví umí mluvit 2021, A.K. Turner

Je to zajímavé svým aspektem márnice a místy prokvetlými černými okamžiky. Líbila se mi scéna s paní E. jak otevřela oči, protože jsem začala vidět za tím něco víc; někde v koutku mého vědomí jsem si přála nadpřirozený jev, který by se táhl celou knihou a nakonec by příběh vytáhl do hororového žánru. Nestalo se tak, i když příběh byl ponurý a skličující, kdekdo by možná lehce znervózněl. Přesto se, podle mého názoru, jedná o oddychovou četbu, která není primárně určena pro ty, co chtějí nárazové napětí, protože toho je v knize dávkováno pouze pozvolna, s nepatrnými zákmity thrilleru. Příběh je skvěle zvládnutý až intuitivně zachycenou atmosférou márnice, obraznost temnoty a chladu se promítla dokonale a příběh byl tak vystaven na dobrých základech. Příběh mohl být strmější, zachycovat více akcí, vzestupy, pády, šikmé plochy a vzhledem k nevšedním místům a hrdince by stálo za to ho autorsky přehodnotit, resp. přepsat do hororového žánru, protože základem je horor, který se ale nakonec veden pomalu až rozplizle s umírněným sledem událostí a umenšenými akcemi přenáší k thrilleru až k hranicím detektivky. Škoda, mohlo to být zábavnější.... celý text

Běh o život 2011, Richard Bachman (p)

Nádhera! Zvláštní příběh. Kromě toho název knihy ve vás střádá myšlenky na její obsah, který je ale jiný, než ten, ke kterému vás nabudí vlastní fantazie. Děj mě navnadil tak, že všechno je o penězích, technice, publicitě, zábavě. A o boji. A o přátelství a pomoci. Richards měl útěk velice promyšlený, ačkoliv byl operativní a čas k přemýšlení neměl. Já fandila! Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdina dokázal přimět některé na svoji stranu a všechny obelstít. Neuvěřil do poslední chvíle. Litovala jsem ztráty života těch, kteří mu pomáhali a jeho samého. Velice čtivé, poutavé a nepředvídatelné.... celý text

Tajemství ze záhrobí 2013, Charlaine Harris

Kniha je dobře napsaná a hned uvrhne do děje, ale... Podle mého názoru to není horor! Myslela jsem si, že k něčemu takovému se po pár stránkách (alespoň po padesáti!) dopracuju, ale nebyla to pravda. Začátek se zvrhl tak, že jsem se klátila přes vztahy. Trpělivě jsem se prodírala v očekávání, kdy už konečně začnu cítit alespoň v náznacích stísněný pocit po celém těle, mrazení, šimrání nad hrudní kostí a vstávání chloupků na rukách. Nadšeným zastáncům knižního hororu nedoporučuji, protože by to mohlo být pro ně zklamání, přestože styl psaní je skvělý a na horory dokonce i dobře nastavený. Kdyby autorka přitvrdila a dala tam třeba duchařinu nebo něco záletného směrem k přízrakům (na obálce knihy vidím lebku, tak třeba živé mrtvé), bylo by to zajímavější a čtenář by se metaforicky přenesl do jiného světa, kde to nezná a který si určuje vlastní pravidla. Tento příběh se ale s hororem nepotkal. Po padesáti stranách ničeho mi tam chyběla ta typická hororová odvázanost, ta fantazie, děsivost, strach, hororová plíživost na teď, která postupně nabírá na síle a stoupá a která je ukončena lekací scénou. Tohle by mě ke knize více přimknulo, ačkoliv příběh sám jistě má své opodstatnění. Kniha je starší, což mě nikdy nevadí, pokud splní moje očekávání, tzn. pokud je hororem důkladně proklepaná a promazaná tak, že se sama začne v čtenářových rukách rozpadat pod tím hororově neúnosným tlakem. ;-) Přikláním se spíše k tomu, že jde o detektivku, ale mě moc nenadchla (možná v očekávání, že v příběhu půjde o něco jiného).... celý text

Kurátor 2021, M.W. Craven

Z mých syslích zásob jsem si vybrala knihu Kurátor. Jedná se o několikátou knihu v sérii, proto stručněji. Poe a Tilly jsou nezdolní. Co vyšetřování, to skvost a kvalita knih v sérii neupadá. Vždycky je tam oháňka za něčím, co navnadí čtenáře. Žádné pokusy, je to jistota. Při vyšetřování se posunují každým dílkem dál a dál a někdy se vrací, aby mohli pokračovat tam, kde je cosi zbrzdilo nebo tam, kde začali. Zbořené puzzle a chybí jeden dílek. Vrah si je moc jist, že půjdou tam, kam chce on. Takže úplně nanovo a jinak. Hledat. Možná se jedná o promyšlené vraždy provedené jinými nástroji a jiným způsobem, možná se způsob práce vraha vyvíjí, možná jde o fáze velkého díla, možná se jedná o několik způsobů vražd, jejichž znaky pokrývají tělo každé oběti zvlášť. Možná některá z vražd měla skrýt jinou vraždu, nebo být schována mezi dalšími vraždami. Není to překombinované, alternativ je mnoho. Chce to hledat a pídit se po sebenepatrnějších detailech až výstředních maličkostech. Hledat to, co nechce, nebo dokonce nemůže být najito. A promýšlet věci. Neuvěřitelně čtivé!... celý text

Polské noční můry 2023, * antologie

Polské, nám blízké, ale ne naše. Tak to "ochutnám". Při čtení: Jsem na rozpacích a chvílemi se mi chce zvracet. Ano, zvrácené, sexistické, útrpné, sadistické, mučivé, tyranizující. A když si pomyslím, že je to nechutné, chce se mi zvracet ještě víc. Vrahové se nejvíce vybíjí na ženách; jejich těla jsou žádoucí, protože vynikají jemností, hebkostí, měkkostí, pružností, tvarem; a mají lůno. A tato podléhají hlubšímu prozkoumání. Tato stránka hororu není můj šálek kávy. Ani nejsem příznivcem krátkých hororových povídek, protože se mi nikdy nedostanou do hlavy tak, aby chvíli rezonovaly. Kloužou po povrchu a nejsou lekací (asi potřebuji lekací scény a na teď). Možná, že lekací scény nemají prostor se vytvořit a tím následně vytvořit i rezonující efekt. Možná tam být vůbec nemají. Na druhou stranu hororové povídky běžně vznikají a není důvod na ně zanevřít, protože každá něčím osloví. Nevím, pořád cítím, že se horor jako povídka nikdy pořádně nerozvine, stále jako kdyby tam byly rezervy. Možná proto, že na prvních stranách odkrývají děj víc a dávají tušit netušené. Třeba to tak má být, možná chci moc. Ale pro mě žádná z nich nebyla strašná (ve smyslu strachu) a dostatečně mrazivá, abych se doopravdy bála. Chybí mi tam ten těsný pocit, jako když vás svírají útroby. Asi potřebuji takové to natahování, mrazivé pnutí, to očekávání na teď. Nejsem tady pro kritiku. Jsem jen čtenář hladovící po pořádném hororu z mého šálku kávy; na tomto poli jsem dosud nebyla uspokojena. Možná mám nedostatek fantazie, takže nemusím být s autory úplně v souladu. Co se polským povídkám zařazeným v souboru nemůže upřít, je kreativnost, i když některé nejsou hororové, ale spíše thrillerové a jiné jen znepokojivé. Na povídkách v souboru Polské noční můry se mi líbí pojetí smyslu života (pro někoho opačné pojetí smyslu života). Hlavním znakem Polských nočních můr je ženská intimita a sexuální slabost mužů a žen. Za nejlepší hororovou povídku z tohoto souboru považuji povídku Otec. Dokonce se mezi nimi najde i jedna humorná, a to Levička. U ní jsem se dost nasmála! Nevím, podle čeho byly povídky sesbírány a proč zrovna tyto povídky, ale asi bylo z čeho vybírat. Poláci to zřejmě umí. Za skvělý počin sesbírat a přeložit hororové povídky našich sousedů náleží sestaviteli a překladateli pět hvězd.... celý text

Znič to jméno 2022, Jana Jašová

Nepochopila jsem členění knihy na Bludičku, Rusalku, Sudičku, Meluzínu a Nymfu, než jsem k nim přiřadila konkrétní jména, ke kterým jsem se dopracovala četbou skrze poznávání povahových rysů. V hlavní roli jsou mezilidské vztahy; závist, přetvářky, ale i otevřené nepřátelství, imponace jednou osobou, láska k ní až posedlost a další lidská slabost jménem nenaplněná a stále žhnoucí touha. Kdo z koho? Se Sudičkou jsem měla problém, postupně mi docházelo, kdo to může být. Příběh je protknut serpentinami lidských povah a provázán je několika úmrtími blízkých, vlivem nichž se čtenář dostává na stopu pachatele. Pachatele jsem nejprve tipovala hned na začátku, pak se mi vykreslováním dalších postav v průběhu děje ztratil, své úvahy jsem přehodnotila a následně na závěr se mi potvrdila stejná osoba jako na začátku. Pěkný kotrmelec. Přiznám se, že spletitost lidských povah a taková ta jejich malost není mým šálkem čaje, ale to je přesně to, co dodává této knize benefit a co lze považovat za odrazový můstek k pachateli. Povahy jsou vykresleny tak, že z nich hned vycítíte jejich temný temperament a způsob, jak osoby přemýšlí. Autorka se skrze lidské slabosti proklestila ke skvělému příběhu a i když to není "to moje" musím dát plný počet hvězd.... celý text

Severní vody 2017, Ian McGuire

Kniha mnou kolikrát otevřená. Začátek mi připadal syrový a střepinatý; nevěděla jsem, co tím chtěl autor říci a zda bude ve stejném ražení pokračovat dál. Nicméně úvod je kořením, celá kniha je temná. Úplně jsem viděla tmavá zákoutí lidských povah jako temných uliček, nočních dok, průplavů lodí, jako výprav špinavých prostitutek a hlasů opilců. Levná whiskey, levný sex. Pod tím vždy cítíte nebezpečno, něco nevyřknutého ve vzduchu. Je to jiné, než na co jsem zvyklá. Psáno ladným jazykovým stylem, který přibližuje čtenáři prostředí syrového mužského světa bez příkras s vlastní animální typikou. Je to drsné, syrové, naturalistické, nedělají se zde žádné benevolence. Severská zima mě rychle přenesla do svých podmínek, ale ochota pomoci skrze vlastní vyčerpání a strach tady stále existuje. Kniha se stala předlohou pro stejnojmenný seriál (rok 2021). Pro nevšednost, s jakou se v knize setkávám, dávám ⭐⭐⭐⭐⭐.... celý text

Bez viny 2021, Charlotte Link

Úvod mi připomíná knihy Lisy Jackson ze série Alvarezová & Pescoliová. Charlotte Link pokračuje ve své tradici linie dvou a více případů, dvou a více obětí a linie dvou a více vyšetřovatelů. Přestože jsou knihy ze série Kate Linville a Caleb Hale postaveny na stejné konstrukci, byla jsem zvědavá, jak se cesty všech vyšetřujících a obětí na straně jedné a vyšetřování na straně druhé, spojí. Autorka vždycky začne poznenáhlu, od každé strany kousek a pak konce všech nití začne spletitě dávat dohromady. Na začátku jiní lidé, jiné situace a v průběhu četby se objevují další a další lidé, kteří "napomáhají" dramatičnosti příběhu a spojují jej dohromady tak, aby z toho nakonec "vykrystalizoval" pachatel. Vždycky si říkám, jak tyhle dá dohromady? Prostřednictvím koho a čeho je dá dohromady? Není čeho se chytit, začíná se ne od nuly, ale od mínusového čísla, protože okolnosti případu nehrají do karet. Kniha má spád, nedá vám pokoj, dokud se v četbě neposunete dál. Kromě toho se mi líbí "procitnutí" Caleba Halea ke Kate. Knize dávám plný počet hvězd.... celý text

Zmizení 2020, Charlotte Link

Kniha je napsána velice zajímavě a s rozvahou tak, aby vše zapadalo do nejmenšího detailu. Děj se rozbíhá pomalu, čemuž sekunduje drobnější a hutnější písmo. Zdá se, že autorka si děj vychutnávala v celé jeho šíři, protože zabíhá do podrobností, takže jsem na prvních stranách začala předpokládat, že se bude na detailech pohybovat i samotné vyšetřování. Příběh má několik větví. Za ty hlavní na začátku považuji linii s Kate Linvillovou a s Carol Jonesovou. Kate Linvillová trochu uhnula z policejního vyšetřování z důvodu funkční nepříslušnosti a sleduje ho zpovzdálí. K vyšetřování se dostal Caleb Hale. Příběh všechny tři osoby pohltil a do popředí se dostává situace sama. Hlavní postavy nejsou na začátku a v polovině příběhu moc vidět, hlubší seznámení čtenáře s nimi se nekoná. Děj tak převyšuje vývoj událostí, i když ke konci se situace mění. Je to něco jiného, než když je pozornost obrácena na hlavního vyšetřovatele. Poslední dobou v thrillerech čítám, že mozek oběti, někdy vyšetřovatele nabádá: "Uteč! Vezmi nohy na ramena a utíkej!", ale také pohnutky, kterým nejde odolat a kterými se obvykle tyto osoby řídí (a děj se obvykle rozpohybuje). Jsem ráda, že nenechavec je i v této knize. Jednání některých hlavních postav nerozumím. A policii chybí disciplína, což příběh činí dramatičtějším. Kniha mě chytla a nepustila. Dávám jí plný počet hvězd.... celý text

Tati, prosím ne! 2010, Barbara Naughton

Po prologu jsem přemýšlela, zda v četbě pokračovat. Ten, kdo to neprožije, nedokáže si představit, jaké to je žít ve strachu - ve strachu z toho přijít ze školy domů, usnout, dívat se na televizi, hrát si s panenkami a s ostatními dětmi, jít do koupelny se umýt, anebo si jen tak sednout. Pro vás je to šikana, pro matku tichý a agresivní boj v sebeobětování. Jsou to ústupky zlu. Knihu doporučím, jen nevím, zda je vhodná pro slabší povahy a pro ty, co něco stejného nebo podobného prožili, protože asi ne každý se chce ve vzpomínkách vracet k takové minulosti.... celý text

Ostrov duchů 2022, Klára Wang Tyl

Čtivá útlá kniha, kterou pokrývá několik krátkých povídek o nemnoha lidech, kteří se navzájem neznají a které spojuje jediné - ostrov Tchaj-wan. Možná to není jediný ostrov, kde jsou duchové pravidelným jevem. Ze začátku povídky vůbec nenavazují a nemají žádnou souvislost, ale potom se vám vše v průběhu četby spojí; je to vše tematicky a časově zkoordinované. Jeden příběh vyplňuje druhý. Kniha se četla sama. Výjimkami z duchařského "pořádku" jsou povídky Su-wei a William. Za nejlepší považuji poslední povídku pod názvem Shade. Za tématičnost souboru povídek, jejich poznenáhlou provázanost jako celku, námět každé z nich a takovou tu neotřelost dávám pět hvězd.... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Zajímavé. Nápadité. Knize by prospělo, kdyby byla psána v kapitolách, děj by se stal nutkavějším a pro čtenáře naléhavějším. Ze splývajícího textu by se tím zdůraznil wow efekt. Vměstnaný, neoddělený a tak trochu nepřehledný text mi navodil dojem nepropustného tribečského lesa. Příběh ze začátku působí jako Zajetí démonů s Edem a Lorraine Warrenovými doprovázené Mlčením jehňátek a tak trochu smíchané s Lesem sebevrahů. Nález a přehrávání hlasů má snad většina béčkových hororů, které tepají lidskou psychiku a které se mi tolik líbí. Tady příběh vedený formou rozhovorů a e-mailových vsuvek není špatný - rychle odsypá a vy se více dozvíte. V průběhu čtení jsem si říkala, jaký vliv by měla na mě tato kniha, kdybych jela na Tribeč? Co bych očekávala, že najdu? Autor si k Tribeči vybral skvělé postavy; vyznačují se odlišnými až protichůdnými charakterovými vlastnostmi. Za mě jednoznačně skvěle podaný příběh, který si zaslouží čtyři a půl hvězdy.... celý text