Unitarcha
přečtené 482
Egyptský faraón versus chetitský král: Postavení panovníka v orientální despocii
2023,
Michaela Knollová
Ta, co jde první
2022,
Livia Llewellyn
Divoká weird jízda, v níž se to odkazy na Mythos jen odpudivě hemží. Musím však říct, že mi toto "pomrkávání" a střílení referencí připadalo namnoze vyprázdněné, bez hlubšího smyslu a ukotvenosti v příběhu či zde předloženém universu. Na jednu stranu mě zaujal koncept světa, v němž jsou prastaré hrůzy obecně známé, nejčernější tajemství se stala veřejně přístupnou věcí a nelidská monstrozita byla začleněna do společnosti tak, že obludnost kapitalismu tu dostává nový rozměr. Na stranu druhou je v praxi tato výstřední a podnětná idea provedena dost neuspokojivě. Ve výsledku jsem neměl nejmenší tušení, jaká jsou pravidla zdejšího světa, jaké zde působí síly a panují hierarchie, co je v možnostech společnosti a co v jejím zájmu... Vše je tak divné, až to paradoxně divné (a zejména děsivé!) být přestává. Většina toho, co jsem četl, mě tak nechávala chladným, což je u podobné knihy značné zklamání. Jistě, je tu pár scén, jejichž atmosféra byla řádně hutná, znepokojivě cizí a nepřátelská, ale zdaleka ne tolik, abych příběh či celou knihu hodnotil nějak kladně. Ani styl psaní ke mně kdovíjak nepromlouval, a povedený doslov autorky na tom mnoho nezmění. Zjevně jdu proti proudu, ale to se někdy stává. V rámci Weird fiction raději sáhnu po jiných dílech.... celý text
