Unitarcha
přečtené 482
Mistr, který létal na větru: staročínská kniha Lie-c’
2019,
Jan Beran
"Uvažoval jsem, zda je způsob, jak prostřednictvím sebekultivace vládnout světu, ale nenašel jsem ho. Když jsem pak únavou usnul, zdálo se mi o tom. Teď vím, že nejvyšší cesty nelze dosáhnout obyčejným rozumem. Už to vím! Už jsem k tomu došel! Ale nedokážu vám tu zkušenost sdělit a předat.“ Je-li moudrost Lao-c´ nezměrná jako oceán, jehož věčně pohyblivé proudy skrývají nesčíslně pokladů odlišných významů, a myšlenky Čuanga jsou jako mistrovsky vykované ostří, jehož čepel prořízne všechny předpoklady a očekávání, či dokonale vybroušený klenot, pak je Lie-c´někde napůl cesty mezi nimi. Postrádá filosofii umně ukutou geniálním duchem Čuanga i mystickou hloubku Starého Mistra, ale jako dokonale vyleštěné zrcadlo odráží světlo obou, aby je spojil do jedinečného amalgámu, který má svou vlastní nevyčíslitelnou hodnotu. Kupříkladu osud/přirozený běh, který tak vehementně akcentuje, zde dostává široký prostor, a jeho vysvětlení jsou jednodušší a mnohdy údernější než u starších "kolegů". I relativně nezasvěcený člověk zde může najít mocný pramen poznání či inspirace, leč zkušený poutník na Cestě dostane zrovna tak možnost načerpat vody moudrosti. Tuto dvojí hodnotu hezky odráží i výtečné vydání Jana Berana, které je chytře rozděleno na "literární překlad" bez poznámkového aparátu a podstatně delší komentovaný (Beranem i taoistickými učenci) překlad s bohatými notickami výkladovými i filologickými. Za tento nápad i provedení zaslouží autor upřímnou chválu. „Když už jednou žiješ, nech život jít svým vlastním během a sám nezasahuj, nech jej uspokojovat jeho tužby a čekej na smrt. Když se smrt blíží, nech ji jít svým vlastním během a sám nezasahuj, nech to na ní až do konce. Nic neovlivňuj, všechno nech jít svým vlastním během. Proč bys měl něco zpomalovat nebo urychlovat?“... celý text
Drobná potěšení
2022,
Clare Chambers
Můžeme docenit sladkost bez hořkosti? Drobná potěšení, jež mi přinesla radost přímo olbřímí, jsou naprosto mimo můj běžný literární záběr. Nejsou tu ani výjimečné postavy, ani kromobyčejné situace, ani dechberoucí prostředí. Z knihy přímo vyzařuje každodennost. Je to špatně? Naprosto ne! Paní Chambers je mistryní slova, zřetelně ukazuje, jak nesmírně zajímavý může být i všední život, jak dojímavé osudy vcelku ordinérních lidí, jak sympatické osobnosti, jež nejsou ani dobré, ani zlé, nýbrž jsou prostě lidmi. Sám jsem byl navýsost překvapen, jak moc mě to celé bavilo, byť by se na první pohled mohlo zdát, že se vlastně valnou část knihy "nic neděje". Jenže ono se děje - děje se každodenní drama se vší svou těžkostí, a díky tomu, že jsou postavy tak (bolestně) realistické, člověk si snadno uvědomí, že všechno, co potkalo hlavní hrdinku Jean, se dost dobře může stát i jemu. A to je věru vzrušující i děsivé zároveň. Dvě věci zaslouží obzvláštní pochvalu: postavy a vytříbenost vyprávění. Ani na okamžik jsem se nenudil, nekontroloval, kolik stran mi zbývá, nedoufal v rychlejší spád událostí. Popisy jsou hezky evokativní, dialogy plně uvěřitelné, prožívání postav krásně vykreslené. Střet touhy a smyslu pro povinnost je jedním z hlavních motivů, a myslím, že je rozpracován znamenitě. Vím, že pro mnohé zahraniční čtenářstvo je konec poněkud... kontroverzní, s tím však nemohu souhlasit. Domnívám se, že zcela odpovídá myšlence knihy a razantně ji podtrhuje. Celkově mohu s velkým potěšením doporučit. Pod hezkou slupkou je skvělá šťavnatá dužina.... celý text
