thorir přečtené 715

Džungle 1967, Upton Sinclair

Opět trochu úkrok stranou, nicméně jsem toho názoru, že člověk by měl být vystavován různým, i protichůdným, myšlenkovým proudům a tedy, světe div se, tímto jsem přečetl ikonické dílo socialistické literatury. Autor popisuje poměry nejchudších přistěhovalců a životní osudy vybraných jednotlivců v dělnickém Chicagu na přelomu 19. a 20. století. Protagonistou knihy je Jurgis Rudkus, původem z Litvy, právě se přistěhoval a začíná pracovat jako dělník v jednom z otřesných Chicagských masokombinátů. Příběh sleduje jeho další osudy, osudy jeho rodiny, příbuzných, známých a několika dalších postav. Osudy jsou to vesměs silně depresivní, tragické a beznadějné. Vlastně je to pravděpodobně jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četl. Popisované podmínky dělníků jsou otřesné a strašné – úmorná, zničující, ubíjející a monotónní práce, nulová hygiena při zpracování potravin, nulová snaha o dodržování jakékoliv bezpečnosti práce. Pocity beznaděje plynoucí z doslova otrocké práce musely být všudypřítomné, útěcha v alkoholu pak jediná možná. Autor skvěle vystihuje dělnickou malomyslnost, otupělost monotónností zkroušeného života, permanentní negativita, pesimismus, nulový výhled do budoucnosti, neustálý strach z budoucnosti, strach z toho co bude, z čeho zaplatit nájem, hypotéku, jídlo. Protagonisté, zejména ženy, žijí v neustálém strachu z toho, co by se všechno mohlo stát, strachu z výpadku příjmů z důvodu nemoci nebo zranění. Lidé se mění v uzlíčky nervů, vydaní napospas krutému světu. Dnes si to nelze skoro představit: svět bez jakéhokoliv sociálního nebo zdravotního pojištění. K tomu se u přistěhovalců přidává zoufalá neznalost nového světa, nevědomost, neinformovanost, neznalost pravidel, neznalost zákonů a z toho plynoucí nemožnost bránit se proti podvodům, ale i jen špatným a nevýhodným smluvním obchodním podmínkám. Je to silně emocionální kniha. Jakákoliv naděje, jakákoliv změna k lepšímu je obratem zadupána do prachu a bláta nějakým osudovým zvratem. Z počáteční naděje života v novém světě zbývá jen prach a popel, hořkost a beznaděj. Z chudoby, z neustálých obav, z hladu není úniku. Fascinující je použitý expresivní jazyk. Popisy práce v masokombinátu jsou pro silné nátury. Prostředí a pracovní podmínky jsou ohavné, otřesné, práce naprosto odpudivá. Pocity stísněnosti, sžíravosti, úzkosti a deprese opět převažují, k tomu se přidává ohavnost a častý pocit na zvracení. Čtenář se neubrání pocitům lítosti a silné nespravedlnosti. Osobně jsem se neubránil opakovaným otázkám, zda skutečně stojí za to žít takový mrzký život. A tak text plyne, kniha směřuje ke konci a Jurgis a další se postupně protloukají krutým a potupným životem, navzdory všem ranám osudu, navzdory obrovské nepřízni světa a nespravedlnosti, ke kýženému cíli – přežít v džungli. Kniha nabízí trochu jiný pohled na americký sen. Pohled na svět z úplného dna, pohled na svět očima chudáků, dělníků, žebráků, smolařů. Pohled na nepřátelský systém, v jejich očích nastavený proti nim. V žádném případě nechci hodnotit ani komentovat autenticitu popisovaných skutečností. Mnozí kritici se v minulosti vyslovili v tom smyslu, že si autor mnohé přibarvil v zájmu boje za socialistickou společnost, že skutečnost nebyla takto strašlivá. Nevím, ať je to však jakkoliv, naprosto chápu, že kniha vybičovala tehdejší společnost k silné prosociální reakci a ke změně zákonů a nařízení regulujících zpracování potravin. Závěrem si neodpustím poznámku. Posledních několik desítek stran „přednášek“ a „litanií“ je nudná a značně zdlouhavá komunistická agitace. Avšak 20. století jasně ukázalo, že komunismus, v opozici proti kapitalismu, nemá pro strádající dělníky žádné zázračné řešení, nabídne pouze stejnou chudobu, závist, nedostatek, a co hůř, též násilí a teror, a stejně jako v Jurgisově příběhu, velmi pravděpodobnou smrt hladem. Tím chci říct, že to chce hledat nějakou střední cestu. Kniha není pro každého, dnes je v zásadě překonaná, nicméně nepochybně má svou historickou hodnotu a v žádném případě nelituji s ní stráveného času.... celý text

Parazitická mysl 2023, Gad Saad

„Naše mozky se vyvinuly tak, abychom odhalovali statistické pravidelnosti ve svém prostředí. Jednat podle těchto vědomostí není fanatické, rasistické, ani nenávistné.“ „Aby mohli zaujímat své nekonečně iracionální postoje a udrželi si přitom vážnou tvář, musí bojovníci za sociální spravedlnost ignorovat, popírat či odmítat realitu. Pokrokářství se stalo nepřítelem rozumu.“ „Kolik absolventů dnes nedokáže debatovat, protože se nikdy nevystavili opačným názorům a považují opačný názor jednoduše za kacířství, kterému se čelí jedině protestem a hysterickým záchvatem?“ „Ve svobodné společnosti mají lidé právo se jakékoliv ideologii vysmívat, odsuzovat ji, kritizovat, opovrhovat jí a obávat se jí.“ „Až vám zas někdy budou někteří akademici zdůrazňovat, jak je různorodost důležitá, zeptejte se jich, kolik republikánů mají na katedře sociologie.“ -- Thomas Sowell „Woke“, „wokeismus“, nebo také obyčejně „progresivní levice“, ideologie zrozená na Amerických univerzitách, postupně vybublávající a rozlézající se do celého světa. Ideologie spojená s levicí – nechci zde používat již tak nadužívané slovo „extrémní“. Ideologie spojená s módními slovy a idejemi, např. diverzity, inkluze, rovnosti, ale také kritické rasové teorie, dalších kritických teorií, radikálního feminismu, radikálních trans ideologií, „problematizací“ čehokoliv, do extrému dovedené politické korektnosti, kulturního přivlastňování, různými bezpečnými prostory (safe spaces) nebo „trigger warnings“ – což ani nevím, jak korektně přeložit, aby z toho nebolely oči, v neposlední řadě konečně tzv. kultury rušení (cancel culture), a mnoho, mnoho dalšího. Z pohledu vnějšího pozorovatele je to však také ideologie spojená s absolutní myšlenkovou nekonzistencí, neustále hledající další a další extrém. Především je to však ideologie téměř nekonečně pokrytecká. Věřím, že nejsem sám, komu připadá, že dnešní svět se převrátil vzhůru nohama. Autor, toho času profesor marketingu na kanadské univerzitě Concordia, se vzděláním v oblasti evoluční psychologie a matematiky, s vědeckým zaměřením na oblast spotřebitelského chování, se v knize rozhodl svět „woke“ ideologie popsat, charakterizovat, pokusit se vysvětlit chování a excesy „woke“ jedinců, poukázat na rozpory a nekonzistence, částečně vysvětlit původ toho všeho a konečně představit pokus a způsob obrany. Kniha je dost přímočará a čtivá, vlastně jednoduchá, dalo by se říct, že je napsaná pro „Američany“, obsahuje množství populárně kulturních narážek z prostředí severoamerického kontinentu, vč. komentářů k tehdejšímu prezidentu Trumpovi. Text se v podstatě okamžitě stáčí k akademickému prostředí amerických univerzit a autorovým vlastním zážitkům s „woke“ kulturou. Kniha obsahuje množství příhod, příběhů, interakcí, primárně z akademického prostředi. Autor „woke“ považuje za kult, za ideologii ne nepodobnou náboženství. Stejně jako náboženství je „woke“ kult slibující spásu, a to pověstné levicové sebemrskačství lze považovat za jednu z cest k dosažení této spásy. Svými příhodami a příběhy dokládá podezření, které již nějakou dobu klíčí, totiž, že západní akademické prostředí je dnes v zásadě sterilní, konformní, téměř nábožensky dogmatické ve prospěch jediné povolené ideologie, progresivního liberalismu. Cokoliv jiného je hereze, heterodoxie je nepřípustná. Dnes tolik proklamovaná a propagovaná diverzita se týká čehokoliv jiného, jen ne myšlení. Velmi silně kritizuje odklon od meritokracie v univerzitním prostředí, s tím související agendy DIE (diversity, inclusion, equity) a enormních nákladů spojených s obrovským množstvím ideologicky motivovaných administrativních pracovníků starajících se nikoli o rigorozitu vědecké metody, ale o podíly studentů dle barvy kůže, etnického pozadí, sexuální orientace a dalších intersekcionálních charakteristik „woke“ dogmatu. Toto je dále propisováno do učiva, grantů, výzkumů. Silně kritizuje akademické a další liberální elity, neschopnost pojmenovat skutečnost považuje za absolutní vrchol zbabělosti. Demonstruje to, mimo jiné, například na pokřiveném vztahu mezi Západem a Islámem a neschopnosti vidět přímou spojitost mezi terorem a náboženstvím, nebo například ve zcela iracionální podpoře radikálních islámských skupiny různými západními LGBT spolky. Kniha je plná zajímavých a originálních myšlenek. Trefně pojmenovává a vysvětluje mnohé patologické společenské jevy spojené s progresivní levicí. V detailu se věnuje tomu, co zná nejlépe: vztahu Islámu a západu. Dokládá vlastními zkušenostmi jedince židovského vyznání pocházejícího z většinově muslimského Libanonu. Prostor je ovšem věnován i mnoha jiným tématům, např. radikálnímu feminismu, rovnosti a nerovnosti pohlaví, rase, trans problematice, a jiné, vše směřováno k odhalování zásadních ideologických nekonzistencí, rozkrývání dogmatu ve znamení odmítání vědy a vědecké metody a odmítání či popírání reality. Při čtení mě trochu nesedl překlad, vnímám to jako daň za nezavedené překlady „woke“ pojmů a frází z angličtiny. Další lehkou kritiku bych směřoval k rychlému a nezadržitelnému zastarávání textu, daného kulturním posunem. Například autorem velmi užívaný pojem „bojovník za sociální spravedlnost“ / „social justice warrior“, se v anglosaském prostředí dnes již moc nepoužívá. Nic z toho pochopitelně nijak nesnižuje faktickou hodnotu knihy. V závěru knihy autor apeluje na opětovné zavedení meritokratických principů do oblastí života a kultury zamotaných v politické korektnosti a uzurpovaných „woke“ kultem. Předkládá vlastní návrh obrany postavený primárně na důsledném dodržování principů svobody projevu a svobody myšlení a zdůrazňuje zásadní vliv osobní odvahy. Chcete-li se vyznat v ideologii „woke“ kultu, poznat s ní související absurdity, poznat její zásadní nekonzistence a vnitřní rozpory a v závěru nalézt naději v podobě možné obrany, knihu doporučuji.... celý text

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha druhá 2023, Gó Tanabe

Druhá část adaptace „V horách šílenství“ je ještě o kus lepší než část první. Hororová atmosféra dále houstne a protagonisté se konečně vydávají na průzkum onoho skrytého, podivného, gigantického města a objevují pradávný příběh Prastarých. Na čtenáře opět čekají snové obrazy, epické scény a psychedelické vize. Každá stránka je perfektní, sníh, mráz a zima arktické krajiny dokonale akcentují syrovost vyprávění. Tajemství prastarých je postupně odhalováno, druhá část je víc hororová, víc napínavá, každá stránka je krok do neznáma. Průzkum města Prastarých je fascinující, každý krok je plný napětí a každý okamžik je naplněn neustálou hrozbou v pozadí, nevyřčenou, neznámou, mimo dosah slabého světla skomírající baterky. A Cthulhu spí a sní, nebo možná nespí. Doporučuji.... celý text

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha první 2023, Gó Tanabe

Famózní adaptace veleslavného díla H.P. Lovecrafta ve formě mangy. Příběh je rozdělen do dvou částí. Hned první dojem, který jsem po otevření prvního dílu měl: tohle bude naprostá pecka, a taky že ano. Parádní kresba lehce pozápadněného střihu skvěle akcentuje hororovou atmosféru. Snové obrazy a epické pohledy střídá mikrodetail vědecké expedice do Antarktidy. Čtenář se velmi rychle seznámí s členy týmu a cílem výpravy. Objevitelské nadšení je hmatatelné a kontrastuje s předtuchou očekávaných hrůz. Texty jsou možná trochu jednoduché, podivně umělé, ale přecházel jsem to, zcela pohlcen hutnou, mrazivou a syrovou atmosférou. První část chytne a nepustí, druhá část přináší kýžené rozuzlení.... celý text

O smrti 1996, Arthur Schopenhauer

Na rovinu, je to zvláštní knížka a vlastně s ohledem na téma se není čemu divit. O smrti se tímto stylem nepíše často. Ve své morbidnosti je to však kniha nesmírně pozitivní. Je to vlastně apel na zbavení se strachu ze smrti, z umírání – historické souvislosti již byly v předchozích komentářích zmíněny. Text je celistvá úvaha o konci života a smrti. Je to poetický a krásný text. Nebudu se pouštět do vlastních úvah a protiúvah, autor však jednoznačně nabízí zajímavý pohled na konec, který čeká nás všechny. Je to však také text ezoterický a náboženský, poněkud nehodící se do dnešního přetechnizovaného světa. Přes počáteční rychlé úvahy o lhostejnosti vesmíru k jednomu lidskému životu, pomíjivosti či nepomíjivosti všeho, autor velmi svižně přejde do oblasti vybraných náboženství a v podstatě si zde vybírá směr, kterým argumentaci dále vede. Jak již bylo uvedeno, jeho úvahy směřují jednoznačně „východním“ směrem, k „východním“ představám o životě, smrti, nekonečném cyklu umírání a znovuzrození. K relevanci napsaného se vyjadřovat nebudu, je na každém čtenáři, co, a jestli vůbec něco, si odnese. Ve skutečnosti samozřejmě nikdo netuší, co se skrývá za branou smrti, pravděpodobně studená, černá nicota, dokonalá prázdnota. Autorovi úvahy jsou výrazně pozitivnější a uznávám, že nabízí jistou útěchu tváří v tvář neodvratnému konci. Není to pro každého, nicméně pro otevřenou mysl jde rozhodně o zajímavé čtení.... celý text

Suma sumárum 2022, David Eagleman

Krátká, rozměrově nevelká knížečka plná jakýchsi kraťoučkých povídek, úvah, možná esejí, chcete-li, o tom, co se děje po smrti. Autor myšlenku zkoumá z mnoha perspektiv, příběhy jsou svým způsobem komické a absurdní zároveň. Kniha je lehce satirická, a největší satira je zřejmě v tom, že se najdou čtenáři, kteří knihu koupí a očekávají, dle jména autora, fundovaný a vědecký názor na to, co se děje po smrti – ano, jsem jeden z nich. Taktéž jsem trochu „naletěl“ na známé jméno. A pokud to není satira, tak je to rozhodně ironie. Ve finále tedy poněkud zklamání. Závěrem, dostanete-li možnost volby, v žádném případě si po smrti nepřejte být v dalším životě koněm a zcela nejhorší varianta konce je v příběhu „Čistě hypoteticky “, to by bylo skutečné peklo. V každém případě naštěstí nakonec zůstane studená, černá nicota, dokonalá prázdnota.... celý text

Děti Jasanu a Jívy: Dějiny Vikingů 2023, Neil Price

Příběh, doba a kultura Vikingů dodnes fascinuje nesčetné davy – mě nevyjímaje. Autor rozvíjí fenomenální příběh. Příběh z dávných legend, příběh námořních válečníků, dobyvatelů, obchodníků, objevitelů a kolonizátorů. Příběh odvahy a zuřivosti, příběh unikátní mytologie, náboženství a kultury. Bez dalšího úvodu, kniha je naprosto parádní, bez diskuze to nejlepší, co lze v současné době na českém trhu o daném tématu, minimálně tedy v kategorii populárně naučné literatury, sehnat. Text se čte jako román, jednolitý, souvislý, legendární příběh. Jak sám autor vysvětluje, jeho cílem bylo představit svět, dobu a kulturu Vikingů v souvislostech a spíše než na historické události je větší důraz kladen na interpretace, myšlení, uvažování, jednání v co nejširším rozsahu a vzájemném propojení. Historickým událostem je však prostor pochopitelně věnován také. Autor své vyprávění začíná na úplném začátku – mytologií a systémem severské víry. Pro mě jednoznačně nejzajímavější část knihy. Shrnuje nejnovější interpretace a poznatky plynoucí z archeologických nálezů a rozboru dostupných ság. Obsáhle a celkem detailně se věnuje mytologii a kosmologii, vč. mnoha odboček, např. směrem k antickému panteonu. Dále velmi podobně rozebírá mýtus stvoření světa a mnohé další charakteristiky. Ukazuje na mytologická spojení trvající přinejmenším tisíc a možná ještě víc let do historie, zasahující Evropu a zřejmě i jiné kontinenty. Přesto považuje systém vikingské víry za naprosto unikátní. Netřeba dodávat, že stejně obsáhle komentuje další aspekty: bohy, mýty, Ragnarok, valkýry, álfy, dísy, trpaslíky, troly a další severské mýtické bytosti, tzv. Skrytý lid. Tolik jen na ukázku, k šíři předkládaných informací. Detailně se věnuje mimořádně bouřlivému období stěhování národů a jeho vlivu na sever Evropy. Ukazuje, jak skutečné události postupně pronikly do legend a vyprávění a měli vliv i na formování mnohých aspektů severské mytologie. Pro mnohé také bude překvapivé, že Vikingská společnost sahá mnohem hlouběji do minulosti, než běžně udávaný počátek Vikingské éry – rok 793 a nájezd na klášter Lindisfarne. Kniha též detailně popisuje Vikingskou společnost: zajímavý je popis dne, denních činností spojených s jídlem, pitím, spánkem, osobní hygienou. Nechybí zmínky o magii – v souvislosti se severským kultem a primárně, avšak nikoli výhradně, určené ženám. Popisuje vztahy ve společnosti, silné inherentní elitářství, výraznou stratifikaci, válečnický kult. Nevynechá též vztahy mezi muži a ženami, častou polygamii, konkubinát, vnímání sexu a erotické magie – opět skrze mytologii. Velmi důležitým tématem je vztah ke svobodě / nesvobodě a otroctví. Věnuje se moci politické, vládnoucí elitě a vnímání a vymáhání spravedlnosti. Dále pochopitelně domy, dvorce, lodě a námořnictví, obchod, válčení, zbroj a zbraně, zkrátka všechny aspekty společnosti. A mnoho dalšího. Průběžně se vrací k mytologii a spojuje tak běžný život s náboženskými aspekty. Pomáhá tak vysvětlit a ukotvit do souvislostí dobové jednání, chování, uvažování. Detailně se věnuje náboženským rituálům, obětem, runám a runovým nápisům – nejen v souvislosti s magií. Detailně zkoumá pohřební rituály. Skrze interpretace archeologických nálezů a skrze rozbory textů staroseverských ság analyzuje přístup Vikingů ke smrti a pohřbům. Parádní je popis pohřbu žehem v lodi – vypůjčí si od Ibn Fadhlana a doplní vlastní obsáhlý komentář a související výklad. Další kapitoly se věnují historickým událostem, dobyvačným výpravám, nájezdům, kolonizaci západu, východu, severu, souvisejícím obchodním vztahů a v neposlední řadě objevitelským cestám za oceán. Nesmírně důležitou kapitolou je pak samozřejmě pronikání křesťanství na sever Evropy a postupný a související konec Vikingské éry. Opět vrací k náboženství, k základům severské víry. To srovnání je nesmírně zajímavé. Kniha je vlastně velmi podobná stařičké Bronstedově Sáze tří staletí. Samozřejmě ne strukturou, ne detailem, v obou případech Price exceluje. Podobná je příběhem. Price vypráví stejný příběh, vypráví ho detailněji, vypráví ho aktualizovány o nejnovější poznatky, moderním výkladem a čtivěji. Kdo četl „Ságu tří staletí“, zažije mnoho povědomých „Aha! To znám!“ momentů. Jazyk výkladu je krásný, autor se i v odborném textu nijak nezdráhá používat téměř básnických formulací, expresivních vyjádření, romantizujících spojení. Text to činí mimořádně čtivým. Autor umí vykouzlit atmosféru dávného severu, čtenář je tak doslova například uprostřed velké síně, uvnitř dlouhého domu a hoduje spolu s Vikingy. Nebo je naopak uprostřed severských syrových lesů a hor, nebo na lodi uprostřed mrazivého oceánu. Vnímá zimu, vůně, nadšení. Je zřejmá snaha reprodukovat jakousi podstatu Vikingství, pro nedostatek vhodného popisu, tedy to, jak Vikingové vnímali svět, v co věřili, co věděli, jak přemýšleli, jaké prožívali emoce. Tedy ne jen suchá historická fakta, ale též hodně toho vikingského pocitu, severu, zimy, tajemných a krutých bohů. Poznámka na závěr. Text je skutečně plný progresivních woke pojmů a LGBT problematiky, je to dobou, autor je akademik a akademická půda tím dnes žije. Ne zcela souhlasím s roubováním moderních progresivních fenoménů, např. trans problematiky, na historické nálezy a následnou interpretaci těchto nálezů touto progresivní optikou. Považuji to za úlitbu současné převládající ideologii, asi jako když historici a spisovatelé za předchozího režimu ke knihám přidávali naprosto nesouvisející komentáře, jak daná záležitost přispívá k propagaci Marxismu-Leninismu. Ale což, nejsem akademik, takže o tom nic nevím. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu. Přes lehkou kritiku si takto nějak představuju parádní naučnou knihu, plnou nejnovějších poznatků, objevů a moderních interpretací. V současné době jde o nejlepší knihu na dané téma, velký dík vydavateli za zpřístupnění českému čtenáři. Všem zájemcům o historii doporučuji.... celý text

Výprava za ptákem času 2010, Serge Le Tendre

Po delší době zase jeden komiks z edice evropských mistrovských děl a rozhodně má co nabídnout. Od prvních stránek se čtenář ocitá v podivném mystickém, někdy až snovém, světě, na pomezí jakéhosi středověku a post apokalyptického světa. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na styl a kresbu. Seznámení s hrdiny proběhne záhy a ti poté putují světem a celým příběhem. Příběh je rozdělen do čtyř částí, čtyř význačných úkolů. Skupinka putuje světem a tyto úkoly plní, potkávají různé protivníky, různé kultury a různé potvory. Příběh se postupně rozvíjí, jako takový je celkem podmanivý a zaujme. Pelissa je sice otravná, ale často vytváří velmi vtipné momenty. Ostatní hrdinové nejsou tak výrazní, ale rozhodně jsou fajn. Zakončení je půl na půl předvídatelné, ale nijak neurazí, poslední kniha je rozhodně nezajímavější. Své místo mezi mistrovským evropským komiksem si příběh bezesporu zaslouží.... celý text

Lesní duch 2023, Graham Masterton

Tohle byl krok vedle, úkrok stranou hodně mimo moji obvyklou čtecí komfortní zónu. V poslední době pokukuji po hororu, hledám styl, který by mě zaujal. Lesnímu duchovi se to nepovedlo. Anotace je lákavá, mrazivá, téma hromadných sebevražd kdesi uprostřed lesa mě zaujalo na první dobrou. Záhy se však dojem kalí, alespoň u mě. Autor se snaží navodit dojem normálnosti a normálního světa, zdání obyčejnosti a každodennosti, jenže jeho svět uvěřitelný vůbec není. Je mělký, nepropracovaný, povrchní a nemá potřebnou hloubku. Postavy se chovají divně, ne uvěřitelně. A pak mám zásadní problém s obrovským množstvím ezoteriky a astrologie. Jen za tu astrologii jsem si vnitřně sundal dvě hvězdy. Tato témata mě nebaví, nudí a vyloženě otravují, což je pochopitelně čistě moje preference. Navíc jsem si vůbec nedokázal najít cestu k protagonistům, jejich neustálé mystické, alternativní a ezoterické zážitky a prožitky mě vyloženě nudili, a rozhodně nepůsobili hororově. Vlastně nejlepší scény jsou pak pochopitelně panické hrůzy v lese, zejména ta v Evropě. Jo a konec je taky celkem fajn, byť se v obrysech dá od jisté chvíle předpokládat. Ten závěrečný environmentální přesah mnou však nijak nerezonoval a opět spíš ruší. Ve finále tedy dvě hvězdy za hrůzy v lese, nicméně kolem a kolem je to spotřební kniha, pro kterou evidentně nejsem cílová skupina. Na horor tímto nezanevřu a teď se jdu projít do lesa.... celý text

Proud času 2000, Michael Crichton

Ke knize se vracím po letech, čistě nostalgicky. Vlastně to byla jedna z prvních, co jsem koupil za své. Už tenkrát mě příběh zaujal a zcela pohltil a i po všech těch letech se to pořád čte skvěle. Crichton zkrátka měl dar psát čtivě, svižně a atraktivně. Hlavní devizou příběhu, a platí to o více autorových knihách, je zdání uvěřitelnosti. Text čtenáře pohltí, iluze konzistence je téměř dokonalá, hloubka vystavěného světa rozhodující. Jasně, lze hledat chyby, nedokonalosti, nekonzistence, věci, co ruší hloubku, ničí ponor do příběhu, rušivé věci, ale proč? Proč, když příběh tak baví? Jeden by vážně věřil, že banda studentů historie podnikla naprosto bezprecedentní výlet. A škarohlídi a hnidopichové si mohou neustále připomínat, že je o fikci a sci-fi. Ano historie mě baví, téma pro mě bylo nanejvýš atraktivní. Je to klasický Crichtonův technothriller vezoucí se tentokrát na vlně nadšení z kvantové mechaniky a souvisejících technologií. Příběh je akční, svižný, napínavý a zábavný. Postavy jsou velmi sympatické, čtenář je po celou dobu s nimi. Je tam vše, co správné romantizované dobrodružství potřebuje a čte se to jedním dechem.... celý text

Proměna 2020, Franz Kafka

V rámci snahy dohnat některé mnou opomíjené klasiky padla tentokrát volba na tuto kratičkou, přesto zásadní, povídku. Netřeba psát sáhodlouhé litanie, analýz a rozborů je k nalezení nepřeberné množství, nemám vlastně ani ambice se o jakýkoliv rozbor pokoušet. Jen několik postřehů: text je zvláštním způsobem podmanivý, téma a vývoj příběhu mi hodně připomíná deprese, úzkosti, post-traumatické poruchy, nebo dnešku poplatné vyhoření. Proměnu Řehoře vnímám jako útěk před světem, jako jakousi manifestaci sebenenávisti. Dehumanizace a odcizení je absolutní. Mizí vůle, mizí život. Vedle samotného Řehoře se proměňuje i vztah okolí k němu, a opět lze nalézt paralely k těžkým depresivním stavům, k těžkým melancholikům, dystymikům. Při čtení jsem si nemohl nevšimnout jisté nápadné podobnosti s románem „Odepsaný“ od Osamu Dazaie. Proměna je pochopitelně rannějšího data, přesto oba texty pracují s podobnou absolutní dehumanizací vlastní osoby, touhou zmenšit se, odejít, být zapomenut, přestat být přítěží, zmizet. Naše vlastní mysl nás někdy zavede do strašlivých míst. Doporučuji.... celý text

Vikingové - sága tří staletí 1967, Johannes Brøndsted

Starší kniha, která byla nicméně velmi dlouhou dobu jedním z mála zdrojů informací o Vikinzích u nás. Dnes je kniha již z části překonaná nejen novými nálezy, ale též odlišnými interpretacemi, zavedením a pokroky v oblasti genetické genealogie, ale též třeba i s ohledem na styl vyprávění a výkladu. Přes to všechno se domnívám, že text stále dokáže něco nabídnout, minimálně stručný pohled na dějiny této fascinující a do značné míry specifické severské kultury. Kniha je rozdělena do několika hlavních částí. První, čistě historická, stručně shrnuje dějinné události od předvikingské doby, postupně přes 9., 10. a 11. století. Autor se věnuje odděleně Dánsku, Norsku a Švédsku, v zásadě jako třem odlišným směrům vikingských expanzních zájmů. Dále je prostor věnován kolonizaci ostrovů v severním Atlantiku, Islandu, Grónsku, a teoretizování ohledně výprav do Severní Ameriky dnes již potvrzených. Je třeba poznamenat, že kniha je v této části přece jen obtížněji stravitelná, text je poněkud pedantický, ne příliš záživný. Další část se věnuje běžnému životu Vikingů. Od zbraní, zbroje přes vojenství. Obsáhlejší kapitola, na poměry knihy, je věnována lodím, stavbě, konstrukci, mořeplavbě. Následují kapitolky ohledně měst, domů, vikingských obranných valů, vojenských táborů, ale i třeba takových detailů jako jsou způsoby odívání, šperky, mince a váhy. Poslední část se pak věnuje méně hmotným věcem, kultuře, severskému náboženství, unikátní mytologii, runám, nálezům runových nápisů, skaldské poezii a v neposlední řadě také velmi stručně pronikání křesťanství na sever Evropy, a například se zamýšlí, proč severské náboženství ustoupilo tak rychle a uvolnilo místo křesťanství. Popisuje vikingskou společnost, vztahy mezi muži a ženami, společenské postavení a vrstvy společnosti, systém spravedlnosti ve formě nepsaných zákoníků, zábavu, hry a umění. Více prostoru - byť opět ve stručnosti - je věnováno náboženským představám, mýtu stvoření světa. Naopak obšírně komentuje pohřební ritus, lokální odlišnosti, nestejné způsoby dle lokality. Rozhodně zajímavé jsou pak zprostředkované popisy arabských cestovatelů, jež si našli cestu do současné populární kultury, například vikingské pohřby vč. oběti otrokyň. Jakkoliv je to kniha starší, hodnotím vysoko zejména z nostalgických důvodů, byla jedna z prvních, kde jsem mohl ukojit svoji fascinaci severem.... celý text

Čaroděj Nagaš 2023, Mike Lee

„Beliadští mrtví se tiše až uctivě seskupili okolo nich a pak jim utrhali končetiny jednu po druhé. Suhedira al-Chazema pojídali jeho tři dcery zaživa. V němé hrůze sledoval, jak mu dívky boří prsty hluboko do břicha a vytrhávají mu vnitřnosti z těla.“ Warhammer je moje guilty pleasure - Wh40k ještě víc, ale o tom jinde - a pravděpodobně se to v dohledné době nezmění. Na příběh jsem se docela těšil. Příběh z Khemri je přece jen něco docela jiného než hrdinská klasika ze Sigmarovy Říše. Nakonec mám však trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně je ten téměř „staroegyptský“ pocit při čtení, mystika smrti, pohřebních rituálů, pohřebního kultu pouštních říší, nekromancie, náboženských kultů, pád do temnoty, učení se rituálům, povolávání nemrtvých. Prostředí pradávné historie světa je atraktivní. Poušť a vyschlé mrtvoly k sobě pasují. Na druhé straně je tu pak samotný příběh, respektive jeho zaměření. Od knihy o Nagašovi jsem tak trochu čekal, že Nagaš bude hlavním protagonistou, nebo alespoň, že mu bude věnována většina textu. Naneštěstí je pouze dílčí částí příběhu, jednou postavou z mnoha. Což je prostě škoda. Kapitoly věnující se přímo jeho osobě, jeho charakteru, jeho prvotnímu pádu, seznámení se s nekromancií, učení se prvním krvavým a nekromantickým rituálům, pohlcení bezbožné temnoty, boj o moc, ovládnutí Khemri, patří k tomu nejzajímavějšímu, parádně warhammerovsky krvavému, temnému a krutému. Bohužel je jich málo. Je jich menšina. Většinu tvoří nezajímavé popisy bitev a nudné osudy králů kněží okolních městských států a jejich boj proti Nagašovi, pár set let po jeho přerodu v nekromanta. Obecně jsou kapitoly z pohledu nemrtváků mnohem zábavnější, než kapitoly z pohledu lidí. To poodhalení závoje temnoty je však slabé, je ho málo, chtělo to víc. Zbytek je téměř balast. V pozdější části knihy se to o fous vylepší, čtenář dostane víc Nagaše, víc krve, víc nemrtvé temnoty, víc fenomenální krutosti. Na výraznější nadšení a lepší hodnocení to však v mém případě nestačilo. V každém případě příběh nezatracuji, díl je součástí trilogie a rozhodně jsem zvědav na pokračování a další díly si jednoznačně přečtu.... celý text

Lenin: Osobnost, ideologie, teror 2021, Victor Sebestyen

„V každém revolucionáři se schovává četník.“ -- Gustave Flaubert „Nikoho se ještě nepodařilo přivést ke štěstí silou.“ -- Vladimir Medem „Marxismus se vydává za „vědeckou“ filosofii, kterou je možné empiricky „dokázat“. Avšak každý komunistický horlivec (byť by to sebevíc popíral) prožíval marxismus emocionálně, nábožensky, duchovně – i když by se tato slova každému pravému soudruhovi zadrhla v krku. Rozhodně by to popřel sám Lenin. Jak ale napsal jeden z jeho nejstarších soudruhů Potresov, který ho znal v Petrohradu po roce 1890, na samém počátku revoluční aktivity, „pro Vladimira Iljiče nebyl marxismus přesvědčením, ale náboženstvím“. Týž názor – přinejmenším před Říjnovou revolucí – vyjádřilo mnoho dalších." Nelze pochybovat, že rudá bouře bolševické revoluce v roce 1917 zásadním způsobem proměnila svět. Jen nemnoha událostem 20. století lze přisoudit podobně formativní úlohu. Středobodem a ohniskem událostí je pak jednoznačně postava Lenina, revolucionáře, organizátora, manažera revoluce. Autor vypráví epický příběh, ze kterého mrazí, včetně historických, politických a ideologických souvislostí. Kniha je fenomenální, text je dech beroucí. Jakkoliv jde o Leninův životopis, zaměřený primárně na jeho osobnost, autor se nevyhýbá nutnosti pojmout látku v rozsáhlých souvislostech, s ohledem na šíři historických událostí. Zcela zásadní součástí knihy je potom pokus, na základě dobových záznamů, článků, projevů a dalších archivních dokumentů, rekonstruovat způsob Leninova myšlení, uvažování a jeho přístup k ideologii a politice v průběhu jeho života. Asi nemá smysl se příliš rozepisovat. Příběh sleduje klasické schéma: Leninovo dětství, vliv rodiny, školy, jeho osobnost, zásadní životní událost v podobě zatčení a popravy jeho bratra Alexandra Uljanova za účast na pokusu o atentát na cara Alexandra III. Dále jeho studia na petrohradské univerzitě, přirozená genialita, postupná radikalizace a příklon k socialistickému hnutí, vliv dobové revoluční literatury – zejména Černyševského „Co dělat?“, postupné a absolutní podřízení života revoluci, s tím související askeze, pracovitost, disciplinovanost, přísná racionalita a pragmatismus, ale též neutuchající cynismus, neústupnost, nesnášenlivost, bezskrupulóznost, manipulativnost a zcela typická ruská krutost a příklon k násilí. Postupná radikalizace má za následek střet s Ochrankou a následně vyhnanství. Další události pak již vedou k revolucím, nejprve pokus během nepokojů v roce 1905, poté ostrá verze v roce 1917, a následně již založení SSSR a Leninova role předsedy Rady lidových komisařů. Kniha je nesmírně zajímavá zejména s ohledem na šíři historických a ideologických souvislostí. Autor předkládá svůj výklad událostí, komentuje chyby předrevolučního establishmentu, eufemisticky zkráceno na neschopnost cara a posléze Kerenského vlády činit správná rozhodnutí. Popisuje boje uvnitř socialistické strany, rozkol mezi bolševiky a menševiky, detailně vysvětluje roli Lenina. Text od počátku ukazuje souvislost mezi osobností Lenina a výsledným marxismem-leninismem, respektive hlavní ideologickou doktrínou nově vzniklého Sovětského svazu. Autor jasně argumentuje ve prospěch myšlenky, že Lenin trvale vtiskl zejména své negativní osobností a charakterové rysy do nově zbudovaného státu: krutost, krutost, krutost, bezskrupulóznost, manipulace a lži, lži, a opět lži. Ostatně, text jasně ukazuje, že bezskrupulózní lhaní, manipulace a naprosto neregulovaná krutost jsou naneštěstí inherentní obecné ruské povaze – tento názor zastává vícero dalších autorů. Neméně důležitá je Leninova zásadní role v implementaci teroru, v podstatě okamžikem převzetí moci. Kniha je nesmírně zajímavá a nabízí mnoho paralel s dnešním světem. Nejde jen o např. chování Rusů v aktuální Rusko-Ukrajinské válce. Lze nalézt podobnosti v chování moderní progresivní extrémní levice, novodobých komunistů, fanatických environmentalistů, aktivistů za práva kohokoliv a čehokoliv. Dodnes používají stejné prostředky a metody k prosazení svých cílů, dodnes bezostyšně lžou a manipulují. Kniha toho nabízí mnoho a ještě víc. Jedna osobní poznámka na závěr. Fascinace komunismem a marxismem u západní progresivní levice, a vlastně u kohokoliv dnes, je pro mě zcela nepochopitelná a neomluvitelná. Neomluvitelná ani hloupostí dotyčného, ani jeho mládím, nezkušeností nebo naivitou, či nějakým záhadným poblouzněním. Neomluvitelná je stejně tak víra v jakousi mýtickou ideální humanistickou podobu komunismu, která sice historicky nikdy nevznikla, ale „kdybychom se přece jen ještě jednou pořádně zasnažili, tak nám ty pečený kuřata do těch našich tlam už opravdu lítat budou, všichni se budeme mít rádi a celkově to bude prostě super!“ Nenacházím pro to absolutně žádné pochopení, je to bolestivý nesmysl. Ten humanistický přesah, o kterém je z nějakého důvodu mnoho lidí přesvědčeno, že je součástí této zhoubné ideologie, je bezskrupulózně vylhaný, neexistující, je vmanipulovaný lidmi bažícími po autokratické vládě, je účelově smyšlený zkorumpovanými lidskými zrůdami, uzurpátory a tyrany, kteří nebudou váhat a opět sáhnou k teroru, bude-li třeba k prosazení cílů a udržení se u moci. Kniha to ukazuje. Historie to ukazuje. Doporučuji.... celý text

Ravenor: Odpadlík 2018, Dan Abnett

Poslední díl trilogie. Naplno se projevuje hrůza arcikacíře Molotche a jeho služba temným bohům. Čtenář má možnost nahlédnout do uvažování člověka, který zasvětil život chaosu. Ravenor a jeho tým jsou postaveni před nesmyslnou volbu, která je žene na a za okraj imperiálního práva, a mezitím si pochopitelně užijí intenzivní detektivní práci a neméně intenzivní pronásledování stop. Díl je bez diskuze nejzajímavější, odehrává se v nejzajímavějším prostředí. Zároveň je temnější a děsivější než obě předchozí části. Jednoznačně bych vyzdvihl scény v Magodomu, v hluboké oceánské temnotě. Kam se na tohle hrabe kdejaký „profesionální“ horor. Epizoda si na Ravenorovi a ostatním vybere hrozivou daň. Závěrečná konfrontace a zvolené kompromisy jsou pak nutným vrcholem neúprosného a nezastavitelného běhu událostí. Rozhodně jde o parádní zakončení série, jakkoliv se v závěru nelze zbavit hořko kyselého pocitu, zejména stran dalšího osudu protagonistů. Celkově se jedná o skvělou inkvizitorskou sérii a povinnost pro všechny fanoušky Warhammeru 40k.... celý text

Ravenor: Návrat 2018, Dan Abnett

Druhá část trilogie o inkvizitorovi Ravenorovi. Ravenor a jeho tým pronikají při svém vyšetřování stále hlouběji do rozsáhlého spiknutí kultu chaosu. Text je o něco svižnější než v předchozí části, temnější, akčnější, víc warhammerovsky brutální, víc kultický. Naplno se projeví Cognitae, arcikacíř Zygmunt Molotch, démonická hrozba a mnoho dalších. Chaos tentokrát pronikl daleko, nákaza je extrémní a zasahuje vysoko v imperiální hierarchii. Exterminatus je nabíledni, inkvizice má tentokrát opravdu co dělat. Závěr je rychlý, krátký a nesmírně intenzivní. To vše za lahodného smíchu krvežíznivých bohů.... celý text

Ravenor 2017, Dan Abnett

Pokračování Abnettova inkvizitoriálního opus magnum. Tedy, ne přímo pokračování, jako spíš volně navazující příběh v čele s inkvizitorem Gideonem Ravenorem a jeho týmem, včetně několika „starých známých“. Příběh je jiný, nový, odehrává se dlouhá desetiletí po tragických událostech na Thracian Primaris, se kterými je čtenář seznámen v původní trilogii o Eisenhornovi. Ravenor je nyní inkvizitor s vlastním týmem, se svými vlastními úkoly – tentokrát pátrá po původu xenoťanské drogy zvané „flex“. Je třeba říct, že Ravenor je úplně jiný než Eisenhorn, mimo toho naprosto zřejmého rakve-křesla, příběh je obecně komornější, Ravenor je hloubavější, uváženější, na druhé straně je to také výrazně mocnější psyker. Jeho tým je zajímavý a rozmanitý. Vrací se někteří staří známí z původní trilogie, nicméně objevují se i noví, neméně zajímaví, zejména famózní Patience Kys. Čtenář, který si oblíbil původní trilogii, rozhodně nebude zklamán. Zúčastní se dalšího inkvizitoriálního vyšetřování nákazy chaosem, pronásledování kacířů a pátrání po dalších zkorumpovaných arcinepřátelích lidstva. Příběh se čte jako obvykle skvěle. Pro fandy původní trilogie a pro fandy imperiální inkvizice obecně je to povinnost.... celý text

Lovci ledových lidí 1993, Georges Jean Arnaud

Příběh pokračuje tam, kde skončil minule. Lien je s kmenem Zrzavých lidí u dřevorubce Hansena a pomáhá mu s těžbou a prodejem dřeva. Hlavním tématem je tentokrát zotročování Zrzavých lidí, jejich lov a násilné nucení k práci na kopulích. Autor odhaluje další a další detaily světa ledu a zimy, tyranský svět nesvobody, hrůzovlády Společnosti a Bezpečnosti. Budoucnost se pro Zrzavé lidi nevyvíjí vůbec dobře a Lien je chycen uprostřed všeho.... celý text

Brány Evropy: Dějiny Ukrajiny 2023, Serhii Plokhy

„Ze sovětské Ukrajiny, kdysi prezentované jako komunistický Piemont, se staly komunistické Pompeje: naděje, které budovatelé ukrajinského národa ve spojení s revolučním režimem v Moskvě kdysi chovali, obrátila erupce stalinistické sopky v popel.“ Stejně jako mnozí jiní jsem i já s hrůzou sledoval, když Rusko v únoru 2022, zcela nevyprovokováno, zcela v rozporu s mezinárodním právem, zcela v rozporu s prostou sousedskou slušností, zaútočilo na Ukrajinu a rozdmýchalo největší evropský konflikt za posledních několik desítek let. Konflikt však doutnal přinejmenším již od roku 2014, od obsazení Krymu Ruskem. To jsem v tu dobu ještě vůbec nevnímal. A protože se domnívám, že můj morální kompas je snad dosud nezakalený, s nemenším obdivem jsem sledoval hrdinnou ukrajinskou obranu v prvních okamžicích aktuální fáze konfliktu. S postupujícím konfliktem se člověk chtě nechtě začal dozvídat stále víc a víc informací o regionu, jeho lidech, historii, kultuře. Zároveň se začalo objevovat množství názorů, řekněme, z opačné strany, některé zjevně trolící, některé nesmyslné a hloupé, další vyloženě zlé a se zlým úmyslem. Hlavním motivem pro přečtení knihy byla snaha alespoň částečně zprůhlednit mlhu propagandy, poznat historii regionu, původ kultury, etnika, historické dělící linie a minulé skutečné či domnělé křivdy a být tak alespoň trochu schopný prohlédnout skrze tu enormní záplavu protichůdných informací. Kniha v mnoha ohledech výše uvedená splnila, leckdy i předčila. Níže několik dojmů. „Moskva, to jest národ velkoruský, byla vždy plná nenávisti vůči našemu národu maloruskému; ve svých podlých záměrech odedávna usilovala přivést národ náš do záhuby.“ -- Ivan Mazepa, 1708, poslední kozácký hetman. Kniha má obrovský časový rozsah, pokrývá historii od starověku po současnost, od černomořských antických kolonií, po současné události, Oranžové revoluce, Majdan, apod. Z toho důvodu je text jako takový mimořádně informačně zahuštěný, což přidává na složitosti a poněkud ubírá na čtivosti. Již z prvních stránek je zřejmé, že historie regionu je nesmírně složitá a propletená. Přibližně první polovina knihy se věnuje dějinám od antiky do začátku 20. stol. Druhá polovina knihy je pak věnována období od začátku 20. stol. do současnosti. Autor čtenáře provádí nejprve antikou, řeckými a římskými koloniemi na pobřeží Černého moře, příchodem slovanských kmenů, turbulentním obdobím stěhování národů, formováním Kyjevské Rusi, dějinných událostí kolem zásadní osoby knížete Vladimíra a rodu Rurikovců. Pokračuje přes další formativní období - mongolskou nadvládu ve východní části Evropy, Zlatá horda, mongolské chanáty. Detailně vysvětluje pojmy velkoruský a maloruský a jejich spojitost s rozdělením patriarchátu východní církve. Dále Polsko-Litevská unie. Paralelně kozácká historie boje za nezávislost, Chmelnického povstání, rané snahy o formování národa. Dále ukrajinské národní obrození v 19. stol., ne nepodobné tomu našemu. Z výkladu je zřejmé, že region je z pohledu utváření národa nesmírně komplikovaný, mnoho vlivů, mnoho aktérů. Polovinu knihy tvoří události 20. stol., natolik zásadní a natolik tragické, že si nic menšího nezaslouží. Ukazuje postupné stěhování etnických Rusů na ukrajinské území, šílenství kolem bolševické revoluce, ještě větší šílenství Stalinovy hrůzovlády, pogromy, ukrutné hladomory 30. let, velký teror, miliony odvlečených do gulagu, hrůzy druhé světové války a vyvraždění ukrajinských židů. Nevynechá komentář k dnes tolik kontroverznímu Stepanu Banderovi. Detailně vysvětluje poválečné uspořádání, důvody „darování“ Krymu Ukrajině. Mapuje snahy Ukrajiny od 90. let po současnost o přimknutí k Západu, odhození imperiální minulosti v roli vazala a hledání skutečné nezávislosti. Nevynechá nešťastné období od Oranžové revoluce po anexi Krymu vč. kontroverze kolem čelních představitelů státu a v neposlední řadě objektivně značný problém s korupcí. V poslední části pak mapuje aktuálně známá fakta o snaze Ruska o destabilizaci východních regionů, Krymu a Podněsteří. Kniha je rozhodně obtížná, historie je to pro Středoevropana téměř neznámá. O to víc si cením možnosti do ní nahlédnout, alespoň takto „z rychlíku“. Ukrajina je nesmírně složité území, multinárodnostní, multietnické, multikulturní - ve smyslu klasickém, tj. mnoho odlišných kultur sdílejících společný prostor. Území rozdělené mnoha liniemi, od východu k západu, od severu k jihu. Autor ukazuje složitou a pohnutou historii regionu, odvěké snahy jeho obyvatel o ustavení nezávislosti, snahy o vybudování národa, a stejně odvěké snahy okolních mocností - ano, nejen Ruska, byť to hraje jednoznačný prim - tuto nezávislost a tento národ zadusit a zadupat v počátcích. Jasně ukazuje, kde je původ vší té současné ruské protiukrajinské rétoriky a odvěké snahy zabránit Ukrajincům v konsolidaci národního povědomí. Zájemcům o historii doporučuji. Ostatním pak taktéž, minimálně jako protilátku proti blábolům ruských trollů.... celý text

V pekle jsme všichni Hébert 2023, Madla Pospíšilová Karasová

Knihu jsem pořídil na letošním Světě knih, u stánku Golden Dog jsem požádal o něco násilného, krutého a krvavého, hned se mě ujala autorka, což jsem v první chvíli nevěděl. Odnesl jsem si tuto knihu, včetně věnování, a ještě jednu další. Čte se to vlastně docela dobře, nijak zvlášť mě to ale nezaujalo, nijak mě to neodrovnalo. Alespoň tedy ne tolik, co slibuje anotace. Příběh je na motivy skutečných událostí, přesto, jiné skutečné příběhy jsou mnohem, mnohem děsivější, tím v žádném případě nechci život v těch sedmkrát prokletých sirotčincích jakkoliv zlehčovat. Kniha je překvapivě intenzivní, dílem zřejmě proto, že je dost krátká. Popisy zoufalství, beznaděje a násilí minulosti se střídají se střípky PTSD, alkoholismu, depresí a s dalším zoufalstvím a beznadějí v současnosti a vlastně vůbec nejsou špatné. Vhled do patologií je uvěřitelný, děsivý a z mého pohledu to nejlepší z textu. Přesto mi to celé přišlo trochu divné, snad až neautentické. Příběh je závažný, nedokázal jsem se však vpravit do děje. Rušila mě krátkost, rychlost, intenzita. Možná, kdyby byl text delší, kdyby bylo víc prostoru věnováno budování charakteru protagonisty, možná by to působilo jinak. Takhle jsou všechny zásadní události vyřízeny během jedné, dvou vět, maximálně odstavce. Je to škoda, příběh má potenciál. Na závěr dvě osobní poznámky. První: fanatismus je strašný ve všech podobách, na tom náboženském, zejména v dnešní době, je však něco obzvlášť odpudivého. Druhá: jakkoliv to zní beznadějně, text ukazuje, že některé životy zkrátka nestojí za to žít.... celý text