Svářeč přečtené 279

Sama čepel 2008, Joe Abercrombie

Normálně přečtu tak sto stran za den, vzpomínám si, že jsem kdysi dal na jeden zátah stopadesáti stránkovou knihu, ale to byl extrém. Přes sto stran za den se prostě nedostanu. Až doteď – Samu čepel (400 stran) jsem dal za den a půl. Začal jsem číst a nemohl jsem se od toho odtrhnout, hltal jsem každou stránku. Abercrombie píše s hroznou lehkostí a hlavně vtipně, párkrát jsem se dokonce hlasitě rozesmál. K tomu velmi sympatické a zajímavé postavy (Glokta, Logan). Ani jsem si neuvědomil neuvědomil, že celou dobu nevíme „proč“ a že je to vlastně jen takový prolog. Těším se na další díl... celý text

Krumpáč a motyky – Smrťáček aneb Cesta za smrtí a zase zpátky 2008, Zbyněk Gilgalad Holub (p)

Četl jsem to na začátku prázdnin, ale stejně si na to moc dobře vzpomínám. Příběh opravdu není nijak složitý, ale nechápu lidi, co čekali víc. Už podle obálky, názvu a anotace se prostě jedná o oddechovku a u těch je složitého děje netřeba. Hrobníci a ostatní postavy mi přirostli k srdci a ten černý humor… řekněmě, že dost často jsem se smál nahlas.... celý text

Koniáš – Vlk samotář 2017, Miroslav Žamboch

Taky si dovolím krátký komentář k této všemi opěvované knize a tak trochu poplavu proti proudu. Je to dobrá kniha. Velmi sympatická hlavní postava, poutavý děj, napínavé akční scény atd. Celé to ale zabíjí pro mě nezajímavý a celkem nudný Žambochův styl psaní. Je mi jasné, že je to čistě subjektivní a jsem v tom zřejmě sám, ale připadá mi, jako by Žamboch prostě jenom „psal“. Jako by to pro něj byla naprostá rutina, stejně jako když dřevorubec kácí stromy. Je v tom psaní sice velmi dobrý, ale jako by to pro něj byl denní chleba, který prostě musí sníst. Na ostřích čepelí jsem dal čtyři hvězdy ze stejného důvodu.... celý text

Memento mori 2009, * antologie

Rovnou říkám, že tahle antologie mě zklamala. Pod pojmem historická fantasy jsem si až do teď představoval něco trochu víc akčnějšího a tahle kniha pro mě byla docela tvrdým probuzením. Memento mori Pavla Renčína je pěkná hříčka, přes průměr se ale nedostane. Barva Saši Pavelkové je podprůměr, důvody viz. Sirius, nebudu opakovat to co je již napsáno. Kaltenštejnská nevěsta je první povídka, která splnila mé očekávání. U tohoto textu Leonarda Medka jsem se ani na chvíli nenudil, přesto nic světoborného. Nový svět Františka Novotného také není špatný, originální a čtivé, pro mě osobně ale za předchozí povídkou pana Medka, trochu zaostává. V náruči boží je průměrná až podprůměrná povídka. Už jsem zmiňoval, že jsem akčněji založený typ a právě to je důvod, proč mě tato povídka zrovna nesebrala. Kanál mistra Leonarda je také poměrně povedený a čtivý, ale docela brzy jsem na něj zapomněl, dost nevýrazná povídka. Mírné zklamání z některých předchozích textů ale plně vynahrazuje Turkobijce Juraje Červenáka. Bomba. Totální masakr (v přeneseném slova smyslu i doslova). Už ať tu jsou Vánoce a Kapitán Báthory, protože tahle povídka mě fakt nadchla. Suma sumárum, jedna naprosto skvělá povídka, jedna dobrá, pár průměrných a dvě podprůměrné. Průměr jak vyšitý.... celý text

Cena krve 2009, Sue Tanya Huff

Z nudy jsem se pustil do druhého čtení a po dočtení musím hodnocení trochu zvýšit. Je to prostě dobře odvedené řemeslo, které pobaví, ale nic víc. Žádné kdovíjak originální nápady ani dějové kličky v knize nenajdete. Tahle kniha má za hlavní účel pobavit, nic jiného ani nečekejte.... celý text

Sedmý syn 2009, Orson Scott Card

Pokud Card v něčem opravdu vyniká, tak je to vyprávění. I přes spoustu filozofických rozmluv se kniha čte lehce a necelých 250 stran uteče jako voda. Některé části knihy jsou navíc vyprávěny z pohledu Alvina a mají takový zvláštní dětský nadhled. Je škoda, že ke konci knihy těchto částí ubývá. O výjimečnosti této knihy navíc hovoří i fakt, že normálně knihy plné filozofických rozmluv moc nemusím, Sedmého syna jsem ale doslova zhltnul. Čtyři hvězdy dávám proto, že pět by mohlo být trochu unáhlené. Uvidím, co další díl.... celý text

Stíny v létě 2009, Daniel Abraham

Stíny nad Ulldartem 2009, Markus Heitz

K téhle knize jsem přistupoval se značnou nedůvěrou. Nevadí mi sice různá klišé, ale když se spojí „proroctví“ a „doba temnoty“ dohromady, to už začnu nejistět i já. Trochu mi připadá, jakoby autor v žádném případě nechtěl kopírovat Tolkiena, ale nemohl najít pevný základ pro svůj příběh, takže…jenom maličko…to přece nikdo neoznačí za plagiátorství :-) V minulosti král Sinured ovládnul celý Ulldart za pomoci Spáleného boha Tzulana a nastolil dobu temna. Naštěstí byl ale nakonec Sinured zabit a Tzulan poražen. Nyní je ale Ulldart znovu ohrožen, protože Tzulan by si moc přál znovu kontinent ovládnout… Kde už jsme to jen četli…? Tady ale veškerá podobnost s Pánem prstenů končí, Stíny nad Ulldartem jsou jinak zcela odlišná kniha. Nesledujeme zde putování za cílem zničit Zlo s velkým „z“, nýbrž doprovázíme následníka trůnu Lodrika do odlehlé provincie Granburg, kam je pod falešnou identitou dosazen do úřadu guvernéra, jednak aby se z rozmazleného buřta změnil v sebevědomého a silného muže, jednak aby byl v bezpečí před možnými atentátníky. To ale rozhodně neznamená, že v Granburgu je v bezpečí. Bývalý guvernér a jeho stoupenci se ho pochopitelně snaží ze všech sil odstranit. Toliko k ději. Začátek je hodně divný. Autor nebuduje zápletku, což je OK. Spousta autorů ze začátku kašle na zápletku a věnuje se popisu postav a světa. Tady jsem ale i po 70 stranách, tedy cca 1/4 knihy, měl pocit, že postavy a svět skoro vůbec neznám a to jsem při čtení dával dobrý pozor. Jakoby se sám autor teprve s reáliemi svého světa seznamoval a zkoušel, jak daleko může zajít. Nicméně když vydržíte slabší začátek, tak vás kniha pohltí a nepustí, natolik je čtivá. Jen mi přišlo, že Lodrikova změna je trochu moc náhlá, prostě: Zhýčkaný fracek, střih! Schopný mládenec. Celkově se jedná spíše o prolog k věcem příštím. Hlavní hrdinové stále vůbec netuší, jakou mají ještě sehrát roli. A konec je plně otevřený, přinejmenším se nejedná o uzavřenou knihu. Trpaslíky jsem nečetl, takže srovnáním nemůžu sloužit…... celý text

Paní z peřejí 2009, Blanka Jirušková

Povedené zakončení série. Stejně jako druhý díl i Paní z peřejí trochu přitvrzuje. Dočkáme se více akce, i celý příběh jako by vyzníval trochu temněji, přitom je poetika předchozích dílů zachována.... celý text

Strážcové Varadínu 2009, Juraj Červenák

V žádném případě nejsem zklamán, ale přiznám se, že jsem čekal trochu víc. Prostředí je vykreslené na jedničku, jak už je u Červenáka zvykem, Kornel je charakterní sympaťák, stejně tak i vedlejší postavy, ale příběh je bohužel hodně jednoduchý a závěrečná pointa dost předvídatelná. A taky mě naštval konec. První díly Černokněžníka a Bohatýra byli vlastně uzavřenými knihami a dali se číst samostatně, ve Strážcích Varadínu jsou vrata jak od stodoly.... celý text

Až budou viset 2009, Joe Abercrombie

Jízda pokračuje! Skvělá kniha, skvěle se to čte. Jen mě mrzí, že linie s Gloktou je skoro úplně zbytečná a taky některé postavy nedostávají tolik prostoru, kolik by bylo záhodno (z námětu neschopného učedníka šlo vytřískat mnohem víc). Jestli si i třetí díl zachová stejnou úroveň, stane se z Prvního zákona jedna z nejlepších věcí, co jsem četl.... celý text

Poslední argument králů 2009, Joe Abercrombie

Joea Aberbrombieho jsem si v duchu překřtil na „řezníka Abercrobieho“. Svoje postavy totiž vláčí ne z bláta do louže, ale ze sraček do sraček. Proč jsem knize nedal pět hvězd? Půl bodu dolů za to, že by vůbec nevadilo, kdyby Abercrombie knihu prokrátil o nějakých sto stran, místy je totiž docela zdlouhavá, například bitva o horalskou pevnost. A další půl bod dolů za konec, pokud něco nesnáším víc než špatné konce, tak to jsou konce, u kterých člověk neví, jestli to s hlavní postavou nakonec dopadlo dobře nebo špatně. Ten epilog si Abercrombie mohl odpustit.... celý text

Den Vosáka 2009, Michael Starling (p)
odpad!

Ještě že komentáře nemusí být objektivní, protože já teď nebudu objektivní ani trochu. Sotva jsem totiž přečetl pár stran, došlo mi, že nemá cenu číst dál, protože tahle kniha je prostě odpad. Když pomineme celkovou primitivnost těch příběhů, tak je hlavním důvodem hlavně to, že v téhle knize se nachází humor, kterému se nejen nesměju, ale ještě jím i opovrhuju jako nanejvýš trapným. Nemůžu vyloučit, že někdo jiný se tomu zasměje, já ale rozhodně ne. Nemůžu vyloučit, že jak bych se se zatnutými zuby a žaludkem zajištěným záklopkou prokousával dál, možná by se to vylepšilo. Ale jak jsem touhle změtí písmenek namátkou listoval dál, můžu říct, že velice pravděpodobně ne.... celý text

Jméno korábu 2007, Pavel Renčín

Divná kniha. Autor jakoby se pokoušel o druhého Malého prince, ale vůbec se mu to nedaří. Hravé, básnivé a nudné. Chápu z jakého důvodu se to některým lidem tak líbí, ale ze stejného důvodu se to nelíbí mě. Po pěkném Zlatém kříži velice studená sprcha a teď váhám, zda jít do Nepohádky.... celý text

Sekera z bronzu, rouno ze zlata 2009, Juraj Červenák

J. Červenák opět nezklamal a přinesl nám skvělou knihu, tentokráte, na rozdíl od jeho předchozích knih, odehrávající se mnohem dále v minulosti, konkrétně v době bronzové. Na téhle knize mě potěšilo mnoho věcí, z nich rozhodně nejvíce perfektní temná atmosféra a propracované prostředí, na kterém si dal autor opravdu záležet. Především atmosféra je opravdu bezútěšná a přiznám se místy jsem začal dokonce propadat depresím. Je tu ale pár nedostatků, které knihu srážejí do stínu Červenákových ostatních románů. Je to hlavně zcela viditelná časopisovost. Viditelné to je především na tom, že zhruba v polovině knihy mizí jeden záporák a objevuje se druhý. Jinak je ale Sekera z Bronzu pořád velice nadprůměrnou knihou a dokazuje, proč Červenák patří mezi tuzemskou špičku.... celý text

Křivé ostří 2004, Martin D. Antonín (p)

Už dlouho se mi nějaká kniha tak netrefila do vkusu jako Křivé ostří, tahle kniha totiž splňuje téměř všechny mé nároky na dokonalou knihu. Spousta lehkého humoru, příběh má spád, postavy jsou sympatické a velmi přesvědčivě vykreslené. Velice dobře popsané středověké prostředí. Trpaslíci jsou asi moje nejoblíbenější fantasy rasa, rozhodně mám ty malé chlapíky ohánějící se sekerou nebo krumpáčem a popíjející pivo po hektolitrech radši než vznešené a chladné elfy. Prostě super kniha, bezmála pět stovek stran mi uteklo jako voda. Doufám, že autor jednou napíše knížní pokračování.... celý text

Zjizvená noc 2009, Alan Campbell

Dokonalá atmosféra, sympatické a propracované postavy, lákavé prostředí. To vše je moc pěkné, ale já bohužel patřím k sortě čtenářů, co před tím vším upřednostňuje děj. Kniha může mít všechny výše zmíněné aspekty, ale jestliže chybí děj, prostě se do ní nedokážu začíst. Což je případ Zjizvené noci. Do poloviny knihy se děj nachází pouze v linii s panem Nettlem a i poté, co se rozběhne, ubíhá velmi pomalu. Naštěstí to jakž takž zachraňují propracované a sympatické postavy, skvělé prostředí a temná atmosféra. Dojem z prvních cca 3/4 ale napravují jen částečně... Tak, ale abych jen nekritizoval. Posledních cca 100 stran je opravdu výborných. Tak jak byly předchozí stránky relativně nudné a nezáživné, tak je poslední čvrtina zábavná a nebudete se od ní moci odtrhnout. Dal jsem ji na jeden zátah. Dojem z knihy to ale zachrání jen z části.... celý text

Krvaví psi 2009, Ondrej Trepáč

Tak po komentářích na Fantasyplanet jsem čekal nějaký průšvih, ale přitom je to docela zábavná odpočinková kniha. Nic světoborného, za pár dní na to asi zapomenu, ale času stráveného s knihou nelituji. Postavy mi přirostly k srdci, jen mi vadilo dost nerozumné používání magie (střelíme tam pár telekinetických střel a je hotovo), díky které se hrdinové dostali z nejedné bryndy. Ze začátku v pohodě, ale jak už se to opakuje poněkolikáté, začne to být celkem otravné.... celý text

Celebrity 2009, Ondřej Neff

Moje první seznámení s panem Neffem a zpočátku spíše zklamání. Měl by to být horror, ale strach nevzbuzuje vůbec, je vidět, že pan Neff nemá s tímto žánrem zkušenosti. Každopádně pokud se zuby nehty prohlodáte přes nezáživný počátek, čeká na vás docela zajímavá hostina. Pod zdánlivě laciným a konzumním zevnějškem najdete mnoho zajímavých témat k zamyšlení. Každopádně mě kniha navnadila na další Neffovu tvorbu, Tušení podrazu už tuším na svém nočním stolku.... celý text

Srdce světa 2010, Jay Lake

Prvotním pocitem po dočtení byl údiv nad tím, jak si dnes profi renomovaný autor může dovolit přijít s myšlenkou typu „To láska je srdcem božím“. Ovšem je fakt, že když pomineme naivitu, je to docela povedená a čtivá kniha, která celkem pěkně odsýpá. Za největší klad bych považoval exotiku a objevování nejrůznějších míst v průběhu cesty, Jay Lake pustil svoji fantazii na špacír.... celý text