sick.boy
přečtené 352
Kov
2022,
Karel Veselý
Lehčí zklamání pramení především z uvědomění si, jak málo stačilo k tomu, abych Kov považoval za klenot českého sektoru své knihovny. Svým námětem ční nad velkou částí obvyklé české produkce, jenže s ním přichází určitá očekávání, jež bohužel zůstala naplněna sotva z poloviny. Pasáže z minulosti či přítomnosti fungují skvěle. Seznámení se hlavních protagonistů, které vzájemně přitáhne jejich výstřednost a záliba v metalu, zrod kapely, bordel v hlavě, úlety, pochybnosti o sobě samém. Není to nikterak originální, ale funguje to. V těchto částech cítíte autorovo fanouškovství, které je vám schopen bez problému předat, pokud se alespoň trochu necháte. (Když nedojde na přímou řeč, která není úplně snadnou disciplínou a Veselý v ní, eufemicky řečeno, přiliš nevyniká.) Bohužel autorovi vize budoucnosti na mě působí snad až odfláknutým dojmem, nedá se hovořit ani o zběžné skice. K tomu klišé střídá klišé, logika si ustřelila hlavu, narativ se spláchnul do hajzlu. Samozřejmě se objeví i drobnosti, které zájem v četbě podpoří, leč po roce 2030 je jich zoufale málo. Kdyby autor napsal fikci o jedné blackové kapele bez dystopické vize, bylo by lépe. Čtenářům a možná i jemu samotnému, jelikož právě v pasážích z budoucnosti jsem nejvíc cítil autorskou bezradnost. Přesto dávám palec nahoru. Za odvahu napsat něco originálního, více méně bez komerčního potenciálu, za několik strhujících pasáží, za the body. PS: Jakožto posluchač podcastu RapSpot jsem dobře obeznámen se specifickou barvou hlasu Karla Veselého. Většinu četby jsem v hlavě vnímal tak, jako by mi knihu sám předčítal, díky čemuž jsem chvíli koketoval se čtvrtou hvězdičkou.... celý text
