SaDiablo
přečtené 173
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Neuvěřitelně čtivá kniha na to, že vlastně nedochází k žádnému vychýlení z hlavní dějové linky a je to "pořád o lovení jedné ryby". Tuto knihu jsem četla kvůli maturitě, ale přála bych si, aby byly všechny takhle příjemné.... celý text
Sophiina volba
2005,
William Styron
„A co dělal (zeptal jsem se sám sebe v duchu Steinerovy úvahy o existenci jistých podivných metafyzických distorzí v oblasti času) náš mladý Stingo, zelenáč a vojín námořní pěchoty Spojených států, právě v okamžiku, kdy se po obzoru valily poslední cáry toho hrozného kouře – průhledné opony zvířeného prachu, podle Sophie tak hustého, ‚že jej člověk cítil na rtech jako písek‘ – cáry kouře ze spálených 2100 židů z Athén a z řeckých ostrovů, na něž se Sophie zahleděla po obzoru a jež zahalily idylická tělíčka poklidně se pasoucích ovcí tak hustým hávem, že to vypadalo, jako by sem padla těžká mlha z vistulských bažin? Odpověď je obdivuhodně prostá. Psal jsem přání k narozeninám.“ --- "‚Pamatuji se přesně na jeho slova,‘ vyprávěla mi Sophie. ‚Říkal: Přišli jste do koncentračního tábora, a to není žádné sanatorium, a existuje odtud jediná cesta ven – vzhůru komínem. Komu se to nelíbí, ten může zkusit oběsit se na ostnatých drátech. Pokud jsou v téhle grupě židé, nemají právo žít déle než dva týdny. Jsou tu nějaké jeptišky? Máte jeden měsíc, jako faráři. Všichni ostatní tři měsíce!‘“ Nejlepší kniha mých letošních prázdnin. Čtivá, poučná, strhující. Byla a jsem jí naprosto uchvácená; jak autor do příběhu vkládá svůj vlastní život, Nata Turnera... A to, jak střídá krutost s humorem je až neuvěřitelné, s takovou lehkostí, že by ten, kdo nečetl, těžko věřil... Tohle dílo je obdivuhodné v několika směrech. Otázky volby zde padají jedna za druhou a žádná není o nic méně hrozná než ty ostatní. Ta finální volba je ale stejně všechny převyšuje. A samozřejmě, některé pasáže byly těžké, občas mě unavovalo Stingovo neustálé řešení panictví/"odpanění", nicméně právě k těmto chvílím se váže moje oblíbená pasáž. „A ono je to vlastně fuk, myslel jsem si, jestli se ze mě stal homosexuál, tak ať, takových už přede mnou bylo! Já jsem sice formálně nežil v separaci nebo ve vězení, ale pokud šlo o mé dosavadní snahy domoct se zdraví prospěšné heterosexuální kopulace, bylo to téměř stejné, jako bych byl zavřen v kriminále nebo se vláčel s nějakou kocábkou po nekonečném oceánu.“ Nádherně bolestný příběh... Doporučuju...... celý text
Dallas 63
2012,
Stephen King
Geniální? Jo. Ale nevyhnu se spoilerům, protože jsem toho plná. Moje třetí Kingova kniha se stala prozatím tou nejlepší. Užila jsem si ji mnohonásobně víc než To, zapojení Derry, Richieho, Beverly... bylo příjemně překvapivý, i když musím pořád myslet na to, jak je to teoreticky možný, ty zmínky o dětech a klaunech... Ale to sem nepatří, třeba na to někde najdu odpověď. :) Ještě nikdy jsem do knihy nečučela tak opařená jako tehdy, když se Jake vrátil po svým pivu zpět k Alovi a ten mu řekl: "Přesně tak, kamaráde. Dnes odpoledne jste si koupil laciný zázvorový pivo. A taky jste posadil Carolyn Poulinovou zpátky na vozík." To pro mě byla tvrdá facka a pokud jsem něco nechápala do tý doby, všechno mi to došlo. Části s Jakem a Sadie jsem si užívala a i proto jsem držela palce "happy endingu", protože je prostě nešlo nemilovat. A celej konec jsem probrečela. Čekala jsem, že ho King znovu strčí do té minulosti a že všechno nechá být, ale že Jake pojede do Jodie a zůstane tam, jak to mělo bejt... A nakonec jsem ráda, že to tak nebylo. Protože King nepíše romantický srajdy, kdyby to tak nakonec dopadlo, sice bych byla spokojená, ale jen na chvíli - jako když se člověk přejí dobrýho jídla a potom je mu špatně a lituje, že na to vůbec někdy pomyslel a že si nakonec do nosu dal, protože ta dobrá chuť trvá krátko. Skvělá kniha, masterpiece, všechno dokonale promyšlený, smekám. A doporučuju všem, kdo třeba (jestli je to vůbec možný) pořád nad čtením váhají.... celý text
Ztracený symbol
2010,
Dan Brown
Browna jsem si snadno oblíbila a Langdona prostě... žeru. První dvě knihy pro mě byly zasazeny do známých prostředí, proto jsem měla ze Symbolu trochu strach, že si to nebudu tak užívat, když jsem na těch místech nebyla. Nakonec jsem byla ráda, že se mi do rukou nedostala verze s obrázky, protože co jsem se po dočtení dívala u kamarádky, naprosto by mi v průběhu knihy zničily většinu mých představ. Chápu, že někteří lidé nejsou autorovými fanoušky, je mi jasné proč, přesto si myslím, že podobné zápletky sice jsou, ale děj je kompletně jiný a pro mě je to příjemné čtení. Dlouho mi Symbol ležel doma, protože nebyl čas, četla jsem dost jiných věcí, bylo plno zkoušek ap., ale ta CHUŤ, kterou jsem na tuhle knihu měla, to se mi ještě u žádné jiné nestalo. Za mě plný počet a už se nemůžu dočkat Inferna.... celý text
