Rudla333
přečtené 313
Údolí mrtvých
2018,
Tim Weaver
Ještě lepší než první díl. Na detektivky moc nejsem, ale Tim Weaver umí své příběhy krásně zaobalit nádechem mystiky a psát o opravdu hrozných věcech tak, že se čtou úplně samy. Bude to znít divně, ale navzdory tomu, jaké hrůzy se v knihách dějí, díky autorovu skvělému přístupu k příběhu, který ladí s jeho stylem psaní, je pro mě čtení "weaverovek" pomalu odpočinkové, oproti tomu, co čtu běžně. Časem určitě sáhnu i po dalších dílech.... celý text
Radujme se
2020,
Steven Erikson (p)
Do Radujme se jsem se pustil z jediného důvodu - Eriksonovu Malazskou knihu Padlých div neuctívám a tak jsem byl zvědavý, co dalšího má autor v repertoáru. Sci-fi jinak obecně moc nemusím, ale dokážu ho ocenit, když je zajímavě zpracováno. A to Radujme se určitě je, ale ne zrovna v kladném smyslu. Nejprve bych rád uvedl, že mám rád Eriksonovu filozofii. Moc rád. Mnohokrát jsem ji obhajoval před jinými fanoušky Malazu, kterým přijde v epických fantasy knihách zbytečná. Já si ale myslím, že právě ony skvěle prezentované filozofické myšlenky jsou jedním z faktorů, které Malaz zvedají nad většinu knih stejného žánru. Myšlenka Radujme mě tedy také potěšila, spoustu Eriksonových kritik společnosti a dalších filozofických poznámek mě donutilo přemýšlet, ale byl tu jeden problém. Zatímco v Malazu je filozofie spíše takový bonus, který je prezentován v průběhu děje, Radujme se stojí vlastně jenom na těchto myšlenkách. A jak jsem už řekl, ty myšlenky jsou skvělé a dobře prezentované. Erikson poukázal na nějaké očividné problémy, ale často se dostal i mnohem víc do hloubky a položil vskutku zajímavé otázky. Ale dělat tohle skoro 500 stran, bez nějaké zápletky, která by mě nutila ty stránky otáčet, mi bohužel nestačilo. Zvlášť, když základní zápletka knihy nemá ani nijak originální nápad. Bohužel, když to řeknu jednoduše, příliš často jsem se až hrozně nudil. Původně jsem chtěl dát i nižší hodnocení, protože bylo znát, že Erikson příběh skutečně odflákl, nebo spíš celou situaci zjednodušil, aby mohl snáz vyjádřit své myšlenky, ale musím zase ocenit nějaké kvality knihy. Tou hlavní jsou už zmíněné výborné myšlenky, dále Eriksonova schopnost tak ladně měnit styl psaní, aby seděl do různých situací, a na závěr jeho typické silné minipříběhy, kterých je Malaz plný, a tady se nějaké také najdou. Navzdory tomu, když se člověk většinu knihy děsně nudí, a ještě navíc nedostane žádnou uspokojivou pointu na závěr, něco je špatně, a já tak bohužel poprvé dávám knize pana Eriksona méně než 100%. 3*.... celý text
Hrdina věků
2010,
Brandon Sanderson
Třikrát sláva. Vypadá to, že velký úpadek kvality se týkal pouze druhého dílu, což bývá u trilogií časté. Pro třetí díl platí vlastně všechna chvála, kterou jsem psal k prvnímu dílu + se mi líbila temnější atmosféra a celkové dokreslení světa, které odpovědělo na všechny důležité otázky. Na konec jsem byl hodně zvědavý, protože finále předchozích dvou knih se mi líbilo hlavně tím, jak krásně dokázalo navnadit na pokračování, takže jsem měl obavy, aby to Sanderson celé uspokojivě uzavřel. Ty ale nebyly na místě, s koncem jsem opravdu hodně spokojen a popravdě ani necítím potřebu si přečíst knihy druhé éry - i když po nich určitě časem sáhnu. Abych to nějak shrnul, Hrdina věků je za mě nejlepší díl série, moje výtky se týkají jen pro mě nezajímavých postav a toho, že byl děj trochu repetetivní. Jinak ale pořád platí to, co jsem vytkl celé sérii, a to je fakt, že mám zkrátka radši rozsáhlejší, epičtější fantasy série, věnující se více různorodým POV postavám a ideálně se nesoucím v temnějším duchu. Za mě tedy 80% pro Hrdinu věků, stejně jako pro celou Mistborn trilogii. Sice to není "můj typ fantasy", ale je to snad nejlepší fantasy série, která pod onu záštitu nespadá, kterou jsem četl. Slyšel jsem navíc, že Archiv Bouřné záře by se mému vkusu měl blížit víc, takže ve čtení Sandersona budu určitě pokračovat.... celý text
Pramen Povýšení
2009,
Brandon Sanderson
Jak to tak někdy bývá, očekávání z prvního dílu se nenaplnily. Svět je zajímavý, fantasy prvky stejně tak, styl psaní prvotřídní a čtivý, postavy se zlepšují, ale samotný děj je prostě obrovský mínus. Je to šíleně natahované, prázdné a tentokrát bych řekl, že z většiny nudné, protože autor neumí výplňkové části, které ničemu neslouží, alespoň prodat. U prvního dílu jsem stejný problém ještě tak nějak odpustil, protože mě krásně vtáhl začátek a uspokojil konec. Teď je to ale jinak. Těšil jsem se na pokračování rozjetých linií, odpovídání na otázky, další poznávání světa, nové zajímavé postavy a tak dále. Nic z toho jsem nedostal, anebo ano, ale až po příliš dlouhém prokousovávání vatou. Samotný konec byl fajn, i když ne tak dobrý, jako v první knize. Přivedl mě navíc opět na příjemné otázky, ale po zklamání z této zkušenosti třetímu dílu už tomu moc nevěřím. Knize určitě neupírám její kvality, ale pan Sanderson mi zatím přijde spíše jako tvůrce světů, než příběhů. Což nemusí být vždy na škodu, ale za mě to zatím nefunguje.... celý text
Finální říše
2008,
Brandon Sanderson
Ačkoliv mě už dlouhou dobu lákají ve fantasy světě jen skutečně temné, nebo více komplikované příběhy, jako je Malaz, První zákon, Píseň ledu a ohně a tak dále, tak věřím, že jako zapálený fantasy fanoušek bych měl mít načtené i knihy od velikánů žánru, po kterých bych možná sám od sebe nesáhl, ale je to zkrátka povinnost. Sanderson se takovým velikánem už rozhodně stal a Mistborn mi přijde jako ideální kousek na představení jeho tvorby. Tak tedy k hodnocení. Nejdříve k plusům. Finální říše se mi až překvapivě líbila. Autor mě rychle vtáhl do děje, což se ne vždy podaří. S tím souvisí i autorův styl psaní, který je opravdu neuvěřitelně čtivý, ve fantasy žánru v tomhle Sandersona předčí málokdo. Dále bych pochválil opravdu hodně zajímavý a originální systém magie. Opět, dlouho jsem se s takhle kvalitním nesetkal. O samotném světě jsme se zatím nedozvěděli moc a nezdá se, že by nějak překypoval silnými fantasy prvky, ale zase je zahalený záhadou a je to udělané brilantně, což často cením ještě víc. A jako finální velké plus - konec, respektive posledních cca 200 stran. Události se sice nevyvinuly nijak překvapivě, ale četlo se to dobře, i skvěle, příběh byl doveden do více než uspokojivého konce a hlavně se nyní opravdu těším na další díl, protože Sanderson mě přiměl ptát se na zajímavé a zásadní otázky. Každopádně nějaké mínusy by se také našly. Prvním jsou postavy - ty nevidím jako úplný mínus, spíš takový neutrál. Kromě Kelseira mě nikdo moc nezaujal, hlavní hrdinka byla taková tuctová, takových je ve fantasy žánru tuna. Ale pořád mi postavy přišly lidské a ne tak špatné jako například v Kronice královraha. Ale velkým mínusem je pro mě to, že by kniha mohla být poloviční. Možná i méně než to. Nejsem typ čtenáře, co potřebuje akci. Naopak. Akce funguje nejlépe, když je v knize dobře vyvážená - na tom stojí mé výše zmíněné oblíbené série. Jenže ty zvedají skvělé dialogy, vývoj postav, odhalování světa a tak dále a tak dále. Ve Finální říši mi přišlo, že velká část knihy skutečně byla jen výplň a stávalo se mi často, že jsem něco chtěl i přeskočit. Ale navzdory tomu, knihu jako celek hodnotím opravdu pozitivně, plusy tam totiž byly tak velké, že převážily i tyto hluchá místa. Umím si představit, že další díly, nebo Sandersonovi jiné série, se zapíší mezi mé oblíbené fantasy. Zvlášť, když se podle všeho nesou v dospělejším duchu - Finální říše pořád trochu balancovala na hraně YA, ale jen chvílemi a nijak mě to nerušilo. Za mě 4*. Do dalšího dílu se hned pustím a věřím, že bude minimálně stejně kvalitní.... celý text
Meta
2020,
Pavel Bareš
Nemám rád young adult a většinou nemám rád ani fantasy zasazené v našem světě, takže této knize bych se obyčejně pravděpodobně vyhnul. Na doporučení jsem se ale rozhodl ji zkusit a rozhodně nelituji. Zaprvé, Meta určitě není klasické young adult - ano, cíloví čtenáři asi mají být teenegarové a vysokoškoláci, ale rozhodně to není žádný naivní příběh o vyvolené, plný černobíla, klišé a nucené romance. Zadruhé, není to vlastně ani fantasy. Dokonce bych řekl, že s pár změnami by příběh fungoval stejně dobře, i kdyby v něm žádné fantasy prvky nebyly. Ty tu slouží spíše k ozvlášťnění knihy a přitáhnutí více čtenářů. Každopádně, jak je z hodnocení jasné, kniha se mi moc líbila. Opravdu krásně a realisticky zachycuje problémy, se kterými se bohužel potýká nespočet lidí každý den a obohacuje je ještě větší temnotou, kterou přidávají zmíněné fantasy prvky. Ano, samotný děj byl sice dost předvídatelný a nápad rozhodně není ničím revoluční, ale myslím si, že to u Mety nebyl autorův účel. Postavy jsou opravdu "živé", čtenář si k nim vytváří vztah. Humor funguje skvěle, dodává jinak frustrujícímu dění příjemnější nádech. Je to hodně čtivé a autorovi se dokonce vážně daří zachytit "mluvu dnešní mládeže", což obvykle končí spíš jen trapností - ale v Metě ne, naopak. A hlavně, myšlenka, o které kniha skutečně je, je prezentovaná funkčně a vyznívá jasně a silně. Za mě se kniha pohybuje někde mezi 4* a 5*, protože se mi až tak nelíbilo vyústění, ale když se nad tím tak zamyslím, tak právě i takovýto konec je v souladu s realističností knihy, což byl jeden z faktorů, co se mi líbil v průběhu čtení nejvíc. Dávám tedy 5*. Meta možná není žádná revoluční ani prvotřídní fantasy kniha, ale zato je perfektní verzí toho, čím má být.... celý text
Kamenné nebe
2020,
Nora K. Jemisin
Nevím, v co jsem doufal, ale tohle to určitě nebylo. Možná tomu přispěla i moje dlouhá pauza mezi čtením druhého a třetího dílu této série, ale Kamenné srdce mě zklamalo téměř ve všech ohledech. Páté roční období bylo naprosto unikátní v tom, že autorka nás hodila do moře otázek a dala nám skutečně jen minimum informací k tomu, abychom se dokázali orientovat v ději, prodírat se jejím světem a vytvořit si alespoň kostru potřebného obrazu. Kniha navíc představila skvělé postavy, šokovala několika zvraty, měla své epické momenty a velice zajímavé fantasy prvky. Brána z obelisků pak chytře navázala tím, že vzala onen nejasný obraz, který jsme na konci prvního dílu měli, a začala jej dokreslovat a rozšiřovat pomocí hlubšího poznávání postav, prohlubování jejich vztahů, budování atmosféry, skvěle udělaného odpovídání na otázky a tomu všemu jen dodával unikátní a poutavý styl psaní. Díky těmto faktorům autorce dokonce prošlo, že v knize nebyl téměř žádný děj. Kamenné srdce před sebou tak mělo velmi těžký úkol - vzít nyní již téměř jasný obraz a s jeho pomocí rozhýbat stojící příběh, dovést jej do konce a v onom procesu ještě vyjasnit poslední nezodpovězené otázky. To se ale bohužel vůbec nepovedlo. Dvě hlavní linie (Essun a Nassun) jsou vlastně čistě zbytečné a výplňové, kromě vyloženého závěru. Nedostaneme téměř žádný vývoj, žádné zajímavé informace, nové přínosné postavy, nic. Pouze spoustu forem vaty a vtlačené akce, která se do série příliš nehodí. Flashbackové kapitoly pak fungují poměrně dobře, zodpovídají všechny otázky a plní tak svůj účel, ale pořád bych preferoval, kdybychom dostali odpovědi naskrze dějem. Dále bych vytkl, že celková atmosféra taky upadla, stejně jako onen pocit, že čtenář skládá skládačku a podobně. Ještě bych dodal, že motivace Nassun, která je hlavním hybatelem děje, mi nedává moc smysl, stejně jako její finální rozhodnutí. Dal bych i 2*, ale závěr se mi poměrně líbil. Byl sice poměrně předvídatelný, ale za mě je lepší závěr, který se dá očekávat, ale dává smysl, než nějaká překvapivá hloupost vycucaná z prstu. Za mě tedy 3* pro Kamenné nebe a 4* pro Zlomenou zemi, které se nakonec mezi mé nejoblíbenější série bohužel nezapíše. Je to ale určitě jedna z těch sérií, která bude na druhé čtení jedině lepší, takže třeba časem hodnocení zvednu.... celý text
Brána z obelisků
2019,
N. K. Jemisin (p)
Je vůbec možné, aby kniha, ve které se prvních 300 stran prakticky nic nestalo, dostala opět plný počet? No, očividně ano. Autorka to totiž zkrátka umí prodat. Brána z obelisků je oproti Pátému ročnímu období skutečně hodně jiná. Horší, lepší? Nedokážu říct, obě knihy mě nadchly celou řadou způsobů. U tohoto dílu autorka sice výrazně ubrala na akci, ale zase nám výrazně více ukázala svůj svět, vysvětlila jeho fungování a celkově odhalila, o co vlastně celou dobu jde. Člověk by řekl, že to na utáhnutí knihy nestačí, ale když je to kombinované s originálním stylem psaní, skvělými dialogy, uvěřitelnými silnými postavami a opět více než uspokojivým finále.. tak zkrátka opět nemůžu hodnotit jinak než v absolutních superlativech. Naprosto výborná a hlavně jedinečná série. Do třetího dílu se snad budu muset pustit v angličtině, protože čekání nevydržím.... celý text
Páté roční období
2018,
N. K. Jemisin (p)
Tady se nedá hodnotit jinak než v absolutních superlativech. Na knize mě lákalo především prostředí, do kterého je zasazena. Žánr postapokalyptického fantasy mě poslední dobou opravdu hodně láká a tohle vypadalo jako přesně to, co jsem hledal. Čekal jsem epickou fantasy ságu se spoustou akce a neustálého boje o přežití ve zničeném světě, kterému vládne jen chaos. No, a po prvních pár kapitolách jsem cítil lehké zklamání a proto potenciální čtenáře varuji, tohle určitě nečekejte. Páté roční období je spíše komornější, až psychologická kniha, založená na zahadnosti, postupném odhalování. Ale je to naprosto perfektní verze toho, čím má být. Užil jsem si každý aspekt každé stránky. Strašně se mi líbil unikátní styl psaní, kombinující vyprávění ve druhé a třetí osobě a příjemné promlouvání ke čtenáři, které často dodává na napětí. Dále musím velice pochválit svět. Ačkoliv se nejedná o žádné epické fantasy, jak jsem si představoval, pracuje se s ním naprosto skvěle. Magie je krásně vysvětlená a hlavně, snad nikdy se mi nestalo, abych do takové míry skutečně chápal, proč svět vypadá tak, jak vypadá, věděl jak to v něm chodí a tak dále. Samotný příběh možná není nijak extra originální, ale to, jak je čtenáři podáván, to zdaleka vynahrazuje. Překvapení je v knize celá řada a krásně se pracuje s přísunem otázek a odpovědí. Opravdu nemám co vytknout, historie je zajímavá, postavy skvělé (Alabastr určitě nejlepší), filozofické vsuvky se hodí, kniha krásně vyvolává emoce a hlavně vůbec, ale vůbec nepouští. Samotné finále pak sice nijak extra nepřekvapí, ale rozhodně je úctyhodným vyvrcholením první knihy a výborným navnazením na druhý díl. Jediné, co mi ze začátku trochu vadilo, bylo, že všechny tři propagonistky byly až příliš podobné a mě tedy mrzelo, že kniha nemá pestřejší paletu hlavních hrdinů. Po dočtení ale tenhle pocit úplně vymizel a nahradilo jej přímo nadšení z perfektní práce s omezeným počtem linií. Knihu bych skutečně klidně přirovnal k Malazu, co se týče stylu psaní, postupného odhalování a vysvětlování věcí. Jasných 10/10, do druhého dílu se musím okamžitě pustit.... celý text
Hon na mrtvého
2018,
Tim Weaver
Výborná kniha! Detektivky zdaleka nejsou můj oblíbený žánr, ale tahle kniha mi byla silně doporučena a její téma mě zaujalo, tak jsem se rozhodl dát jí šanci a rozhodně nelituji. Příběh začíná v mysteriózním duchu, což mě okamžitě zaujalo a měl jsem tak trochu obavy, když se od původního zdání odklonila a začala situaci vysvětlovat racionálně. Strach ale vůbec nebyl na místě, protože autor s příběhem pracuje naprosto příkladně. Záhada nám je odhalována v průběhu celé knihy a zároveň si nechává to hlavní na konec, což je pro mě mnohem příjemnější, než klasické hromadění otázek a velké odhalení všeho najednou na konci knihy. Napětí je taky udržováno na jedničku, čemuž napomáhají hodící se kraťoučké kapitoly a ideální poměr akce, vyšetřování a reálných dialogů. Celou dobu jsem chtěl dát 4*, protože ačkoliv mě kniha moc bavila a prakticky neměla žádné slabé místo, neměla vyloženě žádný moment ze kterého bych si sedl na zadek. To se ale změnilo v samém závěru, když už jsem si myslel, že je příběh uzavřený a čeká mě jen klasický doslov. Zvrat na konci ale knihu ještě posílil a nechal mě zírat s otevřenou pusou, aniž by byl nějak nucený, či neuvěřitelný. Kniha je skutečně klenotem svého žánru, dokonce bych řekl že krásně prezentuje nový směr, kterým by se mělo vydat více autorů detektivek. Doporučuji každému.... celý text
Půl světa
2019,
Joe Abercrombie
Paráda! Kniha je oproti prvnímu dílu dost jiná. Zatímco Půl krále bylo poměrně jednoduché hrdinské dobrodružství, Půl světa je už mnohem více politické drama, typu Prvního zákona či Písně ledu a ohně - i když se to pořád nedá srovnávat, co se komplikovanosti týče. V něčem je to lepší, v něčem horší. Co rozhodně musím pochválit, jsou postavy. Ty Abercrombie zkrátka umí. Jarvi pomalu šplhá na žebříčku mezi mé úplně nejoblíbenější postavy. Kromě něj ale byla představena celá řada dalších zajímavých charakterů. Také jsme konečně mohli vidět více z celého světa, příběh je výrazně komplexnější a zajímavější a takhle bych mohl s chválou pokračovat. Jediným větším mínusem je to, že tempo je oproti prvnímu dílu výrazně, výrazně pomalejší. Přirovnal bych to k další knize od Abercrombieho, Sama čepel, která je celá prakticky jen přípravou půdy pro další díly a její silnou stránkou tak jsou hlavně dialogy a utvářející se vztahy mezi postavami. Půl světa bohužel nemá až tak silné postavy jako Sama čepel a dialogy tak knihu neutáhnou. První polovina se tak chvílemi opravdu vleče, což je důvod, proč dávám jen 4*. Finále je stejně dobré jako v prvním díle, ačkoliv na můj vkus bylo trochu předvídatelné.... celý text
