RimmerCZ RimmerCZ přečtené 113

☰ menu

Hostina pro vrány

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin
ekniha 4 z 5

Moc dobré, líbí se mi hlavně linka s Cersei. Je to moc dobře promyšlené a její postava je jedna s ústředních. Myslím, že ona a její linie se narodila v autorově hlavně jako jedna z prvních a jedna z těch hlavních nosných pro celý příběh, ač v začátcích nedostává tolik přímého prostoru. Nyní, když má dostatek místa, ukazuje krásně jak je arogantní a hloupá :-)... celý text


Bouře mečů

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin
ekniha 4 z 5

Stále stejný vysoký standard. Není třeba tu psát nic převratného. Velmi bohatý děj všech linek, některé se mi samozřejmě líbí víc a jiné méně, ale to nic neznamená...... celý text


Střet králů

Střet králů 2011, George R. R. Martin
4 z 5

Zatím si stále drží kvalitu předchozího dílu a toho, co se mi na něm líbilo. Zejména se mi líbila linie Jona Sněha, která je oproti seriálu mnohem lepší. Jinak klasika, všechno bylo řečeno. Co se mi nelíbí a hlavně bude nelíbit, protože to přijde v dalších knihách, je trochu přehnané komplikování děje. Autor se snaží všechno zvrátit a každému postavit do cesty nějakou překážku, aby se vymkl mainsteramu, kde dobro vždy vyhrává... ale dělá to tak důsledně, až je mi to přijde místy maličko umělé. Píšu to kvůli lince u Zimohradu, nejprve Železní a pak ještě z Hrůzova... Starky rozdupává až zbytečně důrazně si myslím. V životě má většinou každý ve smůle trochu štěstí a naopak.... celý text


Hra o trůny

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin
5 z 5

Tak po přečtení prvního dílu zatím velká spokojenost. Vůči ději, který znám ze seriálové adaptace mám určité výhrady, například přílišná posedlost zvraty a vražděním postav mi přijde už poněkud samoúčelná. Nicméně první díl tímhle rozhodně netrpí, stejně jako tím netrpěla první seriálová řada, takže si své námitky schovám na další díly. I v seriálu mám rád první řadu, hlavně Sever a Zimohrad, Jonovu linii a Robert Baratheon je mou oblíbenou postavou, i když více se mi líbil v seriálu, než v knize. Za první díl 100%, ač se to kvůli prologu tváří jako fantasy, není tomu tak, ale to nevadí, beru jak to je.... celý text


Jeden den Ivana Děnisoviče

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn
4 z 5

Skutečně jeden den. Nejprve jsem četl rozsáhlé Souostroví Gulag a tak tohle pro mě bylo jako vrátit se na chvíli na místo, které je mi věrně známé a kde jsem "doma". Občas si zde někdo stěžuje, že Solženicyn je moc popisný a nedává do toho emoce. Ale to je přesně tak, jak to chce. Chce tak navodit ten pocit monotónosti, který člověka pohltí, když stejný scénář prožívá, v případě Ivana Děnisoviče, 3 653 dní za sebou. Přesně ukazuje ty drobné radosti a úspěchy, které nám připadají nicotné, ale které jsou vše, na co se trestancův život scrvrkl, a které každý den činí rozdíl mezi životem smrtí.... celý text


Ve službách krále Reginalda

Ve službách krále Reginalda 1993, Michael Bronec
5 z 5

Jakou atmosféru to dokázalo vyčarovat když člověk prohledával Orlí hrádek a do oken prázdných místností svítilo slunce... Na rozdil od odstatnich gamebooku je tenhle pomerne specificky pouzitym jazykem, obraty a humorem, je také dost rozsáhlý a také Epistomos...... celý text


Čaroděj z Ohňové hory

Čaroděj z Ohňové hory 1994, Steve Jackson
5 z 5

První a nejlepší gamebook. Opravdu je to tradiční oldschool a labyrint je bez dobře nakreslené mapy možné překonat jenom s opravdovým štěstím. Je to opravdu srdcovka a pamatuju jak jsem to hrál jako malý - mělo to opravdu atmosféru že by se dala krájet. Když se řekne hra na hrdiny, vždycky se mi první vybaví podzemí Ohňové hory.... celý text


Citadela chaosu

Citadela chaosu 1994, Steve Jackson
4 z 5

Také velice dobrý gamebook a jako ostatní také velice těžký. Myslím, že tenhle jsem nikdy čistě nedokázal dohrát, skoro vždycky mě vyřídili ti duchové/fantomové v jedné místnosti, které nebylo vidět. Spletitá citadela je velice zrádná.... celý text


Raketoplán Poutník

Raketoplán Poutník 1995, Steve Jackson
3 z 5

I když nefandím gamebooku sci-fi, tenhle se mi líbil. Má spoustu různých oblastí, jednu zajímavější než druhou a každá příležitost a volba v něm je nesmírně zajímavá a originální, mnohem více originální než může být ve fantasi gamebooku. Nicméně je to snad nejtěžší gamebook, který jsem hrál, nikdy jsem nevyhrál a nikdy se k tomu snad ani nepřiblížil, ba ani nevěděl kudy se asi ubírat, abych se dostal do cíle.... celý text


Souostroví Gulag - 1. díl

Souostroví Gulag - 1. díl 1990, Alexandr Isajevič Solženicyn
5 z 5

Objevily se tu komentáře, že to je těžká četba a znovu už to dotyčný číst nebude. Já za sebe musím říct úplný opak, Solženicynův styl jsem si zamiloval, zejména jeho komentáře v závorkách. Ohromně se mi líbí šíře jeho záběru: historie, politika, filozofie i obyčejné vyprávění příběhů. V určitých pasážích, zejména v první knize, se hodí mít přehled o moderních Ruských dějinách, kterého se mi naštěstí dostalo. Jedna z nejlepších knih, kterou si rozhodně přečtu ještě jednou a mám dojem, že brzy.... celý text


Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989

Východ: vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989 2000, Jiří Vykoukal

Kdo chce uspět v SVJE, tak není jiná možnost :-D Nejhorší týden mého života :-D :-D


Stalinova hra o Zemi jitřní svěžesti: Korejská válka 1950–1953

Stalinova hra o Zemi jitřní svěžesti: Korejská válka 1950–1953 2009, Vladimír Nálevka
4 z 5

Pokud někdo hledá poměrně stručnou ale komplexní historii korejnského konfliktu včetně jeho historických kořenů a důsledků, tak je tato kniha jedna z nejlepších možností.... celý text


Staré řecké báje a pověsti

Staré řecké báje a pověsti 2002, Eduard Petiška
4 z 5

Moc pěkné. Řecké pověsti mám rád, jen mě štve že když jsem knihu dočetl a podívám se na obsah, tak si u většiny jmen pověstí nedokázu vybavit jejich děj. Ta jména se mi prostě pletou, ale to je chyba ve mě a ne v knize:-) Jediné, co mě trochu štvalo bylo autorovo přecházení z minulého do přítomného času uprostřed vyprávění a to bez jakéhokoli důvodu.... celý text


Tisíc a jedna noc. Díl 2

Tisíc a jedna noc. Díl 2 2011, neznámý - neuveden
3 z 5

Hodnotit tuto knihu je velice obtížné. Prvně musím předeslat, že disponuji verzí z roku 1907 s odlišným překladatelem a nevím tudíž, jak moc se moje výroky dají aplikovat na současné nové vydání. Kniha je jistě zajímavá z hlediska kulturního a jako takovou je třeba ji brát. Jako cenný kulturní artefakt, který se zachoval do dnešních dní. Velmi dobře totiž ilustruje nenávis muslimů vůči bezvěrcům, v tomto případě křesťanům. Co se týče umělecké stránky, zde už podle mě kniha poněkud pokulhává a to hlavně vinou jazyka, jakým je vyprávěna. Čtení textu bych přirovnal k monotónímu hučení vysavače. Nevím jak autor, ale překladatel každopádně činí vyprávění naprosto nezajímavým, dokonce to ani nelze nazvat vyprávěním, ale pouhým popisem děje. Což má za následek, že čtený text mi často pouze proplouval hlavou, jako bych četl návod na sestavení skríně od IKEI. Toto je obrovská škoda, protože orientální příběhy a jejich náměty této knihy shledávám nanejvýš zajímavými. Stačilo by pouze přepracovat sdělovací jazyk a mé hodnocení knihy by rapidně stouplo. Je docela možno že "moderní" překlad současného vydání tento nešvar zlepšil a Tisíc a jedna noc, která je dnes k dostání je tedy znatelně lepší a napňuje svůj dobrý potenciál. Také bych ve verzi roku 1907 ocenil větší poznámkový aparát, překladatel ze začátku vysvětlí asi 3 pojmy a přeloží dvě jména a ve zbytku knihy na tuto činnost zcela rezignuje, což je naškodu a čtenář přichází o spoustu znalostí, které by mohl načerpat a často to navíc přispívá k zmatenosti příběhu, když zde vystupují lidé a věci pouze pod svými arabskými názvy a čtenář tak vůbec neví, co to vlastně je zač. Pokud se člověk prokouše otravností jazyka a otravností muslimů, kteří (co jiného čekat v jejich historickém eposu), ač přečíslení 100 k jednomu, pobíjejí neveřících "množství nepočítané", tak stojí za přečtení.... celý text


Krakatit

Krakatit 1946, Karel Čapek
2 z 5

Slova chvály na toto dílo absolutně nechápu. Jedině pokud někdo chtěl číst dokola popisy, jak ing. Prokop koktavě přemýšlí, občas promluví a zmateně uvažuje o ženách. Pořád se opakuje scénář: láska, pochychnosti, vztek, láska... Poté co se na scéně objeví princezna, je to: láska, objímání, pochybnosti, vztek, výbuch... Neříkám, že nejsou světlé okamžiky, vše co se týká tématu knihy, tedy krakatitu a obecně práce ing. Prokopa, je velice zajímavé a probleskává zde to, čím podle mě kniha měla být. Opravdu nechápu, proč Čapek knihu nazýval Krakatit, proč si potřebu psát o milostné trýzni starého mládence neukojil na samostatné knize a Krakatitu se nevěnoval samostatně. 30%... celý text