reader.007
přečtené 1571
Kletba klanu McCraigů
1996,
Barbara Cartland
1822 - Můj milý deníčku, dlouho jsem tě zanedbával, bo se stalo moc věcí. Jednak jsem se oženil a protože sousedi z vedlejšího kopce řikali, že tak budeme víc kamarádi, vzal jsem si tu jejich gertrudu. Bohužel mi hned po svatbě oznámila, že s ní žádné kámošení nebude, jenže to lhala, protože na to už jednoho měla a dokonce si s ním ukámošila buben. To jsem ale zjistil až když mi zdrhla. Tak jsem se urazil, našel jsem ji i kámoše a toho jsem oddělal. Nechtěně... Bohužel si to gertruda vzala moc k srdci a tak musím zase shánět novou. Uvidím s čím přijede pucflek, ale doufám že v tom chudobinci vybere nějakou pořádnou obludu, aby u sousedů na kopci viděli, jak moc jsem uraženej…... celý text
Srdcová královna
1997,
Barbara Cartland
Na každém šlechtickém dvoře mají něco – někde levobočci vydávají ukřivděné paměti, jinde nemůžou provdat dceru. Zvlášť když mají dvě a ta vdavekchtivější je zároveň i ta protivnější. To se pak skočí po každém Ivanovi který nestačil zabouchnout vrata před nosem. Dlouhé zásnuby nejsou žádoucí, mohl by se rozmyslet a tak i když si budoucí nevěsta užene chorobu těsně před odjezdem, raději její nepřítomnost zakamuflujeme záskokem, jen aby budoucí manžel neucuk. Zaskakující dvojče je sice nevhodně duchaplné a i jinak dokonalé, jenže lepší nemáme, snad to nebude vadit a král i poddaní následnou výměnu velkoryse přehlídnou, zvlášť když je revoluce na spadnutí. Ale to je vlastně jedno, stejně jsme si tu zemi zase jen vymysleli.... celý text
Rozpustilá komtesa
2000,
Barbara Cartland
1879 - Stará Viki zase jednou luskla prstama a další nebohá přízeň musí hned pakovat svatební výbavu, aby si Anglie mohla zašpendlíkovat další evropskou kolonii na seznam kámošů, byť se zde jedná o zemičku fiktivní. Hrdinka Tilda tedy odevzdaně harcuje Evropou, jenže když už stojí skoro na hranicích svého budoucího panství, je jí najednou oznámeno, že ještě nemaj naleštěný na svatbu všechny příbory, tak ať se laskavě expeduje zpět někam… tak třeba do Mnichova, ten je na dostřel. Takový návrh je přijat s nadšením, protože jednak odkládá dohodnutou svatbu, jednak skýtá možnosti nečekaného povyražení. To se ale poněkud zvrtne, když se při tajné návštěvě v rozdováděné putyce octne přímo uprostřed policejní šťáry. Aby unikla skandálu, pokusí se utéct ruku v ruce se svým starým profesorem, jenže v tlačenici se ty ruce nějak pomíchaj a než popadne dech, najednou se drží docela jiného chlapa. Aby oba unikli policejnímu slídění, využije Tildin nový společník náhody, že si chlupatý zapomněli klíčky v zapalování a oba zmizí i s policejním antonem. Ani tím však jejich dobrodružství nekončí... Jak mi lezou na nervy zrovna ty „cartlandky“ kde je nějaká vymyšlená země-nezemě, tak tohle bylo nečekaně dobrý. Teda začátek a prostředek celkem průměr, ale ten konec byl fakt legračně… rozpustilý.... celý text
Jižní louka
2012,
Astrid Lindgren
Úchvatné je slovo, které bych v popisu této knihy určitě nepoužila, nicméně i tak mne trochu za srdce vzala. Jenže to je spíš tím, že si dovedu představit a připomenout dětské osudy podobné a i mnohem smutnější než jsou ty polopohádkové příběhy zde. A právě proto si myslím, že děti tahle knížka moc bavit nebude - nedokáží totiž docenit její hloubku a na pohádky pro děti je to poněkud "vlažné".... celý text
Rudý odznak odvahy
1958,
Stephen Crane
Nevím jaký oslavný ódy na válku se pěly před vydáním tohohle svazku, když údajně kdysi vzbudil takový nadšený ohlas - prý to bylo dílko svým antimilitaristickým postojem revoluční - nicméně musím uznat, že to BYLO čtení poměrně působivé, i když na první pohled trochu roztřesené a zbrklé. Jenže svým způsobem právě tenhle styl zběsilého pobíhání člověka dokázal přenést na zmatené bojiště, kde nevíte odkud přiletí kulka, furt se někam pochoduje, občas někoho obvazuje nebo se už jen zatlačej oči a hned zase je čas na pochod... chci říct na útok... tedy útěk... no to je vlastně skoro to samý... Hlavně fit fit... ať si ti tupí pěšáci neuvědomí "Co já tu vlastně dělám, vždyť je to celý nesmysl". A kdo by nám pak padal do toho tak krásně vymyšlenýho mlejnku na maso, žeano? Hlavně Za svobodu! Za krále! Za vlast! Za prachy! Teda za prachy ne, to nezní vznešeně... Jo a taky ne že se někdo budete cukat nějakým trapným pacifismem, to bychom vás museli potrestat veřejným opovržením, bílejma brkama a kdo bude pořád dělat zagorku, tak možná i kulkou.... celý text
Legenda o pistolnici Murphyové
2008,
Eoin Colfer
Kniha na 10 minut. Sice celkem vtipná, ale... co to vlastně mělo bejt? Odrazování dětí aby chodily do knihovny? Nebo naopak motivace? A pak byl najednou konec. To se autor tentokrát moc nevycajchnoval. Když už nakousl domácnost s pěti klukama, měl z to raději vysmolit pořádnou knihu než tuhle brožuru... Zvlášť když to má (zřejmě) nějaké pokračování.... celý text
Napoleonka
1929,
Gyp (p)
Když jsem si popis knížky po prvé přečetla v jiné knize z edice, napadlo mě, že to je přesně ten typ příběhu, do kterého se tak ráda obouvala Cartlandová, ačkoliv ta si nikdy neodpustila větší pentle, cukrovou vatu a především mnohem slabodušší hrdinky, které padají před svých hrdinou hned na to... na kolena. Snad taky proto je tahle kniha mnohem vtipnější a duchaplnější než všechny "cartlandovky" dohromady, i když ji mírně hendikepuje poněkud šroubovaný sloh. Je ale znát že to psala Francouzka, protože kdo jiný by si dovolil svatokrádežný výrok na adresu jmenovaného vojska: "Prušáky ovšem také (...) nenávidím, ale to jsou opravdoví vojáci. Ti se bijí s ohněm, kdežto Angličané jen tak, na rozkaz a při tom vypadají jako by se báli, aby se neumazali." Se pak nedivte, že ji Cartlandka neobšlehla, taková urážka!... celý text
Verše do kapsy
1984,
Miroslav Florian
Za mne má v celé sbírce smysl, švih a vtip jediná báseň, která vlastně i tu sbírku dobře shrnuje: VIRGULE Koupil jsem si tužku za tři padesát: marně na ní tlačím, verš z ní nevypáčím, nechce se jí psát. Co si vlastně myslí tahle propiska! invenci mi ničí flétna trpasličí, která nepíská. Mám ji reklamovat, ztrestat její klam? Hůl nad sebou lámu, vyhodit tu dámu si však netroufám. Zobáček má němý, zato pevný klips. Jako malá túje přísně ukazuje tam, kde teče Styx. (Navíc ji velice prakticky najdete hned na klopě obálky, minimálně ve vydání 1984)... celý text
Daleko stín, daleko sad
1979,
Michal Černík
Nemůžu říct, že by mne tahle kniha vůbec nijak nezasáhla, stejně jako cítím zvláštní úzkost, ale někdy i radost když se probírám starými fotografiemi pradědečků a prababiček a vzpomínám na lidi dávno mrtvé a jejich pohnuté osudy. Tahle sbírka básní nebásní (no nerýmuje se to, tak co je to za báseň, že... ;-) má totiž přesně takovou atmosféru. Pár střípků dává znát, k jaké straně "barikády" se autor a někteří členové rodiny přikláněli, což sice může ve výsledku trochu skřípat, nicméně i to patří k dokreslení portrétů lidí i doby do níž patřili. Nalezeno v knihbudce a poputuje zpět...... celý text
Svatební náramek
1993,
Rebecca Winters
Sice jsem se u toho nijak zvlášť nebavila, nicméně na medvědí "tanečníky" a jejich drezéry už se po přečtení tohohle nikdy nebudu dívat stejně... "Proč to musí být mládě?" "Protože se musí cvičit od narození. Starší medvěd je tvrdohlavý a člověka neposlechne. Když je mláděti pět měsíců, upilují mu zuby až k dásním a navléknou mu kovový obojek. Když se vzpamatuje z bolesti, drezér mu působí další muka tím, že mu řeže a pálí přední tlapky, takže se medvěd staví na zadní, aby bolest zmírnil. Drezér přitom tahá za řetěz připevněný k obojku. Tak se medvěd naučí tancovat na zadních, protože při každém zatahání za řetěz se mu vybaví nesnesitelná bolest."... celý text