reader.007
přečtené 1571
Táta se vrátí
1971,
Jurij Tichonovič Vojiščev
Ještě jednu věc bych k téhle knize chtěla poznamenat: zvažovala jsem, že bych ji načetla, jenže jsou pasáže které nahlas prostě nedám, třeba tahle: EPILOG Závidím klukům, kterým se tátové vrátili z války. Strašně jim závidím. Vlastně to není závist. Je to něco jiného. Pocit, který nedovedu vysvětlit. Je v něm bolest nad ztrátou, hořkost nesplněné naděje i obyčejná závist. Závidím vám, kluci. Závidím, že se vaši tátové vrátili. Závidím i raduji se za vás a s vámi. Jinak to ani nemůže být. A přece na tatínka čekám. Přes to všechno. Přesto, že padl. Přesto, že to vím. Čekám. Je mi šestadvacet let. Mám syna. Ale stále čekám na tatínka. Čekám a čekám. Čas od času se mi zdá, že přijde. Zaťuká. Vstoupí ve vojenském plášti a botách. Ohromný a mladý. Takový jako na fotografii. Řekne: „Dobrý den. Tak jsem se vrátil. Čekali jste na mě?“ Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Myslím, že ano. Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Pochopí. Neodsoudí ani mě, ani maminku, nikoho. Čekám na něj. Pro mě bude vždycky takový jako na té fotografii. Mladý a usmívající se. Pro mě nikdy nezestárne. Pro mě válka dosud neskončila, protože můj otec se nevrátil a já na něj čekám. Je pro mě hrozné pomyšlení, že můj syn na mě také bude čekat. A nedočká se. To není bázeň ze smrti. Je to i obava o budoucnost mého dítěte, obava o všechny syny, kteří budou čekat na své otce. Znova čekám, čekám a čekám.... celý text
Zámek Rackrent
1981,
Maria Edgeworth
Že bych to někdy vzala znova do ruky, to teda nevezmu, protože mi nekritické až slizké adorování pánů zámku Rackreant nepřipadalo nijak přitažlivé, ale kdo chce po zhltnutí celé Austenové vidět i odvrácenejší tvář panstva 18. století, klidně si dejte nášup u Edgeworthové. Jen Darcyho nečekejte...... celý text
Zakázané holky
1995,
Hana Bořkovcová
Přestože mne tahle kniha motivovala vypsat si pár skutečně moudrých vět, je ve svém výsledku nesmírně plytká, povrchní a především velmi naivní. Jestli si totiž někdo myslí, že protektorát byla nějaká selanka, kde ti správně smýšlející čeští vlastenci mohli až do osmého května 1945 poklidně držet pospolu, chodit si do školy, po ulicích a Němcům a jejich pohůnkům se beze strachu leda smát do ksichtu, jak na ně jednou dojde, tak se velice plete. Dobytek jsme pro ně byli, nic jiného! Dobytek který je zatím v ohradě, ale nože už se brousí... Je s podivem, že knihu v takovém stylu sepsala paní Bořkovcová, která jako Židovka měla úplně jiné zkušenosti. To že jde o knihu pro děti je výmluva více než směšná. Navíc jsem měla z knihy neodbytný pocit, že text psal někdo, kdo s první republikou nikdy neměl co dělat. Asi nejvíc mne iritovaly „židle“ ve třídě. Viděl někdo z vás prvorepublikový film ze školního prostředí? No tak! Ale ať nekončím jen hudráním, jeden citát: "Myšlení není moderní vynález, víš, jenže dodnes není v obecném užívání. Jen jsme si nějakou dobu namlouvali, že už se vžilo."... celý text
Slovník spisovatelů
1996,
Martin Procházka
Od chvíle kdy jsem si jeho první vydání pořídila, jsem ho považovala za vynikající odrazový můstek pro svůj účel - hromadění knih "chci si přečíst" a musím říct, že jsem s jeho pomocí odvedla pořádný kus práce v době, kdy (a teď bacha, následuje cesta do pravěku) neexistovala žádná DK, internetový obsah byl v plenkách, knihbudky neexistovaly, internetové obchody veškeré žádné, staré knihy leda v kamenných antikvariátech a většina knihovnic byla stejně ochotná jako dnes... Ztížené podmínky je tedy pořádný eufemismus a není divu, že jsem tento slovník považovala za dar z nebes. Co mne dodatečně mrzí je zjištění, že už pro jeho první vydání autoři neodvedli zdaleka bezchybnou práci, protože jsem nyní třeba zjistila, že u některých (mnoha) autorů schází data o úmrtí. Jistě, každá encyklopedie stárne, jenže to o čem mluvím jsou chybějící údaje dokonce i z roku 1981(!), přičemž kniha vyšla v roce 1996.... celý text
Odvážny podvod
2001,
Barbara Cartland
Chodíme chodímééé hore po dědiiněééé, nejednej maměncé cééru obudímééé… Tak tohle si hrdina určitě nezpíval. Ten si naopak dával setsakramenský pozor, aby neobluzoval žádnou cérečku, jejíž matinka by mu mohla obratem nasadit chomout. A tak spokojeně poletuje jako motýlek od jedné vdané květinky k druhé a diskrétně se raduje, jak mu to rozdávání parohů hezky vychází, jenže padne kosa na kámen. Jedna z květinek náhle ovdoví a další se rozhodne, že i když dosud spokojeně nymfomanila po různých záhonech, najednou už se jí dlouhé vdovství zajídá a tudíž by byl tento motýlek vhodným kandidátem pod její špendlík. A že je to květinka s dlouhými prsty, je rázem motýlek pěkně v čudu. Naštěstí pro něj mu rozhodování zjednoduší jiná květinka, která je v podobném, ne-li horším maléru a ukují spolu plán, jak svým nápadníkům a nápadnicím vytřít zrak. Než ale skutečně spočinou na vavřínech happyendu zjistí, že jejich protivníci jsou mimořádně schopná a mstivá havěť a mimo to je čeká dobrodružné intermezzo v exotickém Orientu.... celý text
