Radous přečtené 243

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Ke knize jsem se dostal na doporučení své známé a jsem tomu popravdě rád, falloutovské záležitosti mi vždy přišly zajímavé. První co mě na padá je, že tento román je určitou paralelou na knihu Silo od Hugha Howeyho, navíc se stejně tak jedná o trilogii. Jsem na další díly Metra zvědavý, jelikož úvodní kniha se mi líbila Nicméně, tak tomu bylo i tehdy se Silem – avšak s každým dalším dílem to pak šlo (poměrně) z kopce. No ale zpět k Metru. Bylo to promyšlené, okolnosti světové tragédie byly uvolňovány pozvolna, tím to vše nabíralo na napínavosti. Putování hlavního hrdiny skutečně svým způsobem připomínalo staré dobré erpégéčko – interakce s novými postavami, získávání questů, vybavení, objevování nových lokací, dotváření příběhu.. no sranda. To se fakt povedlo. A co víc, mnohé protagonistovy úvahy byly dost hluboké, vyvíjející se spolu s tím, jak poznával okolní po(d)zemní svět. Avšak několik věcí mi přišlo docela zvláštních – například pro našince těžko představitelné vzdálenosti mezi jednotlivými stanicemi, nepočítám ani komplikované schéma metra – naposledy jsem mapku využíval snad u Pána Prstenů. Dále bych řekl, že dopad jaderné války na okolní prostředí (vliv radiace) byl autorem dost přeceňen. Jistě, mutace a všelijaké bizarnosti, ty by zcela jistě vzešly, ale podle mého laického názoru s rozhodně větším zpožděním (tedy – alespoň v podobě, v jaké jsou v románu znázorněny) než v pouhých třiceti letech po „incidentu“. Ale třeba to byl záměr. Celkově první díl průběžně vršil nevysvětlené otázky (ačkoliv jejich počet dost zredukuje docela překvapivý závěr), ale od toho je to taky trilogie, že ano. No jsem zvědavý, jak to bude dál. 8/10... celý text

Proti proudu času 2000, Ray Bradbury (p)

Původně jsem myslel, že si pod tímto názvem půjčím knihu od zcela jiného autora, jenže v knihovně ho neměli a tak jsem to již nechal být. Jedná se namísto románu o sbírku povídek z celého spektra Bradburyho tvorby. Popravdě, z celkového množství mi přišlo více zajímavých jen několik, nicméně neřekl bych, že by se mi zbytek nelíbil. Určitý dojem na mně zanechaly všechny. S Bradburym zatím větší zkušenosti nemám, tak to nechci nijak soudit.... celý text

Jasné nebezpečí 2002, Tom Clancy

Nebylo to špatné. Promyšlené a rozvětvené, klasicky kvalitně popsané technické detaily. Co je ke škodě - ale s čím se dá tak nějak počítat - je (oproti chronologicky předcházející Ryanovce) nárůst klišodinosti (např linie sekretářky FBI či pana SUPERClarka, ale i jinde). Dále člověka až překvapí, kolik postav nechal autor ležet v poli. Překvapivě hodně sympatická mi byla postava jednoho ze záporáků (Cortez). No, obecně je rozdělení postav v Clancyho románech dost černobílé. 6,5/10... celý text

Kardinál z Kremlu 2001, Tom Clancy

Kniha byla násobně lepší než předchozí Ryanovka (VHP). O tunu méně klišé, o dost více napínavosti. Takhle nějak bych si to představoval. Četla se tedy velmi dobře. 8/10... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

K nápadu přečíst si tento román mě přivedla upoutávka (respektive zmínka) na jeho filmovou adaptaci. Už kdysi jsem uvažoval, že si od Kinga něco přečtu, ale nikdy jsem se k tomu nakonec nedostal. Tak jsem si to musel splnit. Popravdě to bylo moje první setkání se psaným hororem. A rozhodně ne marné – King své pověsti skutečně dostál. Co se mi líbilo nejvíce bylo, jakým způsobem je kniha stavěna – krátké kapitoly, které umožňují v klidu kousek přečíst a pokračovat podle chuti dál, aniž by se člověk ztrácel v sáhodlouhých částech. Všeho všudy mi to dalo zabrat několik dní (první polovina), druhou půlku jsem zvládnul za dva večery. Popravdě ani jsem nečekal, že mě z toho nějak zamrazí – přeci jen mám dosud zkušenosti v rámci této tématiky pouze s filmy a až na pár výjimek jsem se nikdy pořádně nezapotil. No a knize se to povedlo. Jinak, myslel jsem, že zápletku i konec odhadnu, ale docela jsem se (ke svému potěšení) mýlil. Takže u mě dobrý!... celý text

Cesta k Eldorádu 1967, Eduard Kondratov

Román mi do ruky přišel v podstatě řízením osudu – znáte to, jdete do krámu pro půl chleba a vrátíte se ještě s románem v podpaždí. Je fakt, že ještě na místě jsem ho lehce prolistoval, abych zjistil o co jde. No a když jsem našel rok a místo vydání, byla to jasná volba. Sovětská tvorba! A když uvážím, že tématikou je výprava španělských dobyvatelů (imperialistů, doslova) za bájným Eldoradem, už jsem se moc těšíl, co za agitku z toho vyleze. A jak jsem byl pak překvapen! Co jsem si dal tak nějak dohromady, je to (až na určité detaily) docela věrohodná záležitost. Navíc není z toho cítit vůbec politické klima doby (rozuměj: doba vydání knihy), a to, co by se tak snad dalo vnímat jako vtíravé poukazování na třídní boj, to bych řekl, že prostě do věku, v němž se děj odehrává (první polovina šestnáctého století) a do konkrétní situace zkrátka patří (evropské pohrdání americkými domorodci, třídní rozvrstvení, vliv náboženství). Také mne moc překvapil otevřený popis surovostí, kterých se dobyvatelé na místních (skutečně) dopouštěli. Zajímavý byl přerod ve vnímání těchto všech okolností hlavním hrdinou. Já se docela divím, že tato kniha vlastně vyšla – nicméně, tehdy v pětašedesátém u nás vrcholili demokratizační tendence, což by to mohlo vysvětlovat. Kolem a kolem, jsem rád, že jsem si tuto útlou knížku mohl přečíst. Asi ji zase pošlu dál po proudu.... celý text

Vysoká hra patriotů 2002, Tom Clancy

Druhá kniha v dějovém pořadí Jacka Ryana. Oproti prvnímu dílu (Hon na ponorku) je tato kniha delší, ale co se týče příběhu, zde už tolik silná není. Čte se dobře, to ano, je to promyšlené, jasná věc - ale s postupujícím vývojem se tam začnou množit hrozná klišé, až je to skoro směšné (mimochodem, cenu za nejnesympatičtější postavu by u mně získala Ryanova ve všech směrech perfektní bezúhonná manželka). A vůbec, všichni tam jsou takový charakteři, to se nevidí .. a všichni ostatní jsou teroristi :) Upřímně nevím, jestli v originále se tam toto slovo tolikrát skloňuje, nebo to jde na vrub překladatele (celkově překlad určitých slovních spojení si taky vyslouží zasmání - na druhou stranu, pokud se mám opakovat - jestli je to tak i v originále, tak si translativec nevybere). Kolem a kolem, beru to. Je to prostě akčňák s dobrým veskrze americkým koncem (jen tak bokem, doporučuji tematicky vztažený film Tichý nepřítel). 6/10... celý text

Sinuhet 1985, Vojtech Zamarovský

Na titul jsem narazil v domácí knihovně vlastně docela náhodou. Když jsem zjistil, o co se jedná, hned mě to zaujalo. Popravdě mě hned ze začátku docela vykolejilo vyvrácení (lépe řečeno – uvedení na pravou míru) některých skutečností Waltariho románu (který jsem sice nečetl, ale měl jsem to v budoucnu v plánu). No tak nějak už se mi ta fikce bude číst jinak, že jo. No ale zpátky k Zamarovského vydání – je to moc pěkné, včetně ilustrací. Je to vlastně faktografická literatura. Přes čtyři tisíce let stará. Neuvěřitelná věc. Čte se jedním dechem.... celý text

Astrofyzika pre zaneprázdnených 2017, Neil deGrasse Tyson

Další záležitost, která se mi dostala pod ruce díky Vánocům. Jednalo se o skutečné překvapení, navíc v originálním jazyce. Už díky tomu jsem si s tím docela užil (nehledě na to, že kniha byla psána pro obyčejné laiky, tak užité anglické termíny prostě nejsou zcela standardní slovní zásobou). Ale rozhodně to stálo za to. Obzvláště poslední kapitola se mi líbila. Kéž by si to vzali k srdci všichni lidé. NdGT je opravdu borec, jsem jeho velký fanoušek.... celý text

Waterloo: Historie čtyř dnů, tří armád a tří bitev 2016, Bernard Cornwell

Knihu jsem dostal do ruky skrze Vánoce. No a jelikož mám historii rád, zařadil jsem ji do pořadníku jako prioritu. Obecně je nutno konstatovat, že ač je to skutečně zajímavé, člověk se brzo v těch nejrůznějších přesunech jednotek, rozkazech a pohybu po území (byť velmi malém) hodně rychle ztratí. Ale což, určitou představu jsem si o té celé události odnesl. A ještě jsem si odnesl jednu věc: byla to příšerná jatka. Tohle si dnes (rozuměj – při soudobém anonymním válčení) nikdo nedokáže představit. Hrozné. Ale musím zdůraznit toto – těch lidí mi ani tak líto nebylo. Naopak mě mrazilo z neskutečného utrpení zvířat (jezdectvo). Protože ta k tomu přišla skutečně nevinně. Lidé jsou bohužel „ovce“ (dnes hodně skloňované slovo) a své protějšky zabíjejí a mrzačí od dob svého sebeuvědomění velmi často dobrovolně a s rozmyslem. A kolikrát do toho jdou i s nadšením. Takže tak. Ale tyto úvahy se sem nehodí. Spíš chci říct, že ta kniha pak vede i k takovýmto myšlenkám.... celý text

Vzpoura pražské kavárny 2018, Dominik Landsman

Osobně bych řekl, že toto pokračování je lepší než první kniha. Na druhou stranu - aby se člověk zasmál skutečně z plna hrdla, tak musí mít o trochu více nastudovanou současnou českou politickou scénu, než jak tomu je u mně. Ale co, Zemana znám, Babiše i Kalouska taky, tak jsem se pobavil. Popravdě nejsem moc nakloněn dělat si srandu z hlavy státu, ať už je jaká je, o to víc se mi nepozdával hned ten úvod. Jenže nakonec se vše v dobré obrátilo, takže jako jo, dobrý. A takovou bych tomu dal i známku.... celý text

Šest dnů Kondora 2010, James Grady

Film jsem kdysi viděl (už si ho ale nepamatuji), no a když jsem procházel knihovnou, nějak mi kniha padla do oka, tak jsem ji vzal. Je to rychlé čtení, nevidím v tom ale nijak kultovní záležitost. Musel jsem se pousmát nad nezbytným (a docela vykresleným) románkem hlavního hrdiny (i když, Robert Redford, no ani se té ženské nedivím) a snad i až příliš velkou rolí souhry náhod. To mi přišlo takové zbytečně umělé. Ale co, jak říkám, četlo se to dobře, nemám s tím problém. 6/10... celý text

Armády noci 1995, Norman Mailer

Podnět k přečtení tohoto románu mi naskytla návštěva Levných knih. No původně jsem myslel, že to bude poměrně rychlé čtení, ale dost jsem se zmýlil. Takhle náročnou záležitost jsem už dlouho v ruce neměl. Přinejmenším první část. Tolik abstrakce a sáhodlouuze rozvíjených myšlenek, to se prostě nedá. Nikdy bych neřekl, že budu louskat tři sta stránek celý dlouhý měsíc (respektive tři čtvrtiny knihy, zbytek byl naproti tomu velmi rychlý). Pro mě opravdu překvapení. Jistě si od Mailera ještě něco přečtu.... celý text

Cizinec v cizí zemi 1994, Robert A. Heinlein

Od RAH jsem přečetl před touto knihou Tunel do nebes (a musím říct, že se mi svým dějem - možná i svou větší vyspělostí, nevím - líbil víc). Stejně tak Hvězdná pěchota. Na Cizinci mi přišly zajímavé "božské" úryvky. A vůbec, kniha byla spíše než sci-fi více filozofického založení bych řekl.... celý text

Anarchokapitalismus 2018, Urza (p)

Pokud si dobře pamatuji z minula, kniha je většinovou kompilací (upravených) Urzových textů, které dosud visí na D-FENSu. Rozhodně krok dobrým směrem, ne všichni hledají četbu na netu. Co se týče vlastní knihy, nezbývá mi, než dát palec hore. Svět anarchokapitalismu by byl velice zajímavý, skutečně by mě zajímalo, jak by v reálu vypadal. I když bych byl spíš pro než proti, myslím, že se jedná o utopii. Nedokážu si představit, že by se podobný (byť mírový) přerod kdy mohl uskutečnit.... celý text

Příběhy Staré dámy 2013, Tomáš Macek

Na kole jezdím, knihu jsem dostal právě díky tomohuhle svému zájmu. Přestože jsem z celého pojednání znal tak dva cyklisty, bylo to zajímavé čtení. Člověk by neřekl, do jak brutálního závodu se před sto lety Frantíci pouštěli a v jaké podobě ho známe dnes.... celý text

Uspořádání světa 2016, Henry Kissinger

Kniha, kterou nepřečtete jen tak. Moc zajímavá elaborace o všech významných mocenských centrech světa a o jejich příspěvku ke směru, jakým se ubíraly a budou ubírat dějiny naší planety - skutečně udivující analýza historie a současnosti. To se musí nechat. Jen mi semtam přišlo, že je to psáno spíše pro Američany, než pro zájemce ze všech koutů Zeměkoule. Přeci jen je zde Amerika stavěna do role toho, kdo hraje první housle (a nebo mi to jen přišlo?). Ale že by to bylo neobjektivní, to se mi zase tvrdit nechce, to určitě ne. Zajímal by mě názor jiných.... celý text

Šunkový nářez 1995, Charles Bukowski

Oproti jiným románům, které jsem od ChB četl, je tento svým způsobem o dost vážnější, přestože klasicky svérázný. Popisuje zde, jak to vlastně všecko kolem jeho osoby začalo. A je to poměrně drsné.... celý text

Faktótum 2002, Charles Bukowski

Brutální záležitost. Nelze se odtrhnout, prostě obracíte stránku za stránkou, dokud není konec.

Chvalozpěv na Leibowitze 2007, Walter M. Miller

Původně jsem čekal něco na způsob postapo-survival románu, nicméně realita je dost jinší. Na originalitě a myšlence se mi to všechno vrátilo. Jedná se v podstatě o popis tří epizod na velice zobecněném pozadí zničeného světa - a co je na tom opravdu zajímavé je, že všechny tři příběhy mezi sebou dělí zhruba šest set let. Čte se to jedním dechem.... celý text