Pýchaaposudek
přečtené 59
Pouta
2018,
Delphine de Vigan
“Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli.“ (str. 110) Útlá, hutná, smutná. Pouta jsem přečetla na jeden zátah, prakticky proti své vůli. Původně jsem tenhle titul spisovatelky z nejoblíbenějších záměrně vynechala (stačila mi předsádka). Jenže se mi rafinovaně vnutil coby dárek od přítelkyně. Takové znamení a závazek v jednom, to už pak nejde uhnout. Bála jsem se, že to bude hrůza, že to bude těžké. Bylo!!! Hrdinové týraní a týrající, vědomě i jaksi mimoděk. V hlavní roli dítě nacházející útěchu v gradujícím alkoholovém opojení. Pokrytectví a nevšímavost generující frustraci a tragédii. Mechanismu jejich vzniku rozumí autorka dokonale. Pouta čtenáře trýznivě sevřou jak objetí špínou nacucaných andělských křídel. Kocháte se, jak úžasně ta ženské píše, a to umožňuje číst dál. I když se vám chce zároveň celou dobu zvracet. Jeden je fakt vděčný za to malé světýlko naděje, když závěrem probleskne záchranná folie. Čtení pro odvážné – a pro ty ostatní možná ještě víc.... celý text
