Pozde
přečtené 274
Linie krásy
2006,
Alan Hollinghurst
"Vždy jsem za to měl, že ctnost a vědění jsou větší dar než rod a jmění...." - Nickova replika z "Perikla" a jeho velký omyl. Knížka mě zaujala svojí neotřelostí, otevřeností a vykreslením thatcherovské Anglie a jejích poměrů. Velice inteligentní román; zajímavé popisy, skvěle vykreslené postavy. Takový způsob psaní se mi věru líbí.... celý text
Zalknutí
2009,
Chuck Palahniuk
Chucka člověk musí buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Ujetý není to pravé slovo, ale napadne vás jako první. Ale když prohlídnete vrstvu nechutností a perverzit, narazíte na krásné lidství s pochopením pro všechno a všechny a ve finále i dost optimismu. Moje páté a rozhodně ne poslední setkání s Palahniukem.... celý text
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Šel mi mráz po zádech, ale nemohla jsem se odtrhnout. Vznik totality a její prosazování, nastolení režimu, který vyžaduje poslušnost, omezení osobní svobody - vážně mě jímala hrůza. Četla jsem vydání s předmluvou od M. Atwoodové z roku 2017, kde píše, že inspirací jí mimo jiné byly i návštěvy zemí za železnou oponou, včetně tehdejšího Československa. V té době mi bylo asi deset a dodnes si vzpomínám, jak se třeba po prázdninách do třídy nevrátil spolužák a nikdo o tom nemluvil - prostě tam nebyl. Neexistoval. Když jsem to po cestě ze školy řekla mamce, tak se ohlídla, a řekla, ať nemluvím tak nahlas. Doma mi pošeptala, že spolužák i s celou rodinou emigroval, ale ať o tom nikde nemluvím. A takových vzpomínek mám víc. Bože, ať tohle nebo něco ještě horšího naše děti nezažijou.... celý text
Mrtvý na Pekelném vrchu
2014,
Juraj Červenák
Knížku jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy a byla jsem hodně příjemně překvapená. Samotný příběh je výborně vystavěný, krásně se čte, ale pro mě byly největším zážitkem slovenské reálie, protože z kraje, který je tak krásně v knížce zachycený, pocházel můj dědeček. Takže veliké nadšení a určitě ne poslední setkání s Jurajem Červenákem.... celý text
Přijde kůň do baru
2018,
David Grossman
Knížka pro mě byla: 1. zajímavá šachová partie, kde hlavní figury (minimálně král, dáma a kůň) zůstaly, aby nakonec dosáhly těžce vydřeného vítězství - pár pěšáků během hry (tedy stand-upu) padlo, ale bez ztrát to nejde. 2. Účinná vakcína proti bolesti (když člověk nahlédne peklo druhých, vlastní - občas malicherné "záležitosti" pozbudou intenzity). 3. Poznáním, co všechno na své děti přenášíme, i přesto, že je milujeme a snažíme se je ochránit před našimi běsy. Minulost svoji a i svých rodičů neskryjeme. 4. Skvělým čtením. 5. Dočítala jsem ji minulou neděli dopoledne na letišti v kavárně Starbucks a přisedl si k mému stolu (všude jinde bylo plno) nenápadný skoro hubený pán v brýlích. Vyndal si vlastní knížku ke čtení - v hebrejštině. Protože mám problém s oslovováním cizích lidí, nezeptala jsem se, jestli není David Grossman. No, jestli nebyl, tak to muselo být jeho dvojče. Tož tak.... celý text
Sedmá funkce jazyka
2017,
Laurent Binet
Tato knížka mi vyrazila dech. Původně jsem po ní sáhla z nostalgie a těšila se, že si zavzpomínám na léta strávená na fakultě a na všechny ty přednášky, testy, diskuze a zkoušky z lingvistiky, ale netušila jsem , že mě čeká TAKOVÝ nářez. Knížka má vtip, spád, neskutečný záběr, pokud jde o vědomosti a znalosti, a taky pořádnou porci drzosti. Klobouk dolů před skvělým překladem M. Markové. Vrcholový výkon! POZOR, SPOILER!!! Už jen začátek - "Život není román. Nebo by tomu člověk rád věřil." - tato neurčitost a nejistota, která je ztělesněná (nejen) v postavě Simona, kterého ve finále autor (který není vševědoucí) nechává převzít iniciativu a svým způsobem se podílet na vývoji dalšího děje, je geniální. Teorie Morrise Zappa (díky, Petře A. Bílku! až ve Vašem doslovu jsem si vzpomněla, odkud to jméno znám - "Hostující profesory" jsem četla totiž už více než před dvaceti lety :o) - o naivní záměně literatury se životem - to je literatura na třetí. Potom už jsem vážně nevěděla, co je fakt a co fikce a hltala jednu stránku za druhou. Dostalo mě, jak Binet často lže nebo neříká celou pravdu a jak to se čtenářem mistrně koulí (nejdříve se dovíme, že Barthes za čtvrt hodiny zemře a o dvě kapitoly dále nás autor postaví před skutečnost, že "za čtvrt hodiny však stále ještě mrtvý není", Umberto Eco tvrdí, že už přišel o hodnost v Logos Fraternitas a tak dále. Jakže to Binet napsal? Že správná a uvěřitelná lež musí obsahovat devadesát procent pravdy? Tak to teda sedí :o)))). Samotná existence sedmé funkce jazyka - jazyka a sémiologie jako novodobé nejmocnější zbraně, pro kterou stojí za to se bít, zabíjet, cestovat přes půl světa, je při existenci všech televizních debat a bůhvíčeho ještě asi nepopiratelná. Kdyby kniha byla bývala existovala už v době, kdy jsme studovali (kondicionál minulý - "ten nejhorší čas ze všech, čas lítosti"), asi bychom byli bývali přednášky z jazykovědy nebrali jako děsnou suchárnu a opruz. Ještě jedno malé mínus úplně na konec, abych jen nechválila: je škoda, že v knížce bylo poměrně dost sazečských chyb, což bych od nakladatelství jako je Argo asi nečekala.... celý text
