PosPol přečtené 269

Beze stopy 2023, Eva Brykner

Znáte prvotinu autorky Eva Brykner? Musím říct, že jsem mile překvapena! Nora má úžasný život. Dokud se z ní jednoho dne vlivem tragické události nestane vdova. Ještě se ani nestihne vzpamatovat ze smrti milovaného manžela a přijde další rána osudu - je připravena o to nejcennější, co ve svém životě má.... Krátký (188 str.), svižný thriller, kdy jsem do poslední chvíle netušila, kdo je vlastně pachatel a autorka po mně házela zvraty jeden za druhým jako šílený vrhač nožů! Celý příběh je protkaný paranoiou do té míry, že jsem podezírala snad každou osobu, která se tam jen mihla . Co mě bavilo, tak příběh je vyprávěný z pohledu několika osob, přičemž je použita forma ER. U syna Nory Maxe je ale použito ICH a navíc jeho pohled je velmi osobitě a uvěřitelně napsaný, jak bych očekávala od puberťáka. Je strašná škoda, že kniha neprošla redakcí, ale pouhou korekcí (vyšla samonákladem) a proto se zde často mění slovesné časy a autorka skáče z minulého do přítomného, aniž by si to uvědomila. Druhá výtka směřuje k psychickému onemocnění, které v knize je, nebylo však konzultováno s odborníkem a pro některé, kteří nemoc znají, nemusí být postava dostatečně realistická. Každopádně celkově knihu rozhodně doporučuji k přečtení a už teď vím, že další knihu od Evy si chci přečíst! Hodnotím 3,5 a jsem přesvědčena, že pokud si autorku vezme nějaké nakladatelství pod svá křídla, ještě o ní uslyšíme!... celý text

Ďáblík 2013, Mikael Niemi

Ufff, to byl zase jednou bizár. Mám dočteno a i když kniha nemá ani 200 stran, čas se vlekl jak sopel! Ve zkratce - kluk najde jakousi podivnou hmotu, z té cosi podivného roste, vzhledem asi jako žába a netopejr. Jednomu tvorovi ukousne hlavu, sežere ho, pak ho vysere a voilá! Domácí mazlíček je na světě. Ne, podruhé už číst opravdu nemusím. Jednu hvězdičku dávám za brutální konec, který mě jako jediný bavil. Je to pro čtenáře od 12 let, nejsem si jistá, jestli je to vhodné čtení, ale rozhodně by to, především kluky, stopro bavilo.... celý text

My všichni neřádi 2023, Amanda Foody

Kdo by neznal Hunger Games? A co když vám řeknu, že existuje ještě něco o level výš? Něco, co je nabušené naprosto dokonalou magií s jasně danými pravidly. Příběh, ve kterém jsou mladí lidé nuceni zabíjet se navzájem, rodina je posílá na jatka jen proto, aby měla příští pár let vysokou mágii? Sedm rodin v městečku Ilvernath jednou za 20 let, když vyjde Krvavý měsíc, vybere šampiona, který je vyslán do turnaje na život a na smrt. Jediný přeživší šampion pro svoji rodinu získá vysokou mágii, která už ve světě neexistuje, do příštího turnaje. Letošní ročník ale bude jiný - někdo vydal knihu se všemi podrobnostmi brutálního mocenského boje mezi znepřátelenými rody! Tohle byla skvostná, kulervoucí jízda! Recenze je na obě knihy této luxusní duologie, protože obě hodnotím 5/5, možná by se pár malých mušek našlo, ale ty odfoukl mágický vítr, co mi bral dech! Je to zatím nejlepší popis magického světa, s přesně stanovenými principy, co jsem dosud četla. Postavy jsou zcela nevyzpytatelné, ostatně v jiných recenzích je jim to vyčítáno. Ale lidi, sakra! Jsou to děcka, kterým ještě nebylo 18 let a najednou mají zabíjet ostatní vrstevníky? Když s některými celý život vyrůstali? Jak víme, co by se z nás v takové situaci stalo? Naopak, já jsem jásala nad zvraty, jak to bylo neustále všichni proti všem, zloduši projevili laskavost, ti "hodní" bez milosti vraždili, vznikaly nepředvídatelná pouta a ty zdánlivě pevná se rozpadla... Srdíčko mi plesá i dva týdny po dočtení jen si vzpomenu na tu nálož zoufalství, nenávisti, zrady, ale i lásky, naděje, empatie a především kamarádství. Tohle je rozhodně něco, co (pokud už nemáte) si musíte naježit pod stromeček. Obálky jsou stejně dokonalé jako příběh sám, Host prostě umí. Mimochodem ono přirovnání k Hunger Games není moc šťastné, ono v tom konceptu hry na život a na smrt to nelze vymyslet příliš odlišně. Při čtení jsem si na HG ani nevzpomněla. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí prvního dílu.... celý text

Vesmír rozhodl jinak 2022, Theresa Black

Taky jste měli někdy pocit, že nepatříte do tohoto světa? Že jste zkrátka na jiné planetě? Rivě život uštědřil spoustu ran, až zůstala úplně sama. A proto se rozhodne vzít si život. Jenže její poklidnou sebevraždu naruší neznámý krásný cizinec, co začne tvrdit, že je z jiného vesmíru a Riva mu musí pomoct najít jeho ženu, jinak její svět zachvátí chaos! Ale jakou motivaci může mít člověk rozhodnutý zemřít? Wau! Musím říct, že autorka napsala opravdu originální knihu! Jako správný fanoušek Marvelu jsem měla trochu obavy jak se popasuje s paralelními vesmíry a putováním skrze ně, ale až na malé detaily vše skvěle pasovalo a fungovalo. Riva mě od začátku dráždila svojí neochotou žít, ale chápala jsem jí. Její postavu jsem si postupně zamilovala, je drzá, urýpaná, sarkastická, ale zároveň i empatická a laskavá. Stejně tak mě bavil charakter Axara, záhadného muže, který se nikdy neusmívá, ale při jeho doteku Rivu zalije teplo a pocítí i chuť žít... Kniha řeší spoustu otázek a dilemat ohledně osudovosti a předurčeného života, jako i lásky, nenávisti, touhy žít či zemřít. V lecčem mi připomínala Půlnoční knihovnu a bavilo mě sledovat Rivu a její boj sama se sebou, zda se opravdu chce zabít. Trošku mě mrzel vztah mezi Rivou a Axarem, úplně jsem tam necítila tu chemii mezi nimi. Jak dopadne příběh je lehce předvídatelné, ale nevidím to jako překážku, originalita vystavěných vesmírů a jejich fungování to vynahradila. Závěr je hodně uspíšený, nevadilo by mi dalších 50-100 stran navíc. Celkově jsem velmi spokojená a knihu určitě doporučuji k přečtení. Hodnotím 4/5 a děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.... celý text

Deník bezdomovce 2022, Michal Pohanka

Michal by mohl mít spokojený život v relativním pohodlí, dobrou práci, rodinu. Jenže tohle všechno vyměnil za chlast a maty. Čtenář by ho možná i litoval, ale Michal vždycky zahodí pomocnou ruku a udělá ještě větší botu než předtím, takže to jde dost složitě. Ale on to zvládá litovat se sám. Ostatně jako většina bezdomovců a závislých. Ano, cesta ze dna je kurva těžká. Ale není nemožná! A ofrňovat se v takové situaci nad jídlem, podávanou pomocnou rukou či prací mi přijde absurdní. Na druhou stranu chápu, jak těžké je najít motivaci zkusit se z toho bahna vyškrabat. Zezačátku mě bavil Michalův humor, ale čeho je moc, toho je příliš. Po čase už mi to přišlo na sílu, vložené blogové články mě nebavily vůbec. Navíc autor skáče v čase, příběhu, nedozvíme se nic bližšího o jeho minulosti, celou knihu se nikam neposune, vlastně tak jako podupkává na místě, lituje se, rozjímá a vymýšlí, jak z patálie ven, načež se vždy rozhodne pro chlast a maty a přemýšlení o budoucnosti nechá na další den....... celý text

Přežila jsem 2007, Immaculée Ilibagiza

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

„Nenávist nikdy nekončí, Kláro. Nenávist je věčná. Přetrvá klidně za křivdy staré stovky let. Je jedno, že je dávno smyla krev, historie a prach. Podstatné je, že jsou v lidských hlavách. Tam křivdy neumírají. Nikdy. A vyvolávají nové křivdy. Říkala jsi to sama, Češi a Němci, učí se to ve škole. A oni si to zase říkají doma po svém. Že jsou tady doma a Čech je nepřítel. To se nikdy nezmění...“ Je počátek devadesátých let, proběhl pád komunistů. Chystá se odsun sudetských Němců, ale odejde jen část z nich. Část zůstane „doma“ a v pohraničí to tak začne vřít. Otevírají se staré křivdy, vztahy mezi lidmi jsou složité a napjaté. Situaci navíc zhorší vražda bývalého inspektora gestapa. Na knihu jsem se moc těšila. Možná se mi to stalo osudným, protože mě zklamala Jsem zvyklá vždy vypíchnout alespoň nějaká pozitiva, ale tady žádná nenacházím. Při čtení jsem se nudila, bylo zde příliš mnoho postav, které se jen mihly a byly nepodstatné. Ty, co byly podstatné zase byly zcela nevýrazné a bez jakéhokoliv charakteru, co by mě přiměl s nimi souznit, či vůbec cokoliv cítit. Co se týče hlavního hrdiny, tak to je exemplář sám o sobě. Redaktor, hrající si na detektiva a neustále narážející ksichtem na něčí pěst, popřípadě botu. Od autora, který napsal tisíce a tisíce stran nejen fantasy bych čekala barvitý popis prostředí. Zde jsem však neustále narážela na krkolomný slovosled a polovinu knihy snad tvoří jen scénky s kouřením a slova jako cikán, skopčák, skinhead... Postrádala jsem vlastně cokoliv, co by mě nutilo číst dále. Řádky mi šly jedním okem tam a druhým ven. Bohužel nefunguje ani páteř príběhu – odsun Němců, protože vlastně proběhl, jenom ne úplně. Čekala jsem zcela nový pohled na posametovou revoluci v sudetské oblasti, autor se však inspiroval skutečnými místy a osudy a tak jde příběh jen vlásek vedle reálné historické linie a nic nového mi neukázal. Hodnotím 1,5 a to za obálku, nápad a snahu sesumírovat ohavné události té doby a připomenout tak lidem historii trošku jinak. „Víš hovno o válce, vraždění Čechů, holokaustu i vypalování vesnic na východě nebo západě. Víš hovno o gestapu a všech posraných rasových teorií, o tom, jak zfanatizovaní Sudeťáci v osmatřicátém nakládali své české sousedy do dobytčáků, jak zabíjeli české četníky a pak snili o konečném řešení české otázky...“ Děkuji KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí knihy... celý text

Tři bonusové kapitoly k sérii Ranhojička 2023, Lynette Noni

Obojek 2023, Rosana Zvelebilová

Ahoj, ahoj. Jakou nejpodivnější knihu jste naposledny četli? U mě aktuálně vede Obojek! Už po přečtení Vrčící naděje jsem si říkala, že nakladatelství Canc se toho rozhodně nebojí a Obojek je zkrátka.... šílený, neuvěřitelný, absurdní, výjimečný a rozhodně abstraktní! Můžou mít něco společného srabácký důstojník ze druhý světový, co nezvládá svoji vlastní jednotku; pomocník číslo 68, který je vyroben v roce 2017 jako spotřební zboží, hračka pro nudící se lidi a levná pracovní síla; a nakonec Emouš - týpek, prošpikovaný piercingy skrz naskrz, co se v roce 3023 snaží dostat do šachty plné smrtících nástrah a ani smrt ho nemůže zastavit? Ano, i přes zdánlivou nemožnost se postupem času osudy všech tří protknou a můžu říct, že jsem do poslední chvíle netušila a furt jsem jen počítala roky, hledala souvislosti a přemýšlela, kam je ta Rosana všechny vlastně vede?! Musím říct, že jsem si oblíbila důstojníka, to jak mu nevadilo ukázat strach a dokázal si získat lidi na svoji stranu i bez agrese a násilí. Pomocníka 68 jsem nemohla na začátku vystát, prostě jen robot, co poslouchá na slovo. Ale prošel takovým progresem a kladl takové otázky, že nešlo jej nemít rád! Emouš byl ztracený kluk, co trpěl samotou, byť obklopen lidmi. Kniha se zdánlivě tváří jako brak, nic nemůže být vzdálenější realitě! Obsahuje tolik zajímavých myšlenek, odkazů na lidskou sobeckost, lačnost po moci a krutosti, až jsem si vzpomněla na Orwella. Tohle je totiž prapodivnost, doplněná o ještě roztodivnější ilustrace samotné autorky, kterou si musíte přečíst! Hodnotím 4/5 a to proto, že dvě třetiny knihy mě vystřelily z gatí, ale u té poslední jsem občas měla pocit, že mi něco uniklo a té filozofie bylo tolik, že by to i volka uvláčelo svojí lehounkou překombinovaností. Celkově jde ale o dílo hodné pozornosti, plné osudového předurčení, kanibalismu, nechutných scén, občasného znásilnění, nesmí chybět pořádné nakládačky, až krev stříká všude kolem! Zkrátka jak to my úchyláci milujeme! Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.... celý text

Zvrácené království 2023, Rina Kent

***** DOPORUČUJI RECENZI NEČÍST, POKUD JSTE NEČETLI PŘECHOZÍ DÍLY! ***** "Tvrdě tě ošukám ve všech možných pozicích a připomenu ti, komu patříš. Ojedu tě jazykem, vyprstím tě a vystříkám se ti do krku. Pak si navíc přivlastním tu tvoji panenskou prdel. Budeš celá moje. Každý. Poslední. Centimetr. Tvého. Těla. Jo a do celého světa budeš křičet, jak moc to chceš." Z takové zprávy bych měla výbuch smíchu, ale kdeže. Elsa pokaždé zvlhne. Vzrušuje ji majetnictví Aidena, který na každého kolem vrhá vražedné pohledy, aby jako pochopil, že je Elsa jen jeho! Autorka asi jede na dobrém matroši, protože chtěla badboye, nicméně to tak úplně nevyšlo. Aiden se ve třetím díle změní na ještě většího patolízala, co leze za Elsou jak ocas. Nechápu, jak jsem předchozí díly mohla hodnotit 4*, nejspíše mi vaječníky na chvíli doputovaly do mozku a byla to první dark romance, tak snad mě to omlouvá. Třetí díl série mi přijde jako patetický pokus o velkolepé zakončení. Jenže tady chybí doslova všechno! Přes 300 stran a z toho minimálně 200 jsem četla jen o nemravných myšlenkách, chtíči jednoho ošukat druhého a... Toť vše! Není zde už de facto vůbec škola a kamarádi se mihnou minimálně. Kim se objeví tak pětkrát a má problémy, ale co už, Elsa chce jen vyšukat mozek z hlavy, tak co by se zahazovala s kámoškou, no ne? Celá kniha se smrskla na dvě postavy, jenže místo jiskření jsem se červenala. Ne vzrušením, ale studem za autorku. Už jsem ale viděla nadšené ohlasy, takže třeba mi jen kniha nesedla. Jenže já nechápu kluka, co má trauma, neustále mu tiká oko a neví, co chce. Hraje si na mafiána, ale přitom je to jen chudáček, co se snaží ubližovat ostatním. A protože miluje a ochraňuje Elsu, tak tím padá i ten hlavní charakterový rys - být BADboy. A Elsa? Ta se během tří dílů stihla vypracovat na ultra slepku, která v hlavě má jen prsty, jazyk a penis Aidena... Hodnotím 1,5 a to proto, že linka z minulosti byla skvělá! To, jak si Elsa vzpomínala mě bavilo, až si říkám, že ty srdceryvné scény snad ani nepsala stejná autorka, jako ta co sepsala ty oplzlé a směšné sexuální scény... ***** SPOILER! ***** Kromě toho, že je celá kniha plná zázraků, např. střelíte někoho do srdce a on žije, nebo se někdo další po 9 letech zvedne z kómatu a vesele si žije dál (hej, řekněte to někdo Schumacherovi!), tak mě vyloženě nasral konec. Čekala jsem epickou bitvu těch dvou rodů, co se skoro vyvraždily a oni si na konci Jonathan a Ethan podají jen tak ruce a snad odejdou při západu slunce? Dark romance a skončí tím, že si Aiden vezme Elsu a čekají dítě? Happy endem to autorka úplně rostřelila. Až přijde apokalypsa a nebudu mít čím topit, tahle kniha půjde mezi prvními.... celý text

Kazatel 2019, Honza Vojtíšek

"Do těla se mu zakouslo tisíce rozdivočelých mravenců, rozlévali se jako voda z právě rozbité mísy. Nejprve se to zdálo i příjemné, ale když se ohnivé zuby dostaly hlouběji a pokryly prakticky celé jeho tělo, bolest zařvala naplno a sevřela ho ve smrtícím objetí." Co mají společného kazatel Řehoř z 15. století a mladík Gaben ze současnosti? Zpočátku nic, avšak posléze bude čtenář svědkem propojení osudů těchto dvou mužů, byť to zní neuvěřitelně a oba od sebe dělí stovky let. Jenže zlo, to nikam nepospíchá. Jako takové je nekonečné a má čas. Musím říct, že jsem byla uchvácena! A to jak příběhem, tak slovní zásobou, ale především gradací násilí a plíživou změnou v lidech, kdy se stíraly činy samotného zla s činy lidí. A vy si můžete klást otázku - je to opravdu ještě jednání té nenávistné, temné a brutální entity? Nebo je snad odkryto lidské nitro a jde o jeho nejniternější tužby ublížit? Nevadily mi dvě časové linie, neztrácela jsem se. Zároveň postavy jsou bravurně vymodelovány, včetně těch vedlejších. Autor také dokázal navodit ponurou atmosféru, kdy se do vás zatne drápek strachu a začne se rozlévat do celého těla, až se najednou bojíte zhasnout lampičku u postele... "Uprostřed mozku se mu rozsvítilo jasné prudké světlo a krůček po krůčku spalovalo další nervová zákoutí. Bolo mu úplně jedno, zda dřív zešílí nebo praskne. Chtěl jen brzký konec. Pohltilo ho to úplně celého. Psychická a fyzická existence se oddělily. Jejich vzájemná závislost padla. Tělo přestalo vysílat podněty, pouze řvalo bolestí a tlakem. Mysl se krčila v temném rohu o kus dál a hystericky vřeštěla, zbavena jakékoliv možnosti zákroku." Dle ukázek si všimněte, že Honza Vojtíšek je opravdu mistr slova a i kdyby příběh stál za hovno (což se naštěstí nestalo), bude vás bavit jen převalovat ta slova a mnohdy i archaismy na jazyku... Hodnotím 4/5 (přeci jen některé pasáže byly poměrně rozsáhlé a příliš vysvětlující) a děkuji nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy.... celý text

Kruté požehnání 2023, Emily Thiede

Alessa je ještě nezletilá vytržena z náruče své rodiny. Nesmí se s nimi stýkat, přijde o jméno a zůstane sama obklopena v sídle, kde se má naučit být Finestrou. Tou, která pomocí svého vyvoleného muže Fonteho porazí krutého boha s armádou scarebeů. Má to menší háček - Alessa zabíjí pouhým dotykem. Po třetí svatbě, za níž během pár dní následuje třetí pohřeb, se Alessa ocitá před volbou, kdo má být čtvrtým Fontem. Jenže kdo by se hrnul do chřtánu smrti? Kromě toho se objevuje fanatický dav, toužící po její smrti. Alessa si tak jako ochránce najímá Danteho - tajemného, tmavookého, rozcuchaného, sarkastického, tvrdohlavého a krásného muže, který má sám děsivou minulost. Zvládne Alessa porazit boha? Kniha má nádhernou obálku a poměrně originální příběh. Jenže první třetinu jsem četla pouze sebelítostivé výlevy Alesy, která dělá jedno blbé rozhodnutí za druhým. Následuje vyplnění knihy sarkastickou slow-burn romantikou, mezi Aless a Dantem to neskutečně jiskří a dovedu si představit číst knihu jen o nich dvou! Vtipné, kousavé a odzbrojující rozhovory, postupné získávání důvěry a víry v sebe samého.... Jenže když odstraníte tyto dvě postavy, nezbude absolutně NIC!! Ačkoliv měl tento magický svět potenciál, autorka vše zahodila na úkor Alessy a Danteho. Chybí jakékoliv vykreslení světa, podrobnější popis magie a především mi chybí vysvětlení jednání bohů a nějaká hlubší pointa. Hodnotím 3/5 a ještě nevím, zda se vůbec pustím do dalšího dílu... Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.... celý text

Dvě prázdná místa 2023, Zuzana Holčíková

" - Jenom ti chci ještě poděkovat-, vzpamatuju se. Než mě opět vyvede z koncentrace. - Od toho přátelé jsou, Nelo. A taky od toho, aby si pořád něco nepřipomínali, neměli pocit, že si jsou bůhvíco dlužní. Taky si pořád dokola neděkovali a nepřiváděli se do směšných situací. Prostě a jednoduše jsou. Nepřicházejí, ani neodcházejí. Ti praví zůstávají-." Volné pokračování knihy Hra na druhou mě bavilo! Ten posun autorky oproti prvnímu dílu je úžasný. Na konci prvního dílu se cesty Bena a o tolik starší Nely rozejdou. Jejich ne až tak náhodné opětovné shledání je rozpačité. Ben mezitím dospěl v rozumného muže a Nela si rovněž uvědomila spoustu věcí. Mimo jiné se začne rozhodovat sama za sebe a uvědomí si, že si zašlouží trochu toho štěstí... Kromě vývoje těchto dvou postav mě neskutečně bavil vztah dvou synů s Nelou! Každá mamka by si zasloužila takové dokonalé duše! Které jsou pro ni oporou když potřebuje a mají k ní respekt. Zároveň se mi líbila "moudra" tatínka Nely a jeho péče o dceru, i laskavá slova útěchy. Příběh je zasazen do zasněžených hor a já si myslím, že to je přesně ta kniha, kterou si chcete vzít v zimě do chatky, ke krbu, kdy si sednete do křesílka s vařícím punčem ve zkřehlých dlaních a věnujete čas sami sobě. Budete fandit Nele a Benovi navzdory velkému věkovému rozdílu, sledovat jejich vzájemnou přitažlivost i přes snahu držet si od sebe odstup... Knihu hodnotím 4/5, přeci jen mi občas některé pasáže přišly trochu vleklé a na můj vkus až příliš filosofické. Ale to bude nejspíše mým přílišným pragmatismem. Určitě doporučuji přečíst si pro pochopení oba díly. Děkuji Zuzana Holčíková za poskytnutí knihy.... celý text

Vetřelci v našich hlavách 2023, Daniel Pelikán

Co to děláš? Nemůžu dýchat! Mám černo před očima! Musím na vzduch! Kde je okno? Okno je přímo před Tebou. Vyskoč z něj! Ne! Dost! Vyskoč z něj! Nemůžu dýchat! Přestaň! Vyskoč z něj! Znáte pojem OCD? Obsedantně kompulzivní poruchu má do jisté míry v dnešní naprosto chaotické a hektické době snad každý, ostatně po depresi je to u nás nejčastější psychiatrické onemocnění. Tak schválně - kolikrát konkrolujete, zda jste zamkli byt či auto? Jestli jste vypnuli sporák? Máte nějaké nutkavé rituály? I takhle může vypadat OCD. Jenže zatímco většina z nás jsou jen přepracovaní lidé s plnou hlavou blbostí, co si nepamatují zda zamkli, Petr je vážně nemocný. V hlavě vede neustále rozhovor se svojí nemocí, která ho nutí mýt si ruce desetkrát po sobě. Která ho nutí kloktat vodkou, protože ty bacily v puse nějaká pasta nezničí. Nutí ho vyhazovat volské oko jedno za druhým, dokud není dokonale symetrické. A zatímco okolí vidí podivínského učitele, Petra sužují čím dál častější a hrozivější záchvaty paniky a úzkosti. Hlas v hlavě ho nutí k čím dál radikálnějším činům a on neví jak z toho ven. Kdo jsme toto nezažili nikdy nemůžeme pochopit zoufalství a beznaděj takového člověka. A to ani není cílem knihy. Ale můžeme si o tom přečíst a zamyslet se, jestli často neodsuzujeme druhé bezdůvodně a příliš rychle, aniž bychom se zamysleli, zda dotyčný jen nemá problémy, o kterých nechce, či nemůže mluvit. Děkuji autorovi za poskytnutí knihy, protože byť je její rozsah jen 80 stran, gradace Petrovi nemoci mě strhla a ke konci jsem měla chuť toho chlapíka obejmout a povzbudit. Celá kniha je pouze ve formě přímé řeči, koncepčně jde tak o unikátní dílko, které byste si neměli nechat ujít. Děkuji i za střípek naděje na konci příběhu, který může být pomyslným záchranným kruhem pro ty, jež OCD postihla.... Hodnotím 4/5 a určitě doporučuji ke čtení.... celý text

180 stupňů: Když se vám život obrátí naruby 2022, Lukáš Havlas

France řekl: "Náhoda je snad pseudonym Boha, když se nechce podepsat." A k této knize to pasuje zcela dokonale! Ta začíná kapitolami zdánlivě náhodných a neznámých lidí, jejichž osudy se však postupně začnou prolínat jako vlákna pavučiny až se střetnou. Kdo z toho ale vyjde jako vítěz? A kdo jako poražený? Příběhy čtyř spolužáků a jejich manželek mě vtáhly od prvních kapitol, ty jsou krátké, svižné a úderné. Každá mě svým způsobem zasáhla a donutila zamyslet se nad různými (nejen) sociálními problémy ve společnosti - od nevěry, přes vydírání, násilí, korupci, krádeže, bezdomovectví až po závažné nemoci a smrt. Byla jsem zvědavá, jak chce autor spojit tolik osudů do jednoho okamžiku a musím říct, že se s tím popral nad očekávání dobře! Vzhledem k rozsahu knihy a počtu postav je logické, že ty jsou trochu ploché a chybí jejich podrobnější popis. Ničemu to ale nevadí, ostatně to ani nebylo cílem. Tím naopak bylo ukázat, jak se může život náhle díky menším či větším chybkám otočit o 180 stupňů. A co se může z člověka stát, když mu jde o holý život, nebo jen o dosavadní luxus. Jediné, co mi na příběhu vadilo, bylo až příliš nadpřirozena, klinických smrtí, setkání na druhém břehu apod. Kromě toho, že mi přijde nesmysl po 20 minutách v klinické smrti návrat do života bez následků, tak mi právě toto nadpřirozeno kazilo dojem z knihy a občas narušovalo uvěřitelnost celého příběhu. Děkuji autorovi Lukáš Havlas za poskytnutí knihy. Hodnotím 3,5/5 a určitě doporučuji k přečtení, protože jsem si 180 stupňů užila.... celý text

Prežila som africké peklo 2023, Dominika Würll

"Na tváři jsem pocítila první úder, v hlavě mi hučelo a cítila jsem, jak pomalu omdlévám. Probral mě až pohyb, kdy mě převrátil na břicho. Připravovala jsem se na to, že mě přetáhne jako prašivého psa, ale to co přišlo, mě srazilo ještě více na kolena. Svůj obrovský úd strčil do mého konečníku a já jsem od bolesti vykřikla, což ho povzbudilo k dalšímu přírazu. Bolest mi procházela celým konečníkem a já jsem věděla, že mi ho minimálně natrhl." Tahle kniha rozhodně není pro slabší povahy! Ukázka výše je jen slabým odvarem toho, co vás v knize čeká.... Snem Aleny je podívat se do Afriky. Letí tam s kamarádkou a náležitě si užívá pozornosti jako bílá, štíhlá blondýnka. Často se chová neopatrně a jejím cílem je sbalit černocha, aby si potvrdila, jestli mají opravdu tak obří ptáky. Ano, Alena je poměrně lehkomyslná. V Africe se potká s Alexem, nasadí si růžové brýličky a slíbí mu, že se vrátí. Na Slovensku si jen vyřídí potřebné věci, podepíše smlouvu v agentuře na práci a odletí do Afriky. Zde ji vyzvedne cizí muž, ke kterému nastoupí a.... a Alena zjistí, co to vlastně je opravdové peklo na Zemi. Hodně silné dílko, psané na základě reálné zkušenosti jedné ženy, o to více je kniha znepokojivá a její čtení budí odpor, hrůzu, ale i lítost, zoufalství a beznaděj. Nechci spoilerovat, takže si knihu musíte přečíst, abyste věděli, co se Aleně přihodilo. Bohužel není jediná a věřím, že jen v tento okamžik se něco podobného děje tisícovkám žen, ale i dětí a mužům na celém světě. O to více knihu doporučuji k přečtení. "Střídali se na mně jako na nějaké žíněnce a mým tělem otřásaly další rány. Místy jsem upadala do bezvědomí byla jsem za to ráda, protože jsem aspoň na chvíli necítila bolest." Kniha je zatím pouze ve slovenštině, ukázky jsem si přeložila aby se mi lépe psaly. Vůbec mi to ale při čtení nevadilo. Hodnotím 4/5, občas jsem totiž bojovala s Aleninou neskutečnou naivitou a chozením v ústrety nebezpečným situacím. Děkuji nakladatelství Naše vojsko za poskytnutí knihy.... celý text

Záležitost s duchem: Mr. Ghost 2016, Marie Matušíková

Lady Aradia: Skutečný příběh české dominy 2021, Lenka Blažejová (p)

"Miluji ponižování úspěšných manažerů, právníků a nafoukaných zbohatlíků, kteří se tu přede mnou klepou strachy a vzrušením. V jejich flow stavu vědomí, stavu naprosté soustředěnosti, kdy pro ně neexistuje nic jiného než poslouchat mé příkazy a snášet mé trápení, jsem si mohla dovolit cokoliv. Proto ke mně jezdí. Pro ponížení, bolest a utrpení. Najednou to už nejsou ředitelé, lékaři, právníci, manažeři, ale jen ubohé nicky pro pobavení jejich Paní..." Lady Aradia se ke mně dostala ve štafetě a tak moc mile mě překvapila! Lenka Blažejová jako první v ČR založila sado maso studio a je tak trochu průkopnicí v tomto oboru. V devadesátkách to muselo být obzvláště obtížné, protože tolerance k čemukoliv, co se vymyká stereotypu a obvyklostem, byla ještě menší než dnes. Kniha je rozdělena na dvě linie - postupný příběh Lenky a jejího života, kdy jsem obdivovala její odvahu vystoupit veřejně a mluvit o tom v televizi (mysleme na to, jaká byla doba!). Její radosti, lásky, ale i strasti a potíže, které by nejednoho z nás dostaly na kolena. Ale Lenka se zvedla a pokračovala dál. Druhá linie jsou jednotlivé sexuální úchylky a popis na konkrétních lidech. Asi jsem nenarazila na žádnou sexuální praktiku, kterou bych už neznala. Některé mě pobavily, jiné znechutily, u některých jsem si ťukala na čelo. Např. pissing, fetiš špinavých nohou, hraní si na miminko, hrubé násilí aj. nikdy nepochopím. Ale neodsuzuji. Jsem ráda za takové knihy, které mi otevírají obzory a pomáhají pochopit, že odchylka od normálu není nic špatného a pokud tito lidé nikomu neubližují, není potřeba je soudit či se jim smát... "Myslím na to, že mi dáte klystýr, ale nepustíte mě na záchod. Potom mi zadek zašpuntujete análním kolíkem a na tělo mi dáte kopřivy a přes ně smršťovací fólii, aby mi nevypadly. A potom mě takto na vodítku odvedete na zahradu. Tam mě přivážete ke stromu a já budu muset čekat, až mi přivedete nějaké chlapy a ti se pak na mně vystřídají. A vy se mi budete vysmívat a ponižovat mě!" Ačkoliv je kniha dost bizarní a místy odpudivá, bavila mě. Čte se skvěle, kapitoly mají 2-3 stránky a jsou svižné, nenudila jsem se ani chvilku. Život Lenky je opravdu pestrý po osobní, i profesionální stránce a musím ocenit už jen tu odvahu jít s kůží na trh. Hodnotím 4/5 a mohu doporučit.... celý text

Hra na druhou 2020, Zuzana Holčíková

"Byla jsem hříšnice hříšná. Chovala se jako pomatenec. Vzrušená a nenasytná. Kdybych se na své poslední cestě úplnou náhodou ocitla před branami nebe, budu se opravdu stydět. Ne za to, co jsem provedla v této místnosti a s kým, ale za to, že jsem to udělat chtěla. Nebudu se omlouvat, nebudu se kát, nebudu se zpovídat ve jménu svých hříchů. To si raději stoupnu rovnou před brány pekla." Mezi skoro čtyřicetiletou matkou dvou dospívajících chlapců Nelou a devatenáctiletým Benem přeskočí jiskra. Nela se snaží bránit tomuto vzplanutí, vždyť by Ben mohl být jejím synem! Jenže větru a lásce holt neporučíš... Autorka postavila Nelu před nelehké rozhodnutí - rozum, nebo láska? Námět skvělý, ale knize příliš ublížila její strohost a krátkost. Má 176 stran a tak je spousta věcí nevyřčených, není zde žádné povědomí o čase či místě probíhajícího příběhu. Až příliš často jsem měla pocit, že mi něco uniká. Jakoby postavy měly nějakou tajnou komunikaci, které já nerozumím a tím pádem mi přišlo jejich chování nelogické, často až absurdní. Předpokládám, že se příběh odehrává dle jmen v ČR, ale projevy postav mi přišly poněkud zvláštní - považovat za přítele někoho, koho jsem znala na ZŠ a neviděla ho přes 20 let. Objímat se a líbat na tváře s někým, koho jsem viděla párkrát se mi také nezdálo... Stejně jako fakt, že Nela dokáže doktorovi navrhnout nový lékařský postup, to mi přišlo obzvláště nereálné. Moc děkuji Zuzana Holčíková za poskytnutí knihy. Bohužel jsem v knize postrádala chemii mezi Nelou a Benem, setkali se vlastně jen párkrát a mluvili spolu minimálně. Dost možná se Nela vícekrát viděla s Benovou matkou, která na jejich vztah reagovala opravdu netypicky. Reálně tak knize opravdu uškodila její krátkost, protože na rozvinutí postav a jejich vzájemných vztahů nebyl zkrátka prostor. Hodnotila bych 2/5, ale určitě bych ji nezavrhovala a dala jí šanci, kniha je milá a čtivá jednohubka, čtení mě bavilo a jsem zvědavá na druhý díl, který má skvělé ohlasy... celý text

Kapitánova čest 2023, Lucie Jehličková

Píše se rok 1851 a Frances se svým bratrem Ashleyem odjíždí z rodné Ameriky do Anglie za svými příbuznými. Frances už bylo dvacet let a pokud si brzy nenajde manžela, bude z ní stará panna. Když jde se svojí sestřenkou od věštkyně, cestou praští jistého muže dveřmi přímo do frňáku. Jaké je její zděšení, že tím mužem je kapitán Jack Mortimore - blízký rodinný přítel jejích příbuzných. Jejich vztah je od začátku napjatý, jiskří to mezi nimi stejně často jako si lezou na nervy, sarkasmus a jízlivost nechybí ani jednomu z nich. Příběh mě opravdu bavil, ačkoliv je lehce předvídatelný a chyběl tam nějaký wau efekt, nevadilo mi to. Vynahradily mi to skvělé hlavní i vedlejší postavy, jejich propracovanost a vazby mezi nimi. Zároveň mě uchvátilo prostředí viktoriánské Anglie, tamní příroda, uchvacující mořské pobřeží, kočáry tažené koňmi a honosná sídla, kde sluhové servírují vybrané pokrmy. Část příběhu se točí okolo lodí a stavby velmi majestátního parníku. A to mě opravdu moc bavilo, jako bych cítila vůni lakovaného dřeva, viděla pilně pracující dělníky a slyšela ruch velké loděnice. Skvělé bylo i zakomponování otázky otroctví, stejně jako nelehké postavení žen v této době. Knize dávám 4/5. Prý má být pro fanoušky Bridgertonových, které jsem nikdy neviděla ani nečetla, tak nemohu soudit. Ale za mě jde o skvělou oddechovku, autorka má překvapivě výbornou slovní zásobu a svižný styl psaní. Děkuji autorce za důvěru a poskytnutí knihy :).... celý text