PosPol přečtené 281

Vzácný druh 2022, Erik Hofstatter

Aurel: týpek, co si kromě obrovského traumatu z dětsví nese i malilinké tajemství. Lehce nechutné, perverzní a otřesné, ale co už... Zora: ženština, co leje první ligu a je jí jedno co, hlavně když to teče. Ale aby tento hřích smyla, maká v posilce a cpe se odporným tofu. Livie: divnodcera, desetiletá gotička, či snad opička? Tchýně: bábuška, ne nepodobna Babě Jaze. Když řekne Zoře: "Ty toho o mým synovi moc nevíš, co? Huso hloupá", je jasné, že to neskončí stylem alá Rosamunde Pilcher. Ne, dost bylo pošklebků a ironie. Jenže nic jiného ve mně tato outlá knížečka neprobouzí, sorry jako... Takový potenciál by měly jednotlivé vrstvy, jenže autor to na sebe napatlal jak čtrnáctka mejkap na první diskošku.... Náměsíčný člověk, co ohrožuje sebe i ostatní, ale nikoho nenapadne ho v noci zamknout? Šup tam s ním. Astrální cestování bez bližšího vysvětlení? Hoď to tam. Zabijou ti osůbku blízkou? Na to je prej dobrá whisky.... No ale to je přesně to, co od Zrnek temnoty čekáme, ne? Bizárek, náruč plná hnusu, ten nutkavý pocit na zvracení, tu touho zavřít oči, ale zároveň číst dál.... Takže jo, přesně tohle dostanete. Minimálně chuť žluči na jazýčku po trošce toho incestu a nebo scénce, kde maminka myje synkovi štangli. No kdyby mu bylo 4, nebylo by to divné, že? Jenže si přidejte 0 a už to taková sranda nebude... Co mě ale nejvíc dostalo? Popis menstruačního cyklu Zori: "Aurel se Zořina cyklu děsil, protože se měnila ve skřetici. V jednu chvíli byla jako plyšový medvídek, ve druhou kudlankou nábožnou po páření". Dámy, to neznáme, že ne? Každopádně zatím nejslabší z edice Zrnka temnoty - 2/5, ale tak to zkrátka chodí, zajímavé pro mě je, kolik lidí to ohodnotilo jako božské dílo. Ostatně ne nadarmo se říká - sto lidí, sto chutí....... celý text

neexistence 2022, Eva Pospíšilová

"Myslím, že nic na světě nemá smysl, Kennethe. Každá z těch posraných hvězd tam nahoře jednou zhasne". Vážení, tak tahle kniha mě vzala, zmuchlala do kuličky a zašlapala do země. Po jejím dočtení přemýšlím, jaký má můj život smysl a co tu vlastně dělám? Kurva! Elias je 20letý student. Kromě toho ale taky zasranej feťák, alkoholik, notorickej lhář. Ubližuje rodině, kámošům, ale asi nejvíc sám sobě. Chcete ho nenávidět. Ale prostě to nejde. Ty jeho patetické, rádoby filozofické kecy se vám nejenže budou líbit, ale zahryznou se vám do hlavy jako hyena do mršiny a nepustí. Hodně dlouho nepustí.... Oproti tomu Kenneth je 16letý mladík, nezkažený optimista milující svět. Když se tihle dva střetnou, budete svědky neskutečně oduševnělých rozhovorů stejně často, jako svědky debilních keců a tvrdýho šukání. Jo, to jsem neřekla? Hmm, tak vás varuji dopředu. Byla to pro mě výzva, protože porno gayů mě láká asi jako pohladit si dikobraza. Ale tady? Bože, tady mi nic nevadilo, hltala jsem stránku za stránkou a chtěla, ať ta kniha nikdy neskončí! Jenže skončila a kromě trapně vlhkých očí mi zbyla díra v hlavě a já mám chuť zalézt někam do jeskyně a počkat, až to přejde. Jestli vůbec.... "Přemýšlení o budoucnosti je jeden z důvodů, proč lidi umíraj v přítomnosti. Když myslíš na zítřek, těžko si všimneš, že proti tobě jede náklaďák..." Tuhle knihu budete buď milovat a nebo... milovat. Dát 10/10 lilků je víceméně jen nadbytečný úkon k něčemu tak zcela evidentnímu. "Říkám tomu neexistence, protože nakonec je VŠECHNO jedno. Stejně všichni chcípnem. A hvězdy vyhasnou". Tak se to má, vážení, s láskou. Nikdy nevíte, co s vámi udělá. Láska dělá z chytrých tupce a z hloupých krále. Když jste zamilovaní, všechno se může posrat, svět může být v plamenech, ale vám to bude totálně ukradený..... "Osud je takový zbavení se zodpovědnosti. Útěcha, že to, cos posralm vlastně ani nemohlo dopadnout jinak".... celý text

Nebe, na němž nesvítily hvězdy 2017, Rainer M. Schröder

Mám chuť zavrtat hlavu do písku, myslela jsem, že Němci byli poraženi a Židé žili šťastně až do smrti.... "Žid má za ušima. Zatímco my Angličani poctivě makáme a vyděláváme v potu tváře na chleba, Žid práci zaonačí tak, aby z toho vymáčknul tučný kšefty. Podle mě si to, co s nimi prováděl Hitler, zavinili z valný části sami." Knihu jsem četla týden, protože tolik zla a nenávisti si musíte notně dávkovat. Nikdy mě nenapadlo se zamyslet, jak žili Židé po válce. Že je nenáviděl celý svět, přestože se tvářil blahosklonně a přehazoval si je jako horký brambor. Najděte si na Google pogrom Kielce 1946. "Místní házeli židovské děti z balkonů, nemluvňatům rozbíjeli hlavy o zdi, ženy probodávali vidlemi na hnůj nebo bajonety, a ty, co utekly k blízký řece obklíčili a ukamenovali - a to pomalu, přímo se tím kochali". Ano, mluvíme o Polácích,kteří si s nacisty zažili své! Příběh je o Leah a Jannekovi, přeživších z koncetračních táborů, kteří se spolu po válce náhodně potkají v Německu, které je v troskách. Rozhodnou se přidat ke skupině Židů mířících do Palestiny - země zaslíbené. Najdete zde spousty postav, každá s vlastním pohnutým osudem, nevíte koho litovat dříve. Autor vás ani na chvíli nenechá vydechnout a hrne do vás fakta o internačních táborech, ne nepodobných těm koncentračním, politiku a historické události. "Jestli exituje Bůh, kde byl v posledních letech? Neslyšel ten křik z plynových komor a neviděl kouř krematorií?" Poté, co skupinka dorazí do Palestiny všichni zjišťují, že válka Arabů se Židy z této země udělala minové pole. Doslova. A tak místo zaslouženého života v klidu je čeká nekonečné martyrium boje o život a tvrdý, leckdy radikální až fanatický výcvik. Tenhle příběh je neskutečná nálož emocí, bolesti, nenávisti a zrady. Určitě jej doporučuji ke čtení, minimálně z důvodu rozšíření obzorů, protože jsem zjistila, že můj pohled na svět je mnohdy omezený... Bohužel ke konci příběhu už jsem se trápila, pasáže byly často vleklé a přijde mi, že se trápil ke konci i překladatel a editor, protože posledních 80 stran obsahovalo tolik překlepů, chyb a špatného překladu, že mi to kazilo dojem ze čtení. A na poslední stránce? Pocítila jsem osten nenávisti k autorovi a stekla mi i slzička, protože.... No však si to přečtěte sami. Hodnotím 3/5.... celý text

Osamělé srdce 2023, Mona Kasten

Rosie je obyčejná holka, které se splnil sen - vlastní malé studio, kde dělá rozhovory s kapelami a zpěváky. Když se jí konečně podaří domluvit na setkání s kapelou Scarlet Luck, je nadšením bez sebe. Do té doby, než se hned na začátku vše zvrtne a pokazí.... Rosie ja najednou vystavena nenávisti fanoušků kapely, setkává se s kyberšikanou, útoky na veřejnosti či přáním smrti. Kapela se pokusí situaci uklidnit a Rosie pozve na svůj koncert, kde se opět setká s Adamem. Ale ani tentokrát vše nejde dle plánu. Vždy jsem říkala, že nesnáším romaňtárny. Ale některým bych i udělala ve svém srdci místo. Kniha s Rosie a Adamem k nim patří. Rozhodně to není kniha, nad kterou budete vzdychat ještě za pět let a na níž vám spočinou poslední myšlenky před smrtí, avšak! Jako odpočinková a nenáročná četba je to skvělé, postavy Adama a Rosie propracované, přesto však obyčejné a všední se zcela běžnými problémy. Oba zlomení a zklamaní, najdou si k sobě cestu? Rosie i Adama si od začátku zamilujete, to vám slibuji! Nebyla to typická romaňtárna, navíc má otevřený konec (božeeee). Ale líbilo se mi prostředí "amerického snu", kdy se stačí znelíbit pitomostí a místo oblíbenosti a nabídek kamarádství vás čeká div ne lynčující dav a otevřená nenavist... Autorka nejen, že šikovně do příběhu zahrnula témakyberšikany, ale rovněž i problémy s alkoholem a postřehy, že ani všechny peníze světa z vás neudělají šťastnějšího člověka.... Zároveň mě kniha pohltila od prvních stránek a odložila jsem všechny povinnosti, abych mohla dočíst. Což se nyní vzhledem k otevřenímu konci zdá neuvážené. Určitě si pak přečtu druhý díl, protože evidentně autorka ví, jak psát a zaujmout.... celý text

Julie a žralok 2023, Kiran Millwood Hargrave

"Svět má sklony stávat se obyčejným, a právě proto jsem tolik zbožňovala to, co dělala máma. Když se na něco dívala dlouho a zblízka, nestávalo se to obyčejným, právě naopak, bylo to čím dál tím zajímavější. Žraloci, velryby, dokonce i mořské řasy...." Inu člověk si myslí jak je dospělý do té doby, než neodolá a koupí si knihu jen kvůli neskutečně úchvatné obálce. A tak si začne číst dobrodružný dětský příběh, tak obyčejný a prostý a..... A zjistí, že dětská dušička bažící po fantazii nikdy neodejde. Julii je deset let a spolu s otcem, matkou a kočkou Nudlí se vydají na letní pobyt v majáku, kde má otec opravit světla a maminka si nedala menší cíl, než najít vzácného žraloka grónského. Julii tak čeká léto plné dobrodružství, ale i útrap, neshod a průšvihů. Setká se nejen s novými přáteli, ale i se šikanou. Kniha ja tak krásně naivně napsaná z pohledu dívky, která je svědkem neshod rodičů kvůli neschválenému grantu na výzkum, stejně jako je prodchnutá nočním nebem plným hvězd, mořem plným neznáma.... Myslela jsem, že takové knihy už nejsou pro mě, že budou příliš prostoduché a obyčejné, ale ono je to přesně naopak! Skvělý způsob, jak uniknout ze všední reality a znovu se ve vzpomínkách vrátit k otlapkávání s novými kamarády a objevování celého světa. Takže doporučuji a dávám 5/5.... celý text

Dětské zoubky 2019, Zoje Stage

Hanna je sedmiletá holčička. Pro okolí rozkošné, miloučké a úžasňoučké stvoření. Až na to, že se rozhodla zabít svoji matku. Kniha obsahuje jen tři důležité postavy - Hannu, její matku Suzette a otce Alexe. Srali mě všichni stejně, pardon za výraz, ale každý z nich se choval zcela nenormálně. Hanna nenávidí svojí matku, ale zatímco před ní je zlomyslná, sadistická a manipulativní, před otcem je zlaté dítě, šikovné a nadprůměrně inteligentní. Takže samozřejmě Alex nevěří ani slovo Suzette, protože jeho dcera přeci nemůže být zlá! Ano, je to přesně ten typ rodiče, co když si ho pozve ředitel za to, že jeho dítě někoho šikanuje, udělá z dítěte ještě oběť. Teď už ale věděla, jak se jmenuje Hannina nová hra. Byla to hra Vyděsíme maminku. A proto bude schopná se bránit. I pod teplou sprchou jí ale při pomyšlení na její ďábelskou dceru vyskočila husí kůže. Vzpomněla si na bělmo očí zvrácených v sloup. I na to, jak tiše se k ní dokáže ve spánku připlížit Snaha vytočit, zničit či odstranit matku postupem času graduje a to, co ten malý satan začne dělat, to mi hlava nebrala. Stejně jako mi nebrala chování matky, kterou ani jednou nenapadlo nastrčit skrytou kameru, mikrofon apod. Áááááá! Normálně mít to dítě někde po ruce, tak by se mi v hlavě honily dvě varianty - buď šutr na krk a výlet k vodě, nebo zkusit narvat do babyboxu. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde jsem měla chuť vyrvat stránky a obřadně je spálit! Doháněla mě k nepříčetnosti, drásala nervy, zuby mám asi obroušené a nějaký ten trs vlasů se taky ocitl mimo své stanoviště Kniha mě dva dny fakt moc bavila, ale nemohu odpustit tolik nelogických reakcí a hlavně ten otevřený konec! Nesnáším je. Avšak přiznám se, že ke konci mi bylo Hanny tak na dvě vteřiny líto. Než jsem otočila další stránku. Dávám 3,5/5.... celý text

Ďáblův hřbet 2022, Honza Vojtíšek

"Z vlnící se tmy cosi vystoupilo a blížilo se k nim. Přímo do měsíčních paprsků, které z dosud temných odstínů vytáhly barvy a vymalovaly před nimi děsívy obraz blížícího se pekla. Bylo to vysoké, mohutné a ohyzdné..." Ocitáme se ve 13. století, na slovensko-moravském pomezí. Lidská obydlí se rozšiřují a tak tehdejší panovník Čák nařídí osídlit oblast zvanou Ďáblův hřbet. Tato dosud neobydlená divočina dělá svému jménu čest - nikdo nechce mluvit o tom, co se tam děje. Každý se při zmínce o tomto místě začne neklidně ošívat, zrak mu potemní vzpomínkami a hovor raději stočí k jinému tématu. Skupinu osadníků vede kapitán Tibor Lukavský, spolu s dalšími zkušenými vojáky. Poznáváme spousty postav karavany, včetně jeho mladého syna Jonáše a kněze Jilemnického. Zároveň souběžně se strastiplno cestou osadníků a jejich těžkému začátku v Ďáblově hřbetě sledujeme příběh Na. Zvláštní ženy, žijící samotné v chatrči uprostřed zlověstného lesa. Její příběh je krutý stejně jako "návštěvníci" z lesa, kteří ji častují svými návštěvami... Několik měsíců je v nově vzniklé osadě klid, ale to by nebyl člověk, aby si ve své domýšlivosti nemyslel na to, co není jeho a nebral si, co mu nenáleží. Následně se stáváme svědky naprosté fanatizace davu, v čele s Jilemnickým, jenž se pyšní svojí inkvizitorskou minulostí. Takže vám nejspíše dojde, jak asi dopadne střet nepřítomného boha s všudypřítomným zlem. Příběh je napsán honosným a květnatným jazykem, plným archaismů, ale zároveň je pojat moderně a rozhodně nebudete mít problém se začíst. Naopak, při absenci prznění českého jazyka jsem div nevrněla blahem. Kniha je brutální, ohavná a zvrácená - najdete tu incest, obcování, vraždy a násilí a o stříkající krvi a létajících střevech nemluvě. Zkrátka jak to v Goldendogu máme rádi. Byla jsem uchvácena příběhem ze 13. století, kdy teprve naše země vznikaly a utvářela se území. Zároveň mě dostal ten střet panensky čisté přírody bez poskvrnky s lidským zásahem. Souboj mezi člověkem a přírodou, kdy ještě byli vlci a medvědi na každém kroku a lidé neměli příliš účinné zbraně... Nelze dát jinak, než 5/5, poděkovat nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy a čekat, která další kniha v mém srdíčku zanechá ten zlověstný stín tajemna a neznáma a způsobí mi noční můry, jako jsem měla dnes... "Já som koza rohatá, do pou bokou odratá! Cupy, rupy, nohami, prekolem ťa rohami..."... celý text

Mrazivá náruč 2023, Jana Jánská

Víte, jak se říká, že je něco silný šálek kávy? Tak tahle je od Maryši.... Příběh začíná emotivními posledními chvilkami 17-ti letého Romana. Sledujeme, jak umírá poté, co ho někdo ubodá.... Pro jeho o dva roky starší sestru Valerii je to o to zdrcující, že možná mohla jeho smrti zabránit. Sledujeme vyšetřování Romanovi vraždy a mezitím nám autorka předkládá příběh rozpadlé rodiny Mrázových. Matka Marcela je kráva, že větší byste sotva pohledali! Její krédo? "Dala jsem těm harantům svoje nejlepší roky, proč by mi to nemohli vrátit?" A tak sledujeme srdcervoucí vzpomínky Val, která se od pěti starala o domácnost, vařila a později chodila na brigádu, aby vůbec měli peníze na jídlo. "Musela by totiž přiznat, že nemají peníze, pokud jim děda nepomůže nebo matka někoho neokrade. Že nemají co jíst, v čem prát, jak si zatopit, zkrátka vůbec nic. Že kradou svíčky na hřbitovech, aby měli večer světlo. Jako lednička slouží venkovní parapet ,a pokud je léto, tak nemají nic, co by se mohlo zkazit. Že perou oblečení ve vaně poté co se všichni vykoupou....". Matka ji nenávidí, protože v ní vidí podobu bývalého manžela a dává jí to náležitě sežrat. Pěstuje v ní pocit méněcennosti a viny. Měla jsem slzy v očích, tohle by žádné dítě nemělo prožívat! Val tak dostává nakládačku od života již v raném věku a snaží se toho ušetřit bratra Romana. O to větší je její zděšení, že byl zapleten do prodeje drog a chodil s dcerou feťačky a dealera. Oceňuji vhled do světa drog. Nebylo lehké číst o tom, jak je někdo schopný prodat své nezletilé dítě za drogy.... Kniha je psaná z pohledu Romana, Valerie, Marcely, detektiva Igora a dívky Romana Laury. Úžasné, číst příběh psaný z tolika pohledů! Jde o příběh plný smutku a bezdaněje, ale autorka jej prokládá střípky naděje a za to moc děkuji, o trochu to zmenšilo ten kráter v srdci, co mi po dočtení zůstal.... Nemohu dát jinak než 5/5 a jdu si kleknout za trest do kouta za mé neustálé podceňování českých autorů, protože Jana by směle mohla konkurovat zahraničním autorům!... celý text

Hřebec 2015, Alice Clayton

"Jako správná fanynka jsem přímo prahla po žádoucím spojení dvou hlavních hrdinů. Potřebovala jsem pulzující pilíř vášně, mamutí úd, zpupnou kobru, která by se odvážila zahrávat si s mou vaginální mangustou". Neptejte se mě, proč jsem se přihlásila do štafety na tuto knihu. Asi z nějaké vniřní potřeby sebemrskačství, ale možná jsem se radši měla přes záda líznout černoocasou kočkou. No nic, jedeme dál... Viv je blázen do harlekýnek a eroťáren (nečekaně). A tak neustále sní o kovboji, hasiči a dalších, probouzí se celá uvzdychaná, vlhká a čeká. No a jednoho dne zdědí ranč kdesi v Kalifornii, hupsne do letadla a vydá se vstříc dobroružství. Na farmě potká Hanka. To je kovboj, chodící s odhalenou mužnou hrudí, posetou kapičkami potu, v nichž se odráží snad i odraz Héracla. "Zazubil se na mě a já přísahám, že jeden sluneční paprsek se prodral mraky a zasvítil přímo na něj, čímž zvýraznil rysy jeho nádherné tváře a prozradil mi, že krása má lidské jméno a to jméno je Hank". Málo kýče? Pak počítejte s náloží opravdu kreativních slov jako Fešák, Frajer, Krasavec, Hřebec, Chlapák. Viv čte knihy s názvy jako Dva kopečky vášně, Vlk z ulice touhy, Třísla stvořená k laskání. Pokud ani teď nejste mrtví smích, přichází názvy mužského přirození. Mamutí úd už z hlavy nikdy nedostanu, stejně jako bagetu. Hank má paže jak dva hroznýše a jeho mužství stojí v pozoru asi tak 24/7. Už dlouho jsem se u žádné knihy takto nenasmála a děsí mě, jestli tohle je fakt snem každé ženy. No naštěstí Viv nakonec dojde prozření. Vlastně mi byla sympatická, je to správně ztřeštěné trdlo a bavila mě. Především její sebejistota, kdy neustále chválí svoje nohy a krásu až do nebe, ale jak přijde hezký chlap, ztuhne jak koza po ráně z výfuku.... Vlastně se divím, jaktože chlapi neuspořádali revoluce a tato dílka nepodpálili, protože jestli tohle ženský čtou, pak chápu ty nároky na chlapa. Knihu hodnotím 2,5/5, protože nemohu dát odpad, když mi dva dny zlepšovala náladu.... celý text

Kopírák 2023, Sam Holland

Nejočekávánější, nejděsivější a nejbrutálnější thriller roku! Tak to určitě, no. Tuhle knihu jste už viděli všichni, názor na ni mají dokonce už i ti, co nečetli. Po Znamenité mrtvole další kniha, dělící lidi na dva tábory, oba schopné si vrazit kudlu do oka kvůli opačnému názoru.... Dobrá, přeháním, já vím. Ale tolik emocí jsem už dlouho u knihy nezaznamenala. Nechápu, čím si zrovna tato zasloužila vystřelit prakem přímo na Měsíc. Upřímně, mnohem více jí to uškodilo, protože všichni měli obrovská očekávání. A ta... se jaksi... nenaplnila.... Kopíráka jsem četla ve společném čtení, jinak bych se do nákupu nehrnula, jak to má nálepku Bestseller, dost často je to pro mě výstraha Nebrat! A jen díky tomuto závazku jsem knihu dočetla, jinak bych ji bývala odložila hned v první třetině. Nic tam nedávalo smysl. Hlavní hrdinka Jess je na ránu, titul Matka roku by jistě nevyhrála. Stejně jako titul Manželka roku, kde se oba podvádějí navzájem a zatímco její manžel uhoří v baráku, ona už myslí na sex s jiným. Ale dobrá, každý se odreaguje jinak, to je v knize asi to nejmenší. Pojmenovat tři hlavní postavy Nate, Nav, Noah taky nebylo zrovna kreativní, stejně jako oslovování někdy příjmením, někdy jménem. Mnohem větší průser je totálně zpackaný překlad. U knihy roku bych předpokládala, že si někdo dá tu práci a zkontroluje to? Špatný (asi doslovný) překlad, kdy místo asociální čtete antisociální, krkolomný slovosled, nenavazující a dávající pramalý smysl. To, společně s naprostou neschopností policie, udělá z nadějného příběhu frašku. Autorka si příběh ohýbá jak potřebuje. A dobrá, abych nekřivdila, poslední třetina mě fakt chytla a bavila, chyb bylo méně a příběh gradoval. Snaha šokovat brutálními scénami se mnou nic moc nedělala, občas to bylo až moc na sílu. Vraha jsem si myslela, že znám od půlky knihy, ale ejhle - byla jsem mimo (což jsem vždy, takže nic potupného). Jenže pak to (znovu a opět) autorka zabije Epilogem, kde prostě všechno na třech stranách osvětlí, jenže to příběhu uškodí. Takže obálka luxusní, námět perfektní, ale u obsahu si možná autorka ukousla příliš velké sousto... Proto hodnotím 2/5.... celý text

Polské noční můry 2023, * antologie

Znáte žánr bizzaro fiction? Před touto knihou Polské noční můry jsem neměla ani ponětí. 18 povídek od 18 různých autorů. Každá o špetičku odpornější, každá svým způsobem výjimečná. Do Polských nočních můr jsem šla s lehkými předsudky vůči polským autorům. Zcela bezdůvodně a ano, velmi se stydím. Obzvláště po dočtení, kdy některé z povídek bych si klidně dokázala přečíst i v knižní, prodloužené, podobě. Kniha má nádherný a originální přebal, což se nedá říci příbězích v ní (rozuměj obsahově, ne kvalitou). Jak už je u Goldendogu zvykem, tak netečou proudem jen slzy, ale i spousta krve (včetně té menstruační...), hnisu a dalších tělesných výměšků. Takže ne, není to pro slabé žaludky a po jídle se to možná bude číst o fousek hůře. Zcela upřímně - některé povídky se mi nelíbily, pár mě jich dokonce nudilo. Ale naštěstí to byla menšina, tudíž to celkový dojem z knihy nijak nemění. U některých povídek jsem se dočkala takřka poetického pojetí a prostě ten překlad od Honzy Vojtíška tomu dodává šmrnc a sedne jak prdel na hrnec! (Říkám pořád, že překlad dělá knihu...) Najdete zde povídky ze hřbitovního prostředí, netradiční varianty klasik jako Baba Jaga či Ďáblova bible. Najdete zde zcela bizarní povídku Levička, ze které se mi tedy řádně navalilo. (A to už je co říct, hej?) Objevuje se zde tématika drog, znásilnění, týrání, vraždy, nadpřirozena, to vše mixnuté bizárem, který mozek zkrátka není schopen pojmout. Jako bonus po každé povídce jednostránkové povídání o autorovi daného příběhu. Ale přiznávám bez mučení, to mě nezajímalo a přeskakovala jsem. Knize dávám 4/5 a doporučuji všem, kteří si libují v příbězích plných strachu, zoufalství a beznaděje, kdy všude kolem je všeobjímající temnota a nikdy nekončí zlo...... celý text

Až za hrob 2022, Dean Koontz

Znáte ten pocit, když vás někdo majzne zezadu baseballovou pálkou, vy se probudíte kdovíkde, hlava třeští jako blázen, nechápete kde to jste a co se stalo? Ne? Pak je to kniha přímo pro vás, bažíte-li po tom, tento zážitek okusit.... Autor měl našlápnuto skvělým směrem - archea, tedy jaké si buňky věčnosti a nestárnutí, sen nejednoho člověka. Tyto archeabakterie uniknou z laboratoře, jejíž majitel neváhá celý komplex odpálit a všechny (93 lidí) nechat uhořet, jen aby si zachránil zadnici. Netuší, že ředitel Lee pár vteřin před výbuchem unikl. Miliardy archabakterií v něm začnou probouzet zvířecí pudy a vlastnosti a stává se nebezpečným pro svět.... A pak už vlna bizarností a absurdností jede jak tsunami. Objevuje se autistický chlapec Woody, který v 11 letech s IQ 186 nahackuje nenahackovatelné stránky. Jeho matka Megan, která musí nutně být reinkarnací Afrodíté, jinak si nedovedu vysvětlit, že po ní touží všichni muži knihy. A nesmí chybět pes. Miluji psy. Autor je taky miluje. Tak moc, že se zlatý retrívr Kippy stává jednou z hlavních postav. Kippy je součástí Mysteria, tedy jakéhosi spolku zlatých retrívrů, kteří pomocí Drátu komunikují. Rozuměj telepaticky. A Woody se, jako vyvolený, připojí na Drát a Kippy vycítí jeho ohrožení. Lee, měnící se ve zrůdu se rozhodl dostat Megan za každou cenu! Kdyby vám to stále bylo málo, autor vám nabídne desítky nicotných postav, zcela nahodile a bezdůvodně. Nabídne vám spousty nájemných vrahů, nálož korupce. Co vám ale nenabídne? Důvod, proč hlavní postava Lee zmizí ve druhé třetině knihy a objeví se na až konci. Důvod, proč se celou knihu nic neděje a vyvrcholení alá Rosamunde Pilcher je na posledních pár stránkách. A důvod, proč vlastně knihu napsal? Pokaždé, když už to vypadalo na alespoň špetičku napětí, to okamžitě autor smetl další nudnou pasáží. Knihu jsem dočetla s totálním sebezapřením a proto, že jsem to slíbila. Takže dávám 1/5, děkuji za možnost zúčastnit se štafety, ale na závěr se ptám: KDE JE SAKRA TEN EPICKÝ SOUBOJ CHLAPCE SCHOPNÉHO ZACHRÁNIT SVĚT A MUŽE, SCHOPNÉHO JEJ ZNIČIT? ... celý text

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke

Phil Pendletom má sedmiletého syna Adama. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ještě před pár dny syna neměl. Adam je normální šťastné dítě, na které se lidé usmívají. "Dokud Adam nezačal křičet, což také dělal alespoň jednou denně, protože to také byla součást jeho rutiny. Jen v tu chvíli se rodiče zakabonili, zabodávali do nich své pohledy a pomláskávali, že ten sladký chlapeček už tak sladký není, a spěšně odváděli ratolesti od toho monstra ve středu davu. Phil dokázal myslet pouze na to, že kdyby jen trochu tušili, čeho je kluk schopný, také by křičeli...." Knihu jsem si vzala do vany. Z té jsem vylézala zmrzlá na kost, varhánky na prstech bych mohla dělat otisky do sádry. Jenže jsem to ani nevnímala, protože mě Kyselé bonbony zcela pohltily. Během čtení jsem byla zprvu zmatená, poté zcela frustrovaná a skončila jsem (jako obvykle u Zrnek temnoty) s ústy dokořán.... Neotřelý námět, úžasný spád příběhu, bravurní kombinace hororu a sci-fi, dechberoucí zápletka a mrazivě ironický závěr. Ano, tak všechno tohle najdete na pouhých 96 stranách! Nelze jinak, než opět doporučit ke čtení - dávám 4/5 a pozor na kyselé bonbónky, nikdy nevíte, co za peklo vám chvilka slasti v ústech přinese........ celý text

Ocelová princezna 2023, Rina Kent

"Ležela tam spoutaná a roztažená. Připravená pro mě. Vzhlédla ke mně s očima plnýma slz, vzteku a strachu, a já měl co dělat, abych dokázal odejít. V tu chvíli mě totiž lákalo rozbrečet ji víc. Ublížit jí víc. Zlomit jí víc. Namlouvám si, že ve skutečnosti jí ublížit nechci. Že Elsa je hluboko uvnitř výjimečná. Ale čím více se mi zarývá pod kůži, tím víc ji toužím zničit". Znáte žánr Dark Bully Romance? Neměla jsem ponětí, že něco takového existuje a.... že se mi to bude líbit? V prvním díle jsem bojovala s neskutečnou šikanou a ponižováním Elsy. V tomhle díle jde autorka ještě dál - někdo by to nazval znásilňováním a týráním, ale prý se tomu říká právě dark bully romance. Druhý díl je ještě krutější, ještě vášnivější a ještě zvrácenější. Elsa začíná zjišťovavat, že noční můry jsou vzpomínky na již vymazanou minulost. Že NE pro Aidena neznamená ne. "Aiden žádné srdce nemá. Můžu být naivní blázen a snažit se ho najít, ale jeho nitro je plné ostnatých drátů". Postavy zde rozhodně nejsou ploché, ale naopak výrazné, překypující emocemi a rozervaností nitra. Zapomeňte na pohádky o princi na bílém koni. Zapomeňte na dogmata o lásce. A především zapomeňte na šťastné konce.... Aiden je totální sociopat se zcela pokřiveným charakterem a bez jakýchkoliv zábran. Musela jsem se oprostit od myšlenek že takhle by to být nemělo, protože jinak bych knihu musela odložit. Autorka sama upozorňuje hned na začátku, že to není romantický příběh a není vhodný pro každého. Elsa mi přirostla k srdci, rozhodně knihu nemohu označit jako klasický erotický brak, protože příběh o mocnářských elitách na pozadí a jejich temných hrách, co ubližují a zabíjí, mě pohltil. Dávám 4/5.... celý text

Snaž se nedýchat 2017, Holly Seddon

V roce 1995 nastoupí patnáctiletá Amy do auta ke svému tajemství. O pár dní později se najde brutálně zmlácená na pokraji smrti. Bohužel upadne do kómatu a případ se odsouvá pro nedostatek důkazů. Přesouváme se do roku 2010, kdy novinářka Alex chce udělat článek o lidech ve vegetativním stavu a narazí na Amy a její příběh. To by nebyla novinářka, aby do případu nezačala šťourat. Najevo začne vyplouvat špína a informace, které by někteří radši nechali i nadále pohřbené. Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav a každá má své problémy. A ačkoliv už jsem alergická na hlavní postavu - alkoholika, k Alex to sedí a do příběhu její problém zapadá. Její závislost je už na takovém stupni, že se v noci pomočuje a neví, co dělá. Bylo zajímavé sledovat vývoj této postavy. Neméně zajímavé bylo sledovat i myšlenky Amy, kterou už všichni pohřbili, ale ona tam někde stále ještě je. Nedávno jsem četla knihu Zachránila mě slza a od té doby vnímám lidi v kómatu zcela odlišně. Autorka navíc spolupracovala s organizací zabývající se výzkumem a vyprávění je tak hodnověrné. Na to, že je to prvotina autorky, tak skvělé zpracování! Nenudila jsem se ani chvíli a kdo je pachatel jsem celou dobu hádala. Jediné co bych vytkla je, že pachatel nedostal moc prostoru v knize, nebylo vysvětleno proč to udělal a ani jeho další činy Vidím to na 4/5.... celý text

Hate List 2018, Jennifer Brown

"Nemohla jsem se pohnout, uši mi zacpala rána z pistole, oči mě pálily, v krku mě škrábalo. Nic jsem neříkala. Nic jsem nedělala. Jen jsem tam stála a sledovala, jak Kline leží na boku a chvěje se". Valerie je jednou z mnoha studentek střední školy. To se ale změní 3. května 2008. "Střelba začala, když se studenti připravovali na první hodinu, a zanechala po sobě nejméně šest mrtvých a nespočet dalších zraněných..." Valeriin přítel Nick zastřelí spolužáky, postřelí Valerii a spáchá sebevraždu. Příběh, který se následně rozvine rve člověku srdce. Následující kapitoly popisují vyšetřování Valerie a její vinu na vraždách. Policie nalezne Hate list, kde jsou jména obětí. Seznam ja napsán Valeriinou rukou.... Jak ale vysvětlit okolí, že nevěděla, co Nick chystá? Že doopravdy nechtěla nikoho zabít? Příběh je úžasnou ukázkou toho, kam až může šikana zajít! Nick i Valerie jsou vpodstatě obětmi šikany. A ačkoliv to nijak neospravedlňuje vraždy, je v tom určité poselství, kam až může taková šikana vyeskalovat, pokud ji lidé přehlíží, či se na ni sami podílí. Při čtení mi bylo nesmírně úzko z toho, jak nikdo Valerii neposlouchal, jak ji každý obviňoval, jak byla rozervaná vevnitř na kusy a nikdo jí nepomohl! Že ji odsoudilo okolí bych pochopila, Nick je mrtvý a lidé potřebují obětního beránka. Ale to, jak se k tomu postavili rodiče, tak z toho se mi chtělo zvracet. Vlastně se k ní chovali snad nejhůře, matka z ní udělala div ne teroristku. Ačkoliv byly příběh i pointa úžasné, kniha promarnila svůj potenciál, některé části se opakovaly, přeskakovaly beze smyslu v čase a celkově je příběh vystavěn spíše pro mladší generaci. Každopádně sice dávám 3,5/5, ale i přesto doporučuji ke čtení a to především kvůli zamyšlení, že každá akce má svoji reakci a je důležité věnovat pozornost okolí, protože těmto situacím lze často předcházet.... celý text

V pekle jsme všichni Hébert 2023, Madla Pospíšilová Karasová (p)

"Jsem troska. Bojím se lidí. Bojím se všeho. Šumění sprchy ve mně vyvolává pocit na zvracení. Když někomu upadne příbor, instinktivně se sehnu, protože očekávám ránu. Jsem alkoholik. Umím se sotva podepsat a zvládnu přečíst pouze své jméno. Mám noční můry, ze kterých se občas počůrám....." Marcus měl krásné a spokojené dětství. Avšak pouze prvních šest let života. Poté, co odvezou jeho maminku do nemocnice ji už neuvidí. A poté, když si pro něj přijdou přísně a slizce vyhlížející lidé, už ani tatínka a sestry neuvidí.... Otec ho v dobré víře nechá umístit do sirotčince. Zlé věci se začnou dít již cestou do místa umístění. Je to ale nic v porovnáním s "péčí" jeptišek, které zdejší ústav vedou..... "Vypnul jsem záda, jak jen to šlo, a tlačil ramena dolů, protože jsem se bál, že mi zase budou ubližovat. Začaly mi téct slzy, nemohl jsem tomu vůbec zabránit. Jeptišky by přece měly být hodné, modlit se a starat o nemocné a nemohoucí...." Oceňuji především věrohodné vyprávění ze strany malého kluka, který věci chápe a popisuje zcela odlišně od dospělého člověka. Po dočtení knihy vám jeptiška z hororu Sestra bude připadat jako milá sousedka, oproti bestiím, které vedou ústav. Je to již několikátá kniha z edice Zrnka temnoty, ale zatím nejhorší po emoční stránce. Není tak brutální jako jiné, ale přesto se vám chce brečet. Žádné dítě by nemělo trpět. A už vůbec ne bezdůvodně. Autorka dokázala na pár desítkách stránek rozvířit neskutečnou paletu emocí, od lítosti až po čistou nenávist. Zároveň to není zcela temné dílo, moc děkuji za střípečky naděje a občasného probliknutí světýlka na konci tunelu.... Co na této knížečce o 114 bylo zcela nejhorší? Fakt, že byla sepsána podle skutečných událostí! Zjistíte, že nejvíce hororové a děsivé nejsou příběhy s nadpřirozenem, ale jsou to právě ty s lidskými monstry.... Představa, že to, co si prožil hlavní hrdina si prožily desítky a stovky dětí během let 1936-1959 v kanadských sirotčincích přinutí člověka zamyslet se nad zvráceností světa a utrpením, které pro některé tento svět představuje.... Opravdu doporučuji k přečtení, protože jsem nadšena z konceptu krátkého čtení a přitom takové propracovanosti a rozmanitosti příběhu. Dávám tedy 4,5.... celý text

Pouť k branám Orientu 2023, Nicolette Havlová

104 dní 2.025 km 800 hod chůze 6.582 g na zádech 2.733.750 kroků 50.000 Kč Odvážná 21letá Nicolleta se rozhodně vyrazit z Havířova do Istanbulu. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby si neusmyslela, že půjde pěšky. Čekala jsem itinerář každého kroku, ale kdepak, Nicol si prostě dala trasu Havířov Istanbul a jedinou podmínkou byla civilizace každé 4 dny na doplnění zásob. Okolí jí odrazuje s hrozbami jako nikam nechoď, unesou tě, zabijou, znásilní, prodají na orgány, budou žádat výkupné apod.Její heslo při přípravě? Smrt jsem při přípravě musela přijmout za svou I přes odrazování se tak vydává na svoji cestu. Jak sama píše: Je třeba najít svůj střed, zklidnit své nitro, reorganizovat žebříček zborcených hodnot. Vezme svůj šestikilový batoh a vyrazí: Úděl poutníka je putovat i přes všechny strasti, aby se s vděčností mohl kochat krajinou. S vědomím, že zrovna tady a teď je správně. Celé putování je proloženo krásnými fotografiemi a různými zápisky z minulosti. Ostatně bolest z minulosti je jednou z pohnutek putování Nicol. A jsem ráda, že o těchto tématech otevřeně píše. Během cesty přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko potkává různorodou směsici lidí, kteří mají jedno společné neuvěřitelnou pohostinnost a zvídavost. Čím méně toho mají, tím více dají. Popisuje však i útrapy cesty jako střevní potíže, puchýře, záněty svalů, spálenou kůži. Když však píše o objevení medvědích stop, setkání s agresivními pasteveckými psy v Rumunsku, či lezení do různých objektů, tak mě upřímně docela mrazilo. Kromě úchvatných fotek je kniha protknuta moudrými myšlenkami, které bych nečekala od tak mladé slečny a ještě v její úplně první knize: Jsem jen zrnko písku na Gobi, zcela nepodstatná, a to především v porovnání s širým vesmírem. Z dílka cítím pokoru, uvědomění a především úctu k životu! Tu její samomluvu během cesty jsem si rovněž užívala, potutelně se usmívala a když ke konci knihy nalezne nečekaného parťáka no nebudu lhát, oči jsem měla vlhčí více než obvykle. Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale zcela nečekaně mě fantasticky nadchla! Asi jsem doteď měla za to, že cestopisy píše jen Zibura, u jehož knih znám akorát překrásné obálky. Cestopis jsem vlastně nikdy nečetla. Jedinou vadou na kráse je můj skepticismus a paranoia, mladá a krásná holka vleze k chlapovi do auta, do baráku apod. Nevím, zda to je odvaha, či nerozum. A také výběr fotek, přeci jen při takovém množství jsem čekala např. více z Turecka.... Kniha jako celek je ale skvělá, takže dávám 4,5/5.... celý text

Pak ses objevila ty 2023, Helen Paris

Příběh Annabell se odehrává v městečku Lynnwood Falls, kde vlastní kavárnu v pařížském stylu - provoněnou vanilkou, skořicí, hřebíčkem a pomerančovými květy. Sotva se ale vyrovná se smrtí matky, zjišťuje, že dost možná o svoji vysněnou kavárnu přijde. "Pomyšlení, že se bude muset najednou vzdát všeho, co s takvou snahou vybudovala, jí rvalo srdce" Když jednoho dne uvízne ve vánici, objeví se Will. Ten, který jí kdysi zlomil srdce a na kterého má i po tolika letech vztek. Pomůže jí nejen ve vánici, ale začne se zabývat i smlouvami na kavárnu. A aby toho nebylo málo, vrátí se z vězení Jay, bratr Willa a najednou se Annabell a Will potkávají častěji, než by oběma bylo milé... Kniha je skvělá oddechovka, kouzelný, sněhem zapadaný Lynnwood Falls, plný úžasných a milých lidí. Místo, kde každý zná každého a v nouzi si všichni pomáhají. Zdá se vám to trochu kýčovité? O tom přeci ale romantika je - jednoduchý příběh s dobrým koncem. Ideální kniha na vypnutí. Nejvíce jsem si oblíbila Jaye, který ukazuje, že i původně zlý feťák se může změnit, když mu jeho okolí dá prostor a důvěru. Jedná se o druhý díl série Lynnwood Falls, ale není nutné číst první díl, ačkoliv se zde postavy z prvního dílu objevují, díly na sebe úplně nenavazují. Ale určitě se chystám i na první díl. Knize dávám 4/5, hvězdičku strhávám za občasné nelogické chování Willa i Annabell, jakoby si nechtěli dovolit být štastní.... celý text

Billy Silver 2022, Daniel J. Volpe

Krev, hovna a fet. Tři slova, jenž odkrývají svět. Svět, co pln je hnusu a zloby. Kde nechceš být za žádné doby.... Billy není jen feťák. Billy je totální sráč, kterého budete nenávidět od prvních stránek. Pro trochu fetu udělá cokoliv. Jeho chování je otřesné, avšak zcela odpovídající individuu s usmaženými mozkovými závity... A tak když jde s absťákem po ulici chvíli poté, co zmlátil svoji holku do bezvědomí a všimne si cedule Platíme za tetování! netuší, že už jistě udělal lepší rozhodnutí v životě... Že nakladatelství Golden Dog nevydává knížky pro dámičky, to už jsme pochopili. Knihu s jejich nálepkou si rozhodně nevezmete na nedělní počtení s bábrlinkama v důchoďáku. Takže pokud jste outlocitné duše, sáhněte radši po něčem sladším, než je kniha plná krve, hoven, hnisu, kusů masa, blitek a dalších. Nemáte zač :D . Martin Štefko, který překládá některé knihy z edice Zrnka temnoty je Pan Překladatel, protože překlad je zcela bravurní a dílo vystřeluje do výšin. Kniha má 105 stran a je fantastické, že autor na tak málo stránek narval tak moc emocí, zvrácenosti a zvratů. Nenudila jsem se ani jednu malou chvíli, spíše jsem kočírovala svůj žaludek a přemýšlela, co za hnus ještě přijde. Jako taková dietní příručka je kniha vskutku skvělá :D . Co oceňuji, je vykreslení postav na okraji společnosti, nehygienické podmínky, v nichž spíše přežívají než žijí a dotknutí se tématu jako je kuplířství, prodej a užívání drog, týrání druhých a další. "Vstaň, padej ven, šukej, hul a vše opakuj!" Zkrátka další z odporností z edice jménem Zrnka temnoty, co si vaše temná, zvrácená duše musí přečíst. "Každé křupnutí přineslo chuť krve a hoven. Michelinské menu..."... celý text