petra.kosiky
přečtené 176
Maigret na tenkém ledě
1992,
Georges Simenon
Snad taky znáte příběhy komisaře Maigreta namluvené Rudolfem Hrušínským. Jedny letní prázdniny vycházely na Českém rozhlasu 2 na pokračování. Pan Simenon umí tak barvitě vykreslit postavy, prostředí, popsat atmosféru. Ani bych nechtěla ty příběhy vidět zfilmované, ztratilo by se to kouzlo zamlženého přístavu, vůně moře, nebyla by cítit stále hořící komisařova dýmka... Aspoň malý úryvek: str. 241: "A opravdu, Maigret se v tom prostředí necítil ve své kůži. Příliš harmonické okolí s příliš klidnými liniemi mu nesedělo. Úpravné tenisové dvorce, vypasený šofér, leštící přepychovou limuzínu - všechno mu to začínalo jít na nervy, a nebylo to ze závisti, protože mu taková malichernost byla cizí. Můstek se skákacími prkny a loďkami upoutanými kolem, bazén, tvarované stromy a čisťoučký písek alejí patřily ke světu, do kterého vstupoval jen nerad a kde si připadal jako slon v porcelánu."... celý text
Zbabělci
1966,
Josef Škvorecký
Objevila jsem ve Zbabělcích klasiku, která mě z neznámých důvodů úplně minula. Jsem nadšená! Fascinuje mě hlavně skutečnost, že byli napsáni tak krátce po válce a že jsou, určitě i díky tomu, tak přesvědčiví, uvěřitelní. Jak nepřehledné muselo být pro mladého člověka dospívat během války. Jak vzrušující účastnit se. A jak frustrující tušit, že po válce se "to zvrtne" špatným směrem. Přečteno o letních prázdninách 2020 se zatajeným dechem. (Douška: kolikrát mě během čtení napadlo, jak jasně musel mít autor příběh uspořádaný v hlavě, než se pustil do psaní. Jakoby v něm nebylo ani slovíčko navíc. Prvotina. Úžasné!!)... celý text
Ela a dobrá víla
2014,
Darcey Bussell
Knížečku jsem přečetla dcerce o dovolené (při nečekaně dlouhém čekání v restauraci na oběd), protože se jí nechtělo o prázdninách číst a má ji po prázdninách vrátit kamarádce :-). Byla jsem ale mile překvapená - jazyk (překlad) příjemný, čtivý, příběh se odkazoval na známou pohádku O šípkové Růžence, ale přesahoval do dnešní doby prostřednictvím tance a tanečních kouzel a měl, jak už bylo v komentářích napsáno, myšlenku, několikrát zdůrazněnou a připomenutou. Každý by měl dostat druhou šanci, resp. první pohled nemusí vždycky platit. Ne každá obzvláště současná dětská knížka předkládá dětskému čtenáři takto přehledně a srozumitelně nějaké poselství, byť sebejednodušší.... celý text
Rozhodnutí
2016,
Zdeňka Jordánová
Již několikátá kniha od paní Jordánové, kterou jsem zhltla. Obzvláště inspirativní pro mě byla Tvoje dítě jako šance pro Tebe. Těžko z knihy něco vybrat, těžko něco vypisovat. Stojí za přečtení celá. Pro nás, kdo tápeme, zcela jistě, pro ty, kdo jsou již na správné cestě, snad jako utvrzení. A přeci jenom, alespoň dvě věty ze závěru knihy: str. 177: "Největší přitažlivost v partnerství způsobuje duchovní soulad každého z partnerů. To, že každý z nich dělá to, co miluje, a je spokojen se sebou samým."... celý text
Kočičiny kocourka Damiána
1971,
Václav Čtvrtek (p)
Čeština je tak kouzelný jazyk a pan Čtvrtek je prostě kouzelník. Tak nápadité příběhy, tak nečekané obraty, tak košaté vyprávění. A přitom srozumitelné, milé, mírné, vtipné. Knížku jsem sehnala v antikvariátu po internetu a jsem za to moc ráda. Tady je kousíček z pohádky DAMIÁN a mouchy s baterkou (str. 24, když se koucourek Žužlík rozhodl, že bude v noci chytat mouchy): "Brouci se rozzlobili a posílali Žužlíka do háje zelenýho, a tak on pořád jde, až se mu zdálo, že opravdu přišel do háje. Přišel zkrátka na to místo, kde byla nejtmavější tma, a pořád ještě slyší rozespalé brouky, jak za ním volají: 'No tak tedy pro svatej pokoj. Když chceš v noci mouchu, tak si musíš chytit tu svatojanskou s baterkou na zadečku.' "... celý text
Vypovězen
1972,
Karel Klostermann
Tuhle knihu jsem zprvu ani nechtěla číst. Přečetla jsem si úvod paní Jaroslavy Janáčkové a pochopila, že je v románu Vypovězen ukrytý další dnes už nepředstavitelně smutný a krutý příběh chudoby, závisti, lidské malinkosti ve věcech pro jednoho životně důležitých, pro druhého snadno pominutelných. Ale přečetla jsem nakonec jedním dechem během dvou dnů a s kapesníkem v ruce. Rozhlížím se kolem sebe, vidím upravené pohodlné v zimě teplé a suché místo k životu plné vzpomínek a taky věcí, věcí ... a snažím se představit si, jak se žije o hladu při věčném zápasu o práci s vidinou neustálého ponižování, ubližování, ve světě, kde i dobré slovo je tak řídké, že je skoro zázrakem. Jak jsme snadno zapomněli. Děti moje, hlavně nikdy nemuset pomyslet na vaši zkázu...... celý text
O kapybaře, která chtěla létat
2011,
Iva Vyhnánková
Někdy z pohádkových knížek trčí jako jedovatý hrot kopí snaha předat poselství, poučit. Ne tak ale v téhle nádherné knížce vypravené tak snovými ilustracemi. Původně jsme si chtěli knížku jen přečíst a poslat ji dál, ale spíš to vypadá, že se u nás zabydlí natrvalo.... celý text
Katovy prázdniny
2000,
Dorothy L. Sayers
Mám ráda Anglii, angličtinu, klasické anglické detektivky. I když připouštím, že si vše idealizuji a to, co dnes vypadá jako romantika, bylo dřív pořádná dřina. Knížka Katovy prázdniny obsahuje příběhy lorda Petra Wimseyho, příběhy obchodního cestujícího Montague Egga a dva další příběhy (Muž, jenž věděl jak na to a Hrátky s fontánou). Ty mě osobně zaujaly nejvíce. Na krátké zhuštěné ploše tu je rozehraný napínavý příběh s překvapivou zápletkou, jako v každé správné detektivce.... celý text
Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku
2010,
Karel Čapek
Do knížky jsou zařazeny texty ze souborného vydání díla Karla Čapka (Spisy XII, Československý spisovatel, 1983), dále z publikace Pudlenka (Albatros, 1970), a fejeton Člověk a pes (vydáno v souboru O lidech, Československý spisovatel, 1960). Knížka je doplněna čtivým dovětkem paní Olgy Scheinpflugové O Karlu Čapkovi a jeho zvířátkách. Pěkné jsou i kresby bratří Čapků, roztomilé jsou černobílé fotografie pana Karla Čapka, které knihu doplňují. Ty učarovaly mému synkovi. Jako kočkomil jsem ale vlastně byla docela zklamaná. Chtěla jsem dětem přečíst před spaním o Pudlence a přitom bylo v knize více textu o psech, o psích rasách, o chovu (a rozmnožování) psů. O Pudlence toho napsala víc paní Scheinpflugová v dovětku. Pro ilustraci, když už jsme se konečně dočetli ke kočkám, přikládám první větu ze stati Mateřství Kočka, str. 65: "Vláčí se po bytě s těžkým břichem a páteří vysedlou jako koza a hledá, pořád hledá; žádný kout jí není dost měkký a měkce vystlaný, aby v něm přivedla na svět svých pět slepých a pištících koťat." Obdivuji pana Karla Čapka, jeho vizionářství, jeho nádhernou češtinu, bezpochyby miloval psy i kočky, ale knížku Pudlenka aneb měl jsem psa a kočku, si v knihovničce nenechám.... celý text
Moje nejmilejší kočičí historky
2004,
James Herriot (p)
Pane Herriote, pane zvěrolékaři, tolik citu, vzpomínek, zkušeností a obrazů z anglického venkova jste nám ve svých knížkách předal. Není už jak poděkovat, jen číst, jen číst a slzy tajit do kapesníku...... celý text
A jako Antarktida: Pohled z druhé strany
2019,
David Böhm
Nedá mi to - nechat si zápisek jen ve svém deníčku. Překrásně vypravenou knihu o Antarktidě jsem koupila dětem do školky na přání. Pak nám školku zavřeli, tak jsme si knihu nejdřív přečetli s dětmi doma - před spaním na pokračování. Knihu napsal a nakreslil člověk Antarktidou mocně inspirovaný a snad až fascinovaný. Obsahuje jak věcná fakta o dobývání tohoto nejstudenějšího, největrnějšího a nejvyššího kontinentu, fakta o minulosti i současnosti, o antarktické přírodě, tak i přehršel myšlenek spojených s lidskou odvahou, touhou, soutěživostí, odolností, strachem a nerozvážností. Autor se sám do Antarktidy podíval, dokonce i se svými dětmi, i tato zkušenost je v knize zmíněna. Stejně jako informace o Antarktické smlouvě podepsané 1. 12. 1959. Víte například, že: - teplota se v zimních měsících na Antarktidě pohybuje mezi -40 a -70 st. C - nejnižší teplotu naměřili na ruské stanici Vostok 21. 7. 1983 a byla - 89 st. C - Nor Roald Amundsen dobyl jižní pól 14. 12. 1911 - Brit Robert Falcon Scott se z výpravy k jižnímu pólu nevrátil, zahynul ve stanu 29. - 30. 3. 1912, pouhých pár kilometrů od stanice plné zásob - tuleň Weddellův vydrží pod vodou až 80 minut - tučňák císařský se dožívá až 50 let - zpěv plejtváka obrovského je slyšet až 800 km daleko - želvuška může být zmrzlá v ledu třeba i 30 let a přežije - Antarktická smlouva platí jen do roku 2048 (jak daleko se to zdálo v době jejího uzavírání) ??? A ještě doslovně: str. 19 "Proč vlastně závodit? Proč se vrhat do nebezpečí? Někdy se národy chovají jako kluci ve třídě, kteří chtějí jeden druhého prostě trumfnout. Chtít mermomocí zvítězit a mít odvahu něco udělat první jsou dvě různé věci. Svět kolem nás si zaslouží být objevován a zkoumán, ovšem ne slepě. S klapkami na očích z jeho rozmanitosti totiž nic moc neuvidíme..." str. 45: "Není ta známá skutečnost, že z ledovce vidíme jen malou část, příkladem toho, jak vnímáme svět? Není všechno, co vidíme, jen desetinou celku - zatímco zbytek si domýšlíme a skládáme podle toho, co jsme už zažili, nebo se dozvěděli? A co když tu větší část domýšlíme špatně?" ... "Na jedno je ale důležité nezapomínat: to, co nevidíme, si domýšlí každý jinak." str. 66: "Když vám někdo bude tvrdit, že v Antarktidě nic není, zeptejte se ho, jak to "nic" vypadá. Protože jako Antarktida určitě ne..."... celý text
Devět krejčíků. Další případ pro lorda Petra
1994,
Dorothy L. Sayers
Ze str, 215: "Vykopeš jedno, musíš vykopat druhé," řekl si Wimsey. "Kéž bychom nikdy nebyli vykopali Deacona. Jakmile jednou pustíte vodu, musí někam jít." Přečetla jsem jedním dechem. Trochu jsem se ztrácela ve výkladech o zvonění více zvony a o hrazenářských dílech na blatech, ale jinak jsem si knihu moc užila.... celý text
