oskli přečtené 312

Čtvrtá oběť 2015, Peter May

Asi se shodnu s většinou čtenářů, že tenhle díl byl tak nějak předvídatelný (ač pointa překvapila) a trochu mi lezlo na nervy, jak moc to bylo propletené citovými prožitky a strastmi (fakt trochu červená knihovna, možná i trochu víc). Jako audiokniha v podání skvělé Jany Plodkové a Martina Myšičky to bylo snesitelné, ale kdybych knihu četla, štvalo by mě to hodně. Doufám, že příští díl bude víc o novém případu a Číně, než o citových problémech a vztahu hlavních hrdinů.... celý text

Továrna na sny 2016, Anie Songe

Milá knížka, která se báječně čte před spaním. Ale je znát, že ji Anie psala už před pár lety, dneska dokáže myšlenky zformulovat ještě lépe. Mám ji moc ráda. Je velmi mladá, ale v hlavě to má srovnané lépe než většina mých vrstevníků, kteří jsou cca o 15 let starší. Knížka určitě stojí za přečtení, ale sledovat Anie na Instagramu a blogu je ještě lepší :-)... celý text

Poslední stop: Afrika 2018, Tomáš Poláček

Pán ohně 2015, Peter May

Jak mě nadchla ostrovní série, tak stejné nadšení zažívám z téhle čínské. Je úplně jiná, ale čínské prostředí, vztahy, zvyklosti a atmosféra města jsou popsané úžasně (aspoň pro mě, která o Číně vlastně nic moc nevím). Naposloucháno jako audiokniha, kde Martin Myšička a Jana Plodková vyloženě excelují. Děj je sice místy více zamotaný, pro mě ne úplně uvěřitelný, ale proč ne. Já taky občas zažívám sled situací, které se při vyprávění komukoli dalšímu, můžou zdát až neuvěřitelné :-) Hlavní hrdinové si mě získali, už frčím na dalším dílu :-)... celý text

Černé světlo 2017, Peter May

Enza nečtu, ale poslouchám audioknihy při běhání a ani tenhle díl nezklamal. Myslím, že by mě bavil i číst, ale k běhání je to paráda. Napětí tak akorát, aby si člověk stíhal užívat i cestu, po které běží a byl k tomu tak akorát chycený dějem knihy. Na druhou stranu, kdybych knihu četla, asi bych víc vnímala, že ač se děje spousta věcí, zůstává jich strašně moc nevysvětlených, nejasných, nedořešených. Doufám, že další díl bude nějak navazovat, abych dostala odpovědi na otázky, které k téhle knize mám :-)... celý text

Laco Deczi – totálně vytroubený mozek 2017, Tomáš Poláček

Tak tahle kniha je pecka. Nebo alespoň pro mě! Na vulgarismy jsem si zvykla, přepsat to do mluvy běžného smrtelníka by jaksi nebylo autentické. Nebyl by to Laco. Nebyl by tam ten kontrast příšerných výrazů od neuvěřitelně citlivého, láskyplného člověka. To mě dostávalo po celou dobu čtení. Jak v jedné větě se člověk pomalu otřásl a ještě ani nepolkl tu směsici výrazů, které zdatný dlaždič zvládne vyslovit za půl dne, a už se podivoval nad tím, jak zásadně pravdivé a opravdové to sdělení vlastně bylo. Laco je pro mě naprosto neuvěřitelný úkaz. Je naprostým zhmotněním všeho, co říká doktor Hnízdil - že aby byl člověk zdravý a vitální, musí žít opravdově, věřit sám sobě, lidem kolem sebe, dělat věci, které ho baví, které přináší prospěch co nejvíce lidem okolo (radost z hudby), nehonit se a prostě žít. Pro radost. Smutný je, že nikdo z nás, kdo sedíme někde v práci a volný čas dělíme na další práci, nesmyslný starosti, řešení blbostí... i při sportu nebo na výletě myslíme na to, co musíme udělat, až se vrátíme domů nebo do práce. Neumíme to, co umí děti (a Laco) - žít teď, užívat si všechno, co můžou a neřešit, co bude, co bylo a co by mohlo být. Prostě moc dumáme a málo si užíváme. Takže v takové formě jako Laco se osmdesátky nejspíš nedožijeme. Navíc osmdesátky, která nevypadá, že by Laca jakkoli limitovala. A Moon... tu prostě miluju. Tomáš by mohl napsat ještě jednu knihu o Lacovi. Z pohledu ženy - něco jako "jak se žije s totálním bláznem"... počítám, že těch historek by bylo na samostatnou knihu dost a dost. A až to budou sepisovat (Laco bude na turné), tak se hlásím, že pojedu taky - klidně budu sekat trávu, krmit veverky, čistit okapy a péct palačinky. Pochopitelně na ohni.... celý text

Kritik 2016, Peter May

Peter May si mě naprosto získal a Kritik mi připadal lepší než Výjimeční lidé. Poslouchala jsem opět jako audioknihu při běhání a kolikrát bych si bývala ještě dala jeden okruh navíc, abych mohla poslouchat déle. Tentokrát mě i celý příběh bavil více, postavy se stále více vykreslují, až má člověk pocit, že by s tou sympatickou partou docela rád zašel na skleničku vína nebo přímo na degustaci. Akorát pointa vraždění a závěrečná akční scéna s bojem o život mi nějak neseděla. Ale to Peterovi vzhledem k jeho úžasnému vypravěčskému talentu ráda odpouštím a už mám v na zítřejší ranní běh připravený další díl :-)... celý text

STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země 2015, Tomáš Poláček

Miluji Poláčkovy články, četli jsme ho od počátku v Mladé frontě a čteme ho i v Reportéru, ale tahle kniha mě zklamala. Jak jsem jeho světovou cestu sledovala v Reportéru, tak jsem se na knihu nevrhla hned, ale nechala ji odležet, nakonec až do letošního léta. Bohužel je strašně moc cítit, jak Tomáše tlačil čas a jak strašně ho to od té střední Ameriky nebavilo. Přesuny po Asii měly ještě šťávu a krásně se četly, ale pak už z toho sálala obrovská nervozita a vyčerpání. Nebyl čas ani chuť na poznávání lidí nebo míst, kudy se vydal, ale prostě jen ujet co nejvíc, celé to přežít a být konečně z toho proklatého kontinentu pryč. To mě mrzelo a vlastně mě to štvalo. Je to škoda. Na druhou stranu - pořád to byl Poláček, takže se to dobře četlo. Ale podezírám autora, že mu i při psaní knihy funěl na záda termín odevzdání a že druhá část knihy je prostě tak nějak nervózně hnaná ze všech stran. A vůbec jsem nepochopila, proč nebyla cesta psaná chronologicky s proložením vzpomínkami na stopařské začátky. Proč se tam proboha střídaly ještě dvě linie jedné a té samé cesty jen situované o pár tisíc kilometrů dál v čase a místě. Tomu jsem nepřišla na chuť a smysl tohoto pojetí mi stále uniká (ani jako snaha udržet čtenáře v bdělosti to snad nemůže obstát). Leda by nás Tomáš chtěl taky nějak naštvat, když jeho štvala celá ta americká cesta... Nevím, ale teď už čtu Laca, a to je úplně jiná káva :-)... celý text

Levhart 2013, Jo Nesbø

Úplně jsem zapomněla knihu hodnotit a teď, po 14 dnech, si ji skoro nedokážu vybavit. Kniha se četla dobře, ale přišla mi tentokrát nějak překombinovaná, těžko uvěřitelná. Nebavila mě tak, abych na ni myslela už přes den a těšila se, že ji večer otevřu. I Harry mě tentokrát nějak štval :-P Přitom vím, že následující díly jsou super, ty už mám bohužel přečtené. Ale těším se na Žízeň, ta mi ještě chybí.... celý text

Výjimeční lidé 2015, Peter May

Koukám, že hodnocení proti ostrovní sérii nic moc, ale mě kniha bavila moc. Díky tomu, že jsem ji měla tentokrát jako audioknihu, jsem radostně vybílila mnoho zdí a stropů našeho nového apartmánu. Děj má podobu tajemného labyrintu se sérií indicií vedoucích k nalezení odpovědi na otázku kdo a proč vraždil. Je to zase jiný Peter May, ale mě zase bavil. Ostrovní série je (pro mě) bezkonkurenční, ale k práci nebo v létě k vodě jsou Výjimeční lidé prima volbou, která potěší.... celý text

Ostrov Entry 2015, Peter May

Peter May je můj letošní objev a zamilovala jsem si ho úplně dočista. Po trilogii s Finem je Ostrov Entry jiný. Vzhledem k tomu, že jsem knihu poslouchala v audioverzi, měla jsem občas problém s velmi sugestivním líčením deníkových vzpomínek, bylo to na mě fakt hodně syrové (a surové). Asi jsem cíťa, ale poslech pro mě nebyl taková pohoda jako jindy. Na druhou stranu pak hlavně k závěru bylo jasné, že tentokrát to bude i tak trochu červená knihovna :-) Kriminální zápletka tentokrát nebyla ani na druhém místě. Chvílemi jsem na ni úplně zapomínala a pak mě překvapilo, když se zločin zase dostal na přetřes :-) Pro mě byla tak nějak navíc, ani bych ji nepotřebovala. Přesto všechno dávám zasloužených pět hvězd.... celý text

Giro 100 na koloběžce a jiné příběhy 2017, Jan Vlášek

Jako nadšený koloběžkář, který loni skoro bez dechu sledoval kluky online, bych nejradši dala víc než 5 hvězd. Klidně 10 :-D Krásně napsáno, kluci mají můj obdiv, a taky jim ohromně závidím... myslím, že až syn povyroste, taky vyrazíme z Třeboňska do Benátek. Na koloběžkách. Akorát bez cajků na ferraty a K5 necháme doma :-) Ty jsou dobré na vyřizování po městě, ale kdybych na ní vyjela na nějakou expedici, v Českých Velenicích bych to vzdala a vrátila se vlakem :-)... celý text

Selfies 2017, Jussi Adler-Olsen

Ufff, tak tohle byl opravdu boj. Jako naprostá milovnice Adlera-Olsena nechápu, proč tuhle knihu vůbec napsal. První čtyři příběhy oddělení Q jsou pro mě geniální, strhující, s obrovským nábojem. Další dva (Marco a Nesmírný) byly slabší, ale dala jsem jim pořád pět hvězd. U téhle knihy ale nemůžu. Selfies jsou prostě úlet. Shrnula jsem to mamce jako "blábol s naprosto neuvěřitelnou a hloupou pointou", celý děj byl totálně nepravděpodobný, postavy nezajímavé, a to včetně příběhu chuděry Rose... Na mě kniha působí jako zoufalá splácanina, která není ani zajímavá, ani napínavá a bohužel tentokrát ani dobře odvyprávěná.... celý text

O liščí mámě 1988, Irina Korschunow

Moje první knížka z dětství, kterou jsem si přečetla sama. Taková srdcovka, u níž jsem se těšila, až ji předám dál (už trochu zažloutlou a ošmatlanou)... a teď ji přelouskal syn :-) Je jednoduchá, milá a s velkými písmeny a krátkými kapitolami. Pro začínající čtenáře ideální.... celý text

Lukášův dračí kamarád 2009, Patricia Schröder

Kniha pro společné čtení dětí a rodičů. Příběh sám o sobě je jednoduchý, možná i hloupý, ale myslím, že děti to až tak kriticky nevidí. Každopádně střídavé čtení dítěte a dospěláka je fajn, děti určitě motivuje, že to rychleji utíká. Asi v knihovně kouknu po další podobné knize :-)... celý text

Šachové figurky 2014, Peter May

Závěrečný díl trilogie je (pro mě) skoro tak skvělý jako první dva díly. Dějová linie nemá chybu, ale tentokrát mi chyběly popisy krajiny a takové to sugestivní líčení toho všeho okolo (i kdyby jen obyčejného deště a nízkých mraků). Ta atmosféra tentokrát nebyla tak mokrá, rašelinová a větrná (tím mě Peter May totiž úplně uhranul), ale přesto jsem byla smutná s každou stránkou, kterou jsem se blížila k závěru knihy...... celý text

Muž z ostrova Lewis 2014, Peter May

Ani nevím, kde začít. Kniha mě dostala, naprosto. Četla jsem ji hned po prvním dílu a zpočátku jsem měla pocit, že to nebude ono. Že příběh je moc temný, chmurný, beznadějný... ale pak mě to všechno úplně pohltilo. Příběh mě stáhl do sebe, já se propadala jak do rašeliny a najednou měla pocit, že v té neutěšené končině jsem prostě s nimi. Že jsem součástí příběhu o neradostném dětství, silných mezilidských vztazích, strachu, stáří i touze po pomstě. Úžasná kniha, která mě ke konci děsila vědomím, že se blížím k jejímu konci. A ten konec, ten mě pak úplně rozsekal. Jdu si hned stáhnout třetí díl, abych se zase mohla vrátit na sever, do nevlídného počasí, k vůni moře a za lidmi, které jsem si zamilovala.... celý text

Skála 2013, Peter May

Úžasná kniha! Naprosto mě pohltila atmosféra ostrova, kdy si člověk během čtení vzpomínek hlavního hrdiny dokázal všechno představit naprosto živě. Skoro cítil i ten chlad a vlhkost, slyšel ptáky na útesech... Zvrat v závěru knihy sice nezapadl úplně hladce (aspoň pro mě), ale ani to nemění nic na mém celkovém pocitu z knihy. Rozhodně jdu pokračovat dalšími díly.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Jak mě naprosto nadchl Naslouchač a všem kolem sebe jsem ho vnutila (a všichni byli nadšení), tak Faja mě zklamal. Naprosto. Prvních sto stran z nížiny mi připadalo úplně o ničem, podle mě naprosto zbytečné popisování, které navíc strašně drhlo, nedokázalo zburcovat fantazii, abych si to prostředí dokázala představit. Naprosto mě to nezajímalo. Dalších sto stran bylo taky v podstatě o ničem a až potom se začalo jakž takž něco dít. Ale pro mě to bylo stejně málo. Mám pocit, že za celou knihu se nic zásadního nestalo, žádný příběh, který by mě vtáhl a pohltil. Pouze přibylo otazníků, ale popravdě řečeno, vlastně vůbec nejsem zvědavá na jejich odhalení. Celá kniha na mě dělala dojem, že autorka chtěla napsat pokračování, pravděpodobně má i nějakou linii v hlavě, ale z knihy mám pocit, že vlastně vůbec neví, co s tím nápadem a jakými vedlejšími dějovými linkami ho doplnit. Žádná postava vlastně nedostala větší prostor, aby se dostala čtenáři víc pod kůži, což je určitě škoda. Většina čtenářů je z knihy nadšená, ale mně druhý díl opravdu zklamal. P.S. Možná je to i tím, že souběžně čtu synovi Harryho Pottera a ten rozdíl ve schopnosti vykreslit postavy i příběh je příliš velký...... celý text

Buřtík a Špejlička: Cesta do Žatce 2016, Zdeněk Svěrák

První kniha, kterou přečetl můj syn sám. A je to prostě Svěrák - takže kniha nepostrádá nadhled a smysl pro humor, což (nejen) dítě baví a díky malému množství textů otáčí na další stránky, i když už vlastně číst nechce... prostě je zvědavé, jak to dopadne.... celý text