oněg_evženin
přečtené 161
Zimní lidé
2017,
Jennifer McMahon
Jedna z nejlepších hororových knih, které jsem kdy četl. Napínavá, mysteriózní, děsivá a zároveň dojemná a se spoustou neočekávaných momentů, které vás nenechají v klidu. Nevím zda jsem byl u čtení mimořádně otupělý či je to objektivně pravda, ale děj mi v žádném případě nepřišel předvídatelný, což je u tohoto žánru výjimka dokazující spisovatelské schopnosti autorky. Mě osobně kniha zaujala více než Vermontské psycho, kdy u Zímních lidí napětí skutečně graduje a může se tak stát, že ji na úkor povinností přečtete za jeden den.... celý text
Zimní přízrak
2019,
Dan Simmons
Mé první setkání se Simmonsem a musím říct, že dopadlo nad očekávání. Po prvních minutách, kdy jsem měl knihu doma, mnou proletěl závan negativismu a bál jsem se zda jsem neudělal chybu (Simmonse jsem do té doby neznal - mea culpa). Po pár stranách jsem měl jasno a věděl jsem, že to byl dobrý "kauf". Příběh se točí kolem psychických a vztahových problémů profesora angličtiny a spisovatele, který se rozhodne uchýlit k odpočinku na farmě v domovském malém městě, v domě jeho tragicky zesnulého kamaráda z dětství. Tísnivá atmosféra farmy a přilehlých kopců je v knize popsána bravurně, stejně tak postavy a dynamika dialogů. Simmons rozhodně umí čtenáři navodit správné vjemy pro intenzivní prožití atmosféry. SPOILER - na můj vkus se s motivem skinheadů pracovalo v knize málo (až na akční scénu s automobilovou honičkou) vzhledem k nečekaně šťastnému(?) a urychlenému konci. Za horor bych toto dílo rozhodně neoznačil, ale mysteriózna je zde přehršel. Příběh má strukturu, dobrý námět, sled událostí i zajímavého hrdinu. Co víc si přát? Určitě nyní sáhnu po Temném létu a potom mám v plánu Teror. Simmons mě velmi mile překvapil a objevil jsem nového spisovatele, u něhož se nemohu dočkat četby dalších jeho knih a tento pocit je pro zapáleného čtenáře téměř opojný. Knihu mohu beze zbytku doporučit - 5/5. A jako bonus mi kniha vnukla neodbytnou touhu si přečíst Béowulfa.... celý text
Žebrácká opera
1990,
Václav Havel
...dosud jsme hovořili převážně o tom, jak ženy získávat. Neméně důležitou otázkou se mi však zdá být - jak se jich zbavovat? Myslíš těch neodbytných? Ano. Co s nimi například děláte Vy? No tak tady má muž prakticky dvě možnosti. Za prvé se k dané osobě zachovat tak sprostě, že zbytky hrdosti jí nedovolí se o Vás dále zajímat a nebo... A nebo...? Nebo ji zkrátka pojmout za manželku. Pro mě nejlepší Havlova hra, která velmi vtipně přebírá námět Brechtovy Žebrácké opery a dělá z ní melancholicky zábavnou hru, která má v české divadelní tvorbě své neotřesitelné místo. Některé dialogy jsou vskutku mistrovské. Skoro mě až překvapuje, jak je tato hra v českém prostředí nedoceněná, obzvlášt její filmová podoba, kdy zahraniční zpracování námětu Žebrácké opery jsou naprosto otřesná. Vhodné je zmínit Menzelův film se stejným názvem, který hodnotím vesměs kladně, ale určitě doporučuji prve přečíst knihu.... celý text
Vladař
2007,
Niccolò Machiavelli
Studnice mouder pro novodobé "cílevědomé, dravé, dynamické, rozvíjející se" chlapce a dívky. Kdyby Machiavelli věděl, jací géniové se ohánějí jeho větami vytrženými z kontextu či si dávají citáty, které nikdy neřekl ani nenapsal (účel světí prostředky) na sociální sítě, asi by raději skočil šipku z věže Palazzo Vecchio. Je paradoxním faktem, že tuto příručku vladaře nečetl ani ten, komu byla určena - Lorenzo de Medici. Dokonce ani nevytvořila vlastní školu "machiavellismu", jak bylo zvykem u dalších filozofů či politologů. Jean Jacques Rousseau (byť ne přímo) z některých Machiavelliho pasáží vychází, ale způsobem, který uznává Machiavelliho pohled na svět jako hořkou realitu, kterou je třeba převrátit. Odtud plyne Rousseaův vliv na rozpoutání Francouzské revoluce. Vladař byl velmi oblíbenou knihou například Richarda Nixona (víme jak to s jeho "vladařením" dopadlo) nebo Henryho Kissingera. Politika je opravdu plná zákulisních her a nečestnosti a jsme toho denodenně svědky, ale to neznamená, že je to v pořádku a že je dobré být konformistou. Historie mnohokrát dokázala, že nečestnost a snaha všechny přechytračit se v konečném důsledku nevyplatila, jelikož se vždy najde alespoň jeden jediný člověk, který si to nenechá líbit a je ironií, že tento jediný člověk častokrát stačí, není vždy nutný ani dav. Realismus je totiž dobrá myšlenka, ale sama o sobě nefunguje, pokud vyjmeme idealismus, který sám o sobě také mnoho užitku nepřináší. To však Macchiavelli učinil. Ze současného pohledu jde o čtivou a informacemi nabytou knihu a skvělé svědectví o italské politice konce 15. století. Je také třeba uznat, že vládnutí tehdejších panovníků popsal bez příkras a bez přívlastků zbožšťujících vládce. Avšak s názorem, že se jedná o sbírku nadčasových mouder nebo převratných myšlenek, bych se neukvapoval. Pokud by totiž došlo k jejich skutečně masovému využití v běžném životě, uplatnilo by se české přísloví "dobrý sluha, ale zlý pán" v celé své kráse.... celý text
